Narození Syna Božího – výstraha bohatým a útěcha
chudým (1903)
Na den
slavný Božího narození
Pojďme až do
Betléma, a vizme tu věc, jež se stala. (Luk. 2, 15)
Zajisté
radostí posvátnou naplněni byli pastýři, když jim anděl Páně zvěstoval, že se
jim narodil Spasitel, jenž jest Kristus Pán. Již ta sláva a krása, kterou
viděli na luzích betlémských, rozveselila mysl jejich; když pak anděl Páně stál
vedle nich, jest pravda, že se ulekli, ale strach ten brzy pominul, jakmile
vyslechli slova andělova. Proto také s důvěrou vespolek praví: „Pojďme nyní do
Betlema, a přesvědčme se o tom, co nám anděl řekl.“ Nejdou do Betlema proto, že
by snad o pravdivosti slov andělových pochybovali, nýbrž proto, aby se ve své
radosti a ve svém dobrém smýšlení utvrdili.
A v
okolnostech podobných jako tehdáž pastýři nacházíme se, nejmilejší, nyní my; k
nám sice nemluví anděl Hospodinův, nezvěstuje nám narození Páně posel nebeský
viditelný, ale tutéž velmi potěšitelnou pravdu nám zvěstuje svaté evangelium,
které jest slovo Ducha svatého. Proto jděme také i my myslí svou až do Betlema
k jesličkám, a vizme tu věc, která se stala. Pohlédněme myslí svou na jesličky
Pána Ježíše, ne proto, že bychom snad o něčem z narození Páně pochybovali, ale
proto, abychom se od Pána Ježíše pravdám spasitelným přiučili a tak se zlého
varovali a v dobrém se utvrdili. Poněvadž pak právě v dobách nynějších tak
mocně pohybují myslí téměř všech lidí statky pozemské, tažme se, co o nich dle
učení Krista Pána třeba souditi. Promluvím tudíž o té pravdě, že narození Syna
Božího jest výstrahou bohatým a útěchou chudým.
1. Tažme se
tedy nejprve, co mají viděti v narození Páně lidé bohatí. Poznávají zde pravou
cenu bohatství. Kristus Pán, pravý Bůh, narodil se v chlévě a odpočívá v
jesličkách. Matka Jeho, přesvatá Panna, ovinula Ho jen plenkami chudičkými,
poněvadž nic jiného neměla, a položila Ho v jesle. Pěstoun Páně, svatý Josef,
jest rovněž chudobný řemeslník, tesař; neměl ani tolik prostředků, aby sobě,
Marii Panně, a hlavně nově narozenému Synu Božímu opatřil slušně místo a
pohodlné, kde by mohli všichni odpočinouti, když toho všichni potřebovali. Jak
málo záleží tudíž u Boha na bohatství a na statcích vezdejších! Celá svatá
rodina jich mohla míti nejvíce, a neměla žádných. Jak málo si tudíž na nich
mají zakládati bohatci, a jak se mají hroziti, jestli pro ně zapomínají na
Boha, jestli pro ně utiskují svého bližního, jestli pro ně zahazují a usmrcují
svou nesmrtelnou duši! Jsou, bohužel, nyní katoličtí křesťané, kteří místo Boha
ctí své statky; kteří prvé přikázaní lásky: „Milovati budeš Pána Boha svého z
celého srdce svého, a nade všecko,“ tak překrucují, že si myslí: „To jest již
staré, to platilo tenkráte, ale nyní platí: Milovati budeš statky tohoto světa
nade všecko, pro ty ti nemá býti nic obtížno,“ a dle toho také jednají. Když
ďábel pokoušel Krista Pána, ukázal mu s hory velmi vysoké všecka království
světa a slávu jejich, a řekl Mu: „Toto všecko tobě dám, jestliže padna budeš mi
se klaněti.“ A Pán Ježíš mu řekl: „Odejdiž, satane! Nebo psáno jest: Pánu Bohu
svému se klaněti, a Jemu samému sloužiti budeš,“ Jak hrozně se od toho liší
počínání mnohých katolických křesťanů! Kristus Pán zamítá všecky statky
nabízené a praví, že se má klaněti jedinému Bohu, ďábla proto zahání; nyní pak
i katoličtí křesťané ďábla téměř volají, jemu svou úctu nabízejí, a Bohem
pravým pohrdají, Jeho úcty si nevšímají, jen aby nabyli království tohoto světa
a jeho slávy. Jaké odměny mohou za to očekávati?
Proto, koho
z vás, nejmilejší, Bůh obdařil statky pozemskými, nezakládejte si na nich,
nehledejte v nich své blaho a svůj poslední cíl, nýbrž hrozte se toho, jak jich
snad užíváte. Chudičký Spasitel v jesličkách jest vám výstrahou, že nebudete-li
chudí aspoň duchem jako On, nemůžete míti podílu s Ním. Budete pak, chudými
duchem a budete podobnými Jemu, když budete viděti ve statcích svých jenom
prostředek, kterého máte užiti ke cti a slávě Boží a ku pomoci svých bližních.
Jestli tak užijete a chcete užívati statků svých, pak vám nebudou k vaší škodě,
nýbrž naopak k vašemu prospěchu, jak poznáváme také z jesliček, ovšem ne na den
narození Páně, nýbrž na den svatých tří králů. Přišli od východu tři mudrcové,
mužové zajisté zbožní, učení a bohatí. Nepřilnuli ku statkům svým tak, že by
pro ně nechtěli ani opustiti domov svůj, nýbrž, ač vidí, že pro dalekou cestu
delší dobu nic nevyzískají, nýbrž naopak ztratí, dílem promeškanou prací, dílem
větším vydáním, vydávají se na cestu, a když dospěli k cíli, padají na kolena a
obětují Kristu Pánu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Za to se jim odměňuje
chudičký Kristus Pán hned, poučuje jich, jak se mají zachovati, že nemají jíti
k Herodovi, nýbrž že se mají navrátiti jinou cestou do domu svého, a hojnými
milostmi je tak všude provází; že dosáhli života věčného, a církev svatá je ctí
od dob nejstarších jako veliké světce. Tito mudrci nedarovali dary jenom
Božskému Spasiteli, nýbrž také Jeho Matce, Marii, a pěstounu, svatému Josefu.
Proto milost, které se jim dostalo od Boha, nebyla jen odměnou za dobrý skutek
prokázaný Kristu Pánu, nýbrž i za dobrodiní prokázané lidem. Jak tedy odměnil
Bůh lásku prokázanou Jeho Synu, tak odměnil také lásku prokázanou bližnímu. A
proto třeba říci, že narození Páně jest výstrahou bohatcům, aby neužívali svých
statků jen pro sebe, aby v nich nehledali svůj cíl, nýbrž aby jich užívali pro
Boha a pro bližního, čili aby jimi dokazovali lásku k Bohu a k bližnímu. Jestli
tak učiní, pak jim nebudou jejich statky pramenem zlořečení, nýbrž hojným
zdrojem pravého požehnání.
2. Jako jest
narození Páně bohatým výstrahou, tak jest chudým útěchou. Vidí právě z toho, že
Kristus Pán narodil se v takové chudobě, že i Jeho přesvatá Matka a svatý
pěstoun byli chudí: že chudoba není pravým neštěstím, nýbrž že i oni mohou býti
Bohu milými a to třeba více než bohatí. To jim jest dojista povzbuzením, aby
snášeli chudobu s trpělivostí a s odevzdaností do vůle Boží, dobře vědouce, že
co s nimi Bůh činí, dobře činí. Kristus Pán řekl, že bez vůle Boží nespadne ani
vlas s hlavy naší (Luk. 21, 18); proto cokoliv se děje s námi, děje se dle vůle
Jeho buď sesílající, nebo aspoň dopouštějící. Proto Bůh rozhodl o tom, že Syn
Boží byl chudobný, Bůh rozhodl o tom, že byla chudičká Jeho matka, a po vůli
Boží byl chudobným také svatý Josef. Proto co my máme nebo nemáme, závisí také
na Bohu. Kdyby se člověk sebe více přičiňoval, nedá-li práci jeho zdaru Bůh,
jmění jeho nepřibývá, a kdyby sebe více rozhazoval, kdyby toho Bůh aspoň
nepřipustil nebo někdy docela nerozhodl, jmění jeho by neubývalo. Proto i náš
nedostatek plyne z vůle Boží, a my se z něho máme radovati, nemáme se proto
rmoutiti nebo docela proti Bohu reptati, že nemáme tolik, mnoho-li bychom si
snad přáli; vždyť chudobou, nedostatkem, strádáním se připodobňujeme Kristu
Pánu v jesličkách a Marii Panně a svatému Josefu v Betlemě, ne bohatstvím,
přebytky a blahobytem.
