Na den
slavný seslání Ducha svatého
Naplněni jsou všichni Duchem svatým. (Sk. Ap. 2,
4).
Jak mnohá a
vzácná dobrodiní nám udílí Bůh, a my si jich často nejen nevšímáme, nýbrž
pohrdáme jimi, ano zneužíváme jich docela ku své škodě a záhubě! Jak často nás
poučuje dobrým příkladem bližního, a mnozí lidé nejen nenásledují příkladu dobrého,
nýbrž posmívají se bratru svému nebo snad docela jeho ctnost a zbožnost tupí.
Jak často nás poučuje v kázaní a vybízí ku přijímání svatých svátostí, a mnohý
katolický křesťan nejen že neposlechne, nýbrž docela se zlobí. Jak často mluví
k nám Bůh naším svědomím, a my nejen neposlechneme, nýbrž snažíme se tento hlas
Boží umlčeti a jednáme jinak, než chce Bůh. Lidé s těmito rozličnými dary a
milostmi, s tím chlebem duševním jednají velmi často tak, jako jednají s
chlebem tělesným. Mnozí lidé požívají chléb tento netečně, nepamatujíce, že
mají zaň díky činiti Bohu, jiní docela reptají, že ho Bůh nedává více a že není
lepší. – A jako se lidé různě chovají k darům Božím duševním a tělesným vůbec,
tak se také různě chovají k daru nejvznešenějšímu, který nám Bůh dává, k Duchu
sv. a ku památce Jeho seslání na apoštoly, kterou konáme právě dnes. Jest
pravda, že mnozí křesťané zbožní dobře vědí, jak důležitou událost dnes
oslavujeme, a proto se také dle toho dnes chovají; avšak jest mnoho katolických
křesťanů, kteří jsou ku dnešní slavnosti docela neteční, ano přemnozí ani o
slavnosti dnešní neslouží Bohu, nýbrž i slavnost dnešní znesvěcují rozličnými
hříchy a tak Boha hrubě urážejí. Nemíním, že tak bude jednati kdo z nás, vždyť
jsme všichni přišli sem proto, abychom Ducha svatého uctili, někteří docela ve
své zbožnosti posvětili slavnost dnešní přijetím svatých svátostí: avšak přece
bude dobře, když se tímto zbožným rozjímáním ve svém počínání dobrém utvrdíme.
Promluvím tudíž s pomocí Boží o důležitosti hodu Božího svatodušního.
Dnešní hod
Boží jest důležitý hlavně pro ty události a pravdy, které si jím připomínáme;
rozpomeňme se tedy na ně a přemýšlejme o nich aspoň poněkud.
1. Prvá
událost a prvá pravda, na kterou nás slavnost dnešní pamatuje, a kterou jí
oslavujeme, jest ta událost, kterou nám připomíná dnešní svaté čtení, že totiž Duch svatý sestoupil na apoštoly. Svatý
Augustin pozoruje tuto prvou událost píše: „Toho dne nebyl Duch svatý s
věřícími jen tak, že jich navštívil svou milostí a působil na ně; nýbrž tu byl
s nimi ve své velebnosti a podstatě; nenaléval do nádob jen vůni líbezného
balzámu, nýbrž nejsvětější mast samu.“ Jak důležitá a úcty hodná jsou tato
slova! Duch svatý sestoupil na apoštoly ve způsobě ohnivých jazyků sám. Ten
Duch Boží, který jest tak pravý Bůh jako Otec a jako Syn, ano který jest s nimi
nerozlučně spojen, poněvadž všecky tři osoby jsou jen jeden Bůh, sestupuje
viditelně v podobě ohnivých jazyků na apoštoly, aby s nimi zůstal. Pán Ježíš Ho
přislíbil, nyní Ho skutečně posílá, Duch svatý přichází. – Proto, kdyby
katolický křesťan o dnešním hodu Božím nic jiného nevěděl, než že sestoupil
Duch svatý na apoštoly, již tu by musil uznati, že by byl velice netečným a
nevděčným k Bohu, kdyby dnešního hodu Božího nesvětil náležitě. Duch svatý byl
tak milostiv a laskav k lidem, že k nim přišel, nedal jim jen svou milost a
pomoc, nýbrž dal jim sebe sama: proto právem žádá, aby lidé milovali a ctili
Jeho a byli k Němu vděčnými. Proto nechť neznesvětí nikdo slavnosti dnešní
prací služebnou; jest v neděli a ve svátek hříšná vždy, konají-li lidé bez
náležité potřeby a dovolení; ale dnes by bylo takové znesvěcení hříchem tím
větším. Nechť také nikdo neznesvětí dne dnešního opomenutím služeb Božích; také
i to jest hříchem vždy, poněvadž jest přísné přikázání církevní, že má každý
katolický křesťan býti v neděli a ve svátek přítomen celé mši svaté; ale dnes
by byla tato nevděčnost, kdy si připomínáme tak patrný důkaz lásky Boží k nám,
hřích tím větší. Dobře jste tudíž učinili všichni, kteří jste byli poslušni
hlasu zvonu a hlasu svého svědomí a přišli jste sem do chrámu Páně uctít Ducha
svatého, svého Posvětitele, a až se vrátíte domů, povzbuďte svých domácích, aby
učinili také tak, abychom ctili Ducha svatého řádně všichni.
2. Slavností
dnešní si nepřipomínáme jen památku seslání Ducha sv., nýbrž i jinou. Po
seslání Ducha svatého stala se událost druhá, také pro nás velice důležitá.
Připomíná svatý Lukáš ve Sk. ap. 2, že když byli naplněni svatí apoštolé Duchem
svatým, povstal svatý Petr a hájil ostatních apoštolů, kteří mluvili různými
jazyky, a proto vzbudili v některých podezření, jako by byli opilí, že nejsou
opilí, nýbrž že jsou naplněni Duchem svatým, o kterémž prorokoval Bůh již ústy
proroka Joele. Na to promluvil ku shromážděným o Kristu Pánu, dokazuje, že jest
pravý Bůh, že vstal z mrtvých a že sedí na pravici Boží.
Z toho poznávali aspoň někteří židé, jak těžkého hříchu se dopustili, když
Krista ukřižovali. Byli hnuti lítostí a tázali se svatého Petra, co mají
činiti. Svatý Petr jim odpověděl: „Čiňte pokání, a pokřtěn budiž jeden každý z
vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů svých, a přijmete dar Ducha
svatého.“ Načež pokřtěno bylo lidí okolo tří tisíců, kteří se připojili k
apoštolům a ku skrovnému počtu učedníků, kteří uvěřili v Pána Ježíše již dříve
a pokřtěni byli. – Z toho poznáváme, že o hodu Božím svatodušním poprvé vystoupila veřejně ta svatá církev,
kterou Kristus Pán založil a posvětil, a ku které náležíme také my. Jest
pravda, že ji Pán Ježíš založil již tu, když vyvolil apoštoly, a zejména když
svatého Petra ustanovil její nejvyšší hlavou řka: „Pasiž beránky mé, pasiž ovce
mé“; jest také pravda, že získal této církvi prostředky posvěcení a spasení
hlavně tu, když na kříži svou smrtí Otci nebeskému dosti učinil a získal nám
milosti, které jsme hříchem ztratili, ze kteréž příčiny píšou již svatí Otcové,
že církev Kristova se zrodila z Jeho přesvatého boku, jako byla Eva stvořena ze
žebra Adamova: ale veřejně a slavně vystoupila církev Kristova o slavnosti
letnic. Tu byli apoštolé jako představení této církve připraveni úplně, ješto
přijali Ducha svatého; tu také poprvé se přihlásil ku Pánu Ježíši a pokřtěn byl
počet lidí tak značný. Jsou tedy svátky svatodušní také výroční památka
veřejného vystoupení a ustanovení církve Kristovy.
A kdož by
neměl býti Pánu Bohu za toto dobrodiní vděčným? Neupozorňuji zde dnes na
nesmírná dobrodiní duchovní, kterých se nám dostává církví svatou; mlčením
pomíjím dnes tu pravdu nevyvratnou, že v této církvi jest jediná řádná bezpečná
cesta ku spasení: ale připomínám jenom veliká dobrodiní tělesná, pozemská,
kterých můžeme každý viděti, kterých se nám dostává církví Kristovou. Kam
nepronikla církev Kristova s učením Páně, tam dosud beztrestně se pohazují malé
děti, tam dosud libovolně se zapuzují manželky, tam dosud vládne hnusné
otroctví. Proto jak mají býti vděčnými církvi Kristově obzvláště lidé chudí, kteří by hynuli dosud v
otroctví, jak manželky, z nichž by
byly přemnohé hanebně zapuzeny, jak dítky,
z nichž by byly mnohé pohozeny, a jak všichni
křesťané bez rozdílu, poněvadž jsme byli dětmi všichni! A hle, tato církev
byla založena o prvém hodu Božím svatodušním, rokem letošním vstoupila do
nového století svého trvání, a o každém hodu Božím svatodušním konáme tudíž
výroční památku jejího trvání. S jakou vděčností má tudíž, oslavovati hod Boží
svatodušní křesťan každý!
