Komentář Eleison DXXII – Chyba Menzingenu II (2017)

Komentář Eleison DXXII – Chyba Menzingenu II (2017)

(522)

15. července 2017

CHYBA MENZINGENU II

Problém dopisu z vedení Bratrstva sv. Pia X. v Menzingenu ve Švýcarsku z 13. června, který měl „správně vyložit fakta ohledně sňatků“ po návrhu Říma ze 4. dubna, jenž měl usnadnit začlenění sňatků Bratrstva do koncilní struktury, není žádným malým problémem pouze toho či onoho argumentu nebo toho či onoho detailu. Problémem je naprosto koncilní mentalita duchovních předkládajících tento návrh. Dle nesmrtelných slov jednoho ze tří teologů Bratrstva, kteří se, vedeni biskupem de Galarretou, postavili čtyřem římským „teologům“ v „teologických rozhovorech“ v letech 2009 a 2011, jsou tito čtyři Římané „duševně nemocní, ale mají autoritu“. (Objektivní) „duševní nemoc“ těchto Římanů je taková, že mnozí věřící katolíci jsou v pokušení dojít k závěru, že [tito Římané] ztratili veškerou církevní autoritu. Bohužel se stále přinejmenším jeví, že ji mají, takže ve jménu „poslušnosti“ objektivně ničí Církev, ať už jsou – Bůh ví – jejich subjektivní dobré úmysly jakékoliv.

A tak první hlavní část menzingenského Dopisu o sňatcích (viz Komentář z minulého týdne) argumentoval, že návrh Říma ze 4. dubna měl sňatky Bratrstva jen dostat zpět do souladu se starobylou a rozumnou praxí Církve od Tridentského koncilu. Ano, Menzingene, ale k čemu je rozumný zákon, když má být aplikován „duševně nemocnými“ administrátory? Důmyslný scholastický axiom říká: „Cokoliv je přijímáno, je přijímáno po způsobu příjemce.“ Duševně zdravá Tradice v rukách (objektivně) duševně vyšinutých duchovních má sklon se stát duševně vyšinutou. Například ve třetí části tohoto Dopisu Menzingen tvrdí, že to, že se sňatky Bratrstva učiní oficiálními, učiní je to bezpečnějšími. Bezpečnými, říkáte? Když dnešní oficiální církevní představitelé prakticky proměňují oficiální anulace na „katolické rozvody“?

Druhá hlavní část tohoto Dopisu představuje osm hlavních námitek vůči římskému návrhu, aby se mohly vyvrátit. Podstatou většiny těchto námitek je, že přijmout římský návrh znamená v kontextu jednat v souladu s koncilní zradou Víry: s koncilní teorií a praxí u sňatků (1,2), s koncilním odsouzením předešlých sňatků FSSPX (3), s novým Kodexem kanonického práva (8) a tak dále. Odpověď Menzingenu je, že vzat sám o sobě, abstrahující od svého kontextu, nedělá římský návrh nic jiného, než že párům Bratrstva zpřístupňuje zvláštní způsob, jak se vzít v souladu s oficiální Církví. Ano, Menzingene, jak však může být sňatek v reálném životě slaven bez kontextu? A jak může být jakýkoliv kontext oficiální Církve dnes cokoliv jiného než koncilní?

Pátá námitka je klasickým příkladem uvažování „s hlavou v oblacích“, které odděluje neoddělitelné: na námitku, že římské usnadňování přístupu k učinění sňatků Bratrstva oficiálními, je pouhým sýrem v pasti osobní prelatury, Menzingen odpovídá, že „sám o sobě“ je sýr pouze sýrem! Menzingen dokonce uznává, že samotný návrh Říma zmiňuje, že je krokem na cestě k eventuální „institucionální regularizaci“ Bratrstva, jinak řečeno, že sýr je, objektivně vzato, částí pasti. Odpovědí Menzingenu je, že aby se Bratrstvo vyhnulo všem takovým pastem, muselo by utnout všechny kontakty s římskými oficiálními představiteli, o čemž arcibiskup Lefebvre v roce 1975 řekl, že to nikdy neudělá.

Ano, Menzingene, to však bylo před tím, než dalších 13 let kontaktů a jednání s Římany arcibiskupovi nakonec ukázalo, že oni nemají žádný skutečný úmysl opatrovat Tradici. Tehdy a teprve tehdy se rozhodl vysvětit čtyři biskupy, aby Tradici opatrovali (jak činili do roku 2012), nikdy však neodmítl všechny budoucí kontakty s Římany. Jenom řekl, že napříště musí nauka předcházet diplomacii, takže kontakty mohou znovu pokračovat, až se Římané vrátí k velkým papežským odsouzením liberalismu a modernismu. A od roku 1988? Menzingen předstírá, že Řím se změnil k lepšímu, takže past již není pastí! Ach, Menzingene! Chytil jsi „duševní nemoc“ Římanů!

Kyrie Eleison

Zdroj: The St. Marcel Initiative

Překlad: D. Grof