Kdo jsou duše, které „milosrdenství nejvíce potřebují“? (2023)
James Hanisch
15. července 2023
Zajímavá otázka (nebo možná lépe řečeno věčné místo zmatení), která se běžně objevuje mezi ctiteli Naší Paní z Fatimy, se týká modlitby fatimského dodatku, kterou Panna Maria naučila děti při Svém třetím zjevení. Bezprostředně poté, co jim 13. července 1917 slovem i viděním sdělila velké tajemství, řekla:
„Neříkejte to nikomu. Františkovi ano, tomu to můžete říct. Když se modlíte růženec, po každém tajemství řekněte: Pane Ježíši, odpusť nám, uchraň nás pekelného ohně, přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které to nejvíce potřebují.“
Mezi anglicky [i česky] mluvícími lidmi je zvykem doplňovat výraz „odpusť nám“ jako „odpusť nám naše hříchy“. Mnozí lidé také na konci této modlitby přidávají výraz „tvého milosrdenství“ a my v The Fatima Center proti tomu nemáme námitek, ačkoliv to takto nepraktikujeme. Zdá se nám lepší vyjadřovat tuto prosbu tak, jak nás ji naučila Naše Paní, ale je zřejmé, že tato přidaná slova nijak nemění smysl modlitby. Duše, které to „potřebují“, mají nutně potřebu něčeho. A vzhledem k předešlým prosbám – o odpuštění a únik před pekelným trestem, který si zasluhujeme – si lze těžko představit lepší volbu slov, která popisují to, co potřebujeme, než že potřebujeme milosrdenství Našeho Pána.
Historicky však docházelo ke skutečným nejasnostem a sporům o formulaci a předmět této modlitby na mnohem hlubší úrovni. Do 40. let 20. století – tedy před publikováním Pamětí sestry Lucie – převážná část fatimské literatury tuto modlitbu prezentovala dramaticky odlišnou formou. A právě v této odlišné podobě modlitbu odříkávali poutníci do fatimské svatyně po celá ta léta při svých veřejných procesích v Cova da Iria:
„Pane Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně! A ulev duším v očistci, zvláště těm nejopuštěnějším.“
My, věrní katolíci žijící v době revoluce v Církvi, jsme dnes zvyklí zpochybňovat novoty a hledat starší, tradiční způsoby. S takovým přístupem může člověk dokonce začít zpochybňovat současnou (správnou!) formu této modlitby jako modernistické rozředění katolické Víry směrem k představě o všeobecné spáse. K tomuto tvrzení je třeba říct několik slov.
V prvních letech po fatimském zjevení se nic nevědělo o obsahu velkého tajemství. I dnes stále čekáme na zveřejnění slov Naší Paní ve třetí části tajemství (které začíná slovy „V Portugalsku bude dogma Víry vždy zachováno...“), ale už teď známe části, které mu předcházely – vidění pekla, slova Naší Paní počínající „Viděli jste peklo, kam jdou duše ubohých hříšníků.“, a vidění biskupa oblečeného v bílém. Už jen z kontextu onoho děsivého vidění pekla je naprosto jasné, že modlitba, k níž Naše Paní tehdy děti vybídla, se jen stěží mohla soustředit na neutěšenou situaci věrných zemřelých v očistci.
Širší kontext fatimských zjevení nás také vede k pochopení, že modlitba fatimského dodatku se týká hříšníků – dosud se nekajících, potřebujících obrácení a ve vážném nebezpečí, že zaujmou místo mezi nesčetnými zástupy lidí, kteří se v každém okamžiku propadají do pekla. To je hned od začátku vidět v nabádáních a modlitbách anděla a v opakovaných prosbách Naší Paní, abychom se modlili a obětovali za hříšníky. Vzpomeňte si zvláště na Její pronikavá slova, jimiž nás vybízela ke smírným pobožnostem prvních sobot za obrácení hříšníků a zejména k definitivnímu aktu dostiučinění Jejímu Neposkvrněnému Srdci skrze zasvěcení Ruska:
„Je tolik duší, které Boží spravedlnost odsuzuje za hříchy vůči Mně, že přicházím žádat o dostiučinění.“
Ty nesčetné duše, které jsou zavrženy za hříchy vůči Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, jak zdůrazňuje otec Alonso, jsou převážně nekatolíci. Pět konkrétních rouhání, která Náš Pán vyjmenoval sestře Lucii, jsou radikálním popřením katolického učení a praxe, které se dnes vyskytují jako skutečné principy protestantismu a v menší míře i pravoslaví. Prosba Naší Paní z Fatimy za duše se zjevně netýká jen katolíků, kteří zemřeli ve stavu milosti a nyní se nacházejí opuštěni v očistci.
Samotná slova „univerzální spása“ jsou nám odporná, neboť je známe jako heretickou urážku katolické nauky, jako nedílnou součást „ekumánie“ pokoncilních let, kterou zastával zvláště Jan Pavel II. Ze slov Našeho Pána na toto téma víme, že relativně málo duší je spaseno, což je tragické. Neměli bychom si však přát spásu všech? Sám Bůh si ji jistě přeje.
