středa 3. prosince 2014

Kdo si pamatuje Fatimu? (1996)


Kdo si pamatuje Fatimu? (1996)
Poznámka překladatele: Tento článek byl v originále uveřejněn ještě předtím, než bylo v roce 2000 Vatikánem zveřejněno třetí fatimské tajemství. Někteří renomovaní badatelé (Antonio Socci, Christopher Ferrara aj.) však ve svých dílech dokládají, že toto tajemství nebylo zveřejněno celé, ale pouze jeho první část.
***
Letošního 13. května bylo 79. výročí prvního zjevení Blahoslavené Panny Marie ve Fatimě v Portugalsku. Tato velká událost upadla do úplného zapomnění kvůli nečinnosti katolické hierarchie. Závoj naprostého ticha pokrývá jediného přeživšího ze tří vizionářů této události sestru Marii Lucii z Neposkvrněného Srdce, známou jako sestra Lucie. Ačkoliv je odloučena v klášteře v Coimbře, přijímala povolené návštěvy církevních osobností, kardinálů a badatelů ohledně těchto zjevení, a stejně tak dostávala dopisy z celého světa. Od roku 1954 byly tyto návštěvy ze strany církevních autorit omezeny až do stavu, kdy byly v roce 1960 zcela zrušeny. V tom roce mělo být papežem veřejně odhaleno proslulé „třetí tajemství“ z Fatimy, což se nikdy nestalo. Od roku 1960 je sestře zakázáno hovořit o těchto zjeveních, i písemně, s výjimkou kardinálů (protože ti mají volný přístup do kláštera) a blízkých příbuzných a známých, pokud to autority schválí. Nikdo s ní nemůže navázat kontakt návštěvou v přijímací místnosti kláštera. Povolení k návštěvám vydává Josef kardinál Ratzinger, prefekt Kongregace pro nauku Víry, ale mnoho let žádné neposkytl. Jediná, která viděla Pannu Marii a Našeho Pána a hovořila s nimi, je „odříznuta“ za již i tak přísnými pravidly kláštera.
http://www.sspxasia.com/Documents/SiSiNoNo/Images/1996_June/ChildrenofFatima.jpg
To, že Vatikán chce, aby se na Fatimu zapomnělo, ukazuje fakt, že základní vědecké a oficiální studie týkající se zjevení, musí být teprve autorizovány příslušnými autoritami. Myslíme tím čtrnáctisvazkovou publikaci P. Alonsa (1976), která shromáždila, utřídila a okomentovala 5396 fatimských dokumentů včetně rozhovorů se sestrou Lucií. (1)
Chápe hierarchie důležitost „fatimského poselství“? Myslím tím zvláště požadavky na smírné Svaté přijímání o prvních pěti sobotách a zasvěcení Ruska Jejímu Neposkvrněnému Srdci skrze veřejný akt vykonaný všemi biskupy světa současně.
SKUTEČNÉ ZSVĚCENÍ RUSKA IGNOROVANÉ PIEM XI. A PIEM XII.
Žádný z těchto požadavků nebyl nikdy splněn. První požadavek si nezískal velkou pozornost. A co se týče druhého, pokud se nějaká zasvěcení udála, žádné nebylo platné, protože nebyly vykonány, jak bylo stanoveno. Tyto dva požadavky jsou propojené. Naše Paní fatimská 13. června 1917 řekla:
...přicházím požádat o zasvěcení Ruska mému Neposkvrněnému Srdci a smírné Svaté přijímání o prvních pěti sobotách měsíce. Bude-li se dbát na mé požadavky, Rusko bude obráceno a bude mír. Jinak rozšíří své omyly po světě a vyvolá války a pronásledování proti Církvi. Dobří vytrpí mučednickou smrt, Svatý Otec bude velmi trpět, rozličné národy budou vyhlazeny. Nakonec mé Neposkvrněné Srdce zvítězí. Svatý Otec mi zasvětí Rusko, to se obrátí a světu bude dáno období míru.
