Dopis rektora semináře – „Řím ztratí víru“, La Salette – poznámky Malachiho Martina (1996)
Biskup Richard Williamson
Winona, 1. září 1996
tento měsíc, září 1996 – přesněji 19. září – si připomínáme 150. výročí velkého zjevení Matky Boží dvěma dětem v La Salettě v horách východní Francie roku 1846. Takzvané tajemství z La Saletty, které Mélanie Calvat zveřejnila v roce 1858, je největším portrétem moderní doby, který nám byl z nebe dán – pro současnost a až do konce světa. Taková je jeho důležitost. Zde je apokalyptické pozadí, na němž se odehrává příběh spásy nebo zatracení naší duše. Rozhodně si tajemství přečtěte, nebo znovu přečtěte, na přiloženém letáku.
Samozřejmě existují duše, které se pousmějí už při samotné zmínce o tom, že se Matka Boží v moderní době zjevila. Řeknou, že takové pověry mizí spolu s rolníky, pro které snad byly dobré. Ale katolíci vědí především to, že naše víra nás pozvedá k jedinečnému vztahu s nebem, učí nás říkat Bohu „Otče náš“, jak to žádné jiné náboženství neučí (Gal 4, 6; Řím 8, 15) – a stejně tak přivádí nebe důvěrně na zem, zvláště naši Nebeskou Matku, která se zjevovala ve všech stoletích, aby přivedla duše ke svému Synu, zvláště v nebezpečných dobách, jako jsou ty naše. A za druhé, katolíci vědí, že navzdory prudkému a trvajícímu odporu byly zjevení a tajemství z La Saletty plně schváleny příslušnými církevními autoritami, takže nám nic nehrozí, budeme-li je brát vážně. Naopak, nebezpečí spočívá v tom, že je budeme zlehčovat nebo popírat.
Ve skutečnosti bylo poselství z La Saletty připomenutím Zjevení uprostřed minulého století, kdy byli zvláště duchovní v nebezpečí, že podlehnou svodům moderního „pokroku“ či liberalismu, který tehdy skutečně nabíral na síle. Prudký odpor – tehdy i dnes – přicházel (a přichází) od liberálních duchovních, kteří dávají přednost tomu být „moderní“ ve vztahu ke světu, spíše než věrní Bohu, od něhož se tento svět odvracel a stále odvrací. Jak řekl arcibiskup Lefebvre, boj Církve v 19. a 20. století je v podstatě tentýž.
Proto je tak důležité, aby čtenáři z tajemství La Saletty přijali myšlení nebe pro dnešní dobu. V tuto chvíli zůstává pro dobro našich duší mnoho z tajemství nadále záhadné, přesto se mnohé vyjasňuje – například ono proslulé tvrzení, že Řím ztratí víru a stane se sídlem Antikrista (odst. 4). Abychom tomuto strašlivému scénáři, který nám Matka Boží předkládá, dali konkrétní podobu, obraťme se k modernímu pozorovateli církevního dění, zcela nezávislému na Bratrstvu sv. Pia X., k Malachimu Martinovi.
Je to člověk, ke kterému nemá každý důvěru – z důvodů, které, pokud mohu soudit, zná nejlépe on sám, a jejichž neomylným soudcem je jen Bůh. Ale pokud posuzujeme jeho nedávná vyjádření a spisy takové, jaké jsou (což byl způsob, jakým se Svaté oficium zavazovalo soudit), pak je jistě možné je ocenit za to, že vrhají mnoho světla na naši potemnělou scénu. Soubor audiokazet, který vydal minulý rok („The Devastated Vineyard“), a kniha, kterou publikoval letos („Windswept House“), obsahují strašlivá obvinění vůči moderním duchovním, ale nenajdeme v nich ani stopu po hořkosti nebo hněvu, téměř ani po smutku. Duch zůstává katolický, prostoupený „lidskostí a laskavostí“.
„The Devastated Vineyard“ („Zpustošená vinice“) je souborem tří audiokazet nazvaných „The Judas Complex“ („Jidášův komplex“) – zkoumá nevěrnost mnoha dnešních biskupů; „St. Peter´s Successor“ („Nástupce sv. Petra“) – zaměřuje se na otázku papeže Jana Pavla VII.; a „The Essence of Catholicism“ („Podstata katolicismu“) – předkládá návrh kroků, které mohou obyčejní katolíci podniknout, když biskupové i papež selhávají při obraně víry.
Pokud jde o biskupy, Malachi Martin říká, že až na několik chvályhodných výjimek – jakkoliv je těžké to přiznat – tvoří katoličtí biskupové v Severní Americe (USA a Kanada) pevný blok, který už nevěří, už nemají katolickou víru. Jinak by se přece nemohli chovat tak, jak se chovají. Jak by mohli popíjet „proměněné“ víno jako na koktejlové party a zakazovat lidem klekat při Svatém přijímání, kdyby ještě věřili v reálnou Přítomnost? Jak by se mohli radovat z „ministrantek“, ženských administrátorek a laických eucharistických služebnic, kdyby ještě věřili v mužské kněžství? Jak by mohli neodporovat potratům, kdyby nepřevzali pohled potratářů, že plod je jen shluk buněk, a ne dítě? A tak dále. Nekatolické chování těchto biskupů lze prostě vysvětlit tím, že ztratili katolickou víru.
