Komentář Eleison DCLVI – Nepostradatelný papež – II (2020)

Komentář Eleison DCLVI – Nepostradatelný papež – II (2020)

(656)

8. února 2020

NEPOSTRADATELNÝ PAPEŽ – II

Tento „Komentář“ z minulého týdne (DCLV, 1. února) přisoudil bezprecedentní krizi katolické Církve, která teď trvá více než 50 let, tomu, že katolická Autorita byla na Druhém vatikánském koncilu nevěrná katolické Pravdě. Logický závěr byl, že tato krize skončí teprve tehdy, až se katolická Autorita vrátí zpět k Pravdě, protože Pravda se nemění a tudíž se nemůže pohnout, aby se znovu připojila k papeži a biskupům, kteří ji mají hájit. Kromě toho bylo řečeno, že papež musí ozdravit biskupy a že pouze všemohoucí Bůh může ozdravit papeže, a že Bůh postaví papeže zpátky na nohy teprve tehdy, „až dostaneme za vyučenou“. Je to proto, že kdyby nás Bůh záplavou kluzkého bahna vytáhl zpět nahoru příliš brzy, my, neposlušní lidé, bychom měli jen ten užitek, že bychom znovu sklouzli dolů. Bůh si vůči této zkažené generaci nemůže dovolit být příliš velkorysý. Jakou lekci nebo lekce za vyučenou tedy musíme dostat?

Kromě jiného tu, že tento svět se neobejde bez duševně zdravé Církve, a aby Církev byla duševně zdravá, musí mít duševně zdravého papeže, a duševně zdravý papež se musí poslouchat. Například v době, kdy na konci roku 1965 skončil Druhý vatikánský koncil, duchovní byli v jednoznačné apostazi. Přesto dal Bůh lidstvu další šanci. Před Pavlem VI. stála palčivá otázka umělých prostředků kontroly porodnosti, krátce řečeno antikoncepce. Podmínky v moderních velkoměstech přesvědčovaly velké množství biskupů, kněží a laiků, že striktní a starodávné odsouzení [umělé kontroly porodnosti] ze strany Církve se musí zmírnit a že moderní velkoměsto má pravdu a že neměnný předpis Církve, jinými slovy Boha, se mýlí. I Pavel VI. chtěl tento předpis zmírnit.

Když však komise expertů, kterou jmenoval, aby tuto otázku prostudovala, předložila svou zprávu, on sám viděl, že tento předpis zmírnit nelze. Jeho konečné argumenty pro zachování předpisu nemají sílu starých argumentů založených na neměnném přirozeném zákoně, nicméně se Pavel VI. ve své encyklice „Humanae Vitae“ z roku 1968 přidržel základního zákona. Když ji však publikoval, v Církvi se okamžitě rozpoutalo naprosté peklo. A v roce 1969 celé Církvi vnutil Novus Ordo mši. Je jen prázdnou spekulací, že kdyby biskupové a kněží namísto odmítnutí Božího neměnného zákona uposlechli papeže, mohl je Bůh ušetřit nové mše? Tím, že neuposlechli papeže, když byl věrný Božímu zákonu, všichni přispěli ke zhroucení autority v Církvi. Vše se pak stalo nepředvídatelným a uvnitř Církve zavládl chaos.

Zde je klasický příklad Pravdy, která potřebuje Autoritu, světa, který potřebuje Církev a Církve, která potřebuje papeže. Zvláště v současném velkoměstě lidé nevidí, co je na antikoncepci špatné, naopak se jim zdá, že představuje naprosto zdravý rozum. A tak, když neexistuje žádná Boží Autorita, která by zakázala antikoncepci, nic a nikdo nebude stát v cestě lidským vášním, které k ní povedou. Takto Druhý vatikánský koncil (Gaudium et Spes čl. 48) prohlašuje, že v manželském aktu má spojivost přednost před plozením a to otevírá stavidla rozvodům, cizoložství, potratům před narozením a pak i po narození [sic], eutanazii, homosexualitě, změně pohlaví a hrůzám, které ještě neznáme, což je však vše implicitně obsaženo ve zhroucení podřízeného postavení spojivosti vůči plodivosti. Matka Církev vždy věděla, že zničit manželský akt znamená postupně zničit manželství, jednotlivce, rodinu, společnost, národ a svět. To je ten chaos, v němž se dnes nacházíme. Taková je potřeba Autority.

A nejdůležitější autoritou je ta církevní, aby chybujícímu myšlení lidí vštěpovala Boží neomylnou Pravdu a jejich vzpurné vůli Boží věčný Zákon tak, aby se dostali do Jeho nebe a vyhnuli se peklu. Aby tuto Autoritu před lidmi ztělesňovala a představovala, Vtělený Bůh ustavil Svou jedinou katolickou Církev jako monarchii, jejímž jediným vládcem je římský papež, který sám má poslání a milost řídit a držet pospolu v katolické Pravdě všechny členy Církve. Z toho plyne, že pokud opustí tuto Pravdu, jako na Druhém vatikánském koncilu, pak se stádo nutně rozprchne, protože nikdo jiný než papež nemá od Boha poslání nebo milost jej sjednocovat (srov. LK. XXII, 32).

Kyrie Eleison

Zdroj: The St. Marcel Initiative

Překlad: D. Grof