Fremet et tabescet: O skandální věroučné nótě „Mater populi fidelis“ (2025)
Věroučná nóta, kterou Vatikán představil před několika dny [viz informace česky zde] a má pouze latinská počáteční slova Mater Populi Fidelis, znamená další pohoršlivou urážku ze strany zrádné a zvrácené hierarchie, která více než šedesát let s nezastavitelnou intenzitou využívá svou autoritu, aby katolíkům podvodně vnucovala své věroučné a morální úchylky, s cílem rozložit katolickou Církev a ztratit duše. Spěch – skoro by se dalo říct běsnění – při ničení je takový, že zároveň podtrhuje rozpory, které existují v samotném synodálním sboru, postiženém značnou patologickou rozpolceností – na jednu stranu prohlašuje mariánský titul Spoluvykupitelka, přisuzovaný Panně Marii, za nesprávný, a na druhou stranu povyšuje Johna Henryho Newmana – který tento titul bránil proti anglikánům po jejich útoku na dogma Neposkvrněného početí – na Doctor Ecclesiae [Učitele Církve].
Pobouření a pocit rozhořčení, které každého katolíka prostupují při zostuzování Blahoslavené Panny znesnadňuje ovládnout svatý hněv, jenž se zmocňuje věřících, když slyší urážky Matky Boží. Právě v těchto chvílích, kdy nás nepřítel provokuje a doufá, že od nás přijde „přehnaná reakce“, si musíme uchovat jasnost úsudku.
Právě, když analyzujeme a zvažujeme význam určitých tvrzení, je podstatné si pamatovat, že všechna prohlášení a kroky oficiálních představitelů synodální církve jsou zdánlivé a klamné. Chtějí, abychom protivníka následovali na jeho území, kde chce rozpoutat válku, ale přesně tam se naprosto nesmíme nechat vylákat, jinak padneme do pasti, kterou nám tito heretici vychytrale nastražili.
Buďme upřímní: Tucho Fernández se naprosto nestará o Spoluvykoupení a ještě méně o potenciální nedorozumění mezi věřícími. A bylo by ubohé si myslet, že údajně jen znovu potvrzuje výhradní zprostředkování [vykoupení] ze strany našeho Pána, když oba jeho zaměstnavatelé – Bergoglio a Prevost – zastávají názor, že k Bohu vedou všechna náboženství. Tucho Fernández nemá nejmenší starost ohledně šíření věroučných omylů, které by dikasterium, jemuž nehodně předsedá, mělo okamžitě odsoudit, omylů, které záměrně podporuje. Nikoho nezajímala možná „věroučná nedorozumění“ při pokusu vydávat nečistou modlu Pačamamu za zpodobnění Panny Marie, která nosí Pána ve svém lůně, poté, co byli věřící pobouřeni a pohoršeni, když Bergoglio a jeho společníci uctívali tuto ošklivou pohanskou modlu.
Zmatení a rozpory jsou typickým znakem synodální církve, takříkajíc její „obchodní značkou“. Věřící se přijetím rozporů musí vzdát svého rozumu a sensus fidei [smyslu pro víru], jak od nich vyžaduje profesio apostasiae [vyznání apostaze].
Tucho Fernández má duchovní citlivost asi jako motyka a učenost srovnatelnou s manuálem IKEA. Mimo to je příliš zaneprázdněný snahou přimět lidi zapomenout na své obscénní brožury poté, co proti mně připravil onen hanebný loutkový proces kvůli „schizmatu“ a podepsal výnos o mé „exkomunikaci“. Jeho priority nejsou prioritami pastýře stravovaného horlivostí pro Boží slávu a spásu duší, ale cynického byrokrata bez víry, jmenovaného s úkolem degradovat roli, prestiž, důvěryhodnost a autoritu této nejvyšší, posvátné a univerzální kongregace Svatého oficia, kterou už Montini degradoval na Kongregaci pro nauku víry a kterou Bergoglio dále přejmenoval na dikasterium.
Když Tucho promulgoval tuto nótu, učinil to z jiných důvodů, a na ty se musíme soustředit, pokud chceme pochopit heretickou povahu a ničivý rozsah jeho podvratné činnosti. Nezapomínejme, že tento dokument se připravoval už od doby Bergoglia a že byl zveřejněn po homilii, kterou 26. října přednesl Prevost při příležitosti jubilejní pouti „synodálních týmů a participativních orgánů“ (anglicky zde):
„Pro nás všechny a pro Církev po celém světě, se slovy Božího služebníka Dona Tonina Bella dovolávám přímluvy Panny Marie: ‘Svatá Matko, ženo společenství, vzbuzuj v naších církvích touhu po jednotě… Pomáhej jim překonat vnitřní rozdělení. Zasáhni, když se démon neshody vplíží mezi ně. Uhas požáry frakcionářství. Usmiř vzájemné spory. Zmírni jejich řevnivosti. Zastav je, když se rozhodnou jít svou vlastní cestou a opomenou sbližování při společných projektech.’“ (Maria, Donna dei Nostri Giorni, 99)
Není zbytečné si připomenout, kdo přesně tento „Don Tonino Bello“ byl – biskup z Molfetty, heretik a rafinovaně pokřivená a pokřivující postava, jakou mohou být jen modernisté. V neuctivém pamfletu, z něhož Lev XIV. citoval, napsal:
„Chceme si ji [Marii] představit jako dospívající, když za letních odpolední přichází z pláže v šortkách, tmavá sluncem a krásou, a nese ve svých očích kousek zeleně Jadranu.“ (italsky zde)
Není to tedy jen Tucho Fernández, kterého musíme obvinit za tuto ohavnou nótu, ale celý vatikánský establishment a jeho vedení. Establishment, který – zatímco velebí „nesmírnou důstojnost člověka“ při vzpouře proti Bohu – neváhá pokořit důstojnost Ženy obklopené Světlem. A to neplatí jen ode dneška nebo od včerejška, ale už šedesát let, tedy od té doby, kdy klika, které se právě podařilo odmítnout přípravná koncilní schémata, také zajistila, že vyhlášení dogmatu o Spoluvykoupení Nejsvětější Marie, které očekávala většina episkopátu, bylo odvoláno a posouzeno jako „nepříliš ekumenické“ vůči protestantským disidentům.
A jestliže Tucho Fernández dospěl až tak daleko, že zpochybňuje teologický pojem, který se nesčetněkrát zmiňuje v papežských dokumentech Pia XI., Lva XIII., sv. Pia X., Benedikta XV. a Pia XII., není to kvůli starosti o věřící, ani ve snaze zabránit dvojznačným formulacím nauky, ale z ryzí nenávisti vůči Matce Boží. Je to Satanova ruka, která napsala tato nenávistná slova; je to ledový dech věčného zatracení, který je vdechl. Není v nich nic dobrého – ani úmysl, který je klamný a slouží jinému cíli, především tomu, aby nás navykl na myšlenku, že každá katolická nauka může podléhat změně; že to, co bylo pravdivé včera, už není pravdivé dnes; že Víra, která přiváděla duše do nebe až do doby Pia XII., se teď mohla stát zdrojem zmatku či dokonce hereze.
A tak, zatímco Prevost a Tucho Fernández předstírají, že chtějí rozptýlit nedorozumění týkající se nauky potvrzené prostou Vírou lidu, připravují se zároveň dát teologickou oporu sodomii, ženskému jáhenství a podvracení papežství v duchu synodality. Tout va très bien, Madame la Marquise [Všechno jde skvěle, paní markýzo – narážka na satirickou píseň na slepý optimismus – pozn. překl.], pokud ovšem někdo neodhalí jejich podvody a samozřejmě uznává jejich autoritu.
Nepotřebujeme tento dokument analyzovat, abychom pochopili jeho zvrácenou povahu – jen se podívejte do očí těch, kteří nám ho předkládají. Prázdný, hluchý, zasmušilý pohled ztracených duší bez lásky. Pohled těch, kdo namísto uctivého klanění před panenskou Matkou Boží, nedělají nic jiného, než že ji využívají pro propagandu imigrace – vzývají ji jako solacium migrantum [útěchu migrantů] – a zbavují ji titulů, které svatá katolická Církev uznává, a jimiž ji věřící lid ctí a vyprošuje si milosti, jejichž je štědrou poskytovatelkou. Mezi těmito milostmi je jedna, kterou si vroucně vyprošujeme, aby nám ji dala, totiž to, aby Ona, která sama poráží všechny hereze a šlape na pyšnou hlavu pekelného draka, uspíšila vítězství svého Neposkvrněného Srdce.
+ Carlo Maria Viganò, arcibiskup
7. listopadu 2025
Septima die infra Octavam Omnium Sanctorum
Zdroj: Exsurge Domine
Překlad: D. Grof