O toto zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Panny Marie bylo poprvé požádáno ve zjevení v klášteře v Tuy ve Španělsku 13. června 1929. Papež Pius XI. o něm byl uvědomen před srpnem 1931:
...[N]astala doba, kdy Bůh žádá Svatého Otce, aby zasvětil Rusko Neposkvrněnému Srdci v jednotě se všemi biskupy světa a tímto aktem přislíbil jeho záchranu.
Výsledkem tohoto slavnostního zasvěcení by bylo obrácení Ruska na katolickou Víru. Rusko se neobrátí na Víru bez Božího zásahu, na němž však jsou povoláni spolupracovat duchovní.
Strach z reakce Ruska a jiných světových velmocí byl ale silnější než touha splnit Boží požadavek! Následně po Piu XI., který neučinil nic, co se toho týkalo, aby si zabezpečil svůj (neúspěšný) pokus o otevření vztahů s Ruskem, proběhla zasvěcení týkající se Ruska v mnoha formách, ne však, jak předepsala Blahoslavená Matka. Ve svém rádiovém poselství z 31. října 1942 k Portugalsku Pius XII. zasvětil Církev a svět Neposkvrněnému Srdci Panny Marie obsahující zvláštní zmínku o Rusku, která však byla velmi zdrženlivá. Tento akt však byl neúčinný, pokud jde o zasvěcení Ruska, protože postrádal nezbytné předpoklady. Blahoslavená Matka žádala konkrétně, aby bylo zasvěceno Rusko samotné. Kromě toho se musí vykonat se všemi biskupy světa. Ani jedna z těchto dvou nutných podmínek nebyla při tomto papežském projevu splněna.
Poté 7. července 1952 Pius XII. ve svém Apoštolském dopise Sacro Vergente Anno adresovaném lidu Ruska učinil zasvěcení „všeho lidu Ruska“ Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, aby nastal „skutečný mír, bratrský soulad a svoboda kvůli všem“. Všimněte si, že to bylo zasvěcení učiněné v obecných pojmech a bez zmínky o smírné oběti i obrácení a postrádalo jakoukoliv slavnostní formu. Biskupové celého světa nedostali žádný příkaz výslovně se v tomto zasvěcení připojit k papeži.
Papež Jan XXIII. se svou politikou s důrazem na Ostpolitik neučinil nic. Při závěrečném sezení Druhého vatikánského koncilu (26. listopadu 1964) se papež Pavel VI. omezil na zasvěcení „celé lidské rodiny“ Neposkvrněné Panně Marii. Postojem papeže Pavla VI. k fatimskému poselství byla skeptická rezervovanost. Do Portugalska jel při příležitosti výročí zjevení (13. května 1967), ale omezil svou návštěvu na jeden den. Nikdy nešel na místo zjevení a neudělil sestře Lucii soukromou audienci, o kterou jej žádala.
OPOMÍJENÍ POKRAČUJE ZA JANA PAVLA II.
Současný papež [v době sepsání článku Jan Pavel II. – pozn. překl.] prokazoval zájem o Fatimu poté, co přečkal dobře známý pokus o svůj život 13. května 1981. Během měsíce svěřil celou „lidskou rodinu“ ochraně Panny. Sestra Lucie při rozhovorech s církevními představiteli trvala na tom, že zasvěcení Pia XII. byla neplatná. Jan Pavel II. pak přikročil k novým zasvěcením ve formě „Aktu zasvěcení“ světa Bohu skrze Neposkvrněné Srdce Panny Marie. To bylo provedeno v jednotě – čistě duchovní – se „všemi duchovními Církve“, z nichž nikdo za sebe nic nezasvěcoval. To se opakovalo 16. října 1983 a 25. března 1984 v Římě. Tyto akty však musí být považovány za zcela neplatné, protože neuposlechly podmínky. Rusko ani nebylo zmíněno a biskupové světa nebyli fyzicky shromážděni.
