Vezmi
svůj kříž a následuj mne (2016)
Kázání P. Martina Fuchse
v Praze 31. ledna 2016
***
Mystika je sjednocením
duše s Bohem nejdokonalejším způsobem, jaký můžeme na tomto světě
dosáhnout.
Zakládá se na zvláštní
milosti Boží, je potvrzena v rozjímavé modlitbě, prokázaná svatostí
života, doprovázená mimořádnými vnitřními nebo vnějšími dary tak často a
natolik, nakolik to těší Boha.
Mystickými projevy jsou
extáze, stigmata, bilokace, levitace, zázraky a schopnost vidět do duší.
Dnešní čtení hovoří o
takové extázi, extázi svatého Pavla. Ten říká, že byl uchvácen do třetího nebe
a uslyšel v ráji tajemná slova, jež není dovoleno člověku vyslovit. (2 Kor
12:4)
V extázi Bůh
k sobě tak přímo a tak prudce přitahuje duši, že se zdá vyňata
z těla. To upadá do stavu podobnému smrti a často nepodléhá přirozené
gravitační síle. Životní funkce těla klesají na minimum. Dech je takřka
nepostřehnutelný, srdce a puls jsou slabší, tělesná teplota se snižuje,
smyslová aktivita ustává a objevuje se svalová ztuhlost. Během extáze je tělo
necitlivé. Lidé byli během extáze bodáni a páleni, ale nereagovali. Nebo moucha
sedící na bělmu otevřeného oka nepřiměla člověka mrknout.
Obdařeným lidem byly ve
stavu extáze dány výjimečné milosti nahlédnout do Božích věcí.
Když byl svatý František
na hoře Alverna, chtěl znát Boží vůli. Za tímto účelem požádal jednoho ze svých
bratrů, který jej doprovázel, aby vložil ruku někam do Bible. Když Bibli
otevřel, ruka byla tam, kde se popisuje umučení Našeho Pána.
Svatý František jej
požádal, aby to učinil znovu. A opět – ruka byla na úryvku umučení Našeho Pána.
Nakonec požádal svého bratra potřetí. A také potřetí jim bylo ukázáno umučení
Našeho Pána.
Pak svatý František
upadl do extáze, a když přišel k sobě, nesl Kristova stigmata. Náš Pán mu
dal tato stigmata, aby rozněcoval věřící k větší lásce k Němu.
Zatímco dary Ducha Svatého jsou dávány zvláště k osobnímu posvěcení,
charizmata jsou člověku dávána Bohem pro posvěcování druhých.
Existují čtyři různé
druhy stigmatizace: napodobující stigmata, epigrafická stigmata,
obrazová stigmata, neviditelná stigmata:
- Napodobující stigmata
To znamená, že stigmata
se podobají stigmatům Našeho Spasitele: rány na rukách, rány na nohách, rány po
bičování a tak dále.
Jestliže má někdo pět
ran Našeho Pána, rány jsou obvykle jako ty rány, jež můžeme vidět na kříži,
před nímž je obdržel. Někteří světci měli stigmata na dlani, jiní na zápěstí.
Někteří mají tutéž
velkou ránu na obou nohách, někteří mají odlišné velikosti. To záleží na pozici
nohou. Jestliže obě nohy leží vedle sebe nebo na sobě, rány jsou různě veliké.
- Epigrafická stigmata
Znamená to, že stigmata
mají formu psaného textu.
- Obrazová stigmata
Stigmata mají formu
křížů, srdcí, květin, trnových korun.
- Neviditelná stigmata
Po smrti se objeví jako
viditelná. Lze se na ně po smrti podívat.
Svatá Veronika Giuliani
dala svému zpovědníkovi list papíru, kde sepsala rysy, které byly zakresleny do
jejího srdce.
Po smrti bylo její tělo
otevřeno za přítomnosti svědků. Lékař vyňal její srdce z těla. Vše bylo
přesně tak, jak Veronika předpověděla a sepsala na list, který dala knězi.
