S Vírou si člověk nezahrává! (2013)

S Vírou si člověk nezahrává! (2013)

P. David Hewko, kázání z 8. listopadu 2013

„S Vírou si člověk nezahrává!“ (Arcibiskup Marcel Lefebvre)

1. OBVYKLÁ NÁMITKA: „Ale arcibiskup Lefebvre nikdy neodmítnul Protokol z 5. května 1988 (zde)! Ve skutečnosti byl spokojený s většinou jeho obsahu kromě skutečnosti, že mu Řím nedal k vysvěcení biskupa. Věroučná deklarace (zde) z 15. dubna 2012 se Protokolu podobala.“

ODPOVĚĎ: Ať svatý arcibiskup hovoří sám za sebe:

-          Když se jej zeptali, co si myslí o tom, že Dom Gerard přijal návrhy papeže, řekl: „Při našem posledním setkání se mě zeptal, zda by mohl přijmout Protokol [z 5. května 1988], KTERÝ JSEM JÁ SÁM ODMÍTNUL!... Již nesmíme s římskými autoritami diskutovat. Chtějí nás jen přivést zpět ke koncilu, nesmíme s nimi být v kontaktu!“ (Controverses, č. 10, září 1988, Le Rocher č. 84)

-          Pokud jde o Protokol z 5. května 1988... „Kdybyste jen věděli, jakou noc jsem prožil po podepsání oné neblahé dohody! Ach! Jak jsem si přál, aby přišlo ráno, abych mohl dát P. du Chalardovi svůj dopis o odvolání dohody, který jsem během té noci napsal.“ (Marcel Lefebvre, bp. Tissier de Mallerais, str. 555)

-          Naši praví věřící – ti, kteří chápou problém – se obávali kroků, které jsem s Římem podnikal. Řekli mi, že je to nebezpečné a že plýtvám svým časem. Ano, samozřejmě, doufal jsem do poslední minuty, že Řím musí ukázat alespoň trochu věrnosti. Člověk mě nemůže vinit, že bych neudělal maximum. Tak tedy nyní těm, kteří mi říkají, že musím souhlasit s Římem, mohu bezpečně říci, že jsem zašel dokonce dál, než jsem býval měl!“ (abp. Lefebvre, 1990, Fideliter, č. 79, str. 11)

-          „Řekl jsem mu [kardinálu Ratzingerovi, který se pak stal papežem Benediktem XVI.]: I když nám zaručíte biskupa, i když nám zaručíte nějakou nezávislost na biskupech, i když nám zajistíte bohoslužbu [dle misálu z roku] 1962, i když nás necháte dál vést naše semináře, jak to děláme nyní – nemůžeme společně pracovat! Je to nemožné! Nemožné! Protože pracujeme v diametrálně protichůdném směru. Vy pracujete na odkřesťanštění společnosti, lidské osoby a Církve a my pracujeme na tom, abychom je pokřesťanštili. Nemůžeme si rozumět!“ (Marcel Lefebvre, bp. Tissier de Mallerais, str. 548).

-          „Někdo mi kdysi radil: ´Podepište, podepište, že přijímáte vše a pak pokračujte jako předtím!´ Ne! S VÍROU SI ČLOVĚK NEZAHRÁVÁ!!“...Toto po nás žádat, znamená žádat nás, abychom spolupracovali na ztrátě Víry. Nemožné!“ (Zbavily Ho koruny, abp. Lefebvre, kap. 31, str. 230)

2. OBVYKLÁ NÁMITKA: „Ale biskup Fellay jen napodobil arcibiskupa! Hledal možné řešení, podepsal nějaké dokumenty, uvědomil si, že Řím je neochotný, a nepřijal Druhý vatikánský koncil a novou mši. Takže věci jsou zpět na začátku!“

ODPOVĚĎ:  Za prvé, arcibiskup Lefebvre měl naději, že s tradičně smýšlejícími kardinály v Římě vyvine nějaký vliv na papeže (tj. s kardinály Oddim, Baccim, Ottavianim, Gagnonem atd.). Ti jsou nyní všichni mrtví.