Od té doby byly učiněny pokusy dosáhnout zasvěcení, jak bylo předepsáno. Papež a církevní vůdci reagovali s hněvem a tvrdili, že vše požadované bylo naplněno. Otázka byla uzavřena. V roce 1989 se objevila strojopisná prohlášení připisovaná sestře Lucii, která potvrzovala, že Akt zasvěcení z roku 1984 naplnil požadavky Panny Marie. Stále se však v těchto dopisech objevuje chyba, kdy se říká, že papežský Akt zasvěcení [vykonaný Janem Pavlem II.] splnil požadavky Naší Paní zasvětit „svět“. Sestra Lucie však vždy říkala, že Blahoslavená Matka řekla, že má být zasvěceno výlučně „Rusko“ a nikdy „svět“. Proto je pravost těchto prohlášení pochybná. Aby se zachránila důvěryhodnost, byl učiněn pokus prokázat, že nedávné revoluce ve východní Evropě a „krize komunismu“ demonstrovaly, že Akt zasvěcení papeže Jana Pavla II. přináší výsledky. Rusko bylo vnímáno, jako že se obrací. Naše Paní však neřekla, že chce, aby se Rusko obrátilo ke svobodě svědomí či demokracii, ale ke katolické Víře. Na místo toho, aby se katolicismus v Rusku šířil, trpí dalším pronásledováním. Fakta ukazují, že papež nesplnil přání Blahoslavené Matky.
STRAŠLIVÉ VAROVÁNÍ
Když nebe zavelí, člověk nemůže dělat, co se mu zlíbí.  Musí následovat příkladu Námana ze Sýrie, který uposlechl, že má učinit, co mu nařídil prorok Elíša, navzdory tomu, co si o takovém příkazu myslel – být vyléčen z malomocenství tím, že se sedmkrát obmyje v řece Jordánu (IV Královská 5:1-14)!? Nicméně přesně to se stalo. Výše zmínění papeži neměli Námanovu víru. Nevěřili, že pouhým aktem zasvěcení (jak žádala Naše Paní) by se mohla udát tak veliká událost jako obrácení Ruska.
Budou papeži nadále ignorovat Boží požadavky? Ne. Zasvěcení bude provedeno, ale bude provedeno pozdě. To Náš Pán předpověděl vizionáři ve vidění v Rianju ve Španělsku v roce 1931 tváří v tvář pasivnímu postoji Pia XI., a zdůraznil to, co Blahoslavená Matka řekla ve Fatimě:
[Ř]ekni mým služebníkům, kteří se chovají jako francouzský král tím, že otálejí se splněním mých přání, že jej budou následovat v tom, že vytrpí stejné neštěstí. Nikdy není příliš pozdě obrátit se k Ježíši a Marii... Stejně jako francouzský král toho budou litovat a učiní to, i když pozdě...
Jaký je význam této zmínky o francouzském králi? Na jakou událost se Náš Pán odvolává? Je to požadavek, který byl učiněn ve vidění sv. Margarety Marie Alacocque a na nějž byl upozorněn Ludvík XIV. v roce 1689, aby Francii výslovně zasvětil Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu; kterou však „král Slunce“ nevyplnil. Ludvík XVI. přece učinil akt zasvěcení, ale bylo již „příliš pozdě“. Byl svržen z trůnu a popraven. Dle tohoto proroctví by tedy papeži mohli vytrpět stejný osud kvůli své zatvrzelosti. Nějaký papež nakonec zasvěcení vykoná, donucen situací krajního nebezpečí pro Církev. Zde se nad papežstvím vznáší proroctví strašlivého trestu kvůli trvalé neposlušnosti a nedostatku víry. Je to však proroctví, které může být překaženo změnou postoje na straně těch, pro něž bylo poselství zamýšleno. Je to děsivé proroctví, protože neříká, že bude „příliš pozdě“, ale „pozdě“, z čehož člověk vyrozumí, že po zasvěcení, avšak pozdním, Církev prodělá znovuzrození.
