pondělí 21. listopadu 2016

Dopis P. Chazala k setkání v Lundu (2016)

 
Dopis P. Chazala k setkání v Lundu (2016)
Perth 16.11.2016
Drazí věřící,
události v Lundu by neměly projít nepovšimnuty, protože nám dávají předběžný náhled na náboženství Antikrista. Vzpomeňte si, že u ekumenických setkání v Assisi jsme byli ujišťováni, že oni se jen „setkali, aby se pomodlili“ a ne, aby „se spolu modlili“. Ale jako obvykle papež František tlačí věci ke svému logickému závěru, protože jestliže všechna náboženství na jejich shromáždění jsou dobrá, jak učí [koncilní Deklarace o poměru Církve k nekřesťanským náboženstvím] Nostra Aetate (plná herezí, ale krátká a snadná pro všechny k přečtení), proč je nenechat modlit se spolu, jako společný akt, vzhledem ke skutečnosti, že je to nyní 50 let toho, že „co nás sjednocuje, je silnější, než to, co nás rozděluje“?
Někdo se možná obával společné „Eucharistie“ těchto dvou náboženství. Uznejme však, že věci ještě nedošly do bodu úplného „Communicatio in Sacris“. Takový počin zůstává přáním luteránů (viz níže).
František předsedal oficiálnímu obřadu, který zahajuje oficiální oslavu 500. výročí luteránství. Protestanti stejně jako v roce 1617, 1717, 1817 a 1917 skutečně potřebují celý rok na to, aby si vychutnali vyvěšení [Lutherových] 95 tezí na dveře kostela ve Wittenbergu. Namísto, aby oslavy zahájil nějaký protestant, chtěli, aby to byl František a aby měl prezidenta a sekretáře Světové luteránské federace po své pravici a levici. Všichni tři oblečení v luteránském biskupském oděvu (alba a dlouhá purpurová štola) koncelebrovali s „arcibiskupkou“, která na obřadu měla za úkol přečíst evangelium. „Modlíme se v této katedrále společně jako luteráni a katolíci,“ řekl František. Jsme spolu, abychom se modlili, a modlili se spolu, ale každý jako člen své vlastní denominace.
To Františkovi nezabraňuje, aby uznal naprostou platnost luteránství, protože prosí Ježíše Krista a Ducha Svatého o „milost radovat se v darech, jež na Církev dopadly skrze reformaci“ a uznat „s vděčností, že reformace pomohla dát centrálnější roli Písmu svatému v životě Církve“ a že „zkušenost Martina Luthera s konceptem, [že] ´vírou samou´[jsme spaseni] nám připomíná, že iniciativu má vždy Bůh... [a že] nauka o ospravedlnění tudíž vyjadřuje podstatu lidské existence před Bohem.“
František v protikladu k dvojznačné augsburgské deklaraci kardinála Ratzingera ve stylu „každý podle sebe“, jasně prohlašuje za platnou Lutherovu herezi „Sola Gratia“ [sine operibus] a takřka hájí druhou herezi „Sola Scriptura“ [sine Traditione nec Magisterio]. Lutherova reformace je dogmaticky platná a znamená prospěch, a radovat se v ní je milost.
Kardinál Koch hovoří o „obnově a podnětech reformace“, což nezabraňuje tomu, aby byl tento obřad tak cukrkandlový a hloupý jako je moderní mše, i když varhany nebyly tak špatné. Díky Bachovi unikli tomu, aby takovým byl, ale i ten luteránský [obřad] byl nevkusný ... a feminizovaný, stejně jako další „biskupka“, která prohlašovala, že „mnozí chtěli přijímat Eucharistii u jednoho stolu, což je cílem našich snah“, nebo ten ministrant, který během přímluvných modliteb prosil Boha, „aby nás společně přivedl k jeho eucharistickému stolu“.
Prezident Světové luteránské federace dvakrát trval na sjednocujícím a „dostředivém“ charakteru křtu a onoho stolu, kde můžeme sdílet chléb a víno a přítomnost Krista.
Je tedy cosi nedokončeného na synkretistickém pokroku Halloweenu 2016. Vsaďme se, že Antikrist bude díky osobní nepřítomnosti Krista jeho definitivním vyvrcholením.
Prosme Blahoslavenou Pannu Marii, aby naše naprosté odmítnutí tohoto náboženství, které začíná povstávat, bylo dobrou přípravou na bitvu konce času.
V Ježíši a Marii,
Francois Chazal+
 
Překlad: D. Grof