Nejzazší lhůta 15. dubna
John Vennari
Dne 2. února 2012 v kázání na svátek Očišťování Panny Marie vyjasnil v semináři ve Winoně biskup Bernard Fellay, generální představený Bratrstva sv. Pia X., přetrvávající obtíže v současných rozhovorech mezi Římem a FSSPX.
Biskup Fellay poznamenal, že Vatikán tvrdí, že je nutné být věrný tradici. Přesto se však zdá, že v dnešním Vatikánu mají odlišný pojem slova „tradice“ od toho, jak byl Církví chápán v minulosti. Proto tvrdí, že nová učení Druhého vatikánského koncilu o ekumenismu a náboženské svobodě jsou jaksi legitimním vývojem tradice, přestože tyto nové principy vlastně zakládají rozkol. (1)
Když Biskup Fellay vysvětloval proč on a FSSPX dosud odmítali podepsat Věroučnou preambuli ze 14. září, řekl: „oni mají jiný význam slova „tradice“ a možná i slova „konzistentnost“. A proto bylo naší povinností říci ne.“
Zdá se, že toto odmítnutí dnešnímu Vatikánu nesedí.
Vatikánské komuniké z 16. září sdělovalo, že odpověď biskupa Fellaye z ledna 2012 zastává pozici, která „není dostačující k překonání věroučných problémů, které jsou základem neshody mezi Svatým stolcem a Bratrstvem sv. Pia X.“
Věroučná preambule, jíž bylo FSSPX požádáno podepsat, znamená další fázi rozhovorů Vatikán – FSSPX po téměř třech letech naukových rozhovorů mezi Římem a Bratrstvem sv. Pia X.
Komuniké Vatikánu z 16. března má takřka zlověstný tón: „Na konci dnešní schůzky byl, z obavy, aby se zabránilo církevní roztržce s bolestnými a nevyčíslitelnými důsledky, generální představený Bratrstva sv. Pia X. vyzván, aby ozřejmil svou pozici, aby tak mohl zacelit existující neshodu, jak si přeje papež Benedikt XVI.“ (2)
Později téhož dne vatikánské rádio oznámilo, že Řím dal biskupu Fellayovi čas do 15. dubna na vyjasnění své pozice.
Následovala zpráva italské tiskové agentury (AGI), která tvrdila, že konverzace biskupa Fellaye a kardinála Levady v úřadu Svatého officia dne 16. března trvala více než dvě hodiny.
Na schůzce byli také arcibiskup Luis Francisco Ladaria, tajemník Kongregace pro nauku víry, a Msgr. Guido Pozzo, tajemník komise Ecclesia Dei. Biskupa Fellaye doprovázel jeho zástupce otec Alain-Marc Nelly.
AGI tvrdí, že na konci setkání „bylo ze strany Svatého stolce zabráněno úplnému rozštěpení, když se vyjasnilo, že Benedikt XVI. stále očekává obnovení jednoty“. (3)
Vatikánský novinář Andrea Tornielli později informoval, že nejzazší lhůta v polovině dubna se zdá být patřičná, když řekl: „Hned po Velikonocích budeme vědět, jestli se Fellay a Bratrstvo sv. Pia X. rozhodli přijmout preambuli nebo ne.“ (4)
Arcibiskup Lefebvre, FSSPX a věroučná stálost
Je dobré ve světle komuniké z 16. března krátce nastínit neochvějnou stálost arcibiskupa Lefebvra a FSSPX při zachovávání tradice v reakci na progresivistické směřování Druhého vatikánského koncilu.