OTÁZKA TŘETÍHO TAJEMSTVÍ
Trvalé odmítání přetrvává ve větší míře ve věci odhalení tzv. třetího fatimského tajemství. Tím se myslí třetí část tajemství daného třem malým vizionářům v pátek 13. června 1917 a zveřejňovaných sestrou Lucií postupně (s výjimkou právě třetího tajemství). Tajemství tvoří část jednoho celku. Obsahuje „tři věci“: (1) vizi pekla; (2) proklamaci stanovující pobožnost pěti prvních sobot a zasvěcení Ruska, abychom se vyhnuli trestu druhé světové války (prorokované s krajní přesností). V druhé části tajemství pak Naše Paní poté, co ohlásila, že první světová válka brzy skončí, zdá se, spojila počátek druhé světové války s nezasvěcením Ruska; (3) třetí část nebo „třetí tajemství“ sepsané sestrou Lucií v lednu 1944 a dané 17. května 1944 biskupovi z Leira (který si jej nechtěl přečíst) a předané do Říma 16. dubna 1957. Dokonce ani Pius XII. si jej nechtěl přečíst. Dle pokynů sestry Lucie mělo být zveřejněno v roce 1960. Vizionářka vždy říkala, že třetí fatimské tajemství kvůli svému obsahu nemůže být odhaleno stejným způsobem jako první dvě. Pokud jde o jeho zveřejnění, podvolila se úsudku vyšších církevních autorit.
Třetí tajemství začíná takřka určitě po poslední větě textu druhých dvou poselství, které sestra Lucie sdělila. Tou větou je:
V Portugalsku bude dogma Víry navždy zachováno atd.
Přítomnost onoho „atd.“ ukazuje, že sestra Lucie dala na srozuměnou, že dotčená věta není proroctvím zaměřeným výlučně na Portugalsko (jak se někteří pokoušeli tvrdit), ale je začátkem prohlášení týkajícího se zachování dogmatu Víry v křesťanských národech. Se vší pravděpodobností se třetí tajemství týká zachování pokladu Víry, tj. jeho vlastním předmětem je Svatá Matka Církev. Je velmi pravděpodobné, že jsou v něm prorokovány závažné otřesy, jimž bude vystavena katolická Církev kvůli činům její hierarchie. Jistě se ve třetím tajemství předpovídá zrada Víry skrze chyby jejích pastýřů. Proto současná oficiální Církev, kterou tito pastýři ovládají, nemá ani nejmenší důvod zveřejnit jej a činí vše, co je v jejích silách, aby se ujistila o tom, že upadne v zapomnění.
Nepojednává o konci světa, jak se někteří pokouší naznačit, ačkoliv člověk nemůže vyloučit, že také zmiňuje materiální tresty. Třetí tajemství se týká Církve, bolestného zmatení Víry, v němž se nacházíme. Lze to dovodit také z toho, co papež Jan Pavel II. řekl sestře Lucii při krátkém setkání (13. května 1985), a co svěřila kardinálovi Oddimu v roce 1985: Nehodí se tajemství zveřejnit, protože svět „by jej nepochopil“. Co asi může v tajemství být, co by bylo obtížně pochopitelné, pokud ne odhalení, že třetí tajemství prorokuje, že současná oficiální Církev je církví odpadlou od katolické pravdy?