Malachi Martin říká, že tato ztráta víry sahá „někam hluboko do minulosti“. Tito biskupové možná víru nikdy ani neměli. V každém případě jejich přístup k vysokým funkcím jen potvrdil jejich nedostatek víry. „Jidášův komplex“ je název, kterým Malachi Martin označuje postoj těchto biskupů, kteří se staví na stranu světa proti Ježíši, aby Ho přiměli být méně náročným a „rozumnějším“. Mezi americkými katolickými biskupy a vládou USA nyní panuje úzké spojení, které biskupům poskytuje výhody, které chtějí. Biskupové si také nepřejí znepřátelit státní úředníky a činitele, se kterými chodí na večeře, hrají golf apod. Nechtějí být konfrontováni členy ze stejného [společenského] klubu, kteří se pohoršují například nad tím, že aktivisté hnutí pro život označují zastánce potratů za „vrahy dětí“ atd. Nový světový řád navíc počítá s tím, že biskupové a Církev sehrají nezbytnou roli „stabilizátorů společnosti“, takže biskupové ochotně souhlasí s plánovaným nahrazením Kristova kněžství „kněžími“ ve stylu sociálních pracovníků, kteří mají lidi uklidňovat, spravovat budovy a peníze, a obecně zajistit, aby se každý cítil dobře.
Tito biskupové tedy zdaleka nejsou zklamaní, naopak mají radost z vymizení staré nemoderní Církve, pronásledují pravé kněze a nenávidí skutečnou mši s nenávistí, která přichází přímo ze srdce Satana. Malachi Martin se ptá, kdy se konečně „slušní konzervativní katolíci“ vzbudí a uvědomí si, že struktura katolické Církve už neexistuje, protože byla zničena někdy mezi lety 1965 až 1995?
To vše na druhé audiokazetě Malachiho Martina vznáší otázku Jana Pavla II. Jak může Kristův vlastní náměstek spokojeně přihlížet takovému neuvěřitelnému zhroucení? Malachi Martin především trvá na tom – s odvoláním na důvěrné informace o volbě Jana Pavla II. v roce 1978 – že je skutečně papežem a že katolicismus bez toho, kdo je papežem, není katolicismus. Nicméně Jan Pavel II. svým ekumenismem a svou nevírou v nezbytnost katolické Církve pro věčnou spásu představuje velmi reálný problém.
Malachi Martin začíná tím, že odhaduje, proč si Kristus mohl vybrat kardinála Wojtylu za svého náměstka. Představuje si, že si náš Pán při papežské volbě v roce 1978 řekl: „Moje Církev je prohnilá. Kdybych ale jmenoval papežem janovského kardinála Siriho, bojoval by s tou prohnilostí tak, že by ve skutečnosti trvala déle, zatímco pokud dosadím kardinála Wojtylu, prohnilost se urychlí a já budu moci začít s obnovou dříve.“ Ne že by prohnilost byla dobrá věc, ani že by Kristus mohl chtít zlo, ale může dopustit zlo pro větší dobro a mezitím mají všichni katolíci právo, ba dokonce povinnost odporovat prohnilosti, jak nejlépe umí.
Malachi Martin pak podrobně rozebírá tři slabiny papeže Jana Pavla II.: za prvé, v oblasti filozofie není tomista, který by vycházel z vnitřní podstaty věcí, ale fenomenolog, který se řídí jejich vnějšími jevy nebo vztahy. Za druhé, pochází z Polska a trpí onou nadměrnou tolerancí či snášenlivostí, která byla v průběhu dějin slabinou Poláků. A za třetí, je geopolitikem, který sní a podniká snové cesty po světě, zatímco otěže vedení Církve v Římě přebírají jeho nepřátelé, kteří ho nyní tvrdě nutí k rezignaci.
Stručně řečeno, katolíci mohou očekávat mnoho utrpení z rukou takového papeže, který je nebude hájit, ani ochraňovat jejich náboženství. Pod jeho vládou nemohou od Říma očekávat nic dobrého, jenom špatné směřování a nedokonalost. To jim však nebrání, aby bránili svou vlastní víru, Malachi Martin dokonce říká, že se vytváří celá podzemní Církev nezávisle na oficiálních biskupech nebo Římu, a já se domnívám, že tím odkazuje na síť existující souběžně s Bratrstvem sv. Pia X. nebo vedle něj. Což je normální. Nenormálně normální, ale přesto normální. Bůh existuje a lži zůstávají lžemi.
