Jurisdikce biskupa Fellayho a zneužívání ze strany FSSPX (2014)

Jurisdikce biskupa Fellayho a zneužívání ze strany FSSPX (2014)

Před několika lety biskup de Galarreta požádal Doma Tomase Aquinase, aby odstoupil jako představený kláštera Santa Cruz v Brazílii. Nedlouho poté jej biskup Fellay požádal: „aby svolal setkání celé komunity a ohlásil svou rezignaci přede všemi.“ (Dopis z 12. ledna 2010). Jakým právem nebo skrze jaký zákon a s jakou jurisdikcí mohou činit takovéto věci? Aby Doma Tomase Aquinase pomohl „přesvědčit“, sdělil mu biskup de Galarreta, že Americký distrikt FSSPX nebude do Santa Cruz posílat žádná další povolání. Za jakým účelem byl takovýto tlak uplatněn? Za účelem obecného blaha či taktického odstranění kohokoliv, kdo by odporoval dohodě s modernistickým Římem?

21. června 2012 si P. Thouvenot (generální sekretář FSSPX se sídlem v Menzingenu) zavolal převora dominikánů z Avrille, aby se jej zeptal: „Otče, pokud podepíšeme dohodu s Římem, budete nás následovat?“ Převor řekl, že nezná naukový základ, na němž by taková dohoda spočívala. P. Thouvenot ostře odpověděl: „Překvapivě neznáte ten text. Nemohu vám jej sdělit. Je to tajemství. Musíte nám důvěřovat.“ Převor požádal o dva dny na rozvážení. Následujícího rána, dlouho před uplynutím oněch dvou dnů, dominikáni obdrželi fax od biskupa Fellayho, který jim dával na srozuměnou své odmítnutí vysvětit na kněze tři bratry z jejich komunity. Následně po tomto faxu P. Thouvenot napsal:

„Informoval jsem biskupa Fellayho o našem včerejším rozhovoru, ale prostý fakt, že jste přiměl komunitu vyslechnout si blouznící kázání P. Kollera, stejně jako skutečnost, že potřebujete více než 24 hodin na odpověď na jednoduchou otázku o důvěře v autoritu, zjevně dostačoval na to, aby ho přesvědčil, že by bylo nejlepší odložit svěcení. Dnes ráno vám zaslal fax, aby vás o tom informoval. Doufám, že budete schopen dát věci do pořádku a znovu ustavit normální vztah harmonické spolupráce, a ujišťuji vás o své zbožné oddanosti.“

Tyto dvě skutečnosti více než dostatečně ospravedlňují název tohoto článku. Bohužel, i jiná fakta mohou dále ilustrovat závažnost situace.

Dle jakého principu vám může prior nebo představený zatelefonovat a zakázat vám pozvat biskupa Williamsona nebo nějakého kněze, který není (nebo již není) v FSSPX, na setkání, které se bude konat ve vašem vlastním domě? Z jaké autority vám mohou zakázat pozvat biskupa Williamsona, aby poskytl svátost biřmování vaším dětem? Jakým právem žádají, aby vás spřátelený náboženský řád vyloučil ze třetího řádu? Atd...

Abychom odpověděli na tyto otázky, rádi bychom se vrátili k článku, který přešel takřka nepovšimnut („Biskup Fellay je jediný šéf...“, franouzsky zde). Tento článek obsahuje některé cenné poznámky. Autor v něm poukazuje na praxi, která odhaluje skrytou teorii, která teprve teď začala vycházet na povrch. FSSPX věří, že není-li Církví, pak je alespoň „záchranným člunem“, a chová se nepatřičně, jako by mělo řádnou jurisdikci nad věřícími a zapomíná, co učívalo lidi: že kvůli stavu nouze má pouze suplovanou jurisdikci.

Rádi bychom se zde znovu podívali na některé podstatné pasáže z tohoto článku a přidali k nim několik poznámek.

