Schönbornův rozhovor pod lupou (2018)
30. dubna 2018
Atila Sinke
Guimarães
30. března 2018 poskytl
kardinál Christoph von Schönborn rozhovor skupině rakouských novinářů, který
byl zveřejněn 1. dubna v Rakousku v Die Presse a v Salzburger
Nachrichter. Byl přeložen do angličtiny a komentován během prvního
dubnového týdne v několika médiích. Zde znovu přezkoumávám kardinálovy výroky a
přidávám několik postřehů, jež jsem v těchto článcích nenašel.
Kardinál
Schönborn během rozhovoru ve své pracovně ve stínu menory
Když byl kardinál Schönborn
tázán na roli žen v Církvi, potvrdil, že Církev potřebuje „vysoké procento
žen ve vysokých pozicích“. Pak dodal, že „otázka
svěcení [žen] je otázkou, která zjevně může být vyjasněna pouze koncilem. Papež
sám o tom nemůže rozhodnout. Je to příliš velká otázka, aby byla rozhodnuta od
stolu papežem.“
V další odpovědi
řekl: „Církev je komunita, velká rozhodnutí by se měla dělat společně“. Také
dodal: „Doufám, že budeme pokračovat po
cestě synodality Církve (dělat rozhodnutí po rokováních biskupů), což papež
silně podporuje. Věřím, že přijde další [Druhý vatikánský] koncil – ať už
přijde kdykoliv.“
Progresivistický
předpoklad, že papež nemůže rozhodovat sám, je rozhodně mylný. Přijímá nauku,
že v rozhodnutích Církve má koncil více autority než papež, což je hereze
konciliarismu několikrát odsouzená katolickou Církví.
A tak, aby tento
vídeňský kardinál vnutil špatnou změnu v instituci Církve – zavedení žen-kněží
– aby Církev připodobnil k některým protestantským sektám, odhalil sám
sebe jako průkopníka další hereze prosazované progresivismem: že rozhodnutí
papeže závisí na shromáždění biskupů a lidu, jejž reprezentují.
Odsudky
konciliarismu
Následující je neúplným
seznamem toho, jak Církev v minulosti nakládala s těmi, kteří přijímali
nauku kardinála Schönborna.
Papež Sixtus IV. prohlásil za
neplatné konciliaristické výnosy Kostnického koncilu
1.
Na svém pátém sezení 6. dubna 1415 Kostnický koncil mylně vyhlásil dva výnosy
proti svrchované moci nejvyššího pontifika nad koncilem. Tyto výnosy nebyly
schváleny papežem Martinem V., ani jim koncilní otcové nezamýšleli dát
dogmatický ráz, jak podotýká sv. Robert Bellarmin v De conciliorum auctoritate (lib. 2, kap. 19) a Melchior Cano
v De locis theologicis (lib. 5,
kap. 6, apud A. Baudrillart,
slovníkové heslo Concile de Constance
in Dictionnaire de Thélogie Catholique,
sv. 3, sl. 1221). Později papež Sixtus IV. prohlásil za neplatné výnosy
Kostnického koncilu, jimž již předtím Martin V. odepřel souhlas (A. Teetaert,
slovníkové heslo Sixte IV in Dictionnaire de Thélogie Catholique, sv.
14. col. 2208).
2.
Papež Evžen IV. odsoudil nauku otců Basilejského koncilu, kteří tyto omyly
Kostnického koncilu znovu obnovili. V dopise katolickým vladařům
v roce 1436 je papež veřejně odsoudil:
„Oni
tvrdili, že všeobecné koncily neodvozují svou sílu a moc od římské Církve poté,
co jsou takové koncily svolané apoštolskou autoritou, jak vyznávali a učili
všichni katoličtí Učitelé. Z tohoto důvodů popírají, že všeobecné koncily
získávají svou autoritu a základ od Kristova náměstka, což je něčím, co se
nikdy žádný z Učitelů Církve neodvážil tvrdit.
„Proto
také výslovně a především dovozují tvrzení, že římský pontifik, jako jakýkoliv
prelát, má povinnost být poslušný výnosů, nařízení a ustanovení koncilu a musí
se podrobit zaslouženému trestu, pokud by konal v rozporu s tím, což
je něco, co se rovná naprostému zrušení moci nejvyššího pontifika a náměstka
Krista na zemi, a odevzdává do rukou davů nejvyšší autoritu, jíž mu Kristus
dal, což není jen mylné, ale i zcela
cizí celé nauce Svatých Otců.“ (Raynaldi, an. 1436, sv. 28, č. 3, apud A. Baudrillart, Concile de Constance, Dictionnaire de Thélogie Catholique, sv.
3, col. 1127)
3.
V Konstituci Moyses, vir Dei,
vyhlášené papežem Evženem IV. v jednotě s Florentským koncilem 4.
září 1439, hovořil papež přísně o Otcích Basilejského koncilu a nařídil věřícím
„odvrátit se od stanů oněch ničemů“ [viz kniha Numeri 16:26]. V této
Konstituci učil:
„Jsou
nejzlověstnější v tom, že svou špatnost zakrývají zdáním pravé víry tak, že
vykládají Kostnický koncil ve zlém a překrouceném smyslu, způsobem naprosto cizím jakékoliv neporušené nauce, v souladu
s falešnou naukou schizmatiků a heretiků, kteří vždy usilovali o to, aby nahromadili
skryté omyly a bezbožná dogmata skrze falešné chápání Písma Božího a Svatých
Otců.“ ...
„Výše popsaná tvrzení dle smýšlení oněch
basilejských [koncilních otců], u nichž fakta prokazují, že jsou protikladná ke
smyslu Písma svatého, Svatých Otců a samotného Kostnického koncilu, jakož i
shora zmíněného prohlášení deklarujícího předkládanou divestituru [tj. faktické
zbavení papeže funkce], se vším, co to s sebou nese, a co z toho může
bezprostředně i v budoucnu vyplývat, zavrhujeme
a odmítáme; a tímto je deklarujeme za zavržené a odsouzené, a se souhlasem
posvátného [Florentského] koncilu samotného, jako bezbožné a pohoršující, jakož
i jako zjevný rozkol s Církví Boží a jako vedoucí ke zmatení v celém
církevním řádu a křesťanské vládě. Odsuzujeme a deklarujeme také všechny shora
zmíněné [kardinály, arcibiskupy a biskupy Basilejského koncilu], že byli nebo jsou schizmatici a heretici.“
(Raynaldi, an. 1439. č. 29, apud A.
Baudrillart, ibid. col. 127-128)
4.
Papež Alexandr VII. v Konstituci Inter
multiplices ze 4. srpna 1690 (DS 2281-2285) a Pius VI. v Konstituci Auctorem Fidei z 28. srpna 1794 (DS
2700) zavrhuje jako „neuvážené“, „pohoršlivé“ a „urážlivé vůči Apoštolskému
stolci“ podobná tvrzení francouzských biskupů shromážděných na všeobecném
shromáždění kléru v roce 1682 (srov. DS 2282, 2284).
Vývoj nauky
Dále
ve svém rozhovoru kardinál Schönborn zmínil „tradici, která je vývojem nauky“.
Zde jsou jeho slova:
„Existuje tradiční katolický princip, který
je vývojem nauky. My v tuto chvíli prožíváme velmi vzrušující krok ve
vývoji nauky. Papež František to jasně prohlásil při příležitosti 25. výročí Katechismu katolické Církve: Vývoj nauky
existuje. Trest smrti, který je v Katechismu
z roku 1992 stále považován za přípustný při zvláštních situacích, bude
dnes zjevně zavržen. Jsem svědkem (Schönborn byl redakčním sekretářem onoho
Katechismu): Již Jan Pavel II. chtěl jasné zavržení trestu smrti. Tehdy ještě
nenazrál čas. Nyní ten čas přišel. Vývoj nauky probíhá na různých úrovních.“
Tento
vídeňský kardinál však neobjasnil, že toto je „tradice“ modernismu, který byl
přejat progresivismem. Zde je seznam Schönbornových předchůdců:
P. Alfred Loisy, odsouzený jako
modernista, je jedním z předchůdců kardinála Schönborna
- P. Anton Günther, který hájil podobné ideje, byl odsouzen v Syllabu omylů papeže Pia IX. (DB 1705); také obdržel anathema od Prvního vatikánského koncilu (sez. III, kap. IV, kán. 3, De fide et ratione).
- P. Alfred Loisy a P. Édouard le Roy se svými idejemi o evoluci dogmatu byli odsouzeni výnosem papeže Pia X. Lamentabili (výroky 39-40, 42, 44, 46, 49-51, 53-54, 59, 62, 64-65) a jeho encyklikou Pascendi (č. 13).
- Protimodernistická přísaha jasně kvalifikuje změnu v nauce jako heretickou:
„..upřímně přijímám učení víry, jak se nám dochovalo vždy v tomtéž
smyslu a v tomtéž významu [eodem sensu eademque semper sententia]
od apoštolů skrze pravověrné církevní Otce, a proto zcela zavrhuji bludnou smyšlenku o vývoji dogmat, jako by dogmata během
času měnila smysl a význam a jako by nynější dogmata byla odlišná od těch,
kterých se svatá Církev katolická přidržovala dříve...“ (Sv. Pius X., Motu
Proprio Sacrorum Antistitum z 1.
září 1910 – DR 2145).
Kardinál Schönborn se
tedy ve svém rakouském rozhovoru ve skutečnosti odhalil jako heretik ve dvou
různých věcech: když hájil tezi konciliarismu, a když obhajoval
modernisticko-progresivistickou „tradici“, že se nauky Církve mohou měnit podle
doby, a to až do bodu, že se stanou protikladnými vůči tomu, jaké byly předtím.
Doufám, že tyto
postřehy, jež jsem nenašel v jiných článcích, mohou pomoct čtenářům
vyhodnotit skutečný rozměr oněch deklarací, který je ohromný.
Zdroj: Tradition
In Action
Překlad:
D. Grof