Je nepochybné, že Druhý vatikánský koncil zavedl progresivistickou revoluci. Marcel Prelot, liberální katolík a senátor za region Dobbs ve Francii, v době koncilu jásal: „Století a půl jsme bojovali, aby naše názory v Církvi zvítězily a neuspěli jsme. Nakonec přišel Druhý vatikánský koncil a my jsme zvítězili. Od té doby jsou teze a principy liberálního katolicismu Svatou Církví definitivně a oficiálně přijaty.“ (5)
Toto vítězství liberálního katolicismu na Druhém vatikánském koncilu je o to hrozivější, když si připomeneme výtku blahoslaveného papeže Pia IX., že „liberální katolíci jsou nejhoršími nepřáteli Církve“. Pius dále varoval, že principy liberálního katolicismu by „nás zničily“, byly by „zkázou náboženství“ a „bránily by nám zasloužit si Boží požehnání.“ (6)
Arcibiskup Lefebvre v době koncilu shledával Druhý vatikánský koncil jako projev liberálního katolicismu a jako roztržku se stálou naukou Církve.
Arcibiskup jasně viděl nebezpečí nových nauk týkajících se ekumenismu a náboženské svobody. V roce 1964 řekl, že koncilní schémata „mají ducha roztržky a sebevraždy“ a dále řekl: „Existuje zde duch nekatolického nebo racionalistického ekumenismu, který se stal beranidlem v neznámých rukách k narušení věrouky. (7)
Zatímco nespočet jiných vysoce postavených duchovních v té době předpovídal velkou obnovu, kterou koncil přinese, arcibiskup Lefebvre byl mnohem realističtější. „Nepochopitelným způsobem,“ řekl, „prosazoval koncil šíření liberálních omylů. Víra, mravy a církevní disciplína jsou od základů otřeseny, jak předpovídali papežové [minulosti]. Zničení Církve postupuje rychle.“ (8)
V této linii arcibiskup Lefebvre jasně ukázal svůj postoj ve své proslulé Deklaraci věrnosti tradici v roce 1974: „Lpíme celým srdcem a celou duší na katolickém Římu, strážci katolické víry a na všech k zachování víry nutných tradicích, na věčném Římu, učiteli moudrosti a pravdy.
„Odmítáme však a vždy jsme odmítali následovat Řím v jeho neomodernistických a neoprotestantských snahách a reformách, které vzešly z Druhého vatikánského koncilu a jasně se projevily po koncilu.
„Všechny tyto reformy směřují k zničení Církve, k zničení kněžství, ničení mše svaté a svátostí, odstranění náboženského života, šíří naturalistický a theilardistický způsob vyučování, pramenící z liberalismu a protestantismu, což bylo Církví vícekrát slavnostně odsouzeno.
„Žádná autorita, ani ta nejvyšší v církevní hierarchii, nás nemůže nutit k tomu, abychom opustili nebo oslabili svou víru, jak ji Magisterium po devatenáct století vyjadřovalo a vyznávalo...
„Tato reforma pramenící z liberalismu a modernismu je plná jedu, vychází z hereze, i když všechny její činy nejsou přímo heretické. Proto nemůže žádný bdělý a věrný katolík tyto reformy přijmout a podrobit se jim.
„Zachovávání věrnosti Církvi a katolickému učení kvůli naší spáse záleží v kategorickém odmítnutí těchto reforem.
„Proto pokračujeme v našem díle výchovy kněží bez trpkosti, bez rebelie, bez hněvu, ve světle Magisteria všech dob v přesvědčení, že papeži, katolické Církvi a příštím generacím nemůžeme ničím lépe posloužit.
„Proto se držíme pevně všeho, co Církev ve všech dobách a před modernistickým vlivem koncilu věřila, prožívala a uskutečňovala v mravech, v kultu, v katechesi, ve výchově kněží, v církevních institucích a ve všem, co bylo v knihách kodifikováno a stanoveno. Budeme tak činit až do doby, kdy pravé světlo tradice rozptýlí temnoty, které zatemňují oblohu věčného Říma.“ (9)
Osmdesátá léta
Arcibiskup zůstal neochvějný. V osmdesátých letech ve své korespondenci s tehdejším kardinálem Ratzingerem vyjádřil svůj postoj, že kritérium pro výklad Druhého vatikánského koncilu ve světle tradice se skládá ze tří prvků:
1) On a FSSPX by přijali cokoliv z Druhého vatikánského koncilu, co je jasně konzistentní s tradicí.
2) Jakékoliv nejednoznačné texty Druhého vatikánského koncilu musí být striktně vykládány podle tradice, podle po staletí konzistentního učení Církve.
