(335)
14. prosince 2013
OTEC RIOULT II
Nechte mě ocitovat P. Oliviera Rioulta z jeho rozhovoru v Paříži z 6. října (srovnej KE 333) ohledně další otázky, která je dnes v katolickém Odporu velmi diskutovaná – otázky organizace. P. Rioult byl tázán, zda si myslí, že je možné vytvořit novou celosvětovou organizaci nebo zda by spíše volil nějaký druh volného sdružení, jaké po mnoho let pojí dohromady sedesvakantisty? Zde je jeho odpověď, tentokrát jeho vlastními slovy:
„Během následujících měsíců možná vytvořím široký typ sdružení založený na přátelství s jinými katolíky v Odporu, ať již jsou sedesvakantisty či ne, přičemž pro mě je sedesvakantismus názorem. Situace zde a nyní však není zralá pro takové sdružení. V každém případě, cokoliv je katolické, je naše. S jakýmikoliv katolíky připravenými působit jako katolíci a vzdorovat modernismu, který v Církvi převládá, tedy budeme spolupracovat. Tudíž [říkám] ano širokému typu sdružení sdílejícímu totéž obecné blaho: Víru a kult katolické Církve, obranu Víry. Budeme-li sdílet totéž obecné blaho, může to vytvořit přátelství mezi všemi našimi skupinami.
„Myslím si, že čím blíže budeme konci časů, tím více katolíků bude muset být anarchisty, nikoliv v principu, ale v praxi. Čímž myslím, že budou muset být proti všem vládám, které budou, protože budou všechny neutralizovány, oslabeny nebo rozvráceny a budou působit v rozporu s přirozeným řádem. Proto se katolíci v praxi budou muset proti nim všem postavit, v Církvi či ve státě...protože budou všechny zdeformované pod zednářským vlivem...a v každém případě budou sloužit Vládci tohoto světa. Myslím si tedy, že bude velice obtížné ještě někdy vytvořit celosvětové struktury. Francouzský dominikánský kněz P. Roger Calmel viděl věci jasně. Již v roce 1970 řekl, že přirození vůdci na kterémkoliv daném místě budou muset nechat zazářit své duchovní vedení [právě] na onom místě a s vůdci na jakémkoliv jiném místě nebudou vázáni ničím víc než přátelstvím.
„V roce 1970 ve francouzském časopise „Itineraires“ (č.149) napsal: Boj za Víru budou muset bojovat malé skupiny odmítající vstoupit do jakýchkoliv strukturovaných nebo všeobecných organizací. V rámci těchto rozličných skupin, jakými jsou malá škola, skromný klášter, modlitební skupina, shromáždění křesťanských rodin nebo při organizování poutě, je autorita skutečná a přijímaná všemi... Vše, co je potřeba, je, aby každý katolík došel tak daleko, kam sahá jeho milost. A autorita jej přivede k takové malé oblasti, která odpovídá tomu, že ji má vést, a za níž bude odpovědný, aniž by měl nad sebou jakoukoliv velkou organizační strukturu, která by jej přiměla to činit.“
Jestliže P. Calmel toto napsal v roce 1970 pro podmínky roku 1970, člověk může říci, že buď viděl příliš daleko dopředu, nebo že arcibiskup Lefebvre zorganizováním Bratrstva sv. Pia X. prokázal, co se ještě dá v roce 1970 udělat. Myslím si však, že P. Calmel měl v dlouhodobé perspektivě pravdu. Když člověk sleduje, co se Bratrstvu přihodilo minulý rok, mohl by říci, že muselo přijít vniveč. Arcibiskup Lefebvre, stejně jako papež sv. Pius X., provedl skvělou obrannou akci, člověk si však všimne, o kolik méně mohl arcibiskup dosáhnout, když přišel o 70 let později než papež. A my jsme nyní 40 let od arcibiskupa. Ve světě, který pochoduje ke své zkáze, nemůže být realizace předpovědi P. Calmela odložena na dobu neurčitou.
Drazí čtenáři, chceme-li zůstat s Naším Pánem, nemáme jinou volbu, než se nachystat. Podle mého názoru mají P. Calmel a P. Rioult pravdu. Matko Boží, Pomocnice křesťanů, pomoz!
Kyrie Eleison
Zdroj: http://www.dinoscopus.org
Překlad: D. Grof
