Komentář Eleison CDXI – Eliotův víkend (2015)
(411)
30. května
2015
ELIOTŮV VÍKEND
Víkendový
seminář konaný v Broadstairs na počátku května o básních a hrách
proslulého moderního básníka T.S. Eliota (1888-1965) byl velmi úspěšný. Eliot
je autorem těžkým k pochopení, protože si stál za tím, že dá smysl
nesmyslnému modernímu světu, ale šest přednášek Dr. Davida Whitea (ve 36
hodinách!) podnítilo u jeho více než dvou tuctů katolických posluchačů
skutečným zájem o Eliota, který byl vybrán jako téma literárního semináře,
protože napsal část své nejproslulejší básně Pustina v blízkém Margate. Zlatým hřebem semináře byl výlet k
přímořskému altánu, kde Eliot skutečně psal, a kde Dr. White recitoval Pustinu účastníkům semináře před šedým
mořem, pod šedou oblohou – atmosféra byla dokonalá!
Mnoho
katolíků vznáší námitky vůči spisovatelům, jakkoliv slavní mohou být, kteří
nejsou otevřeně katoličtí. Ale v polovině 20. let 20. století, brzy po
napsání Pustiny se Eliot skoro stal
katolíkem a od té doby až do své smrti se řešení, jež ve svých spisech
prezentoval na problémy moderního světa, soustředilo kolem Našeho Pána Ježíše
Krista. Nemusí to být na první pohled zjevné, buď proto, že psal pro vlažné
křesťany, nebo proto, že sám ještě zápasil s moderností, ale nechť je jeho
skutečná víra v Krista ilustrována básní z jeho Čtyř kvartet, vybraná
Dr. Whitem pro výklad, oddíl IV čtvrtého kvartetu, „Little Gidding“:
1 Sestupující holubice protíná ovzduší
2 ohněm žhnoucího děsu,
3 jehož jazyky ohlašují
4 jednu splátku hříchu a chyby.
5 Jediná naděje nebo jiná beznaděj
6 spočívá ve výběru pohřební hranice –
7 být vykoupen z ohně ohněm.
8 Kdo tedy vymyslel soužení? Láska.
9 Láska je neznámým Jménem
10 za rukama, jež tkají
11 nesnesitelnou košili ohně
12 jíž lidská síla nemůže vysvléct.
13 My jenom žijeme, jenom vzdycháme
14 stravováni ohněm nebo ohněm.
Během druhé
světové války žil Eliot v Londýně a v noci působil jako hlídka
vzdušné obrany a hlídkoval v ulicích, aby minimalizoval nebezpečí a škody
německých vzdušných útoků. První dva verše básně jsou jako ony plastové obrazy,
které obsahují dva obrázky v závislosti na tom, jak jej nakloníte. Druhý
verš vyvozuje z dvojitého obrazu ohromnou lekci.
1)
„Sestupující holubice“ je Duch Svatý sestupující o letnicích i nepřátelské
bombardéry klesající na Londýn. 2) „Oheň děsu“ je ohněm Ducha Svatého i
zápalnými bombami nepřítele. 3) „Jazyky“ jsou jazyky Ducha Svatého na hlavách
apoštolů i jazyky ohnivých bomb, přičemž 4) „splátka“ je Vykoupením skrze
Krista i uvolněním bomb ze strany lidských politiků. 5) První z toho je
naší jedinou nadějí, druhé je beznadějí války. 6) Na které pohřební hranici si
zvolíme shořet? 7) Oheň Vykoupení nás má spasit před ohněm zatracení.
Druhý verš:
8) je to Bůh, kdo vymyslel světové války, aby nás spasil před věčným ohněm. 9)
Není dobře známý, ale je to 10) jeho Láska umožňující politikům způsobit 11)
soužení války, 12) jež jsou vykoupitelná Kristem samým. 13) Nakonec, lidský
život končí jenom 14) v ohni buďto Boží Lásky nebo věčného zatracení.
Třetí světová
válka přichází. Až přijde, kolik existuje katolických kazatelů, kteří se odváží
kázat, že je to Boží Láska, která je za jejími strašlivými utrpeními, jež
nejsou o nic méně nutná, aby nás, skrze Boží plán, přivedla zpět na cestu do
nebe? Nekatolík Eliot to říkal před 70 lety.
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof