(407)
2. května
2015
CHÁPÁNÍ VAKANCE - II
Co se týká
sesazení heretického papeže, tradiční dominikáni z Avrillé ve Francii nám
prokázali velkou službu tím, že publikovali nejen klasické úvahy Jana od sv.
Tomáše (srovnej KE 405), ale také úvahy jiných vynikajících teologů. Stručně,
nejlepší mozky Církve učí, že jednoduchý a populární argument dneška, konkrétně
že heretický papež nemůže být členem Církve a tím méně její hlavou, je trochu
příliš jednoduchý. Ve stručnosti, u papeže jde o víc než jen u jednotlivého
katolíka, který upadnutím do hereze ztrácí víru a s ní své členství
v Církvi. Pro Církev je papež mnohem víc než jen jednotlivým katolíkem. Kvůli
srozumitelnosti prezentujme argumenty těchto teologů ve formě otázek a
odpovědí:
Je především možné, aby papež upadl do hereze?
Jestliže
zapojí všechny čtyři podmínky svého mimořádného Magisteria, nemůže učit herezi,
ale to, že může osobně upadnout do hereze, je pravděpodobnější názor
přinejmenším u starších teologů.
Jestliže tedy upadne do hereze, neznamená to, že
přestal být členem Církve?
Jako
jednotlivá katolická osoba ano, ale jako papež nikoliv nezbytně, protože papež
je mnohem více než jen jednotlivý katolík. Jak řekl Augustin, kněz je katolíkem
pro sebe, ale je knězem pro druhé. Papež je papežem pro celou Církev.
Ale za předpokladu, že velká většina katolíků vidí, že
je heretikem, protože je to zjevné, neznemožňovala by mu jeho hereze
v takovém případě, aby byl dále papežem?
Ne, protože
i kdyby byla jeho hereze zjevná, přesto by ji ještě mnoho katolíků mohlo
popírat, například z „úcty“ k papeži, a proto, aby se zabránilo, že
vyvstane v Církvi zmatení, byla by nutná oficiální deklarace o papežově
herezi, aby zavázala katolíky, aby zůstali jednotní. Taková deklarace by musela
pocházet od církevního koncilu svolaného za tím účelem.
Ale kdyby tato hereze byla veřejná a zjevná, jistě by
to dostačovalo, aby byl sesazen?
Ne, protože
za prvé musí být každý heretik oficiálně upozorněn, než je sesazen, pro případ,
že by odvolal svou herezi. A za druhé, v Církvi či ve státě slouží každý
vysoký činitel obecnému dobru a pro obecné dobro musí zůstat v úřadě,
dokud není oficiálně sesazen. Stejně jako biskup tedy zůstává
v úřadě, dokud není papežem sesazen, tak i papež zůstává v úřadě,
dokud oficiální deklarace o jeho herezi ze strany církevního koncilu neumožňuje
jej sesadit (srovnej KE 405).
Ale jestliže heretik není členem Církve, jak může být
její hlavou, nejdůležitějším členem?
Protože jeho
osobní členství je odlišná věc od jeho oficiálního vůdcovství. Skrze své osobní
členství dostává posvěcení od Církve. Skrze své oficiální vůdcovství dává
oficiální vládu Církvi. Tím, že upadne do hereze, přestává být živým členem
Církve, to je pravda, ale nepřestává tím být schopen, dokonce i jako mrtvý
člen, vládnout Církvi. Jeho členství v Církvi skrze víru a křesťanskou
lásku je neslučitelné s herezí, ale jeho vládnutí Církvi skrze svou
oficiální jurisdikci, jež nevyžaduje víru či křesťanskou lásku, je slučitelné
s herezí.
Svou herezí ale bývalý papež zahodil své papežství!
Osobně a
v soukromí je to pravda, ale není to pravda oficiálně a veřejně, dokud
církevní koncil neučinil jeho herezi nejen veřejnou, ale také oficiální. Do té
doby musí být papež považován za papeže, protože pro klid Církve a obecné dobro
zachovává Kristus jeho jurisdikci.
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
