sobota 28. září 2019

Komentář Eleison DCXXXVII – Ibsenův Rosmersholm (2019)


Komentář Eleison DCXXXVII – Ibsenův Rosmersholm (2019)
(637)
28. září 2019
IBSENŮV ROSMERSHOLM
Henrik Ibsen (1828-1906) byl proslulý norský dramatik, jemuž se často připisovalo, že je celosvětovým otcem moderního dramatu. Nebyl katolíkem, ale vyřkl jednu velkou pravdu, a sv. Augustin kdysi řekl, že veškerá pravda patří katolíkům (protože jejich Bůh je „Cesta, Pravda a Život“). Proto katolíci dokonce lépe než nekatolíci mohou někdy docenit pravdy, jež nekatolíci říkají. Velikou Ibsenovou pravdou je, že dokonce i v puritánském pokryteckém Norsku konce 19. století, kde jsou život a radost zadušeny váhou umírajících tradic, přesto v protestu povstává duch a upřednostňuje dokonce i smrt před existencí chycenou v pasti bez patrné svobody nebo smyslu.
Názorně si tento protest ukažme na skupině tří pozdějších Ibsenových her, kdy se obrátil od spíše dramatu moderní společnosti k dramatu jednotlivých osob. Rosmersholm (1886) končí společnou sebevraždou hrdiny a jeho milované. Stavitel Solness (1892) končí smrtelným pádem hrdiny z vysoké věže, když pro něj bylo sebevražedné především pokusit se na ni vyšplhat. John Gabriel Borkman (1896) končí tím, že hrdina umírá chladem při v podstatě sebevražedném výstupu na mrazivý horský svah. V každém případě však hrdina usiloval o svobodu lidského ducha proti světu dusícímu onoho ducha. Podívejme se konkrétně na Rosmersholm, jehož adaptace byla s velkým úspěchem nedávno uvedena na scénu v Londýně. Ibsen žije!
Každé drama potřebuje dramatický svár a svár v Rosmersholmu je mezi starým světem Rosmerovy rodiny a domova, vynikající posledních dvě stě let svými vojáky a pastory, kteří byli příkladem a vedli celý kraj, na jedné straně, a na druhé straně povstávajícím novým světem emancipace a svobody od všech těchto starých hodnot. Ústřední postavou v této hře je poslední potomek šlechtické rodiny, John Rosmer, původně pastor, který ztratil svou křesťanskou víru a je nyní rozerván mezi dvěma světy. Na jedné straně je Dr. Kroll, chladný konzervativec, který se pokouší zachránit Norsko před všepronikajícím liberalismem, jehož žena a děti se však liberalizují. Na druhé straně je vydavatel místních radikálních novin, Mortensgaard, který je přinejmenším tak pochybný jako Kroll ve svém pokusu přitáhnout Rosmera na svou stranu. Samotného Rosmera si skrze okouzlující mladou ženu, Rebekku West, jeho nevinnou společnici po několik let, teoreticky získal nový svět radosti a svobody.
Drama vrcholí, když Rosmer řekne Krollovi o své ztrátě víry a svém úmyslu veřejně bojovat za liberály. Kroll se čestnými prostředky i špinavostmi pouští do akce k zastavení Rosmera, aby svou osobu a prestiž propůjčil tomuto úpadku. Pod tlakem ze strany Krolla si Rebekka uvědomuje, že v jejím boji za osvobození Rosmera od jeho vznešeného, ale dusivého zázemí, je to ve skutečnosti toto zázemí, Rosmersholm, který se překonal. Nakonec jediným způsobem, jak může John a Rebekka dosáhnout nové svobody i staré vznešenosti, je skočit společně do vodního mlýna na Rosmersholmu. Jinak řečeno, říká Ibsen, stará šlechta je neradostná, nový konzervativismus je necitelný a nová emancipace není o nic lepší. Jako cesta ven zůstává pouze smrt, zdánlivě jediné možné východisko pro tento v pasti chycený pár.
Je to celé temný nesmysl nevhodný pro dnešní katolíky? Ne, je to realistický obraz našeho světa. Když víra umírá, jako u Rosmera a miliard duší dnes, pak konzervativismus (Kroll) nakonec nekonzervuje nic, levičáctví (Mortensgaard) je stejně dobré jako házení bezbožného benzínu do bezbožného ohně, emancipace (Rebekka) postrádá životní sílu a liberální touha zemřít vítězí. Jestliže člověk chce mít život a mít jej ve větší hojnosti (Jn X, 10), pak v sobě Rosmer musí oživit víru svých skutečně vznešených předků, což znamená, že musí jít zpět dokonce až za své nejlepší protestantské předky ke katolíkům, kteří Norsko učinili křesťanským. Ať se Rosmer stane skutečně katolickým a pak Kroll, Mortensgaard a Rebekka budou schopní vidět skutečné řešení a celý kraj se může znovu rozzářit světlem Krista.
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof