Kdo
si pamatuje Fatimu? (1996)
Poznámka překladatele: Tento článek byl v originále uveřejněn
ještě předtím, než bylo v roce 2000 Vatikánem zveřejněno třetí fatimské
tajemství. Někteří renomovaní badatelé (Antonio Socci, Christopher Ferrara aj.)
však ve svých dílech dokládají, že toto tajemství nebylo zveřejněno celé, ale
pouze jeho první část.
***
Letošního 13. května
bylo 79. výročí prvního zjevení Blahoslavené Panny Marie ve Fatimě
v Portugalsku. Tato velká událost upadla do úplného zapomnění kvůli nečinnosti
katolické hierarchie. Závoj naprostého ticha pokrývá jediného přeživšího ze tří
vizionářů této události sestru Marii Lucii z Neposkvrněného Srdce, známou
jako sestra Lucie. Ačkoliv je odloučena v klášteře v Coimbře,
přijímala povolené návštěvy církevních osobností, kardinálů a badatelů ohledně
těchto zjevení, a stejně tak dostávala dopisy z celého světa. Od roku 1954
byly tyto návštěvy ze strany církevních autorit omezeny až do stavu, kdy byly
v roce 1960 zcela zrušeny. V tom roce mělo být papežem veřejně
odhaleno proslulé „třetí tajemství“ z Fatimy, což se nikdy nestalo. Od
roku 1960 je sestře zakázáno hovořit o těchto zjeveních, i písemně,
s výjimkou kardinálů (protože ti mají volný přístup do kláštera) a
blízkých příbuzných a známých, pokud to autority schválí. Nikdo s ní
nemůže navázat kontakt návštěvou v přijímací místnosti kláštera. Povolení
k návštěvám vydává Josef kardinál Ratzinger, prefekt Kongregace pro nauku
Víry, ale mnoho let žádné neposkytl. Jediná, která viděla Pannu Marii a Našeho
Pána a hovořila s nimi, je „odříznuta“ za již i tak přísnými pravidly
kláštera.
To, že Vatikán chce,
aby se na Fatimu zapomnělo, ukazuje fakt, že základní vědecké a oficiální
studie týkající se zjevení, musí být teprve autorizovány příslušnými
autoritami. Myslíme tím čtrnáctisvazkovou publikaci P. Alonsa (1976), která
shromáždila, utřídila a okomentovala 5396 fatimských dokumentů včetně rozhovorů
se sestrou Lucií. (1)
Chápe hierarchie
důležitost „fatimského poselství“? Myslím tím zvláště požadavky na smírné Svaté
přijímání o prvních pěti sobotách a zasvěcení Ruska Jejímu Neposkvrněnému Srdci
skrze veřejný akt vykonaný všemi biskupy světa současně.
SKUTEČNÉ
ZSVĚCENÍ RUSKA IGNOROVANÉ PIEM XI. A PIEM XII.
Žádný z těchto
požadavků nebyl nikdy splněn. První požadavek si nezískal velkou pozornost. A
co se týče druhého, pokud se nějaká zasvěcení udála, žádné nebylo platné,
protože nebyly vykonány, jak bylo stanoveno. Tyto dva požadavky jsou propojené.
Naše Paní fatimská 13. června 1917 řekla:
...přicházím požádat o
zasvěcení Ruska mému Neposkvrněnému Srdci a smírné Svaté přijímání o prvních
pěti sobotách měsíce. Bude-li se dbát na mé požadavky, Rusko bude obráceno a
bude mír. Jinak rozšíří své omyly po světě a vyvolá války a pronásledování
proti Církvi. Dobří vytrpí mučednickou smrt, Svatý Otec bude velmi trpět,
rozličné národy budou vyhlazeny. Nakonec mé Neposkvrněné Srdce zvítězí. Svatý
Otec mi zasvětí Rusko, to se obrátí a světu bude dáno období míru.