Za druhé, arcibiskup Lefebvre nepodepsal   VĚROUČNOU deklaraci (Protokol byl předběžným krokem) omlouvající Druhý vatikánský koncil tvrzením, že koncil „prohlubuje“ a „osvětluje“ jisté aspekty nauky Církve a nauky „ještě konceptuálně nezformulované“. Nepodepsal dokument říkající, že náboženská svoboda a „jiná prohlášení Druhého vatikánského koncilu musí být chápána ve světle celé neporušené Tradice.“ A že nová mše a nové svátosti jsou legitimně promulgované a nový kodex a nové vyznání Víry jsou přijatelné. To by nikdy nepodepsal!

3. OBVYKLÁ NÁMITKA: „Od konference biskupa Felayho 13. října 2013 je vše zpět v normálu, když vidíme, že nazval novou mši „špatnou“ a řekl, že „nepřijímáme koncil“ atd.

ODPOVĚĎ: Zapomněli tito optimisti na princip bezrozpornosti? „Věc nemůže zároveň na tomtéž místě být a nebýt.“ Jestliže bp. Fellay skutečně nechtěl dohodu, proč pak stále oficiálně a písemně existuje Prohlášení generální kapituly (zde) a 6 podmínek zavazujících FSSPX k hledání dohody? (A to na úkor nejobezřetnější zásady abp. Lefebvra: „Žádná dohoda, dokud se Řím nevrátí zpět k tradici.“) Jinak řečeno, cedule „na prodej“ je pořád na trávníku před FSSPX navzdory tomu, jak se „slovně mlží“, protože výnosy takovéto váhy musí být odvolány na základě výnosů rovnocenné váhy. Zde se zahrává s Vírou a to znamená s věčnými dušemi! Je naprosto nutné, aby generální kapitula napravila chyby a veřejně odmítla všechny kompromisy. Aby spolu s tím vydala i prohlášení totéž oznamující veřejně, s veřejným odmítnutím 6 podmínek a dokumentu z 15. dubna 2012, aby se potvrdil „obrat“ ke starému postoji FSSPX.

4. OBVYKLÁ NÁMITKA: „Ale Věroučná deklarace z 15. dubna 2012 byla ´opuštěna´! Je to mrtvá záležitost!“

ODPOVĚĎ: „Opustit“ (na čas) není totéž, jako veřejně zavrhnout, odvolat a opravit. Jestliže se skutečně opustila ve smyslu „navždy opustila“, proč potom byla vydána tiskem v březnu 2013 v Cor Unum, aby se všem kněžím ukázalo, že je skutečně oficiální? Proč se stále celosvětově propaguje přednáška P. Daniela Themanna v St. Mary´s v Kansasu z 16. dubna 2013, která ospravedlňuje Věroučnou deklaraci z 15. dubna? Jestli je pravda, že „věci jsou nyní zpět v normálu“, kde pak je omluva (nebo lépe vděk) k biskupovi a kněžím, kteří byli vyloučeni a umlčováni? Může se alespoň vrátit zpět zdravotní pojištění některým kněžím Odporu, kterým je kolem 70 let a kteří varovali představené FSSPX, že toto vše je nebezpečím pro Víru. Kde je veřejné odvolání liberálních prohlášení z rozhovorů, které se dále citují v nedávných článcích FSSPX, typu „95% z koncilu je přijatelných“ (z 3. září 2013) nebo „náboženská svoboda koncilu je omezená“ (ve skutečnosti to je hereze mnohokrát odsouzená předkoncilními papeži) nebo „omyly koncilu skutečně nepocházejí z koncilu, ale z jeho obecné interpretace“?

5. OBVYKLÁ NÁMITKA: „Vy, kněží FSSPX mariánských oddílů [název, který pro sebe používají někteří vyloučení kněží z FSSPX – pozn. překl.], jen přeháníte a děláte z komára velblouda!“

ODPOVĚĎ: Římskokatolická Víra přichází shůry. Kristus Král není jen volbou! Pro spásu duší se musí věřit Zjevení. Když kdokoliv, ať je to papež, biskup nebo kněz činí kompromisy ve Víře nebo ji uvádí v nebezpečí, pak by stejně jako u sv. Pavla vůči sv. Petru měl přijít silný odpor a opozice!

Sv. Tomáš Akvinský varoval, že podřízení mají povinnost veřejně vytýkat představeným, kteří si zahrávají s Vírou. Arcibiskup Lefebvre a biskup de Castro Mayer byli jediní dva z 2300 biskupů světa, kteří při obraně katolické Tradice otevřeně vzdorovali papežům Druhého vatikánského koncilu.

