Bděte
a modlete se (2016)
Kázání P. Martina Fuchse
v Praze 24. července 2016
***
Učenec, který byl velmi
pyšný na své vzdělání, přejížděl s pomocí převozníka řeku.
Během převozu se dal
s převozníkem do hovoru a zeptal se jej: „Studoval jste matematiku?“ – „Ne.“,
odpověděl převozník. Učenec řekl: „Pak jste ztratil čtvrtinu svého života.“
O chvíli později se
učenec zeptal: „Studoval jste fyziku?“ Převozník se hlasitě zasmál a odpověděl:
„Ne.“
Učenec pokračoval: „Pak
jste ztratil druhou čtvrtinu svého života.“
Po chvilce se učenec
zeptal na další otázku: „Pravděpodobně jste však studoval astronomii?“ Když
převozník opět odpověděl záporně, učenec zvolal: „Jaká smůla! Pak jste ztratil
také třetí čtvrtinu svého života.“
V tu chvíli loďka
narazila na kámen a dírou se do lodi dostala voda. „Umíte plavat?“, zakřičel
převozník na učence. „Ne.“, odpověděl učenec. Převozník pak řekl: „Pak tedy
budou čtyři čtvrtiny vašeho života ztraceny naráz, pokud se mě rychle
nechytnete pevně na zádech.“
Drazí bratři!
Mnozí lidé jednají jako
tento učenec. Studují a učí se. Jsou pyšní, povyšují se nad své bližní a
vychloubají se svým věděním a skutky. Když se však dostanou do smrtelného
nebezpečí, nevědí, co dělat.
Dnešní Evangelium hovoří
o takovém člověku v osobě farizeje. Staví se před Boha, srovnává se
s jinými, kteří jsou údajně horší než on sám, a vychloubá se svými skutky.
Je pravda, že převozník
je nevzdělaný, ale je pokorný. Ani nepomyslí na to, aby pozdvihnul oči a
srovnával se s druhými. Koná svou povinnost a především ví, co dělat, když
je v nebezpečí.
Můžeme jej porovnat
s druhou osobou, kterou Kristus zmiňuje v podobenství desáté neděle
po seslání Ducha Svatého, jmenovitě s celníkem.
Ve své pokoře se ani
neodvažuje pozdvihnout oči. Nesrovnává se s ostatními před Bohem, kterého
urazil. Pokorně se bije v prsa a říká: „Bože, buď milostiv mně hříšníku!“
Pravděpodobně neví o náboženství tolik jako farizej, ale ví, co má dělat ve své
nouzi.
To je na prvním místě a
to je nejdůležitější! Musíme být pokorní a litovat svých hříchů. Jsme-li
pokorní, Bůh nám poskytne svou milost. To píše svatý apoštol Jakub ve svém
listě: „Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost.“ (List sv. apoštola
Jakuba 4:6)
Je tu však druhý bod,
který je pro duchovní život neméně důležitý: bdělost či duchovní soustředěnost.
Co se má chápat jako
bdělost či duchovní soustředěnost? Proč a ohledně čeho musíme být bdělí?
Křesťanská bdělost je
postoj člověka, skrze nějž věnuje pozornost všem svým myšlenkám, soudům,
zásadám, náklonnostem a touhám, a jímž se snaží předejít všem nebezpečím a
pokušením hříchu.
Je to soustředění ducha,
jímž člověk soustředí síly duše a směřuje je pouze k jednomu cíli, k Boží
cti.
Přirozená slabost
člověka, lehkomyslnost, nerozvážnost, rozptylování ducha ve světských věcech,
nám ukládá povinnost být vždy bdělý, a také překážky a nepřátelé spásy (ďábel,
svět, chtíč), jejich zášť a moc; a navíc příklady zbožných osob, světců a
mučedníků, stejně jako nejistota hodiny naší smrti.
Před svým utrpením
Kristus několikrát hovoří o bdělosti v podobenstvích, například
v podobenství o deseti pannách a v podobenství o hřivnách.
Také své učedníky
v Getsemanské zahradě vyčítavě napomíná: „Bděte a modlete se, abyste
neupadli do pokušení“ (Mt. 26:41)
Také apoštolové užívají
stejná slova: „Nemilujte svět ani pozemské věci! Miluje-li kdo svět, není
v něm lásky Otcovy.“ (První list sv. apoštola Jana 2:15)
„Buďte střízliví a
bděte, neboť váš protivník, ďábel, obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by
pohltil.“ (První list sv. apoštola Petra 5:8)
Je mnoho příkladů těch,
kteří věděli mnoho, ale selhali, protože nebyli bdělí: Král David, když se
procházel ve své visuté zahradě, viděl Uriášovu ženu, jak se koupe. Byl roznícen
chtíčem a spáchal cizoložství. (Druhá kniha královská/Druhá kniha Samuelova,
kapitola 11)
Když šli učedníci na
Olivovou horu s Kristem, Petr mu řekl: „I kdyby se všichni nad tebou
pohoršili, já se nikdy nepohorším.“ (Mt. 26:33)
Zhřešil, protože nebyl
bdělý.
Několik pravidel, jak
být bdělý:
1. Buďme obezřetní, když
jednáme se svými bližními! Musíme zkoumat své bližní, než jim uvěříme.
Nenásledujme masy. Široká je cesta, která vede k záhubě. Mnozí po ní
kráčejí! Vyhněme se agnostickým bližním a přednáškám o jiných náboženstvích.
V minulosti byla ekumenická setkání zakázána, protože představují
nebezpečí pro naši víru. Nečtěme nebezpečné knihy a nesledujme nebezpečné
filmy!
2. Pečlivě hlídejme své
smysly a svou představivost!
3. Hlídejme svůj hovor. „Budu
dbát na svoje cesty, abych se jazykem neprohřešil. Budu držet na uzdě svá
ústa.“ (Žalm 38:2)
4. Pravidelně zpytujme
svědomí.
5. Modleme se o nezbytné
milosti a přijímejme svátosti!
Boží desatero jsou
pravidla pro náš život, zásady naší víry. Buďme pokorní a bdělí ve všech našich
skutcích! Amen.
Překlad: D. Grof