Naukové zeslabování

Rok 2012 byl poznamenán očividnou změnou v perspektivě. Před rokem 2012 Bratrstvo sv. Pia X. oficiálně vylučovalo možnost jakéhokoliv „smíření“ s Římem bez toho, že by se posledně zmíněný nejprve vrátil k tradičnímu Magisteriu. Tento postoj byl založen na [zkušenosti] více než třiceti let jednání s Římem. Ale v roce 2012 generální kapitula výslovně povolila možnost praktické dohody se současnými římskými autoritami (srovnej zde), aniž by došlo k jakékoliv naukové shodě, jak bylo také potvrzeno 27. června 2013 v deklaraci biskupů Bratrstva „bez jednoho z nich“.

P. Jean OFM upozornil na tento úpadek v boji za víru:

„Po léta se arcibiskup Lefebvre snažil diskutovat s Římem až do svěcení. [...] Arcibiskup pronesl některá více či méně  ‘praktická‘ prohlášení jako bylo ‘Nechte nás provést experiment Tradice.‘ [...] Pak si uvědomil, že zašel příliš daleko, řekl to, rozpoznal to. 5. května [1988], když podepsal protokol (česky zde), zašel příliš daleko, protože učinil kompromis v otázce nauky. Na první místo dal praktickou stránku. ... Ve Fideliter č. 66 z prosince 1988 bylo na obálce napsáno: ‘A une reprise des colloques je poserai mes conditions‘ (Budou-li rozhovory obnoveny, já budu klást podmínky). To je to, co arcibiskup Lefebvre řekl po svěceních, to je to, co zastával až do dne své smrti, to je to, co nám zanechal. ... Po léta jsme se tohoto principu drželi. ... Bohužel, po určitou dobu teď od konce římských rozhovorů, tedy od podzimu 2011, můžeme říci, že jsme pomaličku nuceni si všímat, že autority Bratrstva tento princip opustily.“

Pastorační přitvrzení

Když vyšinuté autority čelily věřícím a kléru, kteří se odvážili veřejně odporovat tomuto naukovému zeslabení, názorně předvedly ono přitvrzení, protože jak říká Louis Veuillot: „Neexistuje větší sektář, než liberál.“

Jeden ze čtyř biskupů vysvěcených arcibiskupem Lefebvrem byl vyhozen, početní kněží byli násilně vytlačeni, v USA byly děti vyloučeny ze škol, věřící vyhozeni, bylo jim vyhrožováno odepřením svátostí nebo jim byly skutečně odepřeny ve Francii, Anglii, Polsku, Mexiku, Uruguay, Argentině, Itálii atd. Ve Francii jeden prior považoval za přijatelné říci svým věřícím: „Jestliže se dozvím o lidech přicházejících sem na mši, kteří, jak je týden dlouhý, kritizují Bratrstvo, nebudu váhat odepřít jim svátosti.“

Ze stejného důvodu byla v červnu 2012 zrušena kněžská svěcení kapucínů a dominikánů. Knězi, který se ptal na důvod, biskup Fellay odpověděl: „Cítil jsem nedostatek osobní důvěry ze strany těchto komunit... a vysvěcení kněze je tak vážná věc, že jsem dal přednost tomu, že počkám...“ (9. listopadu 2012, Paříž) Aby věřící docenili, jak groteskní a nehorázně svévolná je tato odpověď, měli by vědět, že kapucínští diákoni byli již na exerciciích s diákony Bratrstva, když jim bylo řečeno, že nebudou vysvěceni. Srovnejme teď tuto reakci biskupa Fellayho vůči spřáteleným komunitám s tím, jak reagoval na římský tlak arcibiskup Lefebvre:

„Vy víte, že mě přišel požádat nuncius, abych nepokračoval se svěceními, takže jsem mu samozřejmě řekl: ‘Nemůžete prostě učinit něco takového pouhých deset dní před svěceními, to prostě není možné. Řekl bych dokonce lidsky řečeno. Tito mladí kněží posledních pět let pracovali, aby se připravili na své svěcení a deset dní před svěcením, i když jsou jejich rodiče připraveni přijet, i když primiční mše byly všude oznámeny, jsem v tuto chvíli požádán neprovést svěcení. Svěcení, která jsou legitimní. Tito seminaristé, kteří řádně vystudovali, mají přirozené právo dosáhnout výsledek těchto příprav, jež činili.‘“ (Cospec 32A)

Měl biskup Fellay právo, bylo to morální takto konat? Konají kněží, kteří odepírají svátosti věřícím nebo kteří zneklidňují jejich svědomí, správně?