O toto zasvěcení
Neposkvrněnému Srdci Panny Marie bylo poprvé požádáno ve zjevení
v klášteře v Tuy ve Španělsku 13. června 1929. Papež Pius XI. o něm
byl uvědomen před srpnem 1931:
...[N]astala doba, kdy
Bůh žádá Svatého Otce, aby zasvětil Rusko Neposkvrněnému Srdci v jednotě
se všemi biskupy světa a tímto aktem přislíbil jeho záchranu.
Výsledkem tohoto
slavnostního zasvěcení by bylo obrácení Ruska na katolickou Víru. Rusko se
neobrátí na Víru bez Božího zásahu, na němž však jsou povoláni spolupracovat
duchovní.
Strach z reakce
Ruska a jiných světových velmocí byl ale silnější než touha splnit Boží
požadavek! Následně po Piu XI., který neučinil nic, co se toho týkalo, aby si
zabezpečil svůj (neúspěšný) pokus o otevření vztahů s Ruskem, proběhla
zasvěcení týkající se Ruska v mnoha formách, ne však, jak předepsala
Blahoslavená Matka. Ve svém rádiovém poselství z 31. října 1942
k Portugalsku Pius XII. zasvětil Církev a svět Neposkvrněnému Srdci Panny
Marie obsahující zvláštní zmínku o Rusku, která však byla velmi zdrženlivá.
Tento akt však byl neúčinný, pokud jde o zasvěcení Ruska, protože postrádal
nezbytné předpoklady. Blahoslavená Matka žádala konkrétně, aby bylo zasvěceno
Rusko samotné. Kromě toho se musí
vykonat se všemi biskupy světa. Ani jedna z těchto dvou nutných podmínek
nebyla při tomto papežském projevu splněna.
Poté 7. července 1952
Pius XII. ve svém Apoštolském dopise Sacro
Vergente Anno adresovaném lidu Ruska učinil zasvěcení „všeho lidu Ruska“
Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, aby nastal „skutečný mír, bratrský soulad a
svoboda kvůli všem“. Všimněte si, že to bylo zasvěcení učiněné v obecných
pojmech a bez zmínky o smírné oběti i obrácení a postrádalo jakoukoliv
slavnostní formu. Biskupové celého světa nedostali žádný příkaz výslovně se
v tomto zasvěcení připojit k papeži.
Papež Jan XXIII. se
svou politikou s důrazem na Ostpolitik
neučinil nic. Při závěrečném sezení Druhého vatikánského koncilu (26. listopadu
1964) se papež Pavel VI. omezil na zasvěcení „celé lidské rodiny“ Neposkvrněné
Panně Marii. Postojem papeže Pavla VI. k fatimskému poselství byla
skeptická rezervovanost. Do Portugalska jel při příležitosti výročí zjevení
(13. května 1967), ale omezil svou návštěvu na jeden den. Nikdy nešel na místo
zjevení a neudělil sestře Lucii soukromou audienci, o kterou jej žádala.
OPOMÍJENÍ
POKRAČUJE ZA JANA PAVLA II.
Současný papež [v době
sepsání článku Jan Pavel II. – pozn. překl.] prokazoval zájem o Fatimu poté, co
přečkal dobře známý pokus o svůj život 13. května 1981. Během měsíce svěřil
celou „lidskou rodinu“ ochraně Panny. Sestra Lucie při rozhovorech
s církevními představiteli trvala na tom, že zasvěcení Pia XII. byla
neplatná. Jan Pavel II. pak přikročil k novým zasvěcením ve formě „Aktu
zasvěcení“ světa Bohu skrze Neposkvrněné Srdce Panny Marie. To bylo provedeno
v jednotě – čistě duchovní – se „všemi duchovními Církve“, z nichž
nikdo za sebe nic nezasvěcoval. To se opakovalo 16. října 1983 a 25. března
1984 v Římě. Tyto akty však musí být považovány za zcela neplatné, protože
neuposlechly podmínky. Rusko ani nebylo zmíněno a biskupové světa nebyli
fyzicky shromážděni.
