Kontrarevoluční role pobožnosti k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu (2021)
Plinio Corrêa de Oliveira
13. června 2021
Pobožnost k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu je v jádru všech velkých i malých, známých i neznámých kontrarevolučních hnutí, která se od doby, kdy svatá Markéta Marie Alacoque v 17. století obdržela toto zjevení, objevila. Obdržela poslání požádat jménem Nejsvětějšího Srdce Ježíšova krále Ludvíka XIV., aby zasvětil Francii Nejsvětějšímu Srdci a umístil Srdce Ježíšovo na francouzský erb.
Nejsvětější Srdce Ježíšovo
Slíbila králi, že pokud napadne nepřátele Církve, Srdce Ježíšovo jej bude podporovat a povede jeho vládu k velké slávě. (1) Nejsvětější Srdce Ježíšovo čekalo na to, že Ludvík XIV. změní směřování své politiky a postaví se do čela kontrarevoluce. Kdyby tak učinil, slavně by kraloval a Francie by dosáhla svého skutečného katolického vrcholu.
Je zřejmé, že pokud by král nastoupil tento kurz, pobožnost k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu by se rozšířila po celém světě. Ve Francii by bylo také dobře přijato učení sv. Ludvíka z Montfortu – který v této době také žil. V důsledku toho by se jeho učení rozšířilo po celém světě a díky tomu bychom se vyhnuli Francouzské revoluci.
Prostřednictvím této žádosti vznesené vůči králi Francie by byla revoluce – ve formě, kterou měla v době sv. Markéty Marie – zastavena, a zabránilo by se oné hrůzné formě, kterou přijala později – Francouzské revoluci.
Proto má tato pobožnost od svého počátku, od prvního vystoupení Nejsvětějšího Srdce Ježíšova jasně kontrarevoluční význam.
Námitky proti této pobožnosti
Profesor Fernando Furquim v pečlivé studii této pobožnosti obrací pozornost na skutečnost, že různá kontrarevoluční hnutí, která povstala v 18. a 19. století, byla spojena s Nejsvětějším Srdcem Ježíšovým. Například kontrarevolucionáři z Vendée, šuani, nosili znak Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Tuto pobožnost si trvale volili dobří a inspirovala a povzbuzovala je, stejně jako ji nenáviděli zlí.
Co tito nepřátelé namítají proti pobožnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova? Za prvé přicházejí s tímto údajně rozhodujícím argumentem: „Proč uctívat Srdce Ježíšovo? Proč nevytvořit nádhernou pobožnost k rukám nebo očím Ježíše? Takto bychom mohli rouhavě rozložit Ježíše a slavit pobožnost ke každé části Jeho Těla. Mohli bychom tak mít pobožnost k Jeho uším, které slyšely všechny prosebné modlitby lidí, k Jeho ústům, která hovořila, k Jeho rukám, jež žehnaly [žádná zmínka o tom, že také spráskaly kupce v Chrámu]. Není proto přínosné vytvářet takovouto pobožnost.“
Je naprosto v pořádku, že existuje pobožnost ke konkrétnímu orgánu Krista
A pak pokračují: „Je to sentimentální pobožnost. Srdce je pro sentimentální lidi symbolem emocí. Je to tedy sentimentální pobožnost postrádající jakýkoliv teologický obsah a neměla by se povolovat.“
Pobožnost propagovaná Církví
Ve skutečnosti Svatý stolec v mnoha slavnostních, podstatných a velkolepých papežských dokumentech tuto pobožnost doporučoval, např. v encyklice Inscrutabile Divinae Sapientiae papeže Pia VI. v roce 1775. Svatý stolec udělil mnohé odpustky těm, kteří přijali Svaté přijímání o prvních pátcích jako náhradu za urážky vůči Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Také poskytl mnoho odpustků bratrstvům, která založil na podporu pobožnosti k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu.
Dále schválil a podporoval výstavbu kostelů, oltářů a soch ke cti Nejsvětějšího Srdce. Církev proto tuto pobožnost schvalovala ve velké míře a ta si tak zasluhuje naši důvěru.
Pokud jde o argument, že nemůžete mít pobožnost ke každé části Svatého Těla Našeho Pána, nemá žádné opodstatnění. Ve skutečnosti při svých soukromých pobožnostech můžeme adorovat Našeho Pána v Jeho Svatých Rukách, můžeme a měli bychom Jej adorovat v Jeho nesmírně výrazných, výmluvných, skvostných, poučných a spásných Očích. Stačí, aby si člověk připomněl, že to byl letmý pohled Našeho Pána, který pohnul sv. Petra kát se za trojí zapření, abychom si uvědomili, že adorovat Našeho Pána v Jeho Božských Očích je zajisté něco, co činit můžeme.
Ale Církev, která má silné cítění toho, co je směšné, a chápe, že směšné může být jen krok od toho, co je vznešené, chápe, že obhroublé mozky vždy rychle využijí sarkasmus, aby ponížily takovouto pobožnost k nějaké části těla tak, že by mohla skutečně šokovat lidskou citlivost. Takové pobožnosti však nejsou proti rozumu, když se vykonávají patřičně.
Například mezi kameny na Via Sacra máme především jeden, který nese otisk Jeho Božských Nohou. Je naprosto čestné a legitimní adorovat tyto Božské Nohy, které chodily po zemi, aby učily a které byly pokryty prachem cesty, aby dávaly poučení, přinášely spásu a bojovaly proti zlu. Je v pořádku adorovat tyto Nohy, protože nosily Spasitele, který nesl Kříž; tyto Nohy, potřísněné krví pro naše vykoupení; tyto Nohy, které nesly známky hřebů při Umučení.
Naše Paní adoruje tělo svého milovaného Syna
Nádherným způsobem, jak uctívat Našeho Pána Ježíše Krista, je, sjednocovat se s myšlenkami a rozjímáními Naší Paní, když byl Náš Pán sňat z Kříže, když držela Jeho Svaté a bezkrevné Tělo ve svém klíně. Rozjímala o oné části zmučeného Těla s bezmeznou láskou, úctou, respektem a zalíbením. Přemýšlela nad jeho částmi a adorovala je v jejich důležitosti a významu. Rozvažovala nad urážkou Jeho Božství, když byly tyto části bičovány. Tím, krátce řečeno, praktikovala pobožnost, kdy adorovala části Těla Svého Božího Syna. Proto je to jen otázka vhodnosti, vnějšího dojmu a přiměřenosti, co Církvi brání podporovat adorování mnoha částí Těla Našeho Pána.
Co je pobožnost k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu?
Co přesně je pobožnost k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu? Je to pobožnost k orgánu Našeho Pána, jímž je Jeho Srdce. V Písmu svatém však srdce nemá sentimentální smysl, který přijalo zhruba na konci 18. století a zcela jistě v 19. století. Srdce [v Písmu svatém] nevyjadřuje sentiment.
Když se v Písmu svatém říká: „Hledám tě celým svým srdcem.“ (Ž 119:10), představuje zde srdce lidskou vůli, lidský záměr, správně řečeno lidskou svatost. A tak, když toto říká prorok, znamená to: „Hledám tě celou svou vůlí.“ Evangelium také říká: „Maria však zachovávala ta slova, uvažujíc je v srdci svém.“ (Lk 2:19) Vidíte, že se zde nehovoří o sentimentálním srdci, ale o její vůli, její duši, které strážily tyto věci a přemýšlely o nich.
Srdce je vůlí a rozumem člověka, oním hybným prvkem, který věci promýšlí a zvažuje. U Našeho Pána je Jeho Nejsvětější Srdce Jeho vůlí. Tato vůle je symbolizována srdcem, protože všechna pohnutí vůle mohou mít následný dopad na srdce. V tomto smyslu je tedy adorováno Nejsvětější Srdce Ježíšovo.