Suplovaná jurisdikce...

Kompendium morální teologie sv. Alfonse z Liguori říká (T II, § 612, str. 362):

„Tresty se nemohou vztahovat na nevěřící, ani na osoby, nad nimiž člověk nemá jurisdikci.“

My ale víme, že koncilní církev odmítá FSSPX jakoukoliv jurisdikci. Jurisdikční pravomoc biskupa Fellayho proto nepochází od Vatikánu. Biskup Fellay a jeho kněží neuplatňují jakoukoliv „řádnou jurisdikci“, ale „suplovanou jurisdikci“, která je „jurisdikcí stavu nouze danou každému biskupovi a každému knězi pro obecné dobro v případě nouze, když od autorit neobdržel nutné pravomoci.“ (Sel de la Terre 87, str. 139-140)

„Je však nutné mít na paměti, že autorita, která je suplovaná, nemá stejné charakteristiky jako autorita, která v Církvi existuje řádně. Je uplatňovaná případ od případu a není tedy habituální: jinak řečeno, lidé, kteří z ní mají užitek, od ní mohou kdykoliv ustoupit, a tato suplovaná jurisdikce nemá žádnou moc přimět je k návratu. Závisí na potřebě věřících vzhledem ke stavu krize. V rozsahu, v jakém věřící potřebují tyto biskupy nebo kněze pro spásu své duše, vytváří mezi nimi Církev tento vztah autority. To vše ukazuje, že suplovaná jurisdikce dává omezenou pravomoc, která musí být uplatňována dosti delikátně. Jurisdikční autorita biskupa pocházející nikoliv z římského jmenování, ale ze stavu nouze pro spásu duší, se musí uplatňovat se zvláštní delikátností.“ (Arcibiskup Lefebvre, poznámka z 20. února 1990 citovaná v Sel de la Terre)

Při mši v Lille v roce 1976 arcibiskup Lefebvre deklaroval velmi jasně: „Říkají, že jsem vůdce Tradice. Nejsem vůdce vůbec ničeho.“ [„On dit que je suis le chef de file de la tradition. Je ne suis le chef de file de rien du tout.“] Myslet si, že jeho jurisdikce byla řádná, když je opravdu jen suplovaná by znamenalo: „...založit náš apoštolát na mylném a iluzorním základě.“ (Výňatek z dopisu arcibiskupa Lefebvra citovaný P. Piertem v knize „Svěcení arcibiskupa Lefebvra...schizma?“, Fideliter 1988, str. 55-60).

...se stala zvrácenou nadvládou

Dnes se vše děje tak jako by generální dům Bratrstva sv. Pia X. cítil, že musí přinutit všechny věřící a řeholní komunity Tradice přidat se k jeho osobním volbám.

Věřící nemají žádnou povinnost souhlasit s usilováním biskupa Fellayho o osobní prelaturu. V Anglii a Itálii bylo věřícím (po telefonu!) řečeno, že kvůli tomu, že jsou zapojeni do provozování webových stránek kritických k novému směřování biskupa Fellayho, jsou žádáni, aby již nechodili do kaplí [FSSPX]... Nějací řeholníci požádali jednoho muže, aby již neministroval na mši v jejich klášteře, kde vždy ministroval. Jeho zločinem bylo, že ministroval při mši kněze „Odporu“. Liturgický kalendář z roku 2014 se svým seznamem tradičních mešních center ukazuje, že benediktinský klášter Santa Cruz (Nova Friburgo, Brazílie) byl ze seznamu vymazán. A přesto se od svěcení [čtyř biskupů arcibiskupem Lefebvrem] teologický postoj tohoto kláštera nezměnil ani o kousek. Kde taková despocie skončí?