3) Cokoliv z koncilu, co nemůže být vyloženo podle tradice, by mělo být přepracováno.
Toto arcibiskup otevřeně vyložil ve svých dopisech kardinálu Ratzingerovi v letech 1982 a 1985.
Ve svém dopise kardinálu Ratzingerovi z 21. července 1982 hovořil arcibiskup Lefebvre o „Nutnosti posuzovat Druhý vatikánský koncil ve světle tradice a neměnného Magisteria Církve, aby se opravily texty, které jsou neslučitelné s tradicí nebo jsou dvojznačné.“ (10)
Znovu v dopise kardinálu Ratzingerovi ze 17. dubna 1985 byl arcibiskup ještě určitější. Poté, co vysvětlil, že on a FSSPX je připraven přijmout koncilní texty, které jsou „v souladu s kritériem tradice,“ to jest „v souladu s tradičním Magisteriem Církve,“ jasně prohlašuje, co toto kritérium vyžaduje. Arcibiskup Lefebvre píše:
„Uvážíme-li, že je Deklarace o náboženské svobodě v rozporu s Magisteriem Církve, žádáme celkové přepracování tohoto textu.
„Podobně pokládáme za nezbytné provést značné úpravy dokumentů, jako jsou „Církev v dnešním světě“, „Nekřesťanská náboženství“, „Ekumenismus“, a vyjasnění četných textů, která mají v dnešní době tendenci k nejasnosti.“ (11)
Tyto rozhovory z osmdesátých let vedl, jak jsme poznamenali, Joseph kardinál Ratzinger, který je v první řadě mužem Druhého vatikánského koncilu. Kardinál s oficiálním souhlasem prohlásil, že Druhý vatikánský koncil je antiSyllabem, a že „nesmí existovat žádný návrat k Syllabu “. (12) (Čímž připustil, že Druhý vatikánský koncil v některých oblastech učí opak toho, co učil blahoslavený papež Pius IX. ve svém protiliberálním Syllabu omylů z roku 1864).
Během rozhovorů z osmdesátých let kardinál Ratzinger připustil, že náboženská svoboda z Druhého vatikánského koncilu je „nesporně novotou“, ale tvrdil, že je výsledkem „věroučného vývoje kontinuity“. (13)
Z toho vidíme, že arcibiskup Lefebvre až do konce osmdesátých let (a do své smrti v roce 1991) zastával pravý smysl posvátné tradice: zastávání katolické víry, jak učí První vatikánský koncil a Protimodernistická přísaha, „ve stejném smyslu a stejném významu“ toho, co Církev vždy zastávala po staletí. (14)
Kardinál Ratzinger ukázal, že zastává nové chápání „živé tradice“, které tvrdí, že se jisté aspekty církevní nauky mohou v čase měnit a že je tato diskontinuita vlastně kontinuitou. (15)
Rozhovory skončily na mrtvém bodě, což vyústilo ve vysvěcení čtyř biskupů Bratrstva sv. Pia X. arcibiskupem Marcelem Lefebvrem a biskupem de Castro Mayerem v roce 1988.
Krátce po svěceních poskytnul arcibiskup Lefebvre rozhovor pro časopis Fideliter, v němž zdůraznil prvořadost tradiční katolické věrouky jako základu pro jakoukoliv dohodu.
Když byl arcibiskup Lefebvre tázán na možnost znovuotevření dialogu s Římem, řekl: „Nemáme stejný pohled na věc. Kardinál Ratzinger to vnímá jako, jak nás donutit, přivést zpět k Druhému vatikánskému koncilu. My to vnímáme jako, jak navrátit Řím k tradici. Nesouhlasíme spolu, je to mrtvý dialog...[jestliže] Řím volá po obnově dialogu, pak budu klást podmínky. Nepřijmu to, abych se ocitnul ve stejné pozici, v níž jsem byl v dialogu [v osmdesátých letech]. Už ne.“
Arcibiskup pokračoval: „Zavedu diskuzi na doktrinální úroveň: ´Souhlasíte s velkými