pondělí 24. února 2020

Komentář Eleison DCLVIII – Arcibiskupova autorita – II (2020)


Komentář Eleison DCLVIII – Arcibiskupova autorita – II (2020)
(658)
22. února 2020
ARCIBISKUPOVA AUTORITA – II
DCLV – teorie: autorita papeže je pro Církev nepostradatelná. DCLVI – teorie: kněží naprosto potřebují papeže, aby je sjednocoval. DCLVII – praxe: autorita arcibiskupa Lefebvra byla vážně handicapovaná, protože za sebou neměl žijícího papeže. DCLVIII – praxe: arcibiskup uplatňoval autoritu, kterou ještě měl, přinejmenším třemi různými způsoby v závislosti na subjektech, nad nimiž ji uplatňoval: ti, kteří jej požádali, aby nad nimi uplatňoval autoritu dle jeho podmínek, nebo ti, kteří jej požádali pouze o částečnou autoritu dle svých vlastních podmínek, nebo ti, kteří nepožádali o vůbec žádnou.
Ze všeho nejdřív si povšimněte, jak tato klasifikace není podle autority, ale podle těch, kteří pod ní jsou. Jinak řečeno, subjekty „rozkazují“. Tato nenormální situace v Církvi je přímým důsledkem Druhého vatikánského koncilu, kde katolická autorita radikálně podkopala sebe samu díky své zradě katolické Pravdy ve velkém měřítku, když se pokusila objektivní náboženství Boha nahradit člověkem vytvořenou náhražkou a změnit na Boha zaměřenou katolickou Církev na Novocírkev zaměřenou na člověka. Tímto koncilem byli všichni katoličtí kněží v podstatě zpochybněni, jak tomu je do dnešního dne, a zůstanou zpochybněni, dokud se duchovní nevrátí k tomu, aby mluvili Boží Pravdu. Pak obnoví svou plnou autoritu.
Ti, kteří požádali arcibiskupa, aby uplatňoval svou autoritu podle jeho podmínek, byli samozřejmě členy katolických kongregací, jež on sám založil, zvláště složených ze sekulárních kněží, ale také z řeholních bratrů, sester a terciářů. Tyto kongregace utvořil, co nejnormálnější, se stupni poslušnosti vůči sobě jakožto generálnímu představenému, se sliby při svěceních na kněze a slavnými sliby při formálním vstupu kněží, bratrů nebo sester do příslušných kongregací. Sliby se skládaly Bohu a v případě potřeby byly často (diskrétně) zrušeny ze strany římské autority, jak je normální. Tyto sliby závisely spíše na volbě těch, kteří je učinili, a zde byla arcibiskupova autorita vážně podkopána, jak bylo řečeno v „Komentáři“ minulý týden, tím, že byl papežem a svými kolegy biskupy oficiálně odsouzen. Jestliže se nějaký kněz rozhodl opustit Bratrstvo kvůli liberalismu nalevo nebo sedesvakantismu napravo, arcibiskup, jak říkal, nemohl dělat nic víc, než přerušit všechen budoucí styk, aby takoví kněží nemohli předstírat, že jsou stále zadobře s Bratrstvem. Rozhodli se být sami za sebe.
Za druhé, ti, kteří požádali arcibiskupa, aby uplatňoval svou autoritu dle jejich vlastních podmínek, například když chtěli přijmout svátost biřmování. Ty kvůli krizi Církve, která zpochybňuje platnost biřmování vykonaných v novém ritu biřmování, ochotně uspokojoval, nakolik dle pravidel Církve mohl. Na jednu stranu, jak říkal, mají katolíci právo na nepochybně platné svátosti, a jestliže s ním na druhou stranu nechtěli mít nic více do činění, byla to jejich volba a jejich odpovědnost před Bohem.
A za třetí, pokud jde o ty, kteří jej nežádali, aby nad nimi uplatňoval autoritu, jako velký počet tradičních kněží, kteří cítili sympatie k jeho Bratrstvu, ale nikdy se k němu nechtěli připojit, byl vždy velkodušný, pokud šlo o jakýkoliv kontakt, přátelství, povzbuzení nebo radu, kterou od něj mohli žádat. Nikdy však ani náznakem nepředstíral nebo se nechoval tak, jakoby nad nimi měl jakoukoliv autoritu. A totéž u laiků. Mnozí katolíci nikdy nesouhlasili s postojem, který zaujal, ve zjevné opozici vůči papeži. On však by neustále slušný a připravený odpovídat na otázky, pokud si jen tazatel alespoň trochu zasluhoval odpověď. Objektivita a rozumnost jeho odpovědí obrátila mnohé členy Novocírkve na tradicionalisty, kteří se vydali pod jeho kněžský úřad nebo pod vedení ze strany jeho kněží.
Stručně řečeno, koncil zmrzačil církevní autoritu, ale tam, kde byla vůle, byla pro duše i cesta, nebo alespoň náhradní cesta, aby našly věčnou spásu, což je bez kněží krajně obtížné. Díky arcibiskupovi, ale nejen jemu, poskytl Bůh tuto náhradní cestu pro duše, která tu stále je. 
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof