Biskup Williamson - Komentář Eleison CCXCII (2013)
(292)
16. února 2013
DI NOIA, POPICHOVAČ
Před dvěma měsíci adresoval místopředseda římské
papežské komise Ecclesia Dei generálnímu představenému Bratrstva sv. Pia X. a
všem jeho kněžím dopis o několika stranách, jenž je přístupný na internetu, a
který P. Lombardi jako mluvčí Svatého stolce nazval „osobní výzvou“. Od té doby
tento dopis vyvolává komentáře. Jasně jde o poslední tah v kampani Říma přivést
FSSPX k poslušnosti a ukončit jeho čtyřicetiletý odpor vůči koncilnímu Římu.
Jak řekl biskup de Galarreta v říjnu 2011, i když FSSPX odmítne římské nabídky,
Řím se bude stále vracet. Vskutku. Podívejme se však krátce, co musí arcibiskup
Di Noia říci „Vaší Excelenci a milému Kněžskému bratrstvu sv. Pia X.“:
Začíná pokáráním vůdců Bratrstva, především P.
Schmidbergera, P. Pflugera a biskupa Fellayho (v tomto pořádku) za to, že
poskytují tak kritické rozhovory vůči Římu, jako by chtěli zpochybnit, zda
FSSPX opravdu chce smíření s Římem. Mimo to věroučné rozdíly mezi FSSPX a Římem
jsou tak neřešitelné jako vždy. Vyzývá tedy k novému přístupu, který se má na
místo toho soustředit na jednotu.
Jednotu Církve brzdí čtyři neřesti a podporována
je čtyřmi protikladnými ctnostmi pokory, mírnosti, trpělivosti a křesťanské
lásky. Ti, kteří Církev rozdělují, jsou nepřáteli Boha. Vše co potřebujeme, je
láska. Pryč tedy s „hrubým a neplodným řečněním“. Ať FSSPX naplňuje své
charisma formování kněží, ale kněží, kteří budou poslušní oficiálního
Magisteria, kteří budou učit Víru a nikoliv polemiky, a kteří budou o
teologických problémech jednat nikoliv před neškolenými laiky, ale s
kompetentními autoritami v Římě. Papež je nejvyšším soudcem takových obtížných
otázek. Nakonec Benedikt XVI. přece chce smíření. Zahořklost musí být zahojena.
Slovy Našeho Pána: „Aby jedno byli.“ (Konec arcibiskupova dopisu.)
Všimněte si mimochodem, jak typicky pro moderního
člověka a pro modernisty, dává arcibiskup do závorek podstatnou otázku věrouky.
Hlavní zájem tohoto dopisu však leží jinde: jak se arcibiskup mohl opovážit
adresovat jej všem kněžím FSSPX, aniž by tu předtím existovala tajná dohoda s
vedením FSSPX? To mu posloužilo při přeposílání dopisu všem kněžím FSSPX! Zde
je jeden z mnoha dalších náznaků, že existují kontakty mezi Římem a vedením
FSSPX, které jsou skrývány před pohledem veřejnosti. Pak však vyvstává otázka,
jaký může mít vedení FSSPX motiv dát modernistickému arcibiskupovi takový
privilegovaný a nebezpečný přístup ke všem kněžím FSSPX? Chce, aby se také
stali modernisty? Jistě ne! Může však docela dobře chtít pomoci Římu ke
„smíření“.
Předáním arcibiskupovy láskyplné výzvy dostává
vedení FSSPX toto nasládlé poselství ke všem kněžím FSSPX, aniž by kdokoliv
mohl vedení samotné obvinit, že měkne. Právě naopak dopis Říma jim všem
ukazuje, jak milí ti Římané jsou. Pravda, je tu mírná výtka vůči vůdcům FSSPX,
že nejsou hodní, to však bude sloužit jako ukázka toho, jak jsou tito pevní při
obraně Víry! Především tento dopis poslouží jako pokusný balónek k otestování
reakce kněží. Co si myslí? Jak Řím, tak Menzingen musí odhadnout, v jakou
chvíli pokročit ve „smíření“ takovém, aby s sebou přineslo velkou většinu kněží
a neztratilo podporu tolika, že by organizovaný odpor vůči Novému světovému
pořádku pokračoval.
Milí kněží FSSPX, jestliže nechcete být pohlceni
Nový římským pořádkem zaživa, jemně vám radím, abyste reagovali. Nechejte své
představené tak diskrétně, jak chcete, nikoliv však žádnými nejistými výrazy,
vědět, že nechcete mít nic, ale opravdu nic, co dočinění s koncilním Římem,
dokud jasně neopustí koncil.
Kyrie eleison.
