Promluva nikoliv ex cathedra, ale ex pyramide (2022)
Atila Sinke Guimarães
18. září 2022
Když papež oficiálně promlouvá jako Kristův náměstek ve věcech Víry a mravů, říkáme my katolíci, že promlouvá ex cathedra, tzn., že promlouvá ze stolce sv. Petra jako univerzální Pastýř Církve, který poučuje své stádo o nějakém dogmatu obsaženém v Božím zjevení.
Minulý týden jsme viděli, jak papež František promlouval uvnitř pyramidy postavené v Astaně, hlavním městě Kazachstánu, v jednom ze zednářských symbolů, který exprezident Nursultan Nazarbajev umístil v tomto městě, jež vybudoval.
František při mezináboženském setkání u kulatého stolu v pyramidě a s okultními symboly monumentů Astany na pozadí
Tato pyramida, oficiálně pojmenovaná jako Palác míru a smíření, byla navržena tak, aby hostila setkání vedoucí k Jednosvětovému náboženství. To byl záměr nového prezidenta Kasyma-Žomarta Tokajeva, Nazarbajevovy loutky, když hostil 7. kongres vůdců světových a tradičních náboženství, který se konal 14.–15. září 2022. Z nitra této pyramidy pronesl František proslovy, které si rozebereme.
Papež Bergoglio byl určitě nejdůležitější osobou, která byla přítomná. Je ostudné, že se nepochybně shodoval s agendou tohoto kongresu a nepronesl žádnou poznámku, která by mohla být chápána jako propagace katolické Víry.
Ve svých třech proslovech – 13. září v Kazachstánské koncertní síni k autoritám, 14. září v pyramidě při zahájení kongresu a 15. září také v pyramidě při jeho zakončení – ani jednou nezmínil jméno Našeho Pána Ježíše Krista – pravého Boha a pravého Člověka – Jehož náměstkem na zemi by František měl být.
Závěrečná deklarace na kongresu
Na závěr 7. kongresu náboženských vůdců byla vydána Deklarace. Po jejím oficiálním vydání František pronesl svou závěrečnou řeč. Rozeberu několik aspektů těchto dvou dokumentů, které měly vstoupit do historie.
Závěrečná deklarace má dvě položky, které zvláště stojí za pozornost. V bodě č. 10 a 19 čteme:
Zmocněná zástupkyně čte Závěrečnou deklaraci
10. Poznamenáváme, že pluralismus, pokud jde o odlišnosti v barvě pleti, pohlaví, rasy, jazyka a kultury jsou vyjádřeními Boží moudrosti ve stvoření. Bůh dopouští náboženskou různost a proto je jakékoliv nucení ke konkrétnímu náboženství a náboženské nauce nepřijatelné.
19. Vycházíme z neměnného faktu, že Všemohoucí stvořil všechny lidi jako rovnoprávné bez ohledu na jejich rasovou, náboženskou, etnickou či jinou příslušnost nebo společenský status, a proto veškerou náboženskou nauku podporuje vzájemný respekt a vzájemné pochopení. (L´Osservatore Romano, 15. září 2022, str. 7)
Tvrzení v bodě č. 10, že „je nepřijatelné“, aby katolíci přesvědčovali druhé – což může být chápáno jako „nucení“ – o pravdě katolické Církve, se rovná odpadnutí od katolické Víry. Je to také popřením apoštolské známky Církve, jakož i její vnitřně bojovné povahy. Jinak řečeno, je to nepřímým potvrzením toho, že Církev bojující je mrtvá.
Tvrzení v bodě č. 19, že „Všemohoucí stvořil všechny lidi jako rovnoprávné bez ohledu na jejich náboženskou příslušnost, a proto veškerou náboženskou nauku podporuje vzájemný respekt a vzájemné pochopení“, je také zcela v protikladu k dvoutisíciletému katolickému Magisteriu, které vždy zastávalo a učilo, že katolická Víra je jedinou pravou Vírou. Jestliže se příjme toto prohlášení z bodu č. 19, pak byla každá epizoda z katolické historie, kdy se zastávala a bránila Víra, mylná, což je absurdní. Jinak řečeno, je to popřením celé katolické minulosti do Druhého vatikánského koncilu, což je popřením katolické identity.