„Předem tedy (tě) napomínám, aby se konaly prosby a modlitby, prosebné a děkovné za všechny lidi... Neboť to je dobré a příjemné před Bohem, Spasitelem naším. Ten chce, aby všichni lidé byli spaseni a přišli k poznání pravdy.“ (1 Tim 2:1, 3–4)
„Pán... je k vám shovívavý, a proto nechce, aby někteří zahynuli, nýbrž aby se všichni dali na pokání.“ (2 Pet 3:9)
Když se modlíme Otče náš (nejdokonalejší ústní modlitbu) a říkáme „přijď království Tvé“, modlíme se za naplnění Boží vůle ke spáse všech duší. Postoj ve správné verzi modlitby fatimského dodatku je stejně katolický!
Ale abychom se vrátili k původní otázce, jak víme, která je správná verze?
Odpověď: Prostřednictvím výslovného vysvětlení ze strany sestry Lucie.
V roce 1946 sestra Lucie v rozhovoru s kanovníkem Barthasem o této sporné otázce uvedla věci na pravou míru. Modlitba fatimského dodatku se vůbec nevztahuje na svaté duše v očistci, jak ho ujistila, protože jsou na jisté cestě do nebe, ale spíše na nekající hříšníky, protože jsou ve vážném nebezpečí zatracení. (Viz popis br. Michela v rozhovoru, na který najdete odkaz níže.)
Navíc právě tak, jak je modlitba recitována v současnosti, ji Lucie jako dítě vyprávěla svému faráři, otci Ferreirovi, při výslechu 21. srpna 1917, tedy jen o něco více než měsíc poté, co ji Naše Paní naučila děti. Takto ji sestra Lucie také zaznamenala ve svých Třetích a Čtvrtých pamětech: „Nyní Vaše Excelence pochopí, proč jsem sama měla dojem, že se závěrečná slova této modlitby vztahují na duše v největším nebezpečí zatracení, nebo na ty, které jsou k němu nejblíž.“ Uvádíme zde příslušné řádky z rukopisu Čtvrtých pamětí:
Když se modlíš růženec, říkej po každém
tajemství: „Ó můj Ježíši, odpusť nám [naše hříchy],
uchraň nás pekelného ohně. Přiveď do nebe všechny duše,
zvláště ty, které to nejvíce potřebují.“
(Viz António Maria Martins, S.J., Memórias e Cartas da Irmã Lúcia, str. 340–343.)
Jak tedy došlo k tomuto zmatení? Tuto chybnou verzi zavedl kanovník Manuel Formigao, který se z portugalského slova „alminhas“ (dušičky) mylně domníval, že cílem modlitby jsou ubohé duše v očistci. S dobrými úmysly byl veden touto chybou, aby modlitbu přeformuloval tak, aby odrážela tento význam. Ve své knize Os Episódios Maravilhosos de Fátima vydané v roce 1921 podal tuto (jak později přiznal) zkreslenou zprávu o svém rozhovoru s Lucií:
- Naučila [nás to], a chce, abychom
to odříkávali po každém tajemství růžence.
- Znáš tu modlitbu zpaměti?
- [Ano,] znám [ji].
- Řekni jí...
- Pane Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně a ulev duším
v očistci, zvláště těm nejopuštěnějším.
(Zdůraznění bylo přidáno. Děkujeme příteli, rodilému Portugalci, z našeho mariánského apoštolátu za překlad výše uvedených výňatků do angličtiny.)
Jakmile pochopíme, že zmatek vznikl v roce 1921, snadno porozumíme tomu, proč mnoho poutníků do Fatimy v prvních desetiletích (20. a 30. léta) odříkávalo modlitbu chybným způsobem. Navíc můžeme pochopit, proč sestra Lucie považovala za důležité provést ve svých Pamětech a v rozhovorech nutnou opravu. Nakonec můžeme dokonce pochopit, že dnes, více než 100 let po zjevení Naší Paní ve Fatimě, mohou badatelé objevit svědectví portugalských věřících žijících ve 20. letech 20. století nebo dokonce dílo kanovníka Formigaa a mylně se domnívat, že zařazení slova „očistec“ je autentičtějším podáním. Ctitelé Naší Paní z Fatimy informováni tímto článkem mohou se vší křesťanskou láskou tyto omyly napravovat.
Navíc nám významný fatimský badatel br. Michel podává detailní popis toho, jak k tomuto zmatení došlo a jak byla celá otázka nakonec vyřešena, což uvádíme v článku „The Prayer for Souls“ [Modlitba za duše] na našich webových stránkách.
***
Poznámka REX!:
Nesprávná modlitba fatimského dodatku:
Pane Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně a ulev duším v očistci, zvláště těm nejopuštěnějším.
Správná modlitba fatimského dodatku, jak se v češtině a mnoha jazycích obecně používá:
Pane Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně, přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které tvého milosrdenství nejvíce potřebují.
Doslovná modlitba fatimského dodatku, jak se v češtině a mnoha jazycích nepoužívá:
Pane Ježíši, odpusť nám, uchraň nás pekelného ohně, přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které to nejvíce potřebují.
Zdroj: The Fatima Center
Překlad: D. Grof
