Jurisdikce biskupa Fellayho a zneužívání ze strany FSSPX (2014)
Před
několika lety biskup de Galarreta požádal Doma Tomase Aquinase, aby odstoupil
jako představený kláštera Santa Cruz v Brazílii. Nedlouho poté jej biskup
Fellay požádal: „aby svolal setkání celé
komunity a ohlásil svou rezignaci přede všemi.“ (Dopis z 12. ledna
2010). Jakým právem nebo skrze jaký zákon a s jakou jurisdikcí mohou činit
takovéto věci? Aby Doma Tomase Aquinase pomohl „přesvědčit“, sdělil mu biskup
de Galarreta, že Americký distrikt FSSPX nebude do Santa Cruz posílat žádná
další povolání. Za jakým účelem byl takovýto tlak uplatněn? Za účelem obecného
blaha či taktického odstranění kohokoliv, kdo by odporoval dohodě
s modernistickým Římem?
21. června
2012 si P. Thouvenot (generální sekretář FSSPX se sídlem v Menzingenu)
zavolal převora dominikánů z Avrille, aby se jej zeptal: „Otče, pokud podepíšeme dohodu s Římem,
budete nás následovat?“ Převor řekl, že nezná naukový základ, na němž by
taková dohoda spočívala. P. Thouvenot ostře odpověděl: „Překvapivě neznáte ten text. Nemohu vám jej sdělit. Je to tajemství. Musíte
nám důvěřovat.“ Převor požádal o dva dny na rozvážení. Následujícího rána,
dlouho před uplynutím oněch dvou dnů, dominikáni obdrželi fax od biskupa
Fellayho, který jim dával na srozuměnou své odmítnutí vysvětit na kněze tři
bratry z jejich komunity. Následně po tomto faxu P. Thouvenot napsal:
„Informoval jsem biskupa Fellayho o našem
včerejším rozhovoru, ale prostý fakt, že jste přiměl komunitu vyslechnout si
blouznící kázání P. Kollera, stejně jako skutečnost, že potřebujete více než 24
hodin na odpověď na jednoduchou otázku o důvěře v autoritu, zjevně dostačoval
na to, aby ho přesvědčil, že by bylo nejlepší odložit svěcení. Dnes ráno vám
zaslal fax, aby vás o tom informoval. Doufám, že budete schopen dát věci do
pořádku a znovu ustavit normální vztah harmonické spolupráce, a ujišťuji vás o
své zbožné oddanosti.“
Tyto dvě
skutečnosti více než dostatečně ospravedlňují název tohoto článku. Bohužel, i
jiná fakta mohou dále ilustrovat závažnost situace.
Dle jakého
principu vám může prior nebo představený zatelefonovat a zakázat vám pozvat
biskupa Williamsona nebo nějakého kněze, který není (nebo již není) v FSSPX,
na setkání, které se bude konat ve vašem vlastním domě? Z jaké autority
vám mohou zakázat pozvat biskupa Williamsona, aby poskytl svátost biřmování
vaším dětem? Jakým právem žádají, aby vás spřátelený náboženský řád vyloučil ze
třetího řádu? Atd...
Abychom
odpověděli na tyto otázky, rádi bychom se vrátili k článku, který přešel takřka
nepovšimnut („Biskup Fellay je jediný šéf...“,
franouzsky zde).
Tento článek obsahuje některé cenné poznámky. Autor v něm poukazuje na
praxi, která odhaluje skrytou teorii, která teprve teď začala vycházet na
povrch. FSSPX věří, že není-li Církví, pak je alespoň „záchranným člunem“, a
chová se nepatřičně, jako by mělo řádnou jurisdikci nad věřícími a zapomíná, co
učívalo lidi: že kvůli stavu nouze má pouze suplovanou jurisdikci.
Rádi bychom
se zde znovu podívali na některé podstatné pasáže z tohoto článku a
přidali k nim několik poznámek.
Naukové zeslabování
Rok 2012 byl
poznamenán očividnou změnou v perspektivě. Před rokem 2012 Bratrstvo sv. Pia
X. oficiálně vylučovalo možnost jakéhokoliv „smíření“ s Římem bez toho, že
by se posledně zmíněný nejprve vrátil k tradičnímu Magisteriu. Tento
postoj byl založen na [zkušenosti] více než třiceti let jednání s Římem.
Ale v roce 2012 generální kapitula výslovně povolila možnost praktické
dohody se současnými římskými autoritami (srovnej zde),
aniž by došlo k jakékoliv naukové shodě, jak bylo také potvrzeno 27.
června 2013 v deklaraci biskupů Bratrstva „bez jednoho z nich“.
P. Jean OFM
upozornil na tento úpadek v boji za víru:
„Po léta se arcibiskup Lefebvre snažil
diskutovat s Římem až do svěcení. [...] Arcibiskup pronesl některá více či
méně ‘praktická‘ prohlášení jako bylo
‘Nechte nás provést experiment Tradice.‘ [...] Pak si uvědomil, že zašel příliš
daleko, řekl to, rozpoznal to. 5. května [1988], když podepsal protokol (česky zde),
zašel příliš daleko, protože učinil kompromis v otázce nauky. Na první
místo dal praktickou stránku. ... Ve Fideliter č. 66 z prosince 1988 bylo
na obálce napsáno: ‘A une reprise des colloques je poserai mes conditions‘
(Budou-li rozhovory obnoveny, já budu klást podmínky). To je to, co arcibiskup
Lefebvre řekl po svěceních, to je to, co zastával až do dne své smrti, to je
to, co nám zanechal. ... Po léta jsme se tohoto principu drželi. ... Bohužel,
po určitou dobu teď od konce římských rozhovorů, tedy od podzimu 2011, můžeme
říci, že jsme pomaličku nuceni si všímat, že autority Bratrstva tento princip
opustily.“
Pastorační přitvrzení
Když vyšinuté
autority čelily věřícím a kléru, kteří se odvážili veřejně odporovat tomuto
naukovému zeslabení, názorně předvedly ono přitvrzení, protože jak říká Louis
Veuillot: „Neexistuje větší sektář, než liberál.“
Jeden ze
čtyř biskupů vysvěcených arcibiskupem Lefebvrem byl vyhozen, početní kněží byli
násilně vytlačeni, v USA byly děti vyloučeny ze škol, věřící vyhozeni,
bylo jim vyhrožováno odepřením svátostí nebo jim byly skutečně odepřeny ve
Francii, Anglii, Polsku, Mexiku, Uruguay, Argentině, Itálii atd. Ve Francii
jeden prior považoval za přijatelné říci svým věřícím: „Jestliže se dozvím o lidech přicházejících sem na mši, kteří, jak je
týden dlouhý, kritizují Bratrstvo, nebudu váhat odepřít jim svátosti.“
Ze stejného
důvodu byla v červnu 2012 zrušena kněžská svěcení kapucínů a dominikánů.
Knězi, který se ptal na důvod, biskup Fellay odpověděl: „Cítil jsem nedostatek osobní důvěry ze strany těchto komunit... a
vysvěcení kněze je tak vážná věc, že jsem dal přednost tomu, že počkám...“
(9. listopadu 2012, Paříž) Aby věřící docenili, jak groteskní a nehorázně
svévolná je tato odpověď, měli by vědět, že kapucínští diákoni byli již na
exerciciích s diákony Bratrstva, když jim bylo řečeno, že nebudou
vysvěceni. Srovnejme teď tuto reakci biskupa Fellayho vůči spřáteleným
komunitám s tím, jak reagoval na římský tlak arcibiskup Lefebvre:
„Vy víte, že mě přišel požádat nuncius, abych
nepokračoval se svěceními, takže jsem mu samozřejmě řekl: ‘Nemůžete prostě
učinit něco takového pouhých deset dní před svěceními, to prostě není možné.
Řekl bych dokonce lidsky řečeno.
