Komentář Eleison CDXLV – Parazit na hostiteli I (2016)

Komentář Eleison CDXLV – Parazit na hostiteli I (2016)

(445)

23. ledna 2016

PARAZIT NA HOSTITELI I

Smyslem toho, že před půl rokem bylo řečeno, že kněz nemá povinnost v každém případě zakázat katolíkovi navštěvovat novou mši (NOM), zjevně nebylo říct, že NOM je k navštěvování dokonale v pořádku. NOM ritus je sám o sobě ústředním aktem bohoslužby falešného, na člověka zaměřeného, náboženství Druhého vatikánského koncilu, z nějž v roce 1969 vyplynulo. Ve skutečnosti je povinnost držet se dál od NOM úměrná tomu, jaké povědomí člověk má ohledně toho, jak špatný [NOM] je. Nesmírně přispěl ke ztrátě víry u bezpočtu katolíků, takřka aniž by si to uvědomili.

Existují však faktory, které dokonce až dodneška učinily pro katolíky snadným nechat se NOMem oklamat. Za prvé, byl zaveden v celé Církvi latinského ritu skrze to, u čeho se Pavel VI. činil, seč mohl, aby to vypadalo jako plnost moci jeho papežské autority, která se v roce 1969 zdála ohromná. Ještě dnes se NOM přijímá za „řádný“ ritus, zatímco mše všech časů je snižována jako „mimořádný“ ritus, takže dokonce i o 47 let později může čestný katolík cítit povinnou poslušnost navštěvovat NOM. V realitě samozřejmě nemůže existovat žádná taková povinnost, protože žádný církevní zákon nemůže katolíka zavazovat, aby vystavoval svou víru v nebezpečí, což navštěvováním NOM normálně činí, protože taková je jeho falešnost.

A za druhé, NOM byl zaváděn postupně v sérii dovedně odstupňovaných změn, zvláště v roce 1962, 1964 a 1967, takže masová revoluce z roku 1969 nalezla katolíky připravené pro tuto novotu. Ve skutečnosti dokonce i dnes NOM ritus zahrnuje pro celebranta alternativy, které mu umožňují, aby NOM slavil buď jako čistokrevný obřad nového humanistického náboženství, nebo jako obřad připomínající pravou mši natolik dostatečně, aby oklamal mnoho katolíků, že neexistuje žádný významný rozdíl mezi starým a novým ritem. Samozřejmě v realitě, jak vždy říkal arcibiskup Lefebvre, lepší starý ritus v moderním jazyce, než nový ritus v latině kvůli zeslabení nebo vyloženému zfalšování katolické nauky o mši v NOM.

Navíc tyto dva faktory, oficiální zavedení změn a jejich někdy volitelný charakter vlastní NOMu, více než postačují k vysvětlení, že dodneška musí existovat velký počet katolíků, kteří chtějí a zamýšlejí být katolíky, a přesto se domnívají, že správnou cestou, jak být katolíky, je navštěvovat každou neděli NOM. A kdo se odváží říct, že z tohoto velkého počtu katolíků nejsou žádní, kteří ještě sytí svou víru tak, že jsou poslušní toho, co se jim zdá (subjektivně) být jejich (objektivní) povinností? Bůh je jejich soudcem, ale jak mnoho let musela většina stoupenců katolické Tradice jednoduše navštěvovat NOM předtím, než pochopili, že jim jejich víra neukládá tak činit? A jestliže je po všechny ty roky NOM nutil ztrácet svou víru, jak to, že došli ke katolické Tradici? V závislosti na tom, jak celebrant používá alternativy v NOM, ne všechny prvky, které mohou sytit víru, jsou z něj nutně eliminovány, zvláště, je-li proměňování platné, což je možnost, kterou nikdo, kdo zná sakramentální teologii, nemůže popřít.

Proč však, vzhledem k slabosti lidské přirozenosti a tedy riziku povzbuzování katolíků jít s novým a snadným náboženstvím skrze slovo řečené ve prospěch jeho ústředního bohoslužebného ritu, říkat jediné slovo ve prospěch jakéhokoliv rysu Novocírkve? Přinejmenším ze dvou důvodů. Za druhé, kvůli odvrácení potenciálního farizejského pohrdání jakýmikoliv věřícími vně tradičního hnutí, a za prvé, kvůli odvrácení toho, co začíná být nazýváno „ecclesiavakantismus“, konkrétně ideje, že Novocírkev v sobě nemá zachováno vůbec nic katolického.  V teorii je Novocírkev ryzí hniloba, ale v praxi by tato hniloba nemohla existovat bez něčeho ještě neshnilého, co má shnít. Každý parazit potřebuje hostitele. Kdyby také tento konkrétní hostitel, pravá Církev, úplně zmizel, neznamenalo by to, že ji brány pekelné přemohly? Nemožné (Mt. XVI, 18).

Kyrie Eleison

Zdroj: The St. Marcel Initiative

Překlad: D. Grof