Komentář Eleison DCCCXLVII – Poselství z nebe? – II (2023)
(847)
7. října 2023
POSELSTVÍ Z NEBE? – II
Nic z toho, co následuje, není ani oficiálním ani neomylným dogmatem Církve. Je to pouze názor autora těchto „Komentářů“, který uvažuje nad povahou katolické Církve a jejím současným strádáním. Před dvěma týdny bylo v tomto „Komentáři“ (č. 845 z 23. září) citováno údajné poselství z nebe, v němž neznámá sestra ve Francii ujišťovala jednoho tradičního kněze, že stále slouží Našemu Pánu, i když kvůli tomu zdánlivě neposlouchá církevní autoritu nad sebou. Než toto poselství okomentujeme, možná bude nutné jej znovu ocitovat v podobě, jak se objevilo před dvěma týdny, ale s doplněným číslováním pro odkazy.
1) Svatá katolická a apoštolská Církev v současnosti prochází hlubokou a bolestnou krizí u svých představitelů, a vy, otče, jste jednou z jejích obětí. 2) Monsignor Thuc chápal toto zhroucení uvnitř Církve a jako biskup zaujal osobní postoj, který nebyl v souladu s pravidly, protože světil kněze a biskupy bez inkardinace, čímž je všechny dostal do protiprávní situace, i když byli zanícení a chtěli svou službu vykonávat v souladu s učením Našeho Pána Ježíše Krista. 3) Monsignor Williamson, který se dostal do podobné situace, když jej představený Bratrstva sv. Pia X. vyhodil bez platného důvodu, by měl vaši situaci chápat, protože i on vysvětil biskupy a kněze. Stejně jako vy teď, ani oni nejsou inkardinovaní. 4) Současná situace ve Svaté katolické Církvi je tak špatná, že Pán je šťastný za všechny Své služebníky, kteří pro Něj věrně pracují s inkardinací či bez ní.
5) Toto je Pánova odpověď na vaši otázku. Jakmile v sobě Svatá Církev obnoví sílu Pravdy, neumístění kněží se k ní budou moci znovu oficiálně připojit, přičemž ji neoficiálně nikdy neopustili. Pán vám žehná, buďte v pokoji a buďte věrný.
1) Poselství začíná od současné „hluboké a bolestné“ krize Církve. Popírat ji znamená nerozumět ničemu z toho, co se dnes v Církvi děje. Toto poselství ukazuje skutečný soucit s knězem, který v této krizi trpí.
2) Někteří čtenáři jsou možná pohoršení tím, že poselství začíná zmínkou o arcibiskupovi Ngo Dinh Thucovi (1897–1984), protože jeho dlouhá kariéra ve službě Církve nekončila slavně. V zásadě v 60. letech 20. století pochopil závažnost krize Církve a potřebu nouzových opatření, v praxi však skončil tím, že světil biskupy a kněze s nevázanou bezstarostností. V tomto kontextu však poselství používá jeho příkladu, aby ukázalo, že principy krize se datují až do 60. let.
To, že monsignor v praxi přeháněl, není pro základní principy, které platí i dnes, úplně relevantní. Poselství dále uznává jak normální potřebu kněze strukturálně se začlenit do diecéze nebo kongregace (autorita), tak dobrou vůli kněží, kteří se snaží co nejlépe sloužit Bohu (pravda). V celém poselství se vyvažuje Pravda a autorita.
3) Podobně je tomu s hnutím v Církvi, které se jmenuje „Odpor“ nebo „Věrnost“. Na jednu stranu se toto hnutí spoléhá na výjimečná nebo nouzová opatření, pokud jde o jeho biskupy a nové kněze tak, jako to udělal arcibiskup Lefebvre v roce 1988 („Pravda“). Na druhou stranu tito biskupové a kněží nejsou normálně začlenění neboli „inkardinovaní“ v oficiální struktuře Církve („autorita“).
4) Avšak – a v tom je pointa celého poselství -, pokud takoví biskupové a kněží věrně pracují pro Našeho Pána, pak to, že nejsou dostatečně inkardinovaní není tak důležité, protože „současná situace v Církvi je tak špatná“. Jinak řečeno, Víra stojí před strukturou a Pravda stojí před autoritou.
5) Zde je základní zásada zdravého rozumu, která řeší původní kněžský problém výše. Církevní autorita existuje pouze pro to, aby sloužila církevní Pravdě a tím spáse duší. A jakmile Pravda v Církvi znovu nabyde své právoplatné vrcholné místo, což nastane, autorita podobným způsobem znovu nabyde své druhotné místo a vše skutečně oprávněné znovu nabyde svou nyní ztracenou oficiální oprávněnost. Deo Gratias!
Kyrie eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
