Abp. Viganò varuje FSSPX: Dohoda s Římem je „jedovatá past“ (2026)
Prohlášení v návaznosti na komuniké Dikasteria pro nauku víry ohledně setkání prefekta s generálním představeným Bratrstva sv. Pia X.
Komuniké Dikasteria pro nauku víry ohledně setkání s Bratrstvem sv. Pia X. je jedovatá past prodchnutá modernistickým pokrytectvím. Za falešným duchem „dialogu“ má výhradně za cíl zabránit biskupským svěcením.
1) Hovoří o „minimálních požadavcích pro plné společenství s katolickou Církví“, jako by existoval nějaký nejnižší společný jmenovatel v integrální a neměnné Víře. Není o čem diskutovat – Bratrstvo už je ve společenství s katolickou Církví všech časů. Spíše musí být zpochybněno a posouzeno Dikasterium pro nauku víry se svým prefektem Tuchem Fernándezem za to, že pošlapalo tyto „minimální požadavky“, když přijalo koncilní a synodální omyly, mravní podvracení a modlářství.
2) Nárok „vymezit kanonický stav“ Bratrstva je naprosto nepřijatelný a je třeba mu zabránit. Jakékoliv kanonické uspořádání by Bratrstvo vydalo do chapadel současného vatikánského „systému“, který má za cíl zničit veškerý tradiční odpor. To jsme viděli u společenství Ecclesia Dei, která byla umlčena či rozpuštěna – byla by to duchovní sebevražda.
3) Fernández cituje dogmatickou konstituci Pastor aeternus Prvního vatikánského koncilu a pochybným způsobem opakuje nauku o „řádné, svrchované, plné, všeobecné, bezprostřední a přímé“ papežské moci. Jak pokrytečtí jsou ti, kteří propagují „synodalitu“, když považují První vatikánský koncil za zastaralý a za překážku ekumenické jednoty s heretiky a schizmatiky! Dvojí metr je bezostyšný – na jedné straně Tucho tvrdí, že Druhý vatikánský koncil nemůže být revidován ani pozměněn, protože je to „conditio sine qua non“ [nutná podmínka] samotné existence koncilní a synodální církve. Na druhé straně Dikasterium pro podporu jednoty křesťanů ve svém dokumentu „Římský biskup“ teoretizuje o „novém výkladu“ papežství ve světle synodality a ekumenismu, čímž v podstatě protiřečí konstituci Pastor aeternus a ruší ji spolu s celým Magisteriem týkajícím se římského pontifika.
4) Kanonické právo z toho vychází obrácené naruby a podvrácené – jeho kardinální zásadou už není spása duší – „Salus animarum suprema lex“ – místo toho se stává nástrojem konsolidace moci odvolávající se sama na sebe a zbraní k potlačení každého hlasu, který přesahuje pouhý povinný nesouhlas s rozvratníky, kteří si uzurpují autoritu v katolické Církvi. I zde je zjevný dvojí metr – stačí pomyslet na tichý souhlas Svatého stolce, pokud jde o biskupská svěcení Vlasteneckého sdružení čínských katolíků či skandální schizmatické iniciativy Německé biskupské konference.
Setkání Tucha Fenándeze s P. Davide Pagliaranim ukazuje paradox posledních šedesáti let – ti, kteří jsou prohlášeni mimo katolickou Církev, zachovávají Víru, zatímco ti, kteří jsou považováni za ty, kdo jsou ve společenství s Apoštolským stolcem – až do té míry, že zastávají jeho nejvyšší úřady – jsou ve skutečnosti heretiky a apostaty.
+ Carlo Maria Viganò, arcibiskup
Viterbo, 14. února 2026
Zdroj: Exsurge Domine
Překlad: D. Grof
