čtvrtek 25. května 2017

Jednosvětová církev (1986)

 
Jednosvětová církev (1986)
P. Francis E. Fenton
Dychtí se po příchodu světového státu a s jistotou je očekáván všemi nejhoršími a nejpokřivenějšími elementy. Tento stát, založený na zásadách absolutní rovnosti lidí a na společném vlastnictví, by se zbavil vší národní loajality. Nebyla by v něm uznávána autorita otce nad jeho dětmi nebo Boha nad lidskou společností. Uvedou-li se tyto ideje do praxe, nevyhnutelně bude následovat vláda dosud nevídaného teroru.
Slova výše jsou slovy papeže Benedikta XV. z 25. července 1920 (před 66 lety). Vztahují se samozřejmě k Jednosvětové vládě, která byla už tehdy a dávno předtím připravována, a jejímž předchůdcem jsou Spojené národy. A tak je také dávno připravována Jednosvětová církev. V posledních letech se rozvoj této „církve“ začal stále více projevovat, ve velké míře jako důsledek mocného podnětu k ní ze strany koncilní „katolické“ církve. „Ekumenický duch“ a hereze náboženského indiferentismu a mylná nauka náboženské svobody hlásaná a praktikovaná koncilní církví nesmírně přispěla k formování Jednosvětové církve.
Nejpřednějším přispěvatelem, abychom si byli jistí, je charismatický a všudypřítomný Jan Pavel II. Svými slovy a činy po světě za posledních osm let možná docela dobře učinil víc k pokroku ve věci Jednosvětové církve než kterýkoliv jiný jedinec. Posledním a asi doposud nejpodstatnějším a nejdalekosáhlejším krokem v tomto směru bylo setkání hlav světových náboženství svolané Janem Pavlem II. v Assisi v Itálii 27. října 1986.
Jednosvětová církev bude spojená s Jednosvětovou vládou (obě budou součástí Nového světového řádu) a bude této vládě zcela podřízená. Ničím nebude připomínat jakoukoliv církev v historickém smyslu toho slova. Bude to bezbožná, nemorální, na člověka zaměřená obludnost, jejímž „náboženstvím“ bude náboženství světského humanismu. Všechno uctívání pravého Boha bude postaveno mimo zákon a bude se vyvíjet veškeré úsilí vymýtit z myšlení člověka víru v Něj. Podobně bude odstraněna poslušnost k mravnímu Božímu zákonu. Stát nebo vláda bude „Bohem“ a správné či špatné bude to, o čem stát řekne, že to takové je. Jestliže se někdo nepřizpůsobí a nebude patřit do tohoto „náboženství“, zaplatí tak či onak strašlivou cenu, což je komunistický styl.
Taková je idea toho, co je pro lidstvo připraveno, jestliže prosazovatelé Jednosvětové církve dosáhnou svého satanského cíle. K realizaci této „církve“ pracují „papaláši“ svobodného zednářství a komunismu po mnoho let – a v posledních letech i hnutí New Age. Pouhým nahrazením výrazu „světová církev“ výrazem „světový stát“ by se slova papeže Benedikta XV. ze začátku tohoto článku mohla doslova vztáhnout na Jednosvětovou církev.
Jestliže se Jednosvětová církev v nepříliš vzdálené budoucnosti promění ve skutečnost, což se může stát, bude to jistě korunované vítězství satanských sil zla na světové scéně. Jakou mocnější pobídku tedy my tradiční římští katolíci potřebujeme, abychom všichni usilovali o obranu své milované Církve a Bohem dané Víry a abychom podle svých nejlepších schopností odporovali takovým zlým jedincům a organizacím jako jsou ty zapojené do vytváření této Jednosvětové církve a odhalovali je?
Nemylme se, zničit Římskokatolickou církev je dlouho jejich zhoubným cílem a sžíravou touhou. My tradiční římští katolíci jsme však vším, co dnes zbývá z Církve. Neexistuje ani v nejmenším pochybnost, že budeme prvotními cíli pronásledování a vyhlazení ze strany „jednosvětových“, jestliže a pokud se jejich děsivé cíle stanou realitou. Kéž bez ohledu na to, co nás v budoucnosti čeká, zůstaneme skrze milost Boží věrní a loajální své nádherné Víře až do smrti! „Nevím, co má pro nás přichystané budoucnost, ale vím, Kdo má budoucnost.“
Zdroj: The Athanasian, sv. 8, 1.prosince 1986
Překlad: D. Grof