Komentář Eleison DXXIII – Chyba Menzingenu III (2017)
(523)
22. července
2017
CHYBA MENZINGENU III
Další kněz Bratrstva sv. Pia X.
(otec PR, tzn. „otec pro vztahy s veřejností“) vstoupil do arény, aby
bránil snahu svého představeného o oficiální uznání Bratrstva ze strany Říma.
Obrana otce PR je také dobře prezentovaná, ale opět trpí stejnou základní
chybou jako ona snaha o uznání, jíž brání – nedostatkem realismu. Princip je
jedna věc, praxe je věc druhá, i když se řídí principy. Být mistrem principů
neznamená být mistrem praxe a naopak. Je pozoruhodné, jak obhajoba otce PR
ohledně této snahy o uznání [ze strany Říma], o nějž usiluje jeho představený,
začíná tím, že říká, že v této své obhajobě jej, otce PR, zajímají pouze
principy: za prvé, zda může člověk v zásadě přijmout uznání od
modernisty, a za druhé, nakolik může člověk s modernistou v principu
spolupracovat.
Aby prokázal, že člověk může
přijmout uznání od modernistického papeže, argumentuje, že arcibiskup Lefebvre
o něj usiloval ze strany Pavla VI. do jeho smrti v roce 1978, a
v roce 1988 odmítnul spolupráci s Janem Pavlem II. pouze v praxi,
ale ne v principu. A ani generální kapitula [Bratrstva] z roku 2012
nepožadovala po Benediktu XVI. vyznání katolické Víry, což požadovat
v jakékoliv době nechtěně prozrazuje schizmatického ducha. Lze však odpovědět,
že svár mezi arcibiskupem a Pavlem VI. od roku 1974 je dobře známý a za
arcibiskupovým odmítnutím Protokolu z
roku 1988 v praxi, byly principy jeho Víry. Rok 2012 byl právě tím
momentem, kdy Bratrstvo opustilo arcibiskupa tím, že opustilo jeho postoj
k Víře v principu, a pokud jde o schizmatického ducha, kdo byl ve
skutečnosti ve schizmatu? – arcibiskup nebo modernisté? Co se týká papeže
Františka, otec PR argumentuje, že je papežem; že Církev není takovou, jakou
ji on vytvořil, ale jakou ji Náš Pán vytvořil; že spolupráce s ním je
s ním pouze jakožto s katolickým papežem. Člověk ale odpovídá, že
v reálném životě stejně jako hniloba jablka je a není jablkem, tak i
koncilní církev je a není Církví. V reálném životě Bratrstvo nejedná pouze
s katolickou Církví nebo katolickým papežem, ale přímo s koncilní
hnilobou.
A tak, když otec PR za druhé zkoumá,
nakolik může člověk spolupracovat s modernistou, a odpovídá, že tak
člověk může činit do té míry, kdy je to pro dobro Církve, neustále abstrahuje od reality dneška. A tak:
- Církev je nepomíjející. – Jistě, ale koncilní duchovní selhávají celou dobu.
- Bratrstvo slouží Církvi, ne duchovním. – Jistě, ale musí zažívat lživé duchovní.
- Katolická prelatura by se neměla odmítat. – Jistě, ale ne když je řízena lživými duchovními.
- Papež se musí držet pouze jejích podmínek. – Jistě, co ale chrání kus papíru před takovými řídícími pracovníky?
- Autorita papeže je od Boha. – Jistě, ale ne aby ničil Církev (II Kor. XIII, 10).
- Bratrstvo udělalo dobře, že přijalo jurisdikci pro zpovědi a sňatky. – Otče PR, jste si jistý? Co když to byl jen sýr v pastičce na myši?
- Taková praktická otázka jako je tato poslední otázka ohledně naší situace právě nyní „není v moci tohoto článku posoudit“, odpovídá otec PR, ale samotná ta možnost, že to možná není past, je pro něj důkazem, že přijetí nebo nepřijetí kanonického uznání ze strany Říma „by se nemělo posuzovat jen na základě něčí jednoty s papežovou vírou“. A tak dochází k závěru, že „kanonické uznání by se mělo přijmout, je-li to pro dobro Církve, a odmítnout, pokud není, [a to] bez ohledu na papežovu víru“.
Ale otče, zeptejte se sám sebe –
když je „víra“ tohoto papeže jaká je, vydalo či nevydalo by kanonické uznání
Bratrstvo pod mainstreamové, tj. modernistické představené? Ano či ne? Opravdu
si myslíte, že v reálném životě by tento papež udělil prelaturu, která by
Bratrstvo nevydala pod kontrolu Říma? Jinými slovy, pod kontrolu lidí, kteří
již nevěří v objektivní pravdu? Je mnoho krásy v katolických
principech, ale musí být aplikovány v reálném, často až příliš reálném,
světě.
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof