Schönbornův rozhovor pod lupou (2018)

Schönbornův rozhovor pod lupou (2018)

30. dubna 2018

Atila Sinke Guimarães

30. března 2018 poskytl kardinál Christoph von Schönborn rozhovor skupině rakouských novinářů, který byl zveřejněn 1. dubna v Rakousku v Die Presse a v Salzburger Nachrichter. Byl přeložen do angličtiny a komentován během prvního dubnového týdne v několika médiích. Zde znovu přezkoumávám kardinálovy výroky a přidávám několik postřehů, jež jsem v těchto článcích nenašel.

Kardinál Schönborn během rozhovoru ve své pracovně ve stínu menory

Když byl kardinál Schönborn tázán na roli žen v Církvi, potvrdil, že Církev potřebuje „vysoké procento žen ve vysokých pozicích“. Pak dodal, že „otázka svěcení [žen] je otázkou, která zjevně může být vyjasněna pouze koncilem. Papež sám o tom nemůže rozhodnout. Je to příliš velká otázka, aby byla rozhodnuta od stolu papežem.“

V další odpovědi řekl: „Církev je komunita, velká rozhodnutí by se měla dělat společně“. Také dodal: „Doufám, že budeme pokračovat po cestě synodality Církve (dělat rozhodnutí po rokováních biskupů), což papež silně podporuje. Věřím, že přijde další [Druhý vatikánský] koncil – ať už přijde kdykoliv.“

Progresivistický předpoklad, že papež nemůže rozhodovat sám, je rozhodně mylný. Přijímá nauku, že v rozhodnutích Církve má koncil více autority než papež, což je hereze konciliarismu několikrát odsouzená katolickou Církví.

A tak, aby tento vídeňský kardinál vnutil špatnou změnu v instituci Církve – zavedení žen-kněží – aby Církev připodobnil k některým protestantským sektám, odhalil sám sebe jako průkopníka další hereze prosazované progresivismem: že rozhodnutí papeže závisí na shromáždění biskupů a lidu, jejž reprezentují.

Odsudky konciliarismu

Následující je neúplným seznamem toho, jak Církev v minulosti nakládala s těmi, kteří přijímali nauku kardinála Schönborna.

Papež Sixtus IV. prohlásil za neplatné konciliaristické výnosy Kostnického koncilu

1. Na svém pátém sezení 6. dubna 1415 Kostnický koncil mylně vyhlásil dva výnosy proti svrchované moci nejvyššího pontifika nad koncilem. Tyto výnosy nebyly schváleny papežem Martinem V., ani jim koncilní otcové nezamýšleli dát dogmatický ráz, jak podotýká sv. Robert Bellarmin v De conciliorum auctoritate (lib. 2, kap. 19) a Melchior Cano v De locis theologicis (lib. 5, kap. 6, apud A. Baudrillart, slovníkové heslo Concile de Constance in Dictionnaire de Thélogie Catholique, sv. 3, sl. 1221). Později papež Sixtus IV. prohlásil za neplatné výnosy Kostnického koncilu, jimž již předtím Martin V. odepřel souhlas (A. Teetaert, slovníkové heslo Sixte IV in Dictionnaire de Thélogie Catholique, sv. 14. col. 2208).

2. Papež Evžen IV. odsoudil nauku otců Basilejského koncilu, kteří tyto omyly Kostnického koncilu znovu obnovili. V dopise katolickým vladařům v roce 1436 je papež veřejně odsoudil:

„Oni tvrdili, že všeobecné koncily neodvozují svou sílu a moc od římské Církve poté, co jsou takové koncily svolané apoštolskou autoritou, jak vyznávali a učili všichni katoličtí Učitelé. Z tohoto důvodů popírají, že všeobecné koncily získávají svou autoritu a základ od Kristova náměstka, což je něčím, co se nikdy žádný z Učitelů Církve neodvážil tvrdit.

„Proto také výslovně a především dovozují tvrzení, že římský pontifik, jako jakýkoliv prelát, má povinnost být poslušný výnosů, nařízení a ustanovení koncilu a musí se podrobit zaslouženému trestu, pokud by konal v rozporu s tím, což je něco, co se rovná naprostému zrušení moci nejvyššího pontifika a náměstka Krista na zemi, a odevzdává do rukou davů nejvyšší autoritu, jíž mu Kristus dal, což není jen mylné, ale i zcela cizí celé nauce Svatých Otců.“ (Raynaldi, an. 1436, sv. 28, č. 3, apud A. Baudrillart, Concile de Constance, Dictionnaire de Thélogie Catholique, sv. 3, col. 1127)

3. V Konstituci Moyses, vir Dei, vyhlášené papežem Evženem IV. v jednotě s Florentským koncilem 4. září 1439, hovořil papež přísně o Otcích Basilejského koncilu a nařídil věřícím „odvrátit se od stanů oněch ničemů“ [viz kniha Numeri 16:26]. V této Konstituci učil:

„Jsou nejzlověstnější v tom, že svou špatnost zakrývají zdáním pravé víry tak, že vykládají Kostnický koncil ve zlém a překrouceném smyslu, způsobem naprosto cizím jakékoliv neporušené nauce, v souladu s falešnou naukou schizmatiků a heretiků, kteří vždy usilovali o to, aby nahromadili skryté omyly a bezbožná dogmata skrze falešné chápání Písma Božího a Svatých Otců.“ ...

„Výše popsaná tvrzení dle smýšlení oněch basilejských [koncilních otců], u nichž fakta prokazují, že jsou protikladná ke smyslu Písma svatého, Svatých Otců a samotného Kostnického koncilu, jakož i shora zmíněného prohlášení deklarujícího předkládanou divestituru [tj. faktické zbavení papeže funkce], se vším, co to s sebou nese, a co z toho může bezprostředně i v budoucnu vyplývat, zavrhujeme a odmítáme; a tímto je deklarujeme za zavržené a odsouzené, a se souhlasem posvátného [Florentského] koncilu samotného, jako bezbožné a pohoršující, jakož i jako zjevný rozkol s Církví Boží a jako vedoucí ke zmatení v celém církevním řádu a křesťanské vládě. Odsuzujeme a deklarujeme také všechny shora zmíněné [kardinály, arcibiskupy a biskupy Basilejského koncilu], že byli nebo jsou schizmatici a heretici.“ (Raynaldi, an. 1439. č. 29, apud A. Baudrillart, ibid. col. 127-128)

4. Papež Alexandr VII. v Konstituci Inter multiplices ze 4. srpna 1690 (DS 2281-2285) a Pius VI. v Konstituci Auctorem Fidei z 28. srpna 1794 (DS 2700) zavrhuje jako „neuvážené“, „pohoršlivé“ a „urážlivé vůči Apoštolskému stolci“ podobná tvrzení francouzských biskupů shromážděných na všeobecném shromáždění kléru v roce 1682 (srov. DS 2282, 2284).

Vývoj nauky

Dále ve svém rozhovoru kardinál Schönborn zmínil „tradici, která je vývojem nauky“. Zde jsou jeho slova:

„Existuje tradiční katolický princip, který je vývojem nauky. My v tuto chvíli prožíváme velmi vzrušující krok ve vývoji nauky. Papež František to jasně prohlásil při příležitosti 25. výročí Katechismu katolické Církve: Vývoj nauky existuje. Trest smrti, který je v Katechismu z roku 1992 stále považován za přípustný při zvláštních situacích, bude dnes zjevně zavržen. Jsem svědkem (Schönborn byl redakčním sekretářem onoho Katechismu): Již Jan Pavel II. chtěl jasné zavržení trestu smrti. Tehdy ještě nenazrál čas. Nyní ten čas přišel. Vývoj nauky probíhá na různých úrovních.“

Tento vídeňský kardinál však neobjasnil, že toto je „tradice“ modernismu, který byl přejat progresivismem. Zde je seznam Schönbornových předchůdců:

P. Alfred Loisy, odsouzený jako modernista, je jedním z předchůdců kardinála Schönborna

• P. Anton Günther, který hájil podobné ideje, byl odsouzen v Syllabu omylů papeže Pia IX. (DB 1705); také obdržel anathema od Prvního vatikánského koncilu (sez. III, kap. IV, kán. 3, De fide et ratione).
• P. Alfred Loisy a P. Édouard le Roy se svými idejemi o evoluci dogmatu byli odsouzeni výnosem papeže Pia X. Lamentabili (výroky 39-40, 42, 44, 46, 49-51, 53-54, 59, 62, 64-65) a jeho encyklikou Pascendi (č. 13).
• Protimodernistická přísaha jasně kvalifikuje změnu v nauce jako heretickou:

„..upřímně přijímám učení víry, jak se nám dochovalo vždy v tomtéž smyslu  a v tomtéž významu [eodem sensu eademque semper sententia] od apoštolů skrze pravověrné církevní Otce, a proto zcela zavrhuji bludnou smyšlenku o vývoji dogmat, jako by dogmata během času měnila smysl a význam a jako by nynější dogmata byla odlišná od těch, kterých se svatá Církev katolická přidržovala dříve...“ (Sv. Pius X., Motu Proprio Sacrorum Antistitum z 1. září 1910 – DR 2145).

Kardinál Schönborn se tedy ve svém rakouském rozhovoru ve skutečnosti odhalil jako heretik ve dvou různých věcech: když hájil tezi konciliarismu, a když obhajoval modernisticko-progresivistickou „tradici“, že se nauky Církve mohou měnit podle doby, a to až do bodu, že se stanou protikladnými vůči tomu, jaké byly předtím.

Doufám, že tyto postřehy, jež jsem nenašel v jiných článcích, mohou pomoct čtenářům vyhodnotit skutečný rozměr oněch deklarací, který je ohromný.

Zdroj: Tradition In Action

Překlad: D. Grof