Od té doby byly učiněny
pokusy dosáhnout zasvěcení, jak bylo předepsáno. Papež a církevní vůdci
reagovali s hněvem a tvrdili, že vše požadované bylo naplněno. Otázka byla
uzavřena. V roce 1989 se objevila strojopisná prohlášení připisovaná sestře
Lucii, která potvrzovala, že Akt zasvěcení z roku 1984 naplnil požadavky
Panny Marie. Stále se však v těchto dopisech objevuje chyba, kdy se říká,
že papežský Akt zasvěcení [vykonaný Janem Pavlem II.] splnil požadavky Naší
Paní zasvětit „svět“. Sestra Lucie však vždy říkala, že Blahoslavená Matka
řekla, že má být zasvěceno výlučně „Rusko“ a nikdy „svět“. Proto je pravost
těchto prohlášení pochybná. Aby se zachránila důvěryhodnost, byl učiněn pokus
prokázat, že nedávné revoluce ve východní Evropě a „krize komunismu“
demonstrovaly, že Akt zasvěcení papeže Jana Pavla II. přináší výsledky. Rusko
bylo vnímáno, jako že se obrací. Naše Paní však neřekla, že chce, aby se Rusko
obrátilo ke svobodě svědomí či demokracii, ale ke katolické Víře. Na místo toho,
aby se katolicismus v Rusku šířil, trpí dalším pronásledováním. Fakta
ukazují, že papež nesplnil přání Blahoslavené Matky.
STRAŠLIVÉ
VAROVÁNÍ
Když nebe zavelí,
člověk nemůže dělat, co se mu zlíbí. Musí
následovat příkladu Námana ze Sýrie, který uposlechl, že má učinit, co mu
nařídil prorok Elíša, navzdory tomu, co si o takovém příkazu myslel – být
vyléčen z malomocenství tím, že se sedmkrát obmyje v řece Jordánu (IV
Královská 5:1-14)!? Nicméně přesně to se stalo. Výše zmínění papeži neměli
Námanovu víru. Nevěřili, že pouhým aktem zasvěcení (jak žádala Naše Paní) by se
mohla udát tak veliká událost jako obrácení Ruska.
Budou papeži nadále
ignorovat Boží požadavky? Ne. Zasvěcení bude provedeno, ale bude provedeno
pozdě. To Náš Pán předpověděl vizionáři ve vidění v Rianju ve Španělsku
v roce 1931 tváří v tvář pasivnímu postoji Pia XI., a zdůraznil to,
co Blahoslavená Matka řekla ve Fatimě:
[Ř]ekni mým služebníkům,
kteří se chovají jako francouzský král tím, že otálejí se splněním mých přání,
že jej budou následovat v tom, že vytrpí stejné neštěstí. Nikdy není
příliš pozdě obrátit se k Ježíši a Marii... Stejně jako francouzský král
toho budou litovat a učiní to, i když pozdě...
Jaký je význam této
zmínky o francouzském králi? Na jakou událost se Náš Pán odvolává? Je to
požadavek, který byl učiněn ve vidění sv. Margarety Marie Alacocque a na nějž
byl upozorněn Ludvík XIV. v roce 1689, aby Francii výslovně zasvětil Nejsvětějšímu
Srdci Ježíšovu; kterou však „král Slunce“ nevyplnil. Ludvík XVI. přece učinil
akt zasvěcení, ale bylo již „příliš pozdě“. Byl svržen z trůnu a popraven.
Dle tohoto proroctví by tedy papeži mohli vytrpět stejný osud kvůli své
zatvrzelosti. Nějaký papež nakonec zasvěcení vykoná, donucen situací krajního
nebezpečí pro Církev. Zde se nad papežstvím vznáší proroctví strašlivého trestu
kvůli trvalé neposlušnosti a nedostatku víry. Je to však proroctví, které může
být překaženo změnou postoje na straně těch, pro něž bylo poselství zamýšleno.
Je to děsivé proroctví, protože neříká, že bude „příliš pozdě“, ale „pozdě“,
z čehož člověk vyrozumí, že po zasvěcení, avšak pozdním, Církev prodělá
znovuzrození.
OTÁZKA
TŘETÍHO TAJEMSTVÍ
Trvalé odmítání
přetrvává ve větší míře ve věci odhalení tzv. třetího fatimského tajemství. Tím
se myslí třetí část tajemství daného třem malým vizionářům v pátek 13.
června 1917 a zveřejňovaných sestrou Lucií postupně (s výjimkou právě třetího
tajemství). Tajemství tvoří část jednoho celku. Obsahuje „tři věci“: (1) vizi
pekla; (2) proklamaci stanovující pobožnost pěti prvních sobot a zasvěcení
Ruska, abychom se vyhnuli trestu druhé světové války (prorokované s krajní
přesností). V druhé části tajemství pak Naše Paní poté, co ohlásila, že
první světová válka brzy skončí, zdá se, spojila počátek druhé světové války
s nezasvěcením Ruska; (3) třetí část nebo „třetí tajemství“ sepsané
sestrou Lucií v lednu 1944 a dané 17. května 1944 biskupovi
z Leira (který si jej nechtěl přečíst) a předané do Říma 16. dubna 1957.
Dokonce ani Pius XII. si jej nechtěl přečíst. Dle pokynů sestry Lucie mělo být
zveřejněno v roce 1960. Vizionářka vždy říkala, že třetí fatimské
tajemství kvůli svému obsahu nemůže být odhaleno stejným způsobem jako první
dvě. Pokud jde o jeho zveřejnění, podvolila se úsudku vyšších církevních
autorit.
Třetí tajemství začíná
takřka určitě po poslední větě textu druhých dvou poselství, které sestra Lucie
sdělila. Tou větou je:
V Portugalsku bude
dogma Víry navždy zachováno atd.
Přítomnost onoho „atd.“
ukazuje, že sestra Lucie dala na srozuměnou, že dotčená věta není proroctvím
zaměřeným výlučně na Portugalsko (jak se někteří pokoušeli tvrdit), ale je
začátkem prohlášení týkajícího se zachování dogmatu Víry v křesťanských
národech. Se vší pravděpodobností se třetí tajemství týká zachování pokladu
Víry, tj. jeho vlastním předmětem je Svatá Matka Církev. Je velmi
pravděpodobné, že jsou v něm prorokovány závažné otřesy, jimž bude
vystavena katolická Církev kvůli činům její hierarchie. Jistě se ve třetím
tajemství předpovídá zrada Víry skrze chyby jejích pastýřů. Proto současná
oficiální Církev, kterou tito pastýři ovládají, nemá ani nejmenší důvod
zveřejnit jej a činí vše, co je v jejích silách, aby se ujistila o tom, že
upadne v zapomnění.
Nepojednává o konci
světa, jak se někteří pokouší naznačit, ačkoliv člověk nemůže vyloučit, že také
zmiňuje materiální tresty. Třetí tajemství se týká Církve, bolestného zmatení
Víry, v němž se nacházíme. Lze to dovodit také z toho, co papež Jan
Pavel II. řekl sestře Lucii při krátkém setkání (13. května 1985), a co svěřila
kardinálovi Oddimu v roce 1985: Nehodí se tajemství zveřejnit, protože
svět „by jej nepochopil“. Co asi může v tajemství být, co by bylo obtížně
pochopitelné, pokud ne odhalení, že třetí tajemství prorokuje, že současná
oficiální Církev je církví odpadlou od katolické pravdy?
Cožpak to ale věřící
netuší už nyní? Co si mohou myslet o Církvi, která místo aby uctívala Boha,
praktikuje uctívání muže a ženy? ...která odstranila Nejsvětější Trojici ze mše
svaté? ...která vyhlašuje víru v „Jednoho Boha“ platného pro všechna
náboženství, dokonce i ta nejprotikladnější ke křesťanství? ...která již
nezmiňuje prvotní hřích, nesmrtelnost duše, osobní ani poslední soud, ani ráj?
...která dovoluje víru, že peklo je prázdné? ...která, když je donucena
v Novém katechismu hovořit o tradičních pravdách, vysvětluje je jako
(subjektivní) názory církevní tradice namísto toho, že jsou to (objektivní)
pravdy, jež jsou samy v sobě a o sobě dogmaty, které si Církev bere za
vlastní? ...která ustanovila Novus Ordo
mši, jíž schvalují protestanti? ...která často mlčí ohledně Božské přirozenosti
Krista, protože kdyby ji vyhlašovala, tzv. „dialog“ by rychle skončil? ...která
tvrdí, že Svou smrtí na kříži Ježíš již spasil všechny, dokonce i ty, kteří
v něj nevěří jakožto Syna Božího? ...která již nebere v potaz, že
obrácení světa ke Kristu je základní povinností, protože pokus o obrácení by
porušil „svobodu svědomí“ stoupenců jiných náboženství? ...která ve všem
přijala omyly protestantské teologie? ...která ctí „mučedníky“ heretiků a své
vlastní vymazává z kalendáře? ...která neúnavně pracuje za sjednocení
katolicismu se všemi jinými náboženstvími a sektami, čímž sama sebe rozpouští
v náručí falešného ekumenismu? ...která obsedantně hovoří o problémech
světa, zvláště politických, a nikdy o věčném životě, a která nahrazuje
katolicismus deistickým humanismem, podobným tomu zednářskému?
V posledním
rozhovoru, který byl sestře Lucii údajně povolen (26. prosince 1957) si
P. Fuentesovi stěžovala na stále postupující duchovní hluchotu a ztrátu
víry:
Otče, Svatá Panna je
velmi smutná, protože nikdo nevěnuje žádnou pozornost jejímu poselství, ani
dobrému ani špatnému. Dobří se dále drží na své vlastní cestě, aniž by se však
starali o poselství. Špatní, protože vidí, že se jich Boží trest ještě nedotkl,
pokračují ve svém hříšném životě a nedbají poselství. Otče, Bůh se chystá
potrestat svět a udělá to strašným způsobem. Boží trest je blízký. [Bylo to
v předvečer Druhého vatikánského koncilu, který pro Církev představoval –
jak řekl zesnulý P. Congar – totéž, co byly generální stavy pro Francouzskou
revoluci – pozn. edit.] Řekněte jim [biskupovi z Leira a Piu XII., který
si odmítnul třetí tajemství přečíst – pozn. edit.], že Svatá Panna, opakovaně
řekla mému bratranci Franciscovi a sestřenici Jacintě a mě, že mnohé národy
zmizí z tváře země, že Rusko bude nástrojem použitým k uskutečnění
Božího trestu, pokud prvotně neuspějeme v obrácení tohoto ubohého
národa...
Otče, ďábel se chystá začít
rozhodnou bitvu proti Panně Marii, a protože je schopen urážet zejména Boha a
svést z pravé cesty v krátké době velký počet duší, dělá vše, co je
v jeho moci, aby získal duše lidí zasvěcených Bohu, neočekávejme, otče, že
se nám dostane výzev k pokání od Svatého Otce adresovaných celému světu; a
ani neočekávejme, že přijdou od našich biskupů, kteří jsou všichni ve svých
diecézích, ani od řeholních kongregací (nebo řádů). Ne Náš Pán již použil
těchto prostředků, ale svět je ignoroval. Proto je teď pro každého z nás
nutné začít sám duchovní nápravu sebe sama. Každý musí spasit nejen sebe sama,
ale všechny duše, které mu Bůh poslal do cesty.
A prostředky
k dosažení „duchovní nápravy“ sebe sama a druhých jsou pravé katolické
prostředky pro spásu duší, tj. „modlitba a oběť“, „svatý růženec“ a „pobožnost
k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie“.
Aemillianus
1) Všechna data a fakta
citovaná v tomto článku jsou převzata ze základních děl o Fatimě. Tři
svazky Br. Michela de la Sainte Trinite, Toute
la verite sur Fatima, editions de la Contre Reforme Catholique, Sait
Parres-les-Vaudes, 1985, a ze zkrácené verze díla Br. Francoise de Marie des
Anges, Fatima, joie intime, evenement
mondial od téhož vydavatele, 1991. Text tajemství, který částečně citujeme,
se nachází na str. 59-63 posledně zmíněné knihy a rozhovor poskytnutý P.
Fuentesovi citovaný na str. 283-286.
Zdroj:
Si Si No No č. 16, červen 1996
Překlad:
D. Grof
