Dopis rektora semináře – Proč počítače nepřevezmou vládu nad lidstvem (1997)
Biskup Richard Williamson
Winona, 5. června 1997
je udivující, jaké nesmysly můžou i údajně inteligentní lidé napsat o počítačích, aby jim přisoudili něco jako lidské vlastnosti. Je to především proto, že mají tak nízké mínění o lidech. Materialisté, kteří věří jen v hmotu, a jejich blízcí příbuzní, evolucionisté, téměř nemají ponětí, co člověk vlastně je.
Předložím například argument z článku, který minulý měsíc napsal celonárodně uznávaný sloupkař zde v USA. Týká se nedávného vítězství šachového počítače Deep Blue v jednom zápase ze šestizápasové odvetné série, která se hrála minulý měsíc ve Filadelfii proti šachovému mistru světa Gary Kasparovovi. Článek se jmenuje „Obávejte se“ a dochází v něm k závěru, že lidstvo se musí bát evoluce počítačů – od vítězství nad Kasparovem až po vítězství nad celým lidstvem! Zde je hrubá kostra článku ve čtyřech tvrzeních:
1) Ve druhé hře druhého zápasu hrál Deep Blue způsobem (zdánlivě) lidštějším a méně strojovým než kdy dřív, čímž Kasparova nejen porazil, ale i vyvedl z míry.
2) Je tomu tak proto, že počítač byl silnější než Kasparov v šachové strategii, v níž jsou normálně silnější lidé. Vypadalo to tedy, že Deep Blue se od pouhého propočítávání posunul k opravdovému myšlení, od pouhé kvantity ke kvalitě, od pouhého mozku k mysli.
3) Stejně tak to vypadalo, jako by se Deep Blue osvobodil od strojového determinismu natolik, že jeho tvůrci nedokázali říct, jaký tah v kterékoliv situaci udělá, protože jeho 32 počítačových uzlů, z nichž každý měl 16 koprocesorů, mohlo spolu komunikovat v tak různém pořadí, že to vedlo k nepředvídatelně různým výsledkům. Jeden z tvůrců řekl: „Vůbec nevíme, proč Deep Blue udělal to, co udělal.“
4) Deep Blue tak počátkem května názorně předvedl, že počítače se posunuly na první stupeň evolučního žebříku – od pouhého strojového determinismu k nedeterminovanému jednání – a vzhledem k tomu, že integrované obvody existují teprve 40 let a mikroprocesory posledních 30, můžeme oprávněně očekávat, že počítače učiní, stejně jako lidé, druhý krok: od nedeterminovaného myšlení k úplné rozumové svobodě! Lidstvo, ustup stranou!
Náš sloupkař možná nebude rád, že jeho argument takto krutě zredukujeme, ale nemohl by popřít, že právě tohle je jeho kostra. Vezměme teď jednotlivá čtyři tvrzení jedno po druhém:
Za prvé, jakkoliv se může „zdát“ (sic), že Deep Blue provádí tahy lidsky namísto čistě strojově, je stále zřejmé, že počítač pouze plnil to, k čemu ho jeho tvůrci naprogramovali. Mimo tento program by se naprosto nemohl posunout. Kasparov vyhrál první zápas, protože objevil slabinu v naprogramování počítače (struktura pěšců) a jako člověk mohl svou hru svobodně přizpůsobit. Naopak počítač nemohl být upraven, dokud první hra neskončila, kdy ho jeho lidští tvůrci svobodně opravili – bohužel pro Kasparova při odvetném zápase. Hrubá síla milionů bleskových propočtů je stále jedinou vnitřní silou počítače. Porazit Kasparova stále vyžaduje vnější úpravu oné hrubé síly jinými lidmi.
Za druhé, ať už se Deep Blue jakkoliv „zdál“ (sic) posunout od hrubého propočtu k opravdovému myšlení, od kvantity ke kvalitě atd., ve skutečnosti je jakýkoliv takový posun pouze iluzí, nebo takovým porušením zdravého rozumu, jakého jsou schopni pouze evolucionisté. Odkdy se mi, když si v obchodě koupím 20, 50 nebo třeba 50 tisíc konzerv fazolí, cestou domů promění v kus hovězího masa? Odkdy se přidáváním oceánů k oceánům vytvoří kus pevniny? Odkdy se nahromaděním miliard nemyslících opic vytvoří jeden myslící člověk? Jako by kvantita, pokud je dostatečně velká, mohla přeskočit do změny kvality nebo podstaty! Jako by mechanické obvody – pokud jich zapojím dostatek – mohly vytvořit nestrojové myšlení! Pitomost! Ale pak jsou evolucionisté, stejně jako náš sloupkař, (vědomě či nevědomě) pitomci. Pro ně se jablka proměňují v pomeranče neustále!