Avšak,
nejmilejší, jako bohatství samo o sobě člověka nezatratí, nýbrž jen tu, když s
ním zachází nesprávně, a naopak jest člověku ku prospěchu, když s ním zachází
dobře: tak ani chudoba sama o sobě člověka nespasí, nýbrž naopak i ta mu může
býti k záhubě, jestli jí neužije dobře. Jak bohatství, tak chudoba podobají se
ostrému noži, který koná služby dobré v rukou rozumného a dovedného člověka,
ale může způsobiti spoustu a neštěstí hrozné v ruce nerozumného dítěte nebo
docela zuřícího pomatence. Jest tudíž potřebí i chudoby užíti dobře.
A proto
kdyby člověk chudý majetným jejich jmění záviděl, kdyby pro svou chudobu proti
spravedlnosti Boží reptal, kdyby myslil nebo docela mluvil proti prozřetelnosti
Boží, která pořádá vše, nebo kdyby docela činil nespravedlivé pokusy, aby si ze
své bídy pomohl, byť i ničeho tím nedosáhl: nepřipodobňuje se Kristu Pánu v
jesličkách, a jeho chudoba mu neprospěje, nýbrž on sám svými hříchy zničí ty
zásluhy, které si dříve chudobou snad získal. Kristus Pán neřekl jenom prostě:
„Blahoslavení chudí, neboť jejich jest království nebeské,“ nýbrž:
„Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich jest království nebeské.“ Nepostačí
tedy chudoba jakákoliv, nýbrž Kristus žádá chudobu duchem. Nyní se ovšem
někteří pošetilci těmto slovům Páně posmívají, vykládajíce je v tom smyslu,
jako by byl Pán Ježíš řekl, že chudými duchem třeba rozuměti lidi přihlouplé,
obmezené, kteří nic nemyslí, ba ani mysliti nedovedou; ale ten výklad jest
úplně nesprávný a proti Bohu rouhavý. Lidé chudí duchem jsou ti, kteří o sobě
mnoho nemyslí, tedy nejsou pyšní, a dále ti, kteří duchem nepřilnuli ku statkům
pozemským; tedy i ti, kteří nemajíce statků vezdejších nebo trpíce docela
nedostatek, snáší vše bez reptání a s odevzdaností do vůle Boží. Tak tedy
musíme býti chudými, chceme-li býti podobnými Kristu Pánu v jesličkách, a
jsme-li tak chudobnými, pak nám může býti narození Páně útěchou.
Vidíme
tudíž, že narození Krista Pána v Betlemě v chlévě jest ku pravému vzdělání
lidem všem, jak bohatým tak chudým. A proto komu z vás udělil Pán Bůh statků
vezdejších tolik, že jich pro sebe a pro své ani nevyhnutelně nepotřebujete;
ano kdo je vůbec máte, vzbuďte pevné předsevzetí, že v nich budete vždy viděti
jen to, co opravdu jsou, prostředek, kterého máte užívati ke cti a slávě Boží,
ku svému duchovnímu prospěchu a ku prospěchu, útěše a podpoře i svých bližních.
Právě o svátcích vánočních jest obyčejem, že si lidé dávají navzájem rozličné
dárky na památku, že jsme právě o těch svátcích dostali od Otce nebeského dar
největší a nejvzácnější, Jeho vtěleného Syna a svého Vykupitele a Spasitele.
Buďte, nejmilejší, štědrými o svátcích těch nejen k těm, kteří vám mohou dárky
vaše odplatiti, nýbrž hlavně k těm, kteří vám pro chudobu nic dáti nemohou.
Jakou zásluhu si získáte, když potěšíte nuzných právě o těchto svátcích, aby
tak almužnami a podporami vašimi viděli, jak dobrý a jak štědrý jest Bůh také k
nim! – Kdo pak musíte zápasiti s nouzí a nedostatkem, kdo musíte těžce
pracovati, a sotva i tak těžkou prací vyzískáte tolik, abyste žíti mohli, nebo
kdo snad pro neduh nebo jinou příčinu ani pracovati nemůže a odkázán jest na
dobročinnost a lásku svých zámožnějších spolubratří, nechť snáší svůj stav s
trpělivostí a odevzdaností do vůle Boží. Bůh ví také o něm, a Kristus Pán v
Betlemě v chlévě narodil se v okolnostech podobných. Tak smýšlejme o narození
Páně, tak hleďme v mysli své na jesličky, pak nalezneme i my Marii a Josefa a
nemluvňátko položené v jeslích ku svému poučení a tím také ku svému spasení.
Amen.
Zdroj: P. František
Šulc, Knihovna sv. Vojtěcha, 1903, str. 55
Zpracoval: Jakub
Albert
