sobota 2. května 2020

Komentář Eleison DCLXVIII – Vytáhnout padací most! – I (2020)


Komentář Eleison DCLXVIII – Vytáhnout padací most! – I (2020)
(668)
2. května 2020
VYTÁHNOUT PADACÍ MOST! – I
Mnozí lidé, kteří by měli naslouchat arcibiskupu Lefebvrovi, už tak nečiní, jako by vše věděli lépe, nebo jako by jim poté, co na konci svého života odkázal Bratrstvu sv. Pia X. čtyři biskupy, aby zajistil jeho přežití, už neměl, co důležitého říct nebo udělat. V září 1990 mu však Prozřetelnost poskytla možnost vést v Écône exercicie pro jeho kněze, během nichž jim předal – nebo alespoň těm, kteří měli uši k slyšení – pokyny pro budoucnost. Znovu si ocitujme jednu z nejdůležitějších pasáží se smutným povzdechem, že se mu nenaslouchalo a že nebyl pochopen:
Tento boj mezi Církví a liberálními modernisty je stejným bojem, jako boj na Druhém vatikánském koncilu (DVK). Není to nijak komplikované. A důsledky jsou dalekosáhlé. Čím víc člověk analyzuje dokumenty DVK spolu s jejich interpretací ze strany církevních autorit [po koncilu], tím víc si uvědomuje, že problémem nejsou jen určité omyly, jako jsou ekumenismus, náboženská svoboda, kolegialita nebo forma liberalismu, ale spíše celková úchylka myšlení. Je to nová filozofie založená na současné filozofii subjektivismu. Kniha, kterou právě publikoval jeden německý teolog [Johannes Dörmann], a která se vám doufám brzy dostane do ruky, je v tomto ohledu velmi poučná. Komentuje myšlení papeže Jana Pavla II., zvláště jak jej projevil při exerciciích, které vedl ve Vatikánu ještě jako biskup. Dörmann ukazuje, že papežovo myšlení je zcela subjektivistické. A když potom člověk čte jeho proslovy, uvědomuje si, že tomu tak je. Může se jevit jako katolické, ale katolické není.
Papežovo chápání Boha, Našeho Pána, pochází z hlubin jeho vědomí, nikoliv z nějakého objektivního Zjevení, kterého se ve svém myšlení přidržuje. Člověk si tvoří svou vlastní představu Boha. Nedávno například papež řekl, že idea Trojice vyvstala teprve velmi pozdě, protože vnitřní psychologie člověka musela být nejdříve schopná pozvednout se k Nejsvětější Trojici. Idea Trojice tedy nevzešla z [vnějšího] zjevení, ale z [vnitřních] hlubin lidského vědomí. Zde je zcela odlišný koncept Zjevení, Víry a filozofie, a jde o naprosté překroucení! Jak se z toho dostaneme, nemám tušení, ale v každém případě je to realita. Nejde tedy o žádné malé omyly. Nepojednáváme o maličkostech. Jde o linii filozofického myšlení, která jde zpět až k Descartovi a Kantovi, celé linii moderních filozofů, kteří vydláždili cestu revoluci. (…)
Arcibiskup pak cituje papeže Jana Pavla II., který sám řekl, že ekumenické hnutí je jeho „prvořadou pastorační starostí“, jak bylo v praxi vidět, když neustále přijímal delegace všech druhů sekt a náboženství a přesto, říká arcibiskup, všechen tento ekumenismus nepomohl Církvi postoupit ani o píď a ani se to nemůže stát – vše co [ekumenismus] udělal je, že utvrdil nekatolíky v jejich omylech, aniž by se je pokusil obrátit. Nakonec arcibiskup cituje papežova sekretáře, kardinála Casaroliho, v tehdy čerstvém projevu ke Komisi pro práva člověka při Spojených národech, kde na oplátku citoval papeže v tom smyslu, že náboženská svoboda je jako úhelný kámen budovy práv člověka. Člověk, a to každý člověk, je ústředním zájmem Svatého stolce, jako je nepochybně i náš, uzavřel kardinál. A arcibiskup to při exerciciích před svými kněžími uzavírá takto:
Vše, co můžeme udělat, je vytáhnout padací most (tj. přerušit všechny styky). S těmito lidmi nemůžeme nic dělat, protože s nimi nemáme nic společného.
To je správný závěr, kdykoliv člověk čelí lidem, kteří začínají popíráním reality mimo myšlení, nebo jinak řečeno, [popíráním] schopnosti myšlení poznat onu objektivní realitu vně myšlení. Jsou duševně nemocní, jak svině, před něž se nemají házet perly, jak říká Náš Pán: „aby snad je nepošlapaly a pak se neobrátily a vás neroztrhaly“ (Mt. VII, 6). Dělal totiž koncilní Řím za posledních 20 let něco jiného, než že se obracel, aby roztrhal Bratrstvo, které se prostřednictvím kontaktu snaží získat oficiální uznání?
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof