Jeden stolec pro pravdu – a druhý pro herezi (2025)
Atila Sinke Guimarães
3. listopadu 2025
Viděli jsme, jak papež Lev XIV. dne 23. října zřídil trůn pro krále Karla III. v apsidě baziliky svatého Pavla za hradbami. Protože je Karel také hlavou tzv. anglikánské církve, má tento symbolický akt ještě větší význam. Dnes chci analyzovat jeho smysl. Abych to mohl učinit, musím nejprve vymezit některé předpoklady.
Za prvé, Lev XIII. ve své encyklice Apostolicae curae ze dne 18. září 1896 použil svou papežskou autoritu a jednoznačně prokázal, že svátostná svěcení v tzv. anglikánské církvi jsou neplatná. To znamená konstatovat, že anglikánští biskupové nezachovali apoštolskou posloupnost. Okamžitým důsledkem takové neplatnosti je, že tito „biskupové“ nemají moc světit jiné biskupy či kněze, ani vysluhovat pravé svátosti.
Je-li tomu tak, pak je „anglikánská církev“ jen pouhým zdáním – vypadá jako církev, ale není. Je to instituce, kam Angličané chodí účastnit se určitých obřadů v klidném prostředí, poslouchají hezkou hudbu a zbožná kázání. V podstatě je to anglický klub. Protože však trvá na tom, aby se považovala za náboženství, je to před katolickou Církví falešné náboženství. Karel III. je hlavou tohoto klubu nebo falešného náboženství.
Stovky katolíků byly umučeny za to, že nepřijali Jindřicha VIII. za hlavu Církve.
Za druhé, Jindřich VIII. se v 16. století odtrhl od katolické Církve, protože papež Klement VII. odmítl anulovat jeho sňatek s Kateřinou Aragonskou. Z toho důvodu se vzbouřil proti papeži, prohlásil se za hlavu Církve v Anglii, rozvedl se se svou zákonnou manželkou a „vzal si“ Annu Boleynovou. Zabral veškerý majetek katolické Církve a začal pronásledovat a popravovat katolíky, kteří ho nepřijali za hlavu jeho nové církve. Ačkoliv v době Jindřicha VIII. ještě Anglie nebyla plně protestantská, formálně se takovou stala za vlády Eduarda VI. a Alžběty I. Karel III. reprezentuje toto protestantské dědictví.
Vzhledem k tomu, že příčinou roztržky byl rozvod a katolická Církev nikdy nezměnila svůj naukový postoj k této otázce, není možná žádná shoda mezi katolíky a anglikány.
Když byl Karel III. ještě princem z Walesu, rozvedl se s princeznou Dianou. Poté, co Diana zemřela, oženil se s rozvedenou ženou – současnou královnou Camillou. Proto pocta, kterou Lev XIV. Karlovi udělil tím, že mu zřídil trůn v apsidě této baziliky, představuje de facto přijetí rozvodu a popření učení Církve v této záležitosti.
Nahoře opat Ogliari předává Karlovi jeho trůn v apsidě baziliky svatého Pavla; dole, pohled zepředu.
Za třetí, trůn předaný Karlovi nebyl dočasným ceremoniálním rozhodnutím učiněným jen pro tuto příležitost, jak by si mnozí mohli představovat. Byl výslovně zamýšlen jako trvalý trůn pro anglického krále a jeho dědice a nástupce, který budou moci používat kdykoliv budou v Římě. Jinak řečeno, je to trůn zřízený navždy. Trvalost této iniciativy lze nepopiratelně ověřit ve vatikánském zpravodaji, v komentářích kardinála Vincenta Nicholse, arcibiskupa z Westminsteru a primase Anglie, a ve zprávách v The Times of London a Independent Catholic News.
Když jsem vymezil tyto tři předpoklady, mohu teď analyzovat některé symbolické aspekty této události.
Karel do baziliky vešel ve chvíli, kdy varhany a sbor hrály hymnus Hosanna Filio David, jenž byl poctou, kterou Židé vzdávali našemu Pánu Ježíši Kristu při Jeho triumfálním vstupu do Jeruzaléma na Květnou neděli. Volba tohoto hymnu k přijetí rozvedené hlavy protestantské sekty, která popírá mnohá dogmata katolické Víry a zavraždila tisíce katolíků, byla pro všechny katolíky velmi urážlivá, zejména však pro katolické monarchy v dějinách, kteří si tuto poctu skutečně zasloužili.
Brzy poté, co Karel vstoupil do presbytáře baziliky, byl nasměrován, aby se usadil na trůn, který byl vyhotoven zvláště pro něj. Aby tento krok zdůvodnili, dva hlavní zástupci papeže – kardinál James Harvey a opat Donato Ogliari – připomněli, že bazilika má starou tradici spojenou s Anglií. Z jejích mnichů vybral sv. Řehoř Veliký delegaci apoštolů vedenou sv. Augustinem z Canterbury, která měla evangelizovat Anglii. Kvůli tomu středověcí králové Anglie zastávali symbolickou roli obránců této baziliky.
Ačkoliv to byla nádherná tradice, zcela se zničila, když se Jindřich VIII. prohlásil hlavou anglické církve a zabral veškerý majetek Církve. Stal se nikoliv obráncem Církve, ale jejím uchvatitelem. Pokusit se anulovat takřka pět století nepřátelství a pronásledování jednostranným udělením poct heretikovi je víc než diplomatická chyba, je to zjevné znamení spoluviny na herezi.
Hlavním cílem této události bylo udělit Karlovi titul Regalis Confrater – Královský bratr – což učinil opat Donato Ogliari, opat kláštera svatého Pavla za hradbami. Prohlášením hlavy anglikánské sekty za bratra koncilní církev vyjádřila plnou spřízněnost s caesaropapismem – tedy s ideou, že Církev by měla být ovládána světskou autoritou – a zároveň spřízněnost s rozvody, ženami kněžkami a biskupkami i s herezemi, které anglikáni hlásají, a které se týkají mše, svaté Eucharistie, mariologie a papeže.
Kardinál Burke slouží mši svatou u katedry oltáře sv. Petra.
Otočme nyní list a řekněme pár slov o dalším obřadu, který se odehrál o dva dny později v bazilice sv. Petra před oltářem katedry sv. Petra, Petrovým stolcem. Na tomto oltáři je stolec, trůn, katedra sv. Petra, když byl ještě naživu. Je umístěn u tohoto oltáře jako drahocenný relikt a je obklopen velkolepou barokní výzdobou známou jako „Berniniho sláva“. Když katolíci říkají, že papež učí nauku „ex cathedra“, odkazují se na tento stolec a říkají, že papež hovoří s plnou autoritou apoštola Petra a z tohoto důvodu se tato nauka stává neomylnou.
Lev XIV. poskytl tento oltář katedry sv. Petra kardinálovi Raymondu Burkeovi, aby zde odsloužil první slavnou mši svatou podle misálu z roku 1962 za jeho pontifikátu. Tento obřad se odehrál dne 25. října, jen dva dny poté, co Karel obdržel svůj trůn v bazilice sv. Petra.
Je zde ironie „shody okolností“. Ve stejnou dobu, kdy se v bazilice sv. Petra oslavoval stolec Pravdy, byl v bazilice sv. Pavla zřizován stolec Hereze…
Zdroj: Tradition In Action
Překlad: D. Grof