Dobro duší již není cílem autority. FSSPX zašlo za limity suplované jurisdikce. Uzurpuje si roli, kterou nemá a tato uzurpace není církevní, je sektářská.

Nemorální autorita

Změna kurzu, která se stala zjevnou v roce 2012, dostala Bratrstvo vně limitů jeho legitimní moci. Represe, vylučování a sankce, které vystřeluje jako konfety, jsou důkazem vážného morálního posunu, a svědčí o despotické, sebe sama potvrzující mentalitě, zcela postrádající lásku. Ve Francii na schůzce na priorátu promluvil prior k rytíři Naší Paní, 86 letému pánovi, následujícími slovy: „Jděte do prdele!“ – Zločinem onoho muže bylo, že byl proti dohodě s Římem...

„V kontroverzních otázkách se musí mít učitelé a zpovědníci na pozoru, aby zaručili, že definují, co je hřích, především smrtelný hřích, na základě autority morálních teologů nebo dokonce na základě toho, jakým způsobem zpovědník nemůže, aniž by to byla nespravedlnost, odmítnout rozhřešení kajícníkovi, který se rozhodl jednat v rozporu s názorem podporovaným jedním nebo několika teology, ale napadaným jinými katolickými teology.“ (Frassinetti, sv. II, str. 27)

„Protože zpovědníci nemají žádnou autoritu rozhodovat teologické otázky, shledávám spolu s De Lugem a jinými autory citovanými sv. Alfonsem, že kajícník má jasně právo uvést svůj názor do praxe, pokud je tento názor podporován dobrými teology, a má v důsledku toho solidní pravděpodobnost, přinejmenším externě; a je tomu tak i kdyby byl kajícník nejneznalejším člověkem na světě a jeho názor by se jeho zpovědníkovi zdál být naprosto mylný.“ (Frassinetti, sv. II, poznámka 141 u čísla 148)

A přitom mnozí kněží veřejně manifestují legitimní a dobře podložený teologický názor, který se liší od názoru biskupa Fellayho: biskup Williamson (bývalý rektor a bývalý učitel v semináři Bernarda Fellayho), otcové Chazal, Pfeiffer, Girouard, P. Jean OFM, P. Pierre-Marie OP...

Tvrdit, že to slouží obecnému dobru, když je kdokoliv, jehož názory jsou v protikladu k Menzingenu, označen za „rozvratníka“, nemá žádnou hodnotu, protože skutečné obecné dobro nikdy nemůže být v rozporu s morálním zákonem. A když se někdo v tichosti snaží změnit cíl nějaké organizace, nebude mu stačit jenom to, že nazve „rozvratníky“ všechny ty, kteří oprávněně vzdorují přesně tomuto zákeřnému podvracení. Ve skutečnosti chce Bratrstvo rozšířit svou moc. A z tohoto důvodu již nevěnuje pozornost povaze jurisdikce, kterou má. Myslí si, že má právo rozhodnout vše, co se děje uvnitř toho malého světa tvořeného věřícími a s ním spřízněnými řeholními kongregacemi. Předávání kněžství, zachovávání mše svaté a pravé Víry, poskytování svátostí – to jsou cíle, které již jistému malému počtu lidí v FSSPX nestačí. Tito lidé sní o určitém druhu superdiecéze mající užitek z papežské ochrany...

Zde je jeden poslední fakt, který pomůže vyjasnit, jako daleko může závrať z nadvlády zajít. 13. listopadu 2013 se biskup Fellay po svém návratu z jednání rozhodl, že se pět plně uznaných řeholníků dominikánské komunity z Avrille, kteří žili vně své komunity, musí „zformovat“ v rámci jednoho domu, aby se stali „druhou pobočkou“ v Steffeshausenu. Biskup Fellay jmenoval biskupa de Galarretu představeným tohoto domu. Dopisy psané biskupu Fellaymu a biskupu de Galarretovi a žádající je, aby prokázali „jak se o takovém postupu dá říci, že je ve shodě s Tradicí, s řeholními zákony a dokonce i s přirozeným právem,“ zůstaly bez odpovědi.

