pondělí 15. prosince 2014

Komentář Eleison CCCLXXXVII – Nutná rozlišení (2014)

 
Komentář Eleison CCCLXXXVII – Nutná rozlišení (2014)
(387)
13. prosince 2014

NUTNÁ ROZLIŠENÍ
Princip toho, že rakovina jater mě zabije bez toho, že bych nutně měl rakovinu plic (srovnej KE z 29. listopadu) je nepříjemný, protože znamená, že možná potřebuji rozlišovat namísto toho, abych si liboval v paušálních odsouzeních. Rozlišení jsou však rozumná a odpovídají realitě. Abych tedy v dnešním všeobecném zmatení zůstal v kontaktu s realitou, jsou chvíle, kdy potřebuji rozlišovat, že směs dobra a zla bude špatná jako celek, neznamená to však, že její dobré části jsou jako části špatné, o nic víc než, že dobrota dobrých částí znamená, že celek je dobrý.
Vezměte si například Novus Ordo mši. Nový ritus jako celek tak zeslabuje vyjádření základních katolických pravd (reálná Přítomnost, Oběť, svátostné kněžství atd.), že je jako celek tak špatný, že by jej žádný kněz neměl používat, a ani jej žádný katolík navštěvovat. To ale neznamená, že ta část mše, která je svátostnou formou proměňování chleba a vína, je špatná nebo neplatná. „Toto je moje Tělo“ je jistě platné, „Toto je kalich mé Krve“ je s největší pravděpodobností platné, určitě to není zneplatněné novým ritem, který je jakožto celek tak nekatolický. Proto, když říkám, že se nové mši musíme vždy vyhýbat, říkám pravdu, řeknu-li však, že je vždy neplatná, neříkám pravdu a dříve čí později zaplatím cenu za zveličování.
Podobně je to s novým ritem kněžského svěcení. Nový ritus jako celek vážně zeslabil vyjádření základních pravd o katolickém kněžství, zvláště, že jde o svátostné kněžství, ale ta část nového ritu, která je svátostnou formou, je, když už něco, v každém případě v nové latinské verzi (skrze „et“ namísto „ut“) silnější než byla stará latinská verze. Proto za předpokladu, že je světící biskup pravým biskupem a měl skutečnou svátostnou intenci, prostě není pravdou říkat, že žádný kněz vysvěcený v novém ritu nemůže být pravým knězem. A pokud to někdo říká, dříve či později, zaplatí cenu za to, že se odchýlil od pravdy.
Z tohoto odkatoličtění oněch dvou nových ritů jako celku, nemůže člověk argumentovat, že jsou jejich svátostné formy neplatné, může však docela dobře argumentovat, že nakonec rozloží a zneplatní svátostnou intenci kněze nebo biskupa, to je však odlišný argument, již ne černý a bílý, ale bohužel šedý. Argumentem totiž skutečně je, že trvalé používání odkatoličtěných ritů pomalu natolik změní představu kněze nebo biskupa o tom, co Církev těmito rity činí, že nakonec již nebude mít katolickou intenci činit to, co Církev činí, intenci nezbytnou pro platnost svátosti. Jinak řečeno, bílá se teprve postupně přes šedou změní na černou. Ale kdo jiný, než Všemohoucí Bůh, může s jistotou vědět, kdy se šedá změní v černou? Ještě jednou, musím být opatrný, jestliže chci rozlišit a poznat pravdu.
Toto skotačení mezi bílou a černou, tato dvojznačnost, je tím, co je jak se patří ďábelské v koncilní reformě svátostných ritů. Když chci říkat pravdu, nebudu ještě říkat, že zničili katolické svátosti, ale určitě je rozkládají a tak, když si chci zachovat katolickou Víru, určitě se jim jako celku vyhnu.
Kyrie Eleison
Zdroj: http://www.dinoscopus.org     
Překlad: D. Grof