Komentář Eleison CDXLIV – Nepochopitelný zmatek? (2016)

Komentář Eleison CDXLIV – Nepochopitelný zmatek? (2016)

(444)

16. ledna 2016

 

NEPOCHOPITELNÝ ZMATEK?

Přemýšlivý čtenář těchto „Komentářů“ ze Spojených států učinil před pár měsíci několik bystrých poznámek. Zde jsou: „Náboženská svoboda“ sem do kolonií [Myšleno 13 původních kolonií, z nichž vznikly Spojené státy. – pozn. překl.] opravdu přichází, aby se nám vymstila. „Katolický“ federální soudce uvěznil protestantskou okresní úřednici, protože odmítla vydávat potvrzení manželstvím téhož pohlaví. Obhájci této úřednice, kteří mají dobré úmysly, nadále citují „náboženskou svobodu“ a neuvědomují si, že náboženská svoboda je právě tím problémem, nikoliv řešením. Úžasné. Klesáme do mravního zmatení a zdá se, že nikdo nechápe proč.“ – "Klesáme do mravního zmatení a zdá se, že nikdo nechápe proč.“ Vskutku dobře řečeno! Ale „tradicionalisté“, kteří berou Tradici vážně, by měli být schopní to rozřešit.

Je to proto, že beru-li Tradici vážně, chápu, že NAUKA je na prvním místě, jinak řečeno, katolické náboženství není myšlenková kaše, mravy a liturgie, ale naukové skutečnosti, jež řídí mravy i mši. Tyto skutečnosti začínají s existencí Všemohoucího Boha, na němž všechno stvoření v každém momentě závisí, aby existovalo, zatímco On by mu všemu mohl odebrat existenci, aniž by v nejmenším změnil sám Sebe. On tvoří každou lidskou duši Sám ve chvíli jejího početí, aby užívala svobodnou vůli, jíž tuto duši obdařuje, aby si zvolila žít či zemřít v souladu s Jeho neměnným mravním Zákonem, aby mohla v nebi strávit svou věčnost v dokonalém štěstí s Ním. Svobodná vůle, aby byla skutečná, znamená, že duše si mohou zvolit porušit Jeho Zákon, a pokud se nekají, zvolí si trávit věčnost vzdorováním Mu v pekle. Ony samy tedy budou narušeny, ale nikoliv Jeho Zákon. Tento Zákon je shrnut v Desateru přikázání a není to despotický zákon, ale pasuje lidské přirozenosti, pro niž byl stvořen, stejně jako operační manuál výrobce nějakého přístroje odpovídá přístroji, pro nějž byl vytvořen.

Šesté a deváté z těchto přikázání instruuje lidi, aby správně užívali reprodukční mechanismus zabudovaný do jejich těla. Tento mechanismus není hračkou, ale posvátným nástrojem vytvořeným Bohem pro utváření lidských rodin zde dole, aby zalidnily nebe nahoře. Ani dva samotní muži, ani dvě samotné ženy, ale pouze muž a žena společně mohou mít děti a utvořit rodinu, a protože je zalidňování nebe posvátnou věcí, pak jakékoliv porušení těchto přikázání se rychle stává dostatečně závažným, aby si zasluhovalo věčné zatracení. „Bůh není vysmíván“ – Galatským VI, 7. Proto stejnopohlavní maření aktu manželství je jedním ze čtyř hříchů proti Bohu, jež volají do nebe o pomstu, jak učí katolická Církev, a „manželství“ téhož pohlaví je ještě k tomu výsměchem Boží svaté instituci. V celé této nauce není ani jediná čárka zmatení.

Odkud tedy pochází toto zmatení? Z liberalismu. Z falešného náboženství liberalismu. Z toho, že se ze svobody dělá modla. Protože v 1. listu Římanům sv. Pavel trefil hřebíček na hlavičku, že tento konkrétní hřích volající do nebe o pomstu pramení z modlářství. Poté, co lidé poruší první přikázání, Bůh je zanechá hanebným praktikám proti šestému přikázání, bezpochyby v naději, že zcela zřejmá odpornost jejich porušení druhého zmíněného je probudí ohledně odpornosti sama o sobě mnohem větší, ale méně snadno rozpoznatelné, totiž porušení prvně zmíněného. To, že se naše svoboda stala z ideálu modlou je v naší dnešní době stále těžší rozpoznat, protože dělání si modly z náboženské svobody nyní probíhá po více než 200 let a nic se nezdá přirozenější. Lidé ztratili veškerý smysl pravého Boha. Naopak, náboženská svoboda je nejvyšší svobodou, bez níž se všechny jiné svobody zdají malé.

A svoboda končí tak, že vysazuje lidské myšlení přímo ze svých „pantů“. Jakákoliv pravda nebo skutečnost prohlašující, že se vnucuje mému myšlení, je omezováním mé svobody, takže ji odmítám uznat, pokud mi nevyhovuje. Mnoho mravních pravidel mi nevyhovuje. Odmítám je ve jménu svobody. Klesám do mravního zmatení, přesvědčený, že uplatňuji své posvátné právo, takže nemohu pochopit, proč končím ve zmatení, duševním spíš než společenském. Já jsem ale „vysadil z pantů“ své myšlení a opouštím svou společnost. Zmatení je zcela pochopitelné. 

Kyrie Eleison

Zdroj: The St. Marcel Initiative

Překlad: D. Grof