středa 7. dubna 2021

Smrtelný hřích pýchy (2014)

Smrtelný hřích pýchy (2014)

Když mít pravdu je špatně

29. října 2014

P. Dwight Longenecker

Existuje drobná báseň od básníka e. e. cummingse (sic), která obsahuje verš: „i v neděli se mohu mýlit, protože když mají lidé pravdu, nejsou mladí“. Když se chce básník vyjádřit, dělá to paradoxně hravě. Když máme vždy pravdu ohledně všeho, ztratili jsme nejen nevinnost mládí, ale proviňujeme se také nejzákladnějším hříchem ze všech – smrtelným hříchem pýchy. Pýchu lze nejlépe chápat tak, že má člověk pravdu za každou cenu.

Některé problémy, o kterých smýšlíme jako o pýše, jsou skutečně příznaky pýchy. Arogantního člověka považujeme za pyšného, ale arogance je jen jedním z vnějších znaků pýchy. Člověk, který předvádí své úspěchy nebo bohatství, naparuje se, že dobře vypadá, nebo se vychloubá svými vítězstvími, vykazuje znaky pýchy, pýcha je však mnohem hlubší problém a její příznaky mohou být vidět mnoha jinými méně zjevnými způsoby. Člověk, který neústupně trvá na svém a nenaslouchá nikomu jinému, je pyšný. Člověk, který má prostě za to, že má pravdu ve svých názorech, může být pyšný, i když se nenaparuje ani není arogantní. Člověk, kterého nikdy nemůžete opravit, který se vždy brání, který má vždy výmluvu nebo vždy obviňuje druhého člověka, je pyšný, protože se nemůže mýlit. Nikdy. Vůbec.

V náboženských kruzích je člověk, který je povýšený, pyšný. Tady ale nastává potíž, protože člověk, který se jeví velmi pokorný a zbožný může být pod povrchem velmi pyšný na svou zbožnost a náboženské znalosti. V tom okamžiku se sami sobě musíme zasmát. „Cože? Vy myslíte, že jsem pyšný na to, že jsem pokorný?“ Je to pravda, někteří z nejnenapravitelněji pyšných lidí se jeví tak, že upřednostňují být v pozadí a jsou poslušnými a zbožnými dušemi.

Proto je pýcha tak smrtelná, protože je to jeden z hříchů, který se tak účinně skrývá. Pyšný člověk si ze své podstaty neuvědomuje, že je pyšný. Kdyby si uvědomil, že je pyšný, kál by se, pýcha mu však zabraňuje vidět, že se nějakým způsobem mýlí a že hřeší. Pýcha je hřích, se kterým se velice těžko něco dělá, protože pyšný člověk zajde dokonce tak daleko, že připustí, že je pyšný, což znamená, že má ještě víc „pravdu“ než předtím!

Jakým rafinovaným, lživým, klamavým a záludným hříchem je pýcha! Není divu, že je nazývána „prvotním hříchem“. Není divu, že je to první a nejstrašnější hřích Satana, který je Otcem lží. Je pýcha smrtící? Ano. Je smrtící jako otrávené jablko. Je smrtící jako usměvavý vrah. Pýcha zabíjí, protože pyšný člověk nemůže vystát druhé, kteří nesouhlasí. Nejenže musí mít pyšný člověk pravdu, ale jak jeho pýcha roste, musí také zničit všechny ostatní, kteří se mýlí. Nemůže si dovolit, aby nepřítel nadále existoval. Pyšný člověk nemusí zabíjet doslova, ale zabíjí pověst [druhého] prostřednictvím pomluv a znevažování. Zabíjí dobrou vůli prostřednictvím nenávisti a obviňování. Zabíjí křesťanskou lásku prostřednictvím odplaty a podněcování k nevraživosti. Zabíjí přátelství prostřednictvím arogance, netečnosti k druhým a nedostatku soucitu.

Pokora je protiváhou pýchy. Slovo „pokora“ je odvozeno od stejného kořene jako humor a „humus“, což znamená „země“. Pokorný člověk se drží při zemi. Pokorný člověk má dobrý smysl pro humor. A především, pokorný člověk zná svá selhání, vady a rozmary. Zná sám sebe a umí se sám sobě zasmát.

Zdroj: Catholic Exchange

Překlad: D. Grof