Budou laici volit na příštím papežském konkláve? (2023)
Eric Sammons
6. listopadu 2023
Právě, když jste si mysleli (a doufali), že papež František skončil s přetvářením Církve, přicházejí další zprávy, které ukazují, že nezpomaluje. Tentokrát papež, jak o tom pro web The Remnant podává zprávu respektovaná vatikánská novinářka Diane Montagnaová, zvažuje, že radikálně změní způsob volby papeže v budoucnosti.
Koncept dokumentu, který František ještě neschválil, sestává primárně ze tří změn. Za prvé, kardinálové nad 80 let, kteří již nemohou volit, by neměli dovoleno se účastnit důležité přípravné fáze, která často přichystá půdu pro určení toho, kdo jsou nejpravděpodobnější kandidáti na papeže. Jsem si jistý, že není žádná náhoda, že mezi kardinály nevoliči převládají lidé nejmenovaní Františkem.
Druhou změnou má být inovace generálních shromáždění během konkláve, kdy se v minulosti všichni kardinálové scházeli jako jeden orgán. Místo toho se budou shromažďovat malé pracovní skupiny stylem podobné nedávné Synodě o synodalitě.
Třetí navrhovaná změna je nejvýbušnější. Namísto volebního orgánu sestávajícího ze všech kardinálů mladších osmdesáti let (a sestávajícího pouze z těchto mužů), bude volební orgán rozdělen na dvě skupiny: 75 % bude tvořit volba těchto kardinálů a 25 % bude sestávat z volby laických mužů, laických žen a řádových sester, které František jmenuje před tím, než umře nebo rezignuje na svůj úřad.
Nenechte se mýlit, změna volitelů v papežském konkláve by byla nejradikálnější změnou Františkova papežství a jedním z nejvýznačnějších kroků v dějinách Církve.
Předtím, než detailně řeknu, proč si myslím, že je to špatný nápad, vyřešme jednu otázku. Pokud by měl František tuto změnu schválit, nečinilo by to – opakuji, nečinilo – budoucí konkláve neplatným. Pravda je, že neexistuje žádný jediný Bohem ustanovený způsob, kterým se papež nebo biskup vybírá pro svůj úřad. Dějiny Církve názorně ukazují, že biskupové, včetně římského biskupa, byli do úřadu uvedeni různými způsoby, od metání losu (Sk. 1:26) až po úplatky a nepotismus.
Během „pornokracie“ v 10. století byli papežové v podstatě vybíráni vládnoucími rodinami z Říma a okolí. Tento výběr byl konán čistě z politických důvodů, a i když zde mohlo být zdání voleb, neexistovaly během této doby žádné skutečně svobodné papežské volby.
V 11. století získal papež Benedikt IX. papežský úřad prostřednictvím úplatku a pak vlastně úřad sám prodal a to nikoliv jen jednou, ale dvakrát!
Papežové však při nezvyklém způsobu volby nebyli voleni jen skandálně. Nepochybně největší papež s výjimkou sv. Petra, sv. Řehoř Veliký, byl zvolen do úřadu aklamací. Když zemřel papež Pelagius II. na mor, který v Římě řádil, lid – klérus i laici – požadoval, aby Řehoř převzal úřad, což učinil.
Částečně kvůli těmto neregulérnostem v 10. a 11. století byla nakonec v 12. století svěřena odpovědnost za volbu papežů pouze kolegiu kardinálů, které bylo prvně vytvořeno v 9. století. Všimněte si však, že papežové, kteří svůj úřad dříve získali neobvyklými či dokonce nemístnými prostředky jsou Církví stále považováni za platné papeže. Podívejte se na seznam papežů a uvidíte, že je tam papež Benedikt IX. uveden třikrát v různém časovém období.
Papežství tedy nevyžaduje specifickou volební metodu, aby bylo platné. V průběhu staletí došlo k různým úpravám pravidel konkláve, naposledy papež Jan Pavel II. umožnil, aby byla použita prostá většinová volba (nikoliv dvoutřetinová většina) po 33 volbách, pak ale papež Benedikt XVI. toto pravidlo v roce 2007 odvolal. Je tedy v pravomoci papeže měnit to, jak konkláve funguje.
Uprostřed těchto různých metod papežské volby je důležité si pamatovat, že v podstatě všechny volby papeže jsou aklamací v tom smyslu, že pokud Církev volbu přijme jako platnou, pak je platná bez ohledu na to, jak se udála.
Ale jen proto, že je pozměněný papežský volební systém platný, neznamená to, že je to dobrý nápad, a v případě změn zvažovaných Františkem, by to určitě nebyl dobrý nápad.
Zaprvé by to byl další příklad toho, že František způsobuje zbytečné zmatení a pohoršení. Protože je dnes většina katolíků chabě vzdělaná v katechismu, máme už situaci, kdy malý ale významný počet katolíků nevěří, že sám František je papežem, buď proto, že [podle nich] papež Benedikt XVI. správně nerezignoval, nebo proto, že bylo konkláve neplatné, nebo z nějakého jiného důvodu. I když je zahrnutí nekardinálů do budoucího konkláve technicky vzato legitimní, vedlo by v budoucnu jen k dalším spekulacím, že nemáme legitimního papeže.
Zásadním problémem však není zahrnutí laiků. S radostí bych dal volební právo na konkláve mamince, která učí děti doma a navštěvuje tradiční latinskou mši, spíš než většině dnešních kardinálů. Vlastně jsem i jinde argumentoval, že laici by měli být zahrnuti do výběru biskupů ve světě.
Ne, problémem není zahrnutí laiků, problémem je, že je to další příklad využití pláštíku „synodality“ (která se propaguje jako církevní demokracie) k tomu, aby papež František a jeho progresivističtí poskoci železným stiskem sevřeli mocenské páky.
Proč by například měl být papež jediným, kdo bude vybírat tyto laiky, kteří se budou účastnit příštího konkláve? Už vybral kardinály-volitele, cožpak by „synodalita“ neumožnila nějaký proces, jímž by laici zvolili tyto laické volitele? Viděli jsme, jak papež vybral členy poslední synody, nebyli tam žádní zástupci konzervativců nebo komunit s tradiční latinskou mší či pravověrnějších skupin. Místo toho tam byli lidé jako P. James Martin a další Františkovi patolízalové.
Je nanejvýš pravděpodobné, že Františkův výběr nebude zahrnovat členy oněch čtyř skupin, o nichž Leila Lawlerová ve svém článku poznamenala, že je na Synodě postrádala: „za prvé, zbožné ženy a matky usilující pouze o »vznešený úřad křesťanské ženy a manželky« v domácnosti (slovy Pia XI.); za druhé, silné otce, kteří obětavě přijímají roli jediných živitelů rodin; za třetí, zbožné řádové sestry z klášterů a za čtvrté, oddané faráře z farností.“
Upřímně řečeno jsem zcela pro to, aby tyto skupiny volily papeže!
Všichni vědí, že tyto navrhované změny se zvažují proto, aby se zajistilo pokračování Františkovy revoluce. A Vatikán ví, že my všichni to víme, ale je mu to v tuto chvíli jedno, protože ví, že v Církví neexistuje dost odvahy skutečně tyto změny napadnout.
Přesto mám pocit, že je to další příklad toho, jak se František chová jako nejistý člověk, který zoufale lpí na moci, protože vidí, že se blíží jeho konec. Ti, kteří pohlíží pouze na tento svět místo toho příštího, jsou stravováni snahou zanechat „odkaz“. Světci se málo starali o svůj vlastní odkaz nebo o lidské úklady k zachování moci a vlivu v budoucnu. Světec má víru v Boží Prozřetelnost a určení cesty vpřed ponechává na Bohu.
Bůh se směje našim plánům a myslím si, že se směje i těmto papežským plánům. Ačkoliv se František může snažit, aby si zajistil „Františka II.“, můžeme se utěšovat tím, že následujeme „Boha překvapení“ a že ne vždy dojde k naplnění nejlépe připravených lidských plánů.
Zdroj: Crisis Magazine
Překlad: D. Grof