Cožpak to ale věřící netuší už nyní? Co si mohou myslet o Církvi, která místo aby uctívala Boha, praktikuje uctívání muže a ženy? ...která odstranila Nejsvětější Trojici ze mše svaté? ...která vyhlašuje víru v „Jednoho Boha“ platného pro všechna náboženství, dokonce i ta nejprotikladnější ke křesťanství? ...která již nezmiňuje prvotní hřích, nesmrtelnost duše, osobní ani poslední soud, ani ráj? ...která dovoluje víru, že peklo je prázdné? ...která, když je donucena v Novém katechismu hovořit o tradičních pravdách, vysvětluje je jako (subjektivní) názory církevní tradice namísto toho, že jsou to (objektivní) pravdy, jež jsou samy v sobě a o sobě dogmaty, které si Církev bere za vlastní? ...která ustanovila Novus Ordo mši, jíž schvalují protestanti? ...která často mlčí ohledně Božské přirozenosti Krista, protože kdyby ji vyhlašovala, tzv. „dialog“ by rychle skončil? ...která tvrdí, že Svou smrtí na kříži Ježíš již spasil všechny, dokonce i ty, kteří v něj nevěří jakožto Syna Božího? ...která již nebere v potaz, že obrácení světa ke Kristu je základní povinností, protože pokus o obrácení by porušil „svobodu svědomí“ stoupenců jiných náboženství? ...která ve všem přijala omyly protestantské teologie? ...která ctí „mučedníky“ heretiků a své vlastní vymazává z kalendáře? ...která neúnavně pracuje za sjednocení katolicismu se všemi jinými náboženstvími a sektami, čímž sama sebe rozpouští v náručí falešného ekumenismu? ...která obsedantně hovoří o problémech světa, zvláště politických, a nikdy o věčném životě, a která nahrazuje katolicismus deistickým humanismem, podobným tomu zednářskému?
V posledním rozhovoru, který byl sestře Lucii údajně povolen (26. prosince 1957) si P. Fuentesovi stěžovala na stále postupující duchovní hluchotu a ztrátu víry:
Otče, Svatá Panna je velmi smutná, protože nikdo nevěnuje žádnou pozornost jejímu poselství, ani dobrému ani špatnému. Dobří se dále drží na své vlastní cestě, aniž by se však starali o poselství. Špatní, protože vidí, že se jich Boží trest ještě nedotkl, pokračují ve svém hříšném životě a nedbají poselství. Otče, Bůh se chystá potrestat svět a udělá to strašným způsobem. Boží trest je blízký. [Bylo to v předvečer Druhého vatikánského koncilu, který pro Církev představoval – jak řekl zesnulý P. Congar – totéž, co byly generální stavy pro Francouzskou revoluci – pozn. edit.] Řekněte jim [biskupovi z Leira a Piu XII., který si odmítnul třetí tajemství přečíst – pozn. edit.], že Svatá Panna, opakovaně řekla mému bratranci Franciscovi a sestřenici Jacintě a mě, že mnohé národy zmizí z tváře země, že Rusko bude nástrojem použitým k uskutečnění Božího trestu, pokud prvotně neuspějeme v obrácení tohoto ubohého národa...
Otče, ďábel se chystá začít rozhodnou bitvu proti Panně Marii, a protože je schopen urážet zejména Boha a svést z pravé cesty v krátké době velký počet duší, dělá vše, co je v jeho moci, aby získal duše lidí zasvěcených Bohu, neočekávejme, otče, že se nám dostane výzev k pokání od Svatého Otce adresovaných celému světu; a ani neočekávejme, že přijdou od našich biskupů, kteří jsou všichni ve svých diecézích, ani od řeholních kongregací (nebo řádů). Ne Náš Pán již použil těchto prostředků, ale svět je ignoroval. Proto je teď pro každého z nás nutné začít sám duchovní nápravu sebe sama. Každý musí spasit nejen sebe sama, ale všechny duše, které mu Bůh poslal do cesty.
A prostředky k dosažení „duchovní nápravy“ sebe sama a druhých jsou pravé katolické prostředky pro spásu duší, tj. „modlitba a oběť“, „svatý růženec“ a „pobožnost k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie“.
Aemillianus
1) Všechna data a fakta citovaná v tomto článku jsou převzata ze základních děl o Fatimě. Tři svazky Br. Michela de la Sainte Trinite, Toute la verite sur Fatima, editions de la Contre Reforme Catholique, Sait Parres-les-Vaudes, 1985, a ze zkrácené verze díla Br. Francoise de Marie des Anges, Fatima, joie intime, evenement mondial od téhož vydavatele, 1991. Text tajemství, který částečně citujeme, se nachází na str. 59-63 posledně zmíněné knihy a rozhovor poskytnutý P. Fuentesovi citovaný na str. 283-286.
Zdroj: Si Si No No č. 16, červen 1996
Překlad: D. Grof