Komentář Eleison DCCXXXVI – Moudrost arcibiskupa Lefebvra – I (2021)
(736)
21. srpna 2021
MOUDROST ARCIBISKUPA LEFEBVRA – I
Co má tento „Komentář“ říct k poslednímu ohromnému pohoršení papeže Františka, jmenovitě k jeho Motu Proprio „Traditionis Custodes“, v němž dělá vše, co umí, aby zadusil odvěký tradiční mešní ritus v latině a aby zajistil to, že navždy zmizí ze slavení mší? Především tento „Komentář“ vzdá slávu Bohu za to, že nám dal vzor – který nás povede skrze tuto krizi Církve konce světa – arcibiskupa Lefebvra. Své dny skončil údajně „exkomunikovaný“ ze strany konvenčních duchovních. Vůdčí duchovní Bratrstva sv. Pia X., které sám vytvořil, jej úplně věrně nenásledují. Historický záznam toho, co udělal a řekl, tu však je a jeho moudrost pro budoucnost Církve se stává každým dnem jasnější.
Tento záznam nám přesně říká, jak by na Traditionis Custodes reagoval. Na jednu stranu by znovu zcela odmítnul mylnou nauku Druhého vatikánského koncilu, která stojí za Novus Ordo mší a která dodnes usiluje o to, aby odstranila všechny stopy starého tridentského mešního ritu, který se od roku 1969 ukázal jako nezničitelný konkurent nové mše papeže Pavla VI. u kterého existuje riziko, že přežije dlouho po tom, co nová mše skončí na smetišti dějin. Na druhou stranu i při trýznivém problému, který katolíkům připravili papežové bojující proti katolické Tradici urputněji než kdy dříve – jako František v tomto Motu Propriu – se zdá velice nepravděpodobné, že by arcibiskup prohlásil, že papež František není papež. Spíše by kvůli struktuře Církve trval na uctivosti a zdvořilosti vůči všem zjevný papežům Druhého vatikánského koncilu a nechal by pouze na oficiální Církvi v klidnější době v budoucnosti, aby rozhodla, jaký status přisoudí těmto náměstkům Krista, kteří mají tak málo pochopení pro katolickou Tradici.
Tato arcibiskupova vyváženost mezi odsuzováním nauky koncilních papežů a respektováním jejich úřadu, se stala známou jako pozice „Uznávej a vzdoruj“ [Recognize and Resist] – tzn. uznávej jejich úřad, ale vzdoruj jejich nauce. A jako politika, kterou by měli katolíci následovat, je tvrdě kritizována oběma stranami. Liberálové řeknou: Jestliže správně uznáváte tento úřad, pak nemáte žádné právo vzdorovat jeho příkazům. Antiliberální „sedesvakantisté“ tento postoj vezmou opačně a řeknou: Jestliže správně vzdorujete mylným příkazům tohoto úřadu, pak již nemůžete uznávat tento úřad, který vydává ony příkazy, tj. nemůžete zároveň uznávat a vzdorovat. Musíte přijmout buď jedno, nebo druhé. Ne, řekl arcibiskup, já odmítám nauku, ne však nutně i učitele. Katoličtí papeži, kteří nenávidí Tradici, jsou záhadou, kterou vyřeší až budoucí věk Církve, pokud bude chtít a moct. A od té doby arcibiskupa v tomto postoji následovalo mnoho katolíků, nikoliv kvůli jeho oficiální autoritě, kterou prakticky neměl, ale kvůli tomu, že když byli konfrontováni se stejnými problémy v Církvi, přišli sami ke stejnému závěru jako on. A tak jej následovali a tím z něj učinili průkopníka vyváženosti a zdravého rozumu v pokračující krizi Církve.
A co to tedy bylo, co arcibiskupovi umožnilo udržet si vyváženost a klid, když hned po koncilu tolik věřících katolíků buď ztratilo svou víru, nebo ztratilo naději v Církev? Nepochybně to byla jeho neotřesitelná víra v Boha a Pravdu, jež oboje stojí vysoko nad všemi lidskými změnami nebo vlivy nebo politikou nebo čímkoliv. Bůh a Pravda zakotvená v katolické Tradici ku prospěchu lidí, nikterak však vnitřně podřízená lidem nebo závislá na lidech. Zde jsou ty výšiny, v nichž v duchu žil a z nichž sestupoval do každodenního života. Nepřipouštěl ani přílišnou změnu v Božích věcech, ani nepožadoval příliš mnoho dokonalosti ve věcech lidských. Liberálové šíleli a chtěli přizpůsobit jedinou pravou Církev Boží naší bezbožné době, zatímco katolíci se mýlili, když zpochybňovali Prozřetelnost při Božím řízení Jeho Církve.
Ubohý papež František je šílený, ale Ježíš Kristus je se Svou Církví do konce světa – Mt. XXVIII, 20.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