Tento temný obraz papeže, biskupů a Říma, který známe od Naší Paní z La Saletty jako znak posledních časů, je potvrzen a dokonce ještě ztemněn v nedávné knize Malachiho Martina „Windswept House“ (vydalo Doubleday, 1540 Broadway, New York, NY 10036). Aby mohl říct drsné pravdy o stavu Církve v Římě a v Severní Americe dnes, zvolil si formu románu, částečně kvůli přitažlivosti pro čtenáře, ale možná hlavně kvůli ochraně sebe sama. Kdyby například odvážně publikoval jako holý fakt všechny přesné detaily o uvedení Satana na trůn ve Vatikánu v roce 1963 pomocí dvojité ceremonie spojující Řím a Jižní Karolínu, lze se jen ptát, jak dlouho by mu bylo umožněno žít; podobně by to mohlo platit i pro hrůzné podrobnosti o satanismu a neřesti proti přirozenosti, které líčí jako rozšířené mezi vyšším i nižším duchovenstvem v Severní Americe. Takhle může on i kdokoliv jiný říct: „Je to jen román.“
Ale román je vystavěn kolem velmi reálného zápasu o srdce a mysl „slovanského papeže“, mezi hrstkou věrných katolíků na jedné straně a na straně druhé globálním spiknutím římských prelátů a světových politiků, kteří intrikují, aby strukturu, ale nikoliv víru, katolické Církve začlenili do nového světového řádu.
V románu jsou fascinující pasáže o způsobu myšlení těchto prelátů, kteří se rozhodují, že když Matka Církev už nemůže zvrátit proces dějin, pak se k němu musí připojit. Fascinující jsou také debaty mezi starším knězem, který za každou cenu hájí selhání slovanského papeže bránit Víru, a mladším knězem, který toto selhání nemůže nechat projít. Oddanost proti nauce. Diskuze, která probíhá v mysli Malachiho Martina. Doposud stranil oddanosti, zatímco FSSPX straní nauce. Ale v závěru knihy „Windswept House“ se Malachi Martin zdá být nakloněn nauce?
Na třetí audiokazetě „The Devastated Vineyard“ byla řešením Malachiho Martina stále oddanost. Poté, co na prvních dvou audiokazetách zachytil zhroucení biskupů a papeže, začíná třetí audiokazetu zkoumáním zhroucení křesťanské civilizace. Národy už neuznávají Krista. V žádné vládě na světě katolíci nemají vliv. Obranné zdi jsou strženy. Divoká zvířata obcházejí kolem a požírají. Policie, FBI, armáda, stát a velké korporace nyní požírají lid místo toho, aby ho chránily. Jsme osamělí, nešťastní a nevidíme žádné světlo na konci tunelu. Wall Street se může zhroutit, světová ekonomika je nestabilní a všechny části světa jsou ve sváru. Starobylá civilizace je jako mrtvá a nahrazuje ji nový způsob života, který je nezodpovědný, bohatý, zkažený, oslnivý a samolibý.
Pokud jde o katolickou Církev, ta byla zničena rozložením své oddanosti – toho, čemu svatý Pavel říkal zbožnost, projevující se v pobožnostech. A Malachi Martin má krásná slova na adresu těchto zbožných praktik katolíků, které byly poznávacím znamením našeho náboženství a které způsobovaly, že si nebe a země byly tak blízké. Jejich úmyslným vyhlazením – podle satanského plánu – byly katolická Církev i Víra vyhlazeny v srdcích a myslích lidí. Jak může například člověk přijmout Svaté přijímání hodně, pokud nemá žádnou oddanost k Osobě našeho Pána? Nemožné. A právě proto, aby zničili Církev, pracuje „mocné a nečisté spojenectví“ služebníků Satana uvnitř Církve v Římě i vně společně, aby umlčeli například Matku Boží, když se snaží promluvit v La Salettě, ve Fatimě, v...
Malachi Martin končí tím, že všechny tyto vnější vlivy přinášejí rodičům povinnosti navíc, aby zabezpečili víru svých dětí. Pravda je stále tam venku a je dosažitelná, ale aby ji lidé nalezli, musí ji skutečně chtít najít. Rodiče musí vyhledávat pravé kněze, pravou mši a pravé svátosti. Musí věřit ve věčnost, na jejíž přípravu máme pouze tento život. „Tak to je!“
Katolíci smýšlející ve shodě s Bratrstvem sv. Pia X. by si možná přáli, aby Malachi Martin své závěry formuloval jednoznačněji, ale lidem často trvá, než si uvědomí, že nezbytnou linií obrany víry je „extremismus“ arcibiskupa Lefebvra. Mezitím však Malachi Martin zřejmě oslovuje okruh duší, které Bratrstvo v tuto chvíli oslovit nedokáže – a to s mnoha pravdami, které jsou blízké srdci Naší Paní z La Saletty.
Katolíci, mějte se na pozoru! Tentýž ďábel, který chytil do pasti tolik biskupů, kněží a laiků v polovině 19. století, jak varovala Naše Paní z La Saletty, chytil podobným způsobem do pasti mnohé další v polovině 20. století a stále obchází, aby totéž učinil i nám. „Katolicismus ve stylu Binga Crosbyho“ byl smrtící pro Víru desítek milionů lidí! Musíme bdít, modlit se a naslouchat Naší Paní, pokud chceme spasit své duše.
[…]
+ Richard Williamson
Zdroj: Bishop Williamson´s Letters
Překlad: D. Grof
