František
a jeho heretičtí „bratři“ (2015)
Atila Sinke
Guimaraes
22. června 2015 navštívil papež
František během svého pobytu v Turíně valdenský chrám.
K přítomným valdenským pronesl
řeč, v níž učinil důležité prohlášení. Toto jsou jeho slova:
Papež František
líbá heretickou Bibli valdenských, první, která byla přeložena do národního
jazyka.
„Bohužel se stalo a nadále se děje,
že dva bratři [katolíci a valdenští] nepřijímají své odlišnosti a končí tím, že
vedou válku proti sobě. Když se zamýšlíme nad historií našich vztahů, nemůžeme
nebýt zarmouceni násilnými činy spáchanými ve jménu naší vlastní víry, a já
prosím Pána, aby nám poskytnul milost toho, že nás všechny uzná za hříšníky a
odpustíme jeden druhému.“
Pak František uzavřel: „Jménem
katolické Církve vás žádám o odpuštění. Žádám vás za prominutí za nekřesťanské,
ba nelidské postoje a jednání, kterých jsme se v dějinách proti vám
dopustili. Ve jménu Pána Ježíše Krista, odpusťte nám. (Rádio Vatikán, 22.
června 2015, španělský originál zde)
Kromě samotné symboliky této
návštěvy v heretickém chrámu a krajní srdečnosti, kterou Bergoglio ukázal
vůči heretickým duchovním, dále políbil výtisk valdenské Bible, jenž mu byl
představen.
Abychom dobře zhodnotili závažnost
těchto slov a symbolických aktů, musíme se zeptat, kdo jsou tito nepříliš známí
valdenští a o čem jsou jejich hereze. Pak budeme moci náležitě prozkoumat, jaké
poselství chtěl František svou návštěvou vyslat katolíkům.
Omyly Petra
Valdese a Lyonských chudých
Shrnuji zde, co nám k tomuto
tématu říká Dictionnaire de Thélogie
Catholique.
Nahoře: Socha
hereziarchy Petra Valdese, jednoho z předchůdců Luthera, ve Wormsu v Německu.
Dole: třemi dalšími předchůdci jsou Savonarola, Wycliffe a Hus.
Tato sekta byla založena Petrem
Waldem (aka Pietro Valdem, Pierrem Valdesem nebo Pierrem Vaudoisem), bohatým
kupcem z Lyonu ve Francii, který se rozhodl dát vše, co měl, chudým a
přijmout „evangelijní chudobu“. Prý následoval radu, kterou Náš Pán dal
v Evangeliu bohatému mladíkovi, který chtěl být dokonalý (Mt. 19:21).
Valdesův čin vyvolal v Lyonu onoho roku
1176 velký rozruch a jeho pouliční kázání způsobilo, že jej následovalo mnoho
prostých lidí. Tito řemeslníci a rolníci se stali známými jako „Lyonští chudí“
nebo valdenští. Ačkoliv byli negramotní, požadovalo se po nich pro přijetí do
této sekty, aby se nazpaměť naučili rozsáhlé výňatky z Bible, jež
následovali jako své nejvyšší směrnice.
Nejprve když začali, Valdes a
někteří stoupenci jeli do Říma, aby požádali o dovolení kázat, jež jim bylo
odmítnuto kvůli jejich teologické nevzdělanosti. To způsobilo, že se valdenští
vzbouřili proti církevní autoritě a kázali ze své vlastní autority. Také
dovolili kázat ženám.
Nehledě na tuto nekompetentnost
Valdes prosadil překlad Bible do národního jazyka, což skončilo tím, že obsahovala
mnoho chyb.
Valdes se považoval za Bohem
obdařeného k výkladu Písma svatého bez pomoci nebo bez možnosti, že by se
mýlil. Toto přesvědčení jej přimělo z Bible dovodit, že Bůh jej přímo
učinil nejprve knězem a pak biskupem, jak to učinil se sv. Pavlem. Na konci
svého života Valdes vykonával roli papeže.
Když již byl „biskupem“, „světil“
jáhny a kněze dle potřeby a stejně tak i jiné biskupy. Pro toto povýšení se
vyžadoval všeobecný souhlas shromáždění – communa.
Valdenští považovali světící moc katolické Církve za neplatnou kvůli hříšnému
lpění jejích duchovních na pozemských dobrech a nedostatku ryzí „evangelijní
chudoby“. Ze stejného důvodu obvinili Řím, že je babylonská nevěstka. Také
odmítali katolické svátosti, zvláště Svátost oltářní a transsubstanciaci.
Další omyly/hereze valdenských
zahrnují:
- Tvrzení,
že Satan byl špatný od počátku spíše než poté, co učinil svou morální volbu.
- Odpor
proti katolickým modlitbám a mším za duše zemřelých.
- Popírání
očistce a duchovní hodnoty odpustků.
- Jejich
aspirace na to rušit manželství osob, které byly v sektě přijaty mezi
„dokonalé“.
Existuje mnoho podobností mezi
valdenskou herezí a katarskou či albigenskou herezí, které v té době
zamořovaly jižní Francii a severní Itálii. Mezi jinými nalézáme:
- Jejich
lpění na dualistické povaze stvoření: představě, že dobro a zlo existovalo
od počátku.
- Popírání
jakéhokoliv dobra v materiálních a pozemských věcech.
- Celková
nechuť vůči manželství.
- Zavržení
trestu smrti a vojenské služby.
Inocenc III.
odsoudil valdenskou herezi.
Kromě rozšíření ve Francii se
valdenští šířili v Lombardii v Itálii s centrem v Miláně.
Zde přijali jméno humiliati, pokorní.
Z Itálie získali vliv v mnoha městech v jižním Německu. Byli
také výrazně přítomni v Aragonii a Katalánsku ve Španělsku a ve Flandrech.
Později v 15. století mnozí
valdenští splynuli s husity, kteří byli značně spříznění s jejich
myšlenkami. V 16. století byli takřka zcela asimilováni různými
protestantskými sektami. Pár skupin zůstalo v údolích Alp. V Itálii
stále mají některá shromáždění v Lombardii, Toskánsku a na Sicílii.
V roce 1975 valdenští v Itálii splynuli s tzv. metodistickou
církví.
V bule Ad abolendam ze 4. listopadu 1184 papež Lucius III. exkomunikoval
valdenské pro jejich aspiraci kázat bez povolení, což potvrdil Čtvrtý
lateránský koncil (viz Denzinger 434). V dopise Eius exemplo z 18. prosince 1206 papež Inocenc III. sestavil
formuli, jejíž přijetí bylo po valdenských požadováno, aby byli vzati zpět do
katolické Církve. Jde o nepřímé odsouzení základních herezí této sekty, které
lze nalézt v Denzingerovi 420-427.
Františkova
averze ke katolické bojovnosti
Vezmeme-li do úvahy minulost
valdenských, vidíme, že prohlášení, jež František učinil v chrámu jejich
sekty v Turíně, je pokusem zrušit všechny minulé nauky Církve týkající se
těchto heretiků.
Je to nepřímé přijetí jejich herezí,
těžká urážka minulých papežů a světců, kteří bojovali proti těmto mylným naukám
a především je to pokus smést bojovnou povahu katolické Církve.
Jorge Bergoglio se snaží katolíkům per viam facti (fakticky) vnutit
přijetí všeho, co učí heretici, Židé a pohané, protože pro něj nemá nauka
žádnou důležitost. Jsem přesvědčen, že zachází příliš daleko a příliš rychle.
Bez ohledu na to, jak moc média a svět říkají, že je populární, ztrácí rychle důvěru
mezi katolíky. Praví katolíci jsou otrávení jeho sacharínovou láskou
ekumenismu, zvláště když přijde na odmítání důležitosti naší svaté Víry.
Také vidíme, že papež František
zcela uvěřil heretické utopii chudoby v jejích radikálnějších verzích:
kataři, albigenští, valdenští a mnozí další jsou všichni jeho „bratry“
v jejich společném úsilí zavést miserabilistickou církev, která nemá nic dočinění
s katolickou Církví, jak je známá po dvacet století dějin.
Zdroj: Tradition In
Action
Překlad: D.
Grof