Přístup těchto dvou biskupů se liší od přístupu arcibiskupa Lefebvra. P. Schmidberger ve svém dopise z 27. května 1991 adresovaném řeholníkům Tradice, uznal, že arcibiskup Lefebvre „...byl více Otcem, rádcem a přítelem, než autoritou v právním smyslu,“ a že lidé „se na arcibiskupa Lefebvra obraceli jako na suplovanou autoritu“. V roce 1991 bylo očividné, že „každá komunita je naprosto svobodná obrátit se či neobrátit [na biskupa Fellayho]. Ani on, ani Bratrstvo nemá nejmenší úmysl jakýmkoliv způsobem se vměšovat do jiných komunit. Také jeho kroky musí vždy být vnímány jako výkon mimořádné jurisdikce a nikoliv řádné...“

V roce 1981 arcibiskup Lefebvre slavnostně protestoval, že nechce být „generálním představeným“ [spřízněných řeholních] řádů. Ale v říjnu 2012 v Bellaigue biskup de Galarreta řekl představenému dominikánů z Avrille, že musí uznat biskupa Fellayho jako by zaujímal místo generálního představeného [dominikánského] řádu.

Biskup Fellay a biskup de Galarreta si tedy myslí, že mají právo přímo zasahovat do života řeholních komunit; že mohou vzít jednotlivé členy ze své komunity, zadat jim exklaustraci [kanonický akt, kterým se obvykle povoluje řeholníkovi s věčnými sliby z vážných důvodů po určitý čas žít mimo společenství – pozn. překl] bez omezení – aniž by se znepokojovali kanonickým právem nebo konstitucemi daného institutu – nebo jim povolit pobývat mimo klášter a mít svůj vlastní apoštolát, bez jakékoliv kontroly a bez toho, aby dokonce dali vědět svým představeným; že jim mohou povolit založit „novou pobočku“ [řádu].  [A že] mohou navíc udržovat tajnou korespondenci s jednotlivými řeholníky a ponoukat je, aby poskytovali tajné zprávy o tom, co se děje uvnitř a ponoukat je, aby nedůvěřovali svým legitimním představeným.

Pročež...

Jak můžeme mít důvěru v takové biskupy? Co Bratrstvo sv. Pia X. chce? Poslušnost bez nejmenšího reptání a slepou důvěru? Ale jak se taková věc může žádat, když víme, že představený téhož Bratrstva považuje za dobré své prohlášení z 15. dubna 2012 (česky zde), které uznává současné Magisterium, legitimitu mše Pavla VI. a nový Kodex kanonického práva?

Nejenže není toto nové směřování Bratrstva povinné, je nebezpečné a sebevražedné. Máme proto dokonalou svobodu kritizovat jej soukromě i veřejně. Všechny tresty uvalené na ty, kteří chtějí pokračovat v boji za víru tím, že odporují manévrování k dohodě, jsou neplatné a představují zneužití moci. Co víc, tresty biskupa Fellayho k umlčení oponentů jeho politiky jsou hříchem, který způsobuje pohoršení pro víru. Kvůli tomu, že je generální dům tak často u modernistů, chytil tuto nemoc rozvracet, která je římským zlozvykem.

„Užívat ctnost a Boží lásku a ve jménu ctnosti odstraňovat nezbytné prostředky formování a ochrany k vydírání věřících, aby se podvolili – to je modernismus ve své naprosté podstatě. Modernismus ovládá své oběti ve jménu poslušnosti, skrze podezření z pýchy, které se přiřkne jakékoliv kritice jeho reforem, ve jménu úcty k papeži, ve jménu misijního zápalu, lásky a jednoty.“ (P. Calmel, Dopis z 8. srpna 1973)

Zdroj: La Sapiniére

Překlad: D. Grof