Tito mladí kněží posledních pět let pracovali, aby se připravili na své svěcení
a deset dní před svěcením, i když jsou jejich rodiče připraveni přijet, i když
primiční mše byly všude oznámeny, jsem v tuto chvíli požádán neprovést
svěcení. Svěcení, která jsou legitimní. Tito seminaristé, kteří řádně
vystudovali, mají přirozené právo dosáhnout výsledek těchto příprav, jež činili.‘“
(Cospec 32A)
Měl biskup
Fellay právo, bylo to morální takto konat? Konají kněží, kteří odepírají
svátosti věřícím nebo kteří zneklidňují jejich svědomí, správně?
Suplovaná jurisdikce...
Kompendium
morální teologie sv. Alfonse z Liguori říká (T II, § 612, str. 362):
„Tresty se nemohou vztahovat na nevěřící, ani
na osoby, nad nimiž člověk nemá jurisdikci.“
My ale víme,
že koncilní církev odmítá FSSPX jakoukoliv jurisdikci. Jurisdikční pravomoc
biskupa Fellayho proto nepochází od Vatikánu. Biskup Fellay a jeho kněží
neuplatňují jakoukoliv „řádnou jurisdikci“,
ale „suplovanou jurisdikci“, která je
„jurisdikcí stavu nouze danou každému
biskupovi a každému knězi pro obecné dobro v případě nouze, když od
autorit neobdržel nutné pravomoci.“ (Sel de la Terre 87, str. 139-140)
„Je však nutné mít na paměti, že autorita,
která je suplovaná, nemá stejné charakteristiky jako autorita, která
v Církvi existuje řádně. Je uplatňovaná případ od případu a není tedy
habituální: jinak řečeno, lidé, kteří
z ní mají užitek, od ní mohou kdykoliv ustoupit, a tato suplovaná
jurisdikce nemá žádnou moc přimět je k návratu. Závisí na potřebě
věřících vzhledem ke stavu krize. V rozsahu, v jakém věřící potřebují
tyto biskupy nebo kněze pro spásu své duše, vytváří mezi nimi Církev tento
vztah autority. To vše ukazuje, že suplovaná jurisdikce dává omezenou pravomoc,
která musí být uplatňována dosti delikátně. Jurisdikční autorita biskupa
pocházející nikoliv z římského jmenování, ale ze stavu nouze pro spásu
duší, se musí uplatňovat se zvláštní
delikátností.“ (Arcibiskup Lefebvre, poznámka z 20. února 1990 citovaná
v Sel de la Terre)
Při mši
v Lille v roce 1976 arcibiskup Lefebvre deklaroval velmi jasně: „Říkají, že jsem vůdce Tradice. Nejsem vůdce
vůbec ničeho.“ [„On dit que je suis
le chef de file de la tradition. Je ne suis le chef de file de rien du tout.“]
Myslet si, že jeho jurisdikce byla řádná, když je opravdu jen suplovaná by
znamenalo: „...založit náš apoštolát na
mylném a iluzorním základě.“ (Výňatek z dopisu arcibiskupa Lefebvra
citovaný P. Piertem v knize „Svěcení
arcibiskupa Lefebvra...schizma?“, Fideliter 1988, str. 55-60).
...se stala zvrácenou nadvládou
Dnes se vše
děje tak jako by generální dům Bratrstva sv. Pia X. cítil, že musí přinutit
všechny věřící a řeholní komunity Tradice přidat se k jeho osobním volbám.
Věřící nemají
žádnou povinnost souhlasit s usilováním biskupa Fellayho o osobní
prelaturu. V Anglii a Itálii bylo věřícím (po telefonu!) řečeno, že kvůli
tomu, že jsou zapojeni do provozování webových stránek kritických k novému
směřování biskupa Fellayho, jsou žádáni, aby již nechodili do kaplí [FSSPX]...
Nějací řeholníci požádali jednoho muže, aby již neministroval na mši
v jejich klášteře, kde vždy ministroval. Jeho zločinem bylo, že
ministroval při mši kněze „Odporu“. Liturgický kalendář z roku 2014 se
svým seznamem tradičních mešních center ukazuje, že benediktinský klášter Santa
Cruz (Nova Friburgo, Brazílie) byl ze seznamu vymazán. A přesto se od svěcení
[čtyř biskupů arcibiskupem Lefebvrem] teologický postoj tohoto kláštera
nezměnil ani o kousek. Kde taková despocie skončí?
Dobro duší
již není cílem autority. FSSPX zašlo za limity suplované jurisdikce. Uzurpuje
si roli, kterou nemá a tato uzurpace není církevní, je sektářská.
Nemorální autorita
Změna kurzu,
která se stala zjevnou v roce 2012, dostala Bratrstvo vně limitů jeho
legitimní moci. Represe, vylučování a sankce, které vystřeluje jako konfety,
jsou důkazem vážného morálního posunu, a svědčí o despotické, sebe sama
potvrzující mentalitě, zcela postrádající lásku. Ve Francii na schůzce na
priorátu promluvil prior k rytíři Naší Paní, 86 letému pánovi,
následujícími slovy: „Jděte do prdele!“
– Zločinem onoho muže bylo, že byl proti dohodě s Římem...
„V kontroverzních otázkách se musí mít
učitelé a zpovědníci na pozoru, aby zaručili, že definují, co je hřích,
především smrtelný hřích, na základě autority morálních teologů nebo dokonce na
základě toho, jakým způsobem zpovědník nemůže, aniž by to byla nespravedlnost,
odmítnout rozhřešení kajícníkovi, který se rozhodl jednat v rozporu s názorem
podporovaným jedním nebo několika teology, ale napadaným jinými katolickými
teology.“ (Frassinetti, sv. II, str. 27)
„Protože zpovědníci nemají žádnou autoritu
rozhodovat teologické otázky, shledávám spolu s De Lugem a jinými autory
citovanými sv. Alfonsem, že kajícník má jasně právo uvést svůj názor do praxe,
pokud je tento názor podporován dobrými teology, a má v důsledku toho
solidní pravděpodobnost, přinejmenším externě; a je tomu tak i kdyby byl
kajícník nejneznalejším člověkem na světě a jeho názor by se jeho zpovědníkovi
zdál být naprosto mylný.“ (Frassinetti, sv. II, poznámka 141 u čísla 148)
A přitom
mnozí kněží veřejně manifestují legitimní a dobře podložený teologický názor,
který se liší od názoru biskupa Fellayho: biskup Williamson (bývalý rektor a
bývalý učitel v semináři Bernarda Fellayho), otcové Chazal, Pfeiffer,
Girouard, P. Jean OFM, P. Pierre-Marie OP...
Tvrdit, že
to slouží obecnému dobru, když je kdokoliv, jehož názory jsou v protikladu
k Menzingenu, označen za „rozvratníka“, nemá žádnou hodnotu, protože
skutečné obecné dobro nikdy nemůže být v rozporu s morálním zákonem. A
když se někdo v tichosti snaží změnit cíl nějaké organizace, nebude mu stačit
jenom to, že nazve „rozvratníky“ všechny ty, kteří oprávněně vzdorují přesně
tomuto zákeřnému podvracení. Ve
skutečnosti chce Bratrstvo rozšířit svou moc. A z tohoto důvodu již
nevěnuje pozornost povaze jurisdikce, kterou má. Myslí si, že má právo
rozhodnout vše, co se děje uvnitř toho malého světa tvořeného věřícími a
s ním spřízněnými řeholními kongregacemi. Předávání kněžství,
zachovávání mše svaté a pravé Víry, poskytování svátostí – to jsou cíle, které
již jistému malému počtu lidí v FSSPX nestačí. Tito lidé sní o určitém
druhu superdiecéze mající užitek z papežské ochrany...
Zde je jeden
poslední fakt, který pomůže vyjasnit, jako daleko může závrať z nadvlády
zajít. 13. listopadu 2013 se biskup Fellay po svém návratu z jednání
rozhodl, že se pět plně uznaných řeholníků dominikánské komunity
z Avrille, kteří žili vně své komunity, musí „zformovat“ v rámci
jednoho domu, aby se stali „druhou pobočkou“ v Steffeshausenu. Biskup
Fellay jmenoval biskupa de Galarretu představeným tohoto domu. Dopisy psané
biskupu Fellaymu a biskupu de Galarretovi a žádající je, aby prokázali „jak se o takovém postupu dá říci, že je ve
shodě s Tradicí, s řeholními zákony a dokonce i s přirozeným právem,“
zůstaly bez odpovědi.
