neděle 18. listopadu 2018

Komentář Eleison DXCII – Blízké svěcení? (2018)


Komentář Eleison DXCII – Blízké svěcení? (2018)
(592)
17. listopadu 2018
BLÍZKÉ SVĚCENÍ?
V katolické Tradici obíhá zvěst, že v Bratrstvu sv. Pia X. bude brzy svěcení nového biskupa nebo biskupů. Zvěsti se nikdy nemusí brát příliš vážně, na druhou stranu však nejsou vždy bez základu. V současném případu FSSPX jistě potřebuje nové biskupy, protože biskup Tissier není nějakou dobu při dobrém zdraví, biskup de Galarreta se nyní jako první asistent Bratrstva musí starat o administrování záležitostí Bratrstva po celém světě, a to zanechává biskupa Fellayho samotného s úplnou svobodou cestovat kamkoliv kvůli biřmováním a svěcením. Je zde tedy jistě základ pro takovou zvěst o novém svěcení.
Zvěst však jde dál, protože říká, že tento biskup (tito biskupové), kteří mají být svěceni, budou mít schválení římských autorit, a zde tato zvěst stojí za úvahu, i kdyby byla nepravdivá, protože zde leží nejjasnější příklad nepřijatelné slepé uličky, do níž se Novobratrstvo samo zavedlo svou politikou usilování o oficiální souhlas koncilních autorit v Římě. Protože, jestliže má tento vybraný biskup souhlas zatvrzelých konciliaristů, jak může uspokojovat pravé tradicionalisty? A jestliže má souhlas pravých tradicionalistů, jak může zároveň uspokojovat mistry konciliarismu v Římě? A odpověď na tuto otázku může být pouze buď, že konciliaristé se vzdávají svého Druhého vatikánského koncilu, nebo že tradicionalisté přecházejí k Druhému vatikánskému koncilu, nebo že se konciliaristé a tradicionalisté potkávají někde mezi tím, jako by 2+2=4 a 2+2=5 mohlo být sladěno na 2+2=4 a půl.
Protože musí se nám připomínat, že katolická Tradice a Druhý vatikánský koncil jsou svou podstatou neslučitelné? Ano musí, protože my ubohé lidské bytosti vždy chceme mít svůj koláč a [zároveň] jej sníst. My vždycky chceme provést kvadraturu kruhu, smísit olej s vodou, tančit s ďáblem v tomto životě a zároveň si nepokazit svou šanci užívat si s Bohem v příštím životě. Chceme obojí, takže jakýkoliv návod na smíření Boha s ďáblem se vždy bude prodávat jako teplé koláče, dokud zcela nevyhnutelně neselže, načež bude okamžitě následován dalším návodem k učinění téhož. Selhání je nevyhnutelné, protože slovy anglikánského biskupa Butlera z 18. století: „Věci jsou, čím jsou, jejich následky budou tím, čím budou, tak proč bychom usilovali o to být klamáni?“
A tak katolická Tradice pochází od Ježíše Krista, který je Bohem, zatímco Druhý vatikánský koncil (1962-1965) pochází od moderního člověka, aby smísil náboženství Boha s bezbožnou moderností povstávající z Francouzské revoluce. Protože o Druhém vatikánském koncilu řekl kardinál Suenens na levici, i arcibiskup Lefebvre na pravici, tutéž věc, konkrétně, že to byla revoluce z roku 1789 uvnitř Církve: náboženská svoboda, aby osvobodila lidi od vší pravdy minulosti, rovnost, aby zarovnala všechen řád starého křesťanstva, a bratrství, aby stvořilo nový světový řád zednářské bratrstva člověka bez Boha. Druhý vatikánský koncil samozřejmě selhal, s výjimkou tajného záměru svých židozednářských projektantů ničit Boží Církev, a protože Všemohoucí Bůh, aby očistil Svou Církev, stále dává moc Svým odvěkým nepřátelům, aby ji sužovali, tak se v žádném případě nezříkají svého koncilu, spíše jej dnešní autority Církve uvádějí v činnost víc než kdy dříve.
Proto pokud stejné autority schválí vybraného biskupa pocházejícího z nitra kdysi tradičního FSSPX, může to být pouze proto, aby pomohly rozrušit jakýkoliv zbývající odpor z nitra FSSPX vůči jejich zednářské Novocírkvi. A pokud nějací tradicionalisté schválí vybraného biskupa, který uspokojuje Novocírkev, může to být pouze proto, že ztrácejí svou katolickou Víru pod silným vlivem dnešní celosvětové apostaze. „Caveant consules“, říkali latiníci. Nechť si ti, kteří jsou ve vedení, dávají pozor.
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof