Další
šprýmy taoistického papeže (2013)
Margaret C. Galitzin
Článek Atily Guimaraese
Taoistické
zázemí Jorgeho Bergoglia o papeži Františkovi byl poučným překvapením.
Za prvé je skutečně šokující, že katolický kardinál se stal učedníkem
taoistického mnicha a otevřel se jeho naukám a léčbě, které jsou praktické i
„magické“ – v druhém případě jde jen o jiné jméno pro „démonské“.
Za druhé, opravdu mi pomohl
pochopit, že jeho mediální kousky nejsou jen výsledkem šaškování, ale jsou
odrazem pohanské filozofie, protože jak Guimaraes poukazuje „přirozenost,
spontánnost a prostota jsou pro člověka nezbytné, aby byl v dokonalém
souladu s univerzální energií Tao“.
Rozhodla jsem se trochu
podívat na taoismus a toto jsem si přečetla na taoistickém blogu: „Jednou
z prvních věcí, kterou se učíme o tom, jak „být taoistou“ je, že to má
mnoho co dělat se spontánností... o níž se často mluví jako o wuwei: spontánním neúmyslném činu“ [výraz
wu-wei je někdy vysvětlován jako činnost prostřednictvím nečinnosti,
nezasahování do přirozeného běhu věcí, jednání prosté žádostivosti a
zaměřenosti – pozn. překl.]. To je přímé, experimentální poznání vzájemné
propojenosti člověka se „vším, co je“. Znamená to takříkajíc následovat „vůli
Tao“, což je něčím zcela odlišným, než když katolík následuje vůli Boží.
Taoističtí mudrci jsou
často líčeni jako neobyčejně dětsky upřímní: hravé, nevinné, volně se
toulající, rošťácké povahy, které si libují ve vyprávění příběhů a bezcílně
putují horami a údolími, hrají si na schovávanou s vesnickými dětmi a dělají
celou řadu jiných prostých věcí. Jejich pohyb po světě je příkladem wuwei.
Je zajímavé poznamenat,
že lékař-guru papeže Bergoglia, taoistický mistr Liu Ming Lu, v rozhovoru,
který poskytl mezinárodnímu časopisu, říká, že František je jedním
z těchto velkých moudrých mužů. Jeho mimořádná spontánnost, kterou moderní
tisk nespoutaně chválí jako prostotu a pokoru, se určitě jeví spíše tak, že se
hodí k náboženství Tao než k tradiční cestě katolické ctnosti.
Projev
spontánnosti
Setkali jsme se
s mimořádným projevem této spontánnosti, když si František nasadil červený
nos na svatbě členů charitativního spolku, který využívá klauny
k obveselení dětí.
František
reagující spontánně jako taoistický „mudrc“.
Tisk byl samozřejmě nadšený
a prohlašoval, že je to příkladem jeho soucitu a smyslu pro humor. Mně se to
zdálo spíše jako šaškárna. Stejná šaškárna jakou prokazuje ten, kdo byl
zasvěcen do taoismu.
„Stát se klaunem“ však
není způsob, jak by se měl chovat papež. Osvojit si život oběti následující
křížovou cestu, kterou nás naučil Kristus, a uchování si důstojnosti úřadu – to
je povinnost Kristova náměstka na zemi.
František má na druhou
stranu zřejmě potěšení v hledání nových způsobů, jak zničit symboly a
statut papežského vládce. Klaun, taoistický mudrc, ať to nazvete jakkoliv,
opovrhuje posvátností, vážností a prvořadostí, které se vždy odrážely
v papežském úřadu do Druhého vatikánského koncilu.
Další
představení...
Další mediální kousek
z poslední doby se udál během papežské audience na Svatopetrském náměstí
26. října 2013, kde se sešly rodiny [u příležitosti] shromáždění Papežské rady
pro rodiny. Na něm nás „bavil“ chlapeček v modrých džínách, který se
zatoulal na pódium.
Ukradená
show...
Nikdo mu neřekl, aby
odešel a vrátil se na své místo, které i tak zaujímal s ostatními dětmi
vpředu. Všechny ty děti seděly na zemi ve svém všednodenním oblečení a
teniskách s balónky, které je měly udržet veselé, protože děti již zjevně
nemohou mít „nedělní šaty“ a sedět na židlích, ani když jsou na audienci u
papeže.
Chlapec tancoval kolem
papeže, sedl si na jeho „trůn“, tahal ho za ruku, objímal jeho nohu a
v podstatě „ukradl show“. Moje první myšlenka byla, že musí mít nějaký
druh duševního postižení nebo poruchu snížené pozornosti. Pak jsem si
uvědomila, že toto neposlušné revolucionářské chování bylo převážně vnímáno
jako „roztomilé“.
Komentátoři a bloggeři
nemohou nalézt dost slov ke chvále tohoto absurdního incidentu. Jsem jediná,
kdo je šokován z otřesného chování tohoto špatně oblečeného dítěte
pobíhajícího po vatikánském pódiu a dělajícím ze sebe střed pozornosti? Mojí
reakcí bylo říct rodičům: „Vezměte toho chlapce z pódia – v jeho i našem
zájmu.“ Možná však i jeho rodiče trpí stejnou duševní vadou...
Konfuciánští učenci
byli taoistickými mudrci kritizováni za to, že ukládají pravidla a společenské
hodnoty, které by podle nich způsobily více škody než užitku, protože omezují
spontánní a přirozené chování a narušují přirozený tok vesmírné energie. Možná
je to toto taoistické zázemí současného papeže, které vysvětluje, proč se zdá
mít potěšení v porušování všech pravidel a papežského protokolu. Vysvětluje
také to, proč byl tak spokojený s tímto chlapcem, který konec konců jen
vyjadřoval svou vlastní přirozenou spontánnost...
Čtenář by mohl
namítnout: „Přeháníte, abyste papeže vykreslili jako taoistu.“
Moje odpověď: Pokouším
se ukázat, že Františkova spontánnost může docela dobře mít náboženský smysl,
který není katolický, protože velmi vypadá jako adept taoistických praktik,
které jej vyléčily z mnoha vážných chorob. Neprezentuji to však jako
jistotu, ale jako hypotézu.
Jisté je, že ať je či
není taoistou, je příznivě nakloněn kulturní revoluci porušováním všech
pravidel papežského protokolu a ceremoniálu, je příznivě nakloněn komunismu
svými neustálými útoky na soukromé vlastnictví a přebytky, a podporuje staletí
starou zednářskou revoluci tím, že dělá, co může, aby zničil monarchii a
hierarchii v Církvi.
Papežské
audience s dětmi v minulosti. Děti byly dobře oblečené a chovaly se
co nejlépe. Papežové prokazovali otcovskou dobrotu a vždy si zachovávali
důstojnost svého úřadu.
Zdroj:
Tradition In Action
Překlad:
D. Grof