Proti těmto dvěma tvrzením se papež Bergoglio nijak neohradil. Naopak je podpořil a ve svých závěrečných poznámkách na kongresu je dovedl k ještě radikálnějším důsledkům.
Františkova závěrečná řeč
Františkův proslov zašel ještě dál než Deklarace. Mezi jiným tvrdil:
František hovoří ex pyramide
- V tomto ohledu Deklarace sedmého kongresu říká, že extrémismus, radikalismus, terorismus a každá další pobídka k nenávisti, nepřátelství, násilí a válce, ať jsou jejich motivy a cíle jakékoliv, nemají co do činění s autentickým duchem náboženství a musejí být co nejrozhodnějšími výrazy odmítnuty a odsouzeny bez nějakých „pokud“ a „ale“.
- Navíc se na základě skutečnosti, že Všemohoucí stvořil všechny lidi rovnoprávné bez ohledu na jejich náboženský, etnický nebo sociální původ, shodujeme, že vzájemný respekt a pochopení musejí být v náboženském učení považovány za základní a nepostradatelné.
- Dnes bych rád řekl, že člověk je také cestou pro všechna náboženství. Ano, člověk, muž a žena, konkrétní lidské bytosti oslabené pandemií, unavené válkou, zraněné lhostejností! Jakmile člověk, křehké a úžasné stvoření, zapomene na Boha, ztrácí se v temnotě (Druhý vatikánský koncil, Gaudium et Spes, 36).
- Velké náboženské tradice a tradice moudrosti mají všem lidem dosvědčovat společné duchovní a mravní dědictví založené na dvou stěžejních bodech: na transcendenci a bratrství.
- Zakořeněné postoje nadvlády a vykořisťování, hromadění zdrojů, nacionalismus, válka a vymezování sfér vlivu namísto toho charakterizují starší svět, který mládež odmítá, svět uzavřený jejich nadějím a snům. Stejně tak i rigidní a represivní formy náboženství patří nikoliv do budoucnosti, ale do minulosti. (L´Osservatore Romano, 15. září 2022, str. 8)
Tyto poznámky potvrzují, že papež František v Astaně opět popřel nauku katolické Církve v následujících bodech:
Stůl na setkání má tvar slunce, což ukazuje vliv zoroastrismu v Kazachstánu; dole, tvar slunce je jasný při pohledu shůry
- Když nezmínil jméno Našeho Pána Ježíše Krista před shromážděním falešných náboženství, zradil Jej.
- Když nevyvinul žádné úsilí přivést falešná náboženství ke katolické víře, nepřímo popřel apostolicitu Církve.
- Když přijal omyly falešných náboženství, popřel pravověrnost katolické Církve.
- Když převzal symboly a ideály nepřátel Církve – především zednářů – popřel bojovnost Církve.
- Když přijal falešnou ideu, že jsou všechna náboženství dobrá, popřel, že katolická Víra je jedinou pravou Vírou.
- Z téhož důvodu také popřel, že katolická Církev je jedinou cestou k věčné spáse.
- Když napadl radikalismus a striktní poslušnost vůči Desateru Božích přikázání a vůči Církvi, popřel spiritualitu katolické Církve v minulosti včetně života všech světců, kteří byli hrdiny v boji proti světu, tělu a ďáblu.
- Když odsoudil války obecně, popřel slavnou a bojovnou minulost historie Církve včetně křížových výprav, náboženských válek proti protestantům v Evropě, války Cristeros v Mexiku a karlistické války ve Španělsku.
- Když popřel všechny tyto body, popřel katolickou identitu a prezentoval katolickou Církev s tváří, která není její, jako lídra všesvětového náboženství bez vyznání víry, dogmat a přikázání.
Krátce řečeno, když papež František v Astaně promlouval z nitra pyramidy, nemohl být víc jako Antikrist, který se pokouší svést svět na cestu k věčnému zatracení. Je to přesný opak toho, čím by měl papež být a co by měl činit.
Zvlášť palčivé je, že jeho výroky byly proneseny jen několik dní před svátkem Naší Paní z La Saletty – který připadá na dnešek, na 19. září – kdy varovala svět, že Řím se stane sídlem Antikrista.
Zdroj: Tradition In Action
Překlad: D. Grof