3. Avšak o
velikém dnu seslání Ducha svatého nesestoupil Duch svatý na apoštoly pro
apoštoly, nýbrž pro ty, kteří skrze ně uvěřili v Ježíše Krista. Vždyť Duch
svatý učinil právě apoštoly spůsobilými, aby mohli konati svůj úřad velice
důležitý, totiž hlásati učení Ježíše Krista všemu stvoření a tak šířiti církev
svatou. Mimo to; o slavnosti prvních letnic křesťanských v Jerusalemě nepřijali
Ducha svatého jen svatí apoštolé, nýbrž také ti, kteří uvěřili slovům jejich a
byli pokřtěni. Vždyť svatý Petr k otázce přítomných, co mají činiti, odpověděl:
„Čiňte pokání, pokřtěn buď jeden každý z vás, a přijmete dar Ducha svatého“; to
jest: vzbuďte nad hříchy svými lítost s předsevzetím, že více hřešiti nebudete,
přijměte svátost křtu a s ní nabudete také Ducha svatého; ano poněvadž k
udělení Ducha svatého, hlavně Jeho darů, jest ustanovena od Krista Pána v novém
zákoně svátost biřmování, právem můžeme rozuměti slovům svatého Petra i tak, že
oni lidé pokřtění přijali také svátost biřmování. – Jsou tudíž první letnice
křesťanské také ten památný a důležitý
výroční den, kde počal tak zřetelně, hromadně a blahodárně působiti Duch svatý
na věřící.
A hle,
k věřícím náležíme také my;
také my jsme přijali jak svátost křtu, tak svátost biřmování; proto jak
důležitý jest pro nás hod Boží svatodušní také z této příčiny! Připomíná nám ty
dvě důležité svátosti, kterými jsme se nestali jenom učedníky Ježíše Krista,
nýbrž také Jeho bojovníky.
Poznáváme
tedy velikou důležitost a hluboký smysl hodu Božího svatodušního. Každý
katolický křesťan, který jen poněkud přemýšlí, co jest tento hod Boží a co jím
oslavujeme, musí nutně uznati, že také den dnešní jest den veliký, který učinil
Hospodin, a že tudíž máme veseliti se a
radovati v něm. Nepochybuji, že mnozí katoličtí křesťané tomuto přání
vyhoví, že se budou veseliti a radovati; avšak nebudou se veseliti a radovati v
Pánu. Radost, kterou máme míti ze dnešního hodu Božího, nemá býti radost světská, rozpustilá, hříšná, jako shledáváme o
mnohých slavnostech, a na kterou se těší mnozí také dnes, nýbrž má býti radost posvátná, máme se, jak dí svatý
apoštol Pavel, radovati v Pánu (Fil. 4, 4); a taková radost prosta jest
vší rozpustilosti a všeho hříchu. A proto jako jsem Vás, nejmilejší, varoval,
abyste neznesvěcovali dnešního velikého hodu Božího konáním prací služebných a
zanedbáváním služeb Božích, tak vás nyní varuji, abyste ho neznesvěcovali zábavami a vyraženími hříšnými. Tak otcové i matky
křesťanské zachovejte se sami, a k tomu veďte také své syny a dcery. Jsou
odpolední služby Boží. Jak dobrý skutek učiníte, když přijdete na ně, a když na
ně pošlete nebo přivedete i své dítky, abychom zde opět velebili Boha zbožnými
zpěvy a vroucími modlitbami. Tu se budete radovati v Pánu, a radost Vaše Bohu
milá a Vám prospěšná. Dejž Bůh, aby slova má nepadla na skálu, nýbrž aby padla
na půdu dobrou; aby přinesla užitek stonásobný, který by záležel v tom, aby
celá zdejší osada oslavila dnešní hod Boží tak, jak toho jeho smysl žádá a Bůh
a církev svatá přikazuje. Amen.
Zdroj: P.
František Šulc, Knihovna sv. Vojtěcha, 1901, str. 332
Zpracoval: Jakub
Albert