Za třetí, ať už se Deep Blue „tvářil, jako by“ (sic) se vymanil z determinismu, ve skutečnosti samozřejmě nic takového neudělal. Dospět k závěru, že stroj je sám o sobě nedeterminovaný, jen proto, že jeho tvůrci už nejsou schopni pozorovat jeho determinovanost, je stejně pitomé jako tvrdit, že měsíc nemá odvrácenou stranu, protože ji nikdy nevidím! Jakákoliv náhodnost ve složitosti Deep Blue je pouze relativní, nebo zdánlivá. Pokud může v jedné a té samé situaci dát různé výsledky, je to jen proto, že je tak navržen. Jeho determinovanost je pouze relativně nepozorovatelná; v absolutním smyslu zůstává Deep Blue determinovaný.
Za čtvrté, k iluzi, že Deep Blue se posunul – pardon, zdánlivě posunul – k nedeterminovanosti, přidat ještě iluzi, že se posunul od nedeterminovanosti k plnému rozumu, znamená zdvojnásobit hloupost. Jenže náš sloupkař má rozum pomatený svou vírou právě v takový vývoj i u samotného člověka. Koneckonců, jestliže se člověk vyvinul z minerálu přes rostlinu a zvíře až k humanoidovi, proč by totéž nemohl udělat i minerální stroj? Ubohý sloupkař! Může napodobovat všechny bezmyšlenkovité blázny stvoření, ale stejně bude stát před Božím soudem a zodpovídat se za to, jak zneužil svůj Bohem daný rozum!
Člověk se v Bohem odstupňovaném stvoření řadí vysoko, protože ze všech hmotných stvoření je jen člověk duchovní. Mezi duchovními stvořeními však stojí nízko, protože jen on je zároveň hmotný. Nad ním jsou čistě duchovní andělé. Pod ním jsou čistě hmotná stvoření – zvířata, rostliny a nerostné kategorie v tomto pořadí.
Napříč všemi těmito stupni stvoření se postavení odvíjí od míry duchovnosti, která se vynořuje z hmoty. Nejnižší minerály nejeví žádnou podobnost se životem, zatímco nejvyšší minerály (např. aminokyseliny?) se zdají být blízké životu. Nejnižší rostliny jsou jen o málo víc než minerály, nejvyšší (např. [masožravá] mucholapka podivná) se jeví být blízké zvířatům. Nejnižší zvířata (např. mořská hvězdice?) se zdají být jen o málo víc než rostliny, nejvyšší zvířata jsou ta, kterým média neustále přisuzují rozum. Nejnižší lidské bytosti se chovají jen o něco lépe (nebo dokonce hůře!) než zvířata, nejvyšší se jeví jako andělské. A andělé jsou opět odstupňováni směrem k Bohu.
Avšak ačkoliv nejvyšší z nižších v Božím stvoření se takto vždy dotýká nejnižšího z vyšších, každá hlavní kategorie je přesto jednoznačně odlišná od svých sousedů a žádné stvoření nemůže náležet do dvou takových kategorií. A tak každá rostlina má život v sobě, který nemá žádný minerál; každé zvíře má vnímání, které postrádá každá rostlina; každý člověk má rozum, který nemá žádné zvíře; žádný anděl nemá tělo, které má každý člověk. Neexistuje ani jediný vědecký důkaz, který by prokazoval, že se kdy nějaké stvoření posunulo z jedné kategorie do jiné, naopak existuje množství důkazů, že je každé stvoření pevně zakotveno ve své kategorii.
Deep Blue je tedy pouhý minerál, zůstane pouhým minerálem a nemá v sobě ani zrnko života, natožpak rozumu, a ani ho nikdy nebude mít. A tak i s velkým množstvím elektronických obvodů může být schopen ve hře, která mu jako šachy vyhovuje, překonat výpočetní kapacitu nejsilnějších lidských hráčů. Ve skutečnosti je však stále neschopný jediné skutečně rozumové či svobodné myšlenky, protože je zcela materiální a všechny jeho operace jsou uzavřeny v determinovanosti hmoty. Aby byl soupeřem svobodného Kasparova, musel být Deep Blue naprogramován a přeprogramován týmem duchovních a svobodných odborníků na šachy a počítače.
Stroj tedy je a vždy bude pouhým nástrojem lidí. Problém zůstává nevyhnutelně v lidech samotných, nebo v tom, co lidi kazí, což v každém vážném smyslu znamená vždy hřích, tedy to, že lidé narušují své vztahy, a to ne primárně mezi sebou navzájem, ale především s Bohem.
To, čeho bychom se tedy, drahý sloupkaři, měli obávat, není převzetí vlády nad lidstvem ze strany Deep Blue, ale spíše lidí, kteří mají sklon zneužívat jeho moc, mimo jiné i proto, že jim sloupkař zcela mylně prezentuje jejich vlastní duchovní povahu a materiální povahu Deep Blue. Není způsob, jak by se lidé mohli chovat jako andělé, pokud jsou připodobňováni ke strojům!
[…]
S nejhlubší úctou v Jeho službě
+ Richard Williamson
Zdroj: Bishop Williamson´s Letters
Překlad: D. Grof