Jestliže zahrávání si s Vírou ohrožuje věčnost člověka a uvádí jedinou pravou Víru (mimo níž není spásy) do vážného nebezpečí (skrze liberální kompromisy v dokumentech a 6 podmínek oficiálně podepsaných a odeslaných Menzingenem modernistickému Římu), pak skutečně každý jednotlivý pokřtěný katolík má povinnost vzdorovat a požadovat více než jen slova: „Nemyslel jsem to vážně.“

Je rozporné říkat, že nová mše je „špatná“, když oficiální dokumenty podepsané generálním představeným a asistenty prohlašují, že je „legitimně promulgována“! (Což je totéž, jako ji prohlásit za „legitimní“ ... což je jeden krok od jejího slavení!).

Je rozporné říkat pomíjivými slovy, že „věci jsou zpět, jak byly za arcibiskupa Lefebvra“, když dokumenty z roku 2012 jasně vyjadřují touhu po otevřenosti vůči koncilní Církvi, zaručí-li nám tradiční oltáře v ekumenickém panteonu (srovnej podmínku Sine Qua Non). Nebo bez ohledu na to, zda se Řím vrátí k Tradici, jak to formulovalo Prohlášení generální kapituly z 14. července 2012: „URČILI jsme a PŘIJALI nutné podmínky pro eventuální KANONICKOU NORMALIZACI“!

Je rozporné, když generální představený v Sydney, na australské přednášce v srpnu 2012, řekl, že PODEPSAL Věroučnou deklaraci z 15. dubna 2012 a také řekl: „Bylo mi řečeno...že s tímto textem je papež spokojený.“ A na přednášce z října 2013 řekl, že ji nepodepsal. Buď je to skutečné selhání paměti, nebo bezostyšná lež. Co si máme myslet?

Je rozporem pokoušet se využít arcibiskupa Lefebvra na obhajobu nových liberálních idejí prezentovaných v dokumentech zaslaných do Říma, když on takovému směřování jasně vzdoroval, zvláště ve svých posledních třech letech. Ve skutečnosti stanovil jasné směrnice, které by měl každý budoucí generální představený následovat: „...Za předpokladu, že nás Řím vyzve k obnovení rozhovorů, pak stanovím podmínky. [...] Položím rozhovory na DOKTRINÁLNÍ ÚROVEŇ: Souhlasíte s velkými encyklikami všech papežů, kteří vás předcházeli? Souhlasíte s Quanta Cura Pia XI., Immortale Dei a Libertas Lva XIII., Pascendi Gregis Pia X., Quas Primas Pia XI., Humani Generis Pia XII.? Souzníte plně s těmito papeži a jejich učením? Přijímáte ještě celou Protimodernistickou přísahu? Jste za společenskou vládu Našeho Pána Ježíše Krista? NEPŘIJÍMÁTE-LI NAUKU SVÝCH PŘEDCHŮDCŮ, JE ZBYTEČNÉ SE BAVIT!“ (abp. Lefebvre, Fideliter č. 66, listopad-prosinec 1988)

To jsou jednoznačné podmínky, které arcibiskup Lefebvre stanovil, byly však opuštěny pro 6 podmínek, které lépe vyhovují, ...vše ve jménu „obezřetnosti“!  Jak on často učil: „...Člověk nevede dialog s omylem, se zednáři, s ničiteli Kristovy společenské vlády a jejich otcem, ďáblem!“ (abp. Lefebvre, kázání v Martigny, 8. prosince 1984).

Kdyby se s bankovními účty lidí zahrávalo tak, jak se nyní zahrává s Vírou, nastala by všeobecná bouře nevole. O kolik více bychom měli milovat Krista, pravého Boha, než špinavé peníze? Musíme být ve střetu s kýmkoliv, kdo se odváží zahrávat si s Vírou jako vyjednávací položkou pro krok vpřed k dohodě, s autoritami, které likvidují Víru! (Uveďme jasně, papež Benedikt XVI. byl v tomto klamu dokonce mnohem úspěšnější, než úřadující papež František!)

Zdroj: Archbishop Lefebvre Forums  

Překlad: D. Grof