sobota 18. června 2022

Komentář Eleison DCCLXXIX – Svědectví o růženci (2022)

Komentář Eleison DCCLXXIX – Svědectví o růženci (2022)

(779)

18. června 2022

SVĚDECTVÍ O RŮŽENCI          

Narodil jsem se v roce 1958 a do roku 1988 jsem žil ve svém rodném Polsku. V roce 1988 jsem emigroval do USA a od té doby žiju tam. S každodenní modlitbou růžence jsem začal 5. ledna 2009 v kostele ve Phoenixu, který vedou otcové z FSSPX, kdy jsem – poprvé za 38 let – navštívil mši všech časů a od té doby je tridentská mše jedinou mší, kterou navštěvuji. Knězem, který tuto mši sloužil, byl otec Burfitt z FSSPX, což je horlivý kněz, který mi významně pomohl s návratem k Bohu.

Moje každodenní modlitba růžence tedy začala s návratem k tridentské mši a ke katolické Tradici. Bylo to v době růžencového křížového tažení, které vyhlásil biskup Fellay za zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie a já jsem se ho horlivě účastnil. Když toto růžencové křížové tažení skončilo, prostě jsem dál pokračoval v každodenním růženci, který se díky Boží milosti stal mou druhou přirozeností. Když jsem kromě toho intenzivně studoval situaci v Církvi, roli Druhého vatikánského koncilu, některá poslední zjevení Naší Paní (La Salette, Fatima, Akita a další) a zvláště když jsem uposlechl Její vytrvalé požadavky na každodenní modlitbu růžence a splnění pobožnosti pěti prvních sobot, uvědomil jsem si, že na to jako katolík musím reagovat.

V Gietrzwaldu při jednom z mála uznaných mariánských zjevení v Polsku 30. června 1877 se Justyna, třináctileté děvče, jako na jednu z prvních otázek Naší Paní zeptala: „Co chceš, Svatá Panno Maria?“ Odpověď, kterou dostala, byla: „Chci, aby ses denně modlila růženec.“Naše Paní má navíc pro nás Poláky čestný titul Královna Polska. Ona je naší Královnou! A vždy jí byla! Jak by tedy šlo odmítnout požadavek naší Královny? – Nemožné!

Jak každodenní růženec změnil můj život? Významně. Dokonce bych řekl, že „změnil doslova vše“ – můj každodenní rozvrh, můj způsob myšlení, můj duchovní život. Změnily se mé priority i chování. Svatý růženec je nyní neoddělitelnou částí mého života a ovlivňuje ho způsobem, jaký bych předtím nečekal. Dává mi vnitřní mír a odstup od světských věcí. Jsem přesvědčen, že mi pomáhá lépe ovládat své neřesti a slabosti. Směruje mé myšlenky, mé touhy, mé zájmy k nebeským věcem, ke konečnému katolickému cíli, kterým není nic menšího než nebe. Zvláště jsem si všimnul, že modlitba růžence mi také dává sílu v našem každodenním duchovním boji s pokušeními, se všemi těmi zlými věcmi, jež nás obklopují v našem čím dál bezbožnějším světě. Jsem si jistý, že je to Naše Paní, Prostřednice všech milostí, která mě tak štědře podporuje milostmi, jež potřebuji.

Nastaly také některé bolestné změny v mém životě způsobené návratem k pravé mši a k Tradici včetně tradičního svatého růžence. Je faktem, že někteří z mých nebližších katolických přátel a členů rodiny tento můj návrat nepřijali. Někteří z nich mě dokonce nazývají „schizmatikem“. Zpočátku to pro mě bylo docela překvapením, ale teď už jsem si na to zvyknul. Pořád se snažím, jak jen umím, abych je osobně ovlivnil katolickou pravdou, spoléhám se však spíše na nadpřirozené prostředky jako jsou modlitba a oběti a doufám, že se jednoho dne vrátí ke zdravému rozumu a navrátí se k Tradici.

Před třemi měsíci mi můj starší syn řekl, že se po mnoha letech, kdy opustil Církev, navrátil a pravidelně teď navštěvuje mši všech časů. Jaká radost, když jsem to uslyšel!

Modli se dál, řekl jsem si, je to jen otázka času... Královno posvátného růžence, oroduj za nás!

Kyrie Eleison

Zdroj: The St. Marcel Initiative

Překlad: D. Grof