Stigmatické rány se
mohou objevit v jakémkoliv věku. Svatý František z Assisi obdržel
rány, když mu bylo 43 let a svatá Terezie z Avily, když jí bylo 45 let.
Obě pohlaví, muži i ženy, mohou mít stigmata, protože Kristus povolal všechny
lidi, aby jej následovali na křížové cestě.
Rány někdy krvácí
trvale, někdy jen ve zvláštních dnech, jež mají spojitost s utrpeními
Krista, jako jsou pátky nebo Velký pátek. Rány nehnisají. Někdy vydávají
příjemnou vůni a mohou působit proti fyzikálním zákonům, například krev teče
vzhůru nebo je krev velmi horká.
Krev může také vytvářet
obrazy na oblečení jako je obraz na Veroničině roušce, na níž Spasitel otisknul
svou tvář.
Církev si
v liturgii připomíná stigmata jenom tří lidí: stigmata svatého Františka
z Assisi pro celou Církev, stigmata svaté Kateřiny Sienské pro
dominikánský řád a stigmata svaté Terezie z Avily pro karmelitánský řád.
Další charizmatickou
milostí je dar bilokace. Osoba může být a jednat na dvou odlišných místech
zároveň. O otci Piovi se říká, že býval na dvou místech zároveň; jednou byl například
v klášteře v San Giovanni Rotondo a zároveň vedle umírajícího muže.
Některé osoby byly
obdařeny darem levitace. To je vytržení člověka do vzduchu. Například svatý
Filip Neri a svatý Josef z Kupertina oba levitovali ve vzduchu.
Jiní viděli do duší. Už
Náš Pán mohl vidět do duše. Samaritánce u Jakubovy studny řekl, kolik mužů
měla. Dával rozhřešení druhým bez předešlé zpovědi, například ochrnulému
(Matouš 9:1) nebo Marii Magdaleně (Lukáš 7:36). Tuto milost můžeme nalézt u Faráře
arského, otce Pia či jiných.
Jednoho dne nevěřící
profesor matematiky chtěl obdržet požehnání od otce Pia. Poklekl před ním a
požádal jej: „Požehnejte, otče, mně a také mým dvěma dětem.“
Otec Pio odpověděl:
„Vašim dvěma dětem? Dvě a tři je pět, pane profesore matematiky, dvě
v manželství a tři mimo manželství!“ Profesor matematiky byl obrácen!
Prubířským kamenem,
jímž jsou všechny tyto fenomény prověřovány, je ctnost poslušnosti.
Když svatý Mikuláš,
patron Švýcarska, dvacet let nic nejedl – žil jen ze Svatého přijímání –
navštívil jej biskup z Kostnice, aby prověřil jeho ctnost, a požádal jej,
aby snědl krajíc chleba. Svatý Mikuláš jej vzal a před biskupem jej snědl.
Když byl svatý Filip
Neri poslán, aby přezkoumal jednu ctnostnou jeptišku, nařídil jí, aby vyčistila
špinavé boty. To pro ni však bylo příliš. Takže se vrátil zpět do Říma.
Všichni mysticky
obdaření lidé musí mít velkou lásku ke kříži. Viditelné projevy těchto lidí nám
ukazují, že jsou sjednoceni s Bohem. Stigmata, bilokace, levitace,
zázraky, nahlížení do srdcí jsou vlastnosti, které nacházíme u Pána. A osoba,
která je sjednocená s Naším Pánem, způsobuje tytéž účinky.
Všichni lidé mají
povinnost se sjednocovat s Bohem, i když nemají viditelné projevy.
„Potom řekl Ježíš svým
učedníkům: ´Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sám sebe a vezmi svůj kříž a
následuj mne!´“ (Matouš 16:24)
Chceme svůj kříž nést
nikoliv s reptáním, ale s radostí.
Vedle kříže Našeho Pána
byli dva muži, jeden se stal světcem a jeden byl zavržen. Oba dva museli nést
kříž. Budeme se modlit, aby nás každodenní kříž dovedl do nebe.
Amen.
Překlad: D. Grof
