Komentář Eleison CDXI – Eliotův víkend (2015)

Komentář Eleison CDXI – Eliotův víkend (2015)

(411)

30. května 2015

ELIOTŮV VÍKEND

Víkendový seminář konaný v Broadstairs na počátku května o básních a hrách proslulého moderního básníka T.S. Eliota (1888-1965) byl velmi úspěšný. Eliot je autorem těžkým k pochopení, protože si stál za tím, že dá smysl nesmyslnému modernímu světu, ale šest přednášek Dr. Davida Whitea (ve 36 hodinách!) podnítilo u jeho více než dvou tuctů katolických posluchačů skutečným zájem o Eliota, který byl vybrán jako téma literárního semináře, protože napsal část své nejproslulejší básně Pustina v blízkém Margate. Zlatým hřebem semináře byl výlet k přímořskému altánu, kde Eliot skutečně psal, a kde Dr. White recitoval Pustinu účastníkům semináře před šedým mořem, pod šedou oblohou – atmosféra byla dokonalá!

Mnoho katolíků vznáší námitky vůči spisovatelům, jakkoliv slavní mohou být, kteří nejsou otevřeně katoličtí. Ale v polovině 20. let 20. století, brzy po napsání Pustiny se Eliot skoro stal katolíkem a od té doby až do své smrti se řešení, jež ve svých spisech prezentoval na problémy moderního světa, soustředilo kolem Našeho Pána Ježíše Krista. Nemusí to být na první pohled zjevné, buď proto, že psal pro vlažné křesťany, nebo proto, že sám ještě zápasil s moderností, ale nechť je jeho skutečná víra v Krista ilustrována básní z jeho Čtyř kvartet, vybraná Dr. Whitem pro výklad, oddíl IV čtvrtého kvartetu, „Little Gidding“:

1 Sestupující holubice protíná ovzduší

2 ohněm žhnoucího děsu,

3 jehož jazyky ohlašují

4 jednu splátku hříchu a chyby.

5 Jediná naděje nebo jiná beznaděj

6 spočívá ve výběru pohřební hranice –

7 být vykoupen z ohně ohněm.

 

8 Kdo tedy vymyslel soužení? Láska.

9 Láska je neznámým Jménem

10 za rukama, jež tkají

11 nesnesitelnou košili ohně

12 jíž lidská síla nemůže vysvléct.

13 My jenom žijeme, jenom vzdycháme

14 stravováni ohněm nebo ohněm.

 

Během druhé světové války žil Eliot v Londýně a v noci působil jako hlídka vzdušné obrany a hlídkoval v ulicích, aby minimalizoval nebezpečí a škody německých vzdušných útoků. První dva verše básně jsou jako ony plastové obrazy, které obsahují dva obrázky v závislosti na tom, jak jej nakloníte. Druhý verš vyvozuje z dvojitého obrazu ohromnou lekci.

1) „Sestupující holubice“ je Duch Svatý sestupující o letnicích i nepřátelské bombardéry klesající na Londýn. 2) „Oheň děsu“ je ohněm Ducha Svatého i zápalnými bombami nepřítele. 3) „Jazyky“ jsou jazyky Ducha Svatého na hlavách apoštolů i jazyky ohnivých bomb, přičemž 4) „splátka“ je Vykoupením skrze Krista i uvolněním bomb ze strany lidských politiků. 5) První z toho je naší jedinou nadějí, druhé je beznadějí války. 6) Na které pohřební hranici si zvolíme shořet? 7) Oheň Vykoupení nás má spasit před ohněm zatracení.

Druhý verš: 8) je to Bůh, kdo vymyslel světové války, aby nás spasil před věčným ohněm. 9) Není dobře známý, ale je to 10) jeho Láska umožňující politikům způsobit 11) soužení války, 12) jež jsou vykoupitelná Kristem samým. 13) Nakonec, lidský život končí jenom 14) v ohni buďto Boží Lásky nebo věčného zatracení.

Třetí světová válka přichází. Až přijde, kolik existuje katolických kazatelů, kteří se odváží kázat, že je to Boží Láska, která je za jejími strašlivými utrpeními, jež nejsou o nic méně nutná, aby nás, skrze Boží plán, přivedla zpět na cestu do nebe? Nekatolík Eliot to říkal před 70 lety.

Kyrie Eleison

Zdroj: The St. Marcel Initiative

Překlad: D. Grof