Přístup
těchto dvou biskupů se liší od přístupu arcibiskupa Lefebvra. P. Schmidberger
ve svém dopise z 27. května 1991 adresovaném řeholníkům Tradice, uznal, že
arcibiskup Lefebvre „...byl více Otcem,
rádcem a přítelem, než autoritou v právním smyslu,“ a že lidé „se na arcibiskupa Lefebvra obraceli jako na
suplovanou autoritu“. V roce 1991 bylo očividné, že „každá komunita je naprosto svobodná obrátit
se či neobrátit [na biskupa Fellayho]. Ani on, ani Bratrstvo nemá nejmenší
úmysl jakýmkoliv způsobem se vměšovat do jiných komunit. Také jeho kroky musí
vždy být vnímány jako výkon mimořádné jurisdikce a nikoliv řádné...“
V roce
1981 arcibiskup Lefebvre slavnostně protestoval, že nechce být „generálním
představeným“ [spřízněných řeholních] řádů. Ale v říjnu 2012
v Bellaigue biskup de Galarreta řekl představenému dominikánů
z Avrille, že musí uznat biskupa Fellayho jako by zaujímal místo
generálního představeného [dominikánského] řádu.
Biskup
Fellay a biskup de Galarreta si tedy myslí, že mají právo přímo zasahovat do
života řeholních komunit; že mohou vzít jednotlivé členy ze své komunity, zadat
jim exklaustraci [kanonický akt, kterým se obvykle povoluje řeholníkovi
s věčnými sliby z vážných důvodů po určitý čas žít mimo společenství
– pozn. překl] bez omezení – aniž by se znepokojovali kanonickým právem nebo
konstitucemi daného institutu – nebo jim povolit pobývat mimo klášter a mít
svůj vlastní apoštolát, bez jakékoliv kontroly a bez toho, aby dokonce dali
vědět svým představeným; že jim mohou povolit založit „novou pobočku“ [řádu]. [A že] mohou navíc udržovat tajnou
korespondenci s jednotlivými řeholníky a ponoukat je, aby poskytovali
tajné zprávy o tom, co se děje uvnitř a ponoukat je, aby nedůvěřovali svým legitimním
představeným.
Pročež...
Jak můžeme
mít důvěru v takové biskupy? Co Bratrstvo sv. Pia X. chce? Poslušnost bez
nejmenšího reptání a slepou důvěru? Ale jak se taková věc může žádat, když
víme, že představený téhož Bratrstva považuje za dobré své prohlášení
z 15. dubna 2012 (česky
zde), které uznává současné Magisterium, legitimitu mše Pavla VI. a nový
Kodex kanonického práva?
Nejenže není toto nové směřování Bratrstva
povinné, je nebezpečné a sebevražedné. Máme proto dokonalou svobodu kritizovat
jej soukromě i veřejně. Všechny tresty uvalené na ty, kteří chtějí pokračovat
v boji za víru tím, že odporují manévrování k dohodě, jsou neplatné a
představují zneužití moci. Co víc, tresty biskupa Fellayho k umlčení
oponentů jeho politiky jsou hříchem, který způsobuje pohoršení pro víru. Kvůli
tomu, že je generální dům tak často u modernistů, chytil tuto nemoc rozvracet,
která je římským zlozvykem.
„Užívat ctnost a Boží lásku a ve jménu
ctnosti odstraňovat nezbytné prostředky formování a ochrany k vydírání
věřících, aby se podvolili – to je modernismus ve své naprosté podstatě.
Modernismus ovládá své oběti ve jménu poslušnosti, skrze podezření z pýchy,
které se přiřkne jakékoliv kritice jeho reforem, ve jménu úcty k papeži,
ve jménu misijního zápalu, lásky a jednoty.“ (P. Calmel, Dopis z 8.
srpna 1973)
Zdroj: La Sapiniére
Překlad:
D.
Grof