neděle 4. ledna 2015

Komentář Eleison CCCXC – Komentář k arcibiskupovi I (2015)


Komentář Eleison CCCXC – Komentář k arcibiskupovi I (2015)
(390)
3. ledna 2015
KOMENTÁŘ K ARCIBISKUPOVI I
Pro dnešní církevní autority „neexistuje žádná pevná pravda, neexistuje žádné dogma. Vše se vyvíjí.“ Tak pravil arcibiskup Lefebvre (1905-1991) v roce 1991 (viz „Komentář Eleison“ z minulého týdne). Protože na konci svého života viděl arcibiskup mnohem jasněji, než kdy jindy, proti čemu byl ve své hrdinské obraně Víry. Od té doby liberálové (kteří to o sobě nevědí?), jež ovládli jeho Bratrstvo sv. Pia X., jakmile odešel, stále ještě nepochopili závažnost problému, jak jej rozpoznal arcibiskup. Proto nechť tento „Komentář“ otevře nový rok pokusem znovu ukázat smrtelné zranění dnešní Církve a světa.
Když Immanuel Kant (1724-1804) z lidského odmítnutí Boží reality vybudoval filozofický systém založený na svém zcela mylném tvrzení, že lidské myšlení nemůže poznat objekt, jaký je sám o sobě, tak katedry filozofie na univerzitách po celém světě začaly chrlit tuto potřeštěnost do ulic, protože se lidé chtěli osvobodit od svého boha a Kant jim nabídl největší osvobození, osvobození myšlení od svého objektu.
Katolíci ještě nezamoření kantovskou iluzí vědí, že Bůh a jeho nebe existují zcela vně a nezávisle na jejich malém myšlení a tak, když chtějí být na věky šťastní, mělo by se jejich myšlení věnovat spíše objektivní realitě a nikoliv subjektivní iluzi. Proto se Bohem seslaná řada antiliberálních papežů po století a půl stavěla proti liberálnímu světu, který se všude kolem stával stále šílenějším, a to chránilo Církev před klamným a oblíbeným subjektivismem. Ale v 50. letech 20. století se kardinálové a biskupové Církve dost nemodlili, aby si udrželi tuto ochranu svého myšlení a srdcí před šílenstvím, známým v Církvi jako „modernismus“, a tak na konkláve v roce 1958 zvolili jednoho ze svého středu, údajně „dobrého“ Jana XXIII., liberála (který to o sobě nevěděl? Bůh ví), který dle očekávání v roce 1962 zahájil katastrofální Druhý vatikánský koncil.
Proč katastrofální? Protože namísto toho, aby šílenství subjektivismu (odmítání objektivní reality) bylo stále bezvýhradně odsuzováno nejvyššími církevními autoritami, bylo jimi nyní přijato a učiněno (vědomě či nevědomě? Bůh ví) oficiálním základem nauky a jednání Církve. Problém nemohl být vážnější. Oficiální představitelé Boží pravé Církve, kteří byli ustanoveni, aby vyhlašovali a hájili Boží objektivní pravdy spásy, je napříště filtrovali skrze své subjektivistické myšlení. Představte si, že nemáte nic než špinavé lahve, v nichž máte uchovat nejlepší víno. Jenom se zničí. Dnešní oficiální představitelé koncilní církve mohou Boží pravdu jen zničit.
Proto arcibiskup v roce 1991 řekl: „Máme (na vrcholu Církve) co do činění s lidmi, kteří mají odlišnou filozofii od naší, odlišný způsob vidění, kteří jsou ovlivněni všemi moderními subjektivistickými filozofy. Pro ně neexistuje žádná pevná pravda, neexistuje žádné dogma. Vše se vyvíjí. To je skutečné zednářské zničení Víry. Naštěstí (my tradicionalisté) máme Tradici, o kterou se můžeme opřít!“
Co se však stalo s Tradicí bez arcibiskupa, aby ji vedl? Bohužel, autority na vrcholu jeho Bratrstva sv. Pia X., které byly nějakých 40 let v čele obrany objektivní Víry, se asi dostatečně nemodlily, aby uchránily své myšlení a srdce před tím, aby se postupně nenakazily subjektivismem. I ony ztratily prvořadost objektivní pravdy a tak si s nimi Římané hrají jako si rybář hraje s rybou. Arcibiskupe Lefebvre, orodujte za nás!
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof