(496)
14. ledna
2017
Velmi dobře se ví, že když se
v roce 1912 začal potápět Titanic,
první záchranné čluny, které se spustily na vodu, nebyly naplněny na svou
kapacitu, protože ještě dost pasažérů nevzalo vážně stav zasažené lodě
odsouzené k záhubě. Jak se však úplná pravda stala široce známou, zbytek
záchranných člunů měl každý více než dost lidí, kteří se chtěli dostat na
palubu. Potopení Titaniku bylo Božím
zrcadlem nastaveným modernímu světu, v žádném případě tomu však všichni
dnes živí lidé nevěří, a tak se záchranné čluny katolické Tradice spíše
vyprazdňují, než naplňují. Zdaleka ne dost duší ještě chápe plnou pravdu našeho
stavu odsouzeného k záhubě, aby dělaly to, co musí dělat – naléhavě se modlily.
Takto to formuluje jeden přítel ze
Švýcarska: „V naší zemi, stejně jako
kdekoliv jinde, mizí každá poslední stopa katolicismu a (kdysi velmi
katolický kanton) Valais není žádnou
výjimkou. Všechno musí začínat znovu, zatímco nepřátelé Pravdy jsou každým dnem
početnější.“ Může někdo říct, že tento popis nesedí na jeho část světa?
Určitě sedí na Anglii! V průzkumu veřejného mínění provedeného u 1595
anglických dospělých 18. a 19. prosince [2016] pouze 28% věřilo v Boha,
zatímco 38% byli přesvědčení ateisté. Před o něco méně než dvěma lety byly tyto
počty 32% věřící, 33% ateisté. Je jasné, že nevěřící si vytvářejí významný
náskok. Ubohá Anglie!
Proč je však víra v Boha tak
důležitá? Sv. Tomáš Akvinský ve svém Pojednání o andělech vysvětluje: stejně
jako všechno Stvoření povstává vylitím dobroty od Boha, tak si i ona dobrota ve
stvoření snaží nalézt svou cestu zpět k Nejvyššímu Dobru Stvořitele, každá
svým způsobem: rostliny a nerosty svou přirozenou náklonností, zvířata
smyslovou náklonností a nejdokonaleji lidé a andělé svou rozumovou náklonností
myšlení a svobodné vůle (1a, 59, 1). Lidé tudíž přicházejí od Boha, aby se
k Němu vrátili skrze správné užívání svého myšlení, které je
„neomluvitelné“, jak říká sv. Pavel, jestliže předstírá, že nemůže Boha
rozpoznat v Jeho Stvoření (Ř I, 20), a skrze správné užívání své svobodné
vůle zvolit si Jej spíše než Jej odmítnout. Bohužel smyslové půvaby většinu
lidí odvádějí od Boha (1a, 63, 9 ad 1).
Aby však byli od Něj odvedeni, na to
Bůh lidi nezamýšlel. Každou jednotlivou lidskou bytost, kterou stvořil,
zamýšlel pro nebe (I Tim. II, 4) a všem lidem dává milost dostačující jim, aby
Jej poznali a milovali Jej, a tak se dostali do nebe. Nebe je tudíž tím, pro co
každý člověk je, ať již tuto skutečnost přijímá nebo nepřijímá. A jestliže ji
odmítá, oslepuje sám sebe a nemůže pochopit, o čem život je. Z toho by
plynulo, že všichni takoví lidé, kteří jsou vůdci v jakékoliv oblasti,
jsou nakonec slepí vedoucí slepé, zatímco všichni takoví stoupenci jsou slepí
následující slepé. „Já jsem Světlo světa,“ říká Náš Pán Ježíš Kristus, „kdo mne
následuje, nechodí ve tmě“ (Jn VIII, 12).
Kdo tedy odmítá následovat Boha, natožpak
Ježíše Krista a jeho katolickou Církev, chodí ve tmě, a zatvrzelé
upřednostňování čím dál více tmy ze strany dnešních globálních „Zápaďanů“
připravuje strašlivý trest srovnatelný pouze s potopou v Noemově
době. Stejně jako se tehdy lidé tak „zkazili“ (Gen. VI, 12), že Bůh musel
zasáhnout potopou, aby zabránil tomu, aby si naprosto všichni lidé nezvolili
jít do pekla, tak také dnes je zkažení tak strašlivé, že jen Bůh sám jej může
přerušit.
Lidé se však vždy mohou modlit a
modlitba stále funguje tak, jako ještě nefunguje nic jiného. Protože je snadné
si představit, jak On mezi miliony a miliony duší obracejících se k Mamonu
a pryč od Boha, pozitivně vyhlíží a naslouchá těm čím dál nepočetnějším duším,
jež se k Němu obracejí. Je čas na modlitbu skrze jeho Matku, modlitbu
svatého růžence, patnáct tajemství denně, pokud je to rozumně možné.
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