Generál La Rochejaquelein se znakem Nejsvětějšího Srdce, symbolem Vendée
Ve vzájemném vztahu k tomu je nesmírně významná pobožnost k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Neposkvrněné Srdce Panny Marie je svatyní, ve které nacházíme Nejsvětější Srdce Ježíšovo.
Náš Pán pro tuto pobožnost přislíbil vylití milosti. Nejsvětější Srdce dalo zvláštní přísliby těm, kteří [tuto pobožnost] vykonají o devíti prvních pátcích [v měsíci]. Nejpozoruhodnějším z nich je asi to, že ti, kteří pobožnost vykonají o devíti prvních pátcích, neumřou bez milosti poslední lítosti. Tím se neříká, že určitě půjdou do nebe. Říká se tím, že budou mít velikou milost předtím, než umřou. Tak velikou, že lze doufat v jejich spásu.
Chápete tedy, jak pilně se Církev v minulosti snažila, aby se tato pobožnost stala známou, doceňovanou a pochopenou naším rozumem bez sentimentality. Lidská pobožnost hledá důvod pro nějakou věc a pak onu věc miluje pro její smysl. Silný muž a silná žena Evangelia posuzují zbožné věci tímto způsobem.
Proto bychom nad touto pobožností měli přemýšlet a obracet svou duši a svou vůli k Srdci Ježíšovu jakožto zdroji těch milostí, které Boží Prozřetelnost plánovala dát lidem v době revoluce. Je to prostředek milosti, který byl zamýšlen pro obtížné časy, které přijdou. Přesně ty časy, v nichž dnes žijeme.
Měli bychom Srdce Ježíšovo prosit, aby nás očistilo a obnovilo prostřednictvím krve a vody, jež z něj proudily. To je můj návrh pro to, když rozjímáte a modlíte se během pátku, zvláště během prvního pátku v měsíci a během pátku v pašijovém týdnu.
Končím připomínkou onoho vojáka, který probodl Srdce Ježíšovo kopím. Při tomto násilném aktu proti Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu vytryskla z boku Našeho Pána voda a krev a stříkla mu do očí. Pak se oči vojáka, který slepnul, okamžitě uzdravily a on znovu získal svůj zrak. To je pro nás nejvýmluvnější a nejvýznamnější.
Znamená to, že ti, kteří konají pobožnost k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, mohou prosit o podobné milosti, nikoliv nutně o fyzický zázrak, ale spíše o milost pro svou duši. Jestliže chceme mít katolické cítění, kontrarevoluční chápání věcí, jestliže chceme pochopit, jak kolem nás a v nás funguje revoluce a kontrarevoluce, jestliže chceme poznat své vady, pochopit duše druhých, abychom jim mohli činit dobro, jestliže chceme mít dobrý vhled do svého studia, mít dobrou psychickou rovnováhu a být vyléčeni ze všech různých nervových problémů, pak se můžeme a musíme obracet k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu.
Měli bychom prosit o milost prýštící z Jeho Nejsvětějšího Srdce – jako krev a voda, které uzdravily toho vojáka – která vymýtí úplnou či částečnou slepotu našich duší. Modleme se tedy k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu skrze Neposkvrněné Srdce Panny Marie, protože to je jediný způsob, jak obdržíme milosti, které nás vyléčí z naší mnohočetné slepoty. Když tak učiníme, vzneseme tím nádhernou prosbu a budeme na cestě k získání velkolepé milosti.
Poznámky
1) Srov. Marguerite-Marie Alacoque, Vie et ouvres, Paris.Fribourg: Saint Paul, 1990, sv. II, str. 335–337, 343–344, 435–436 Saint of the Day, 4. března 1965
Zdroj: Tradition In Action
Překlad: D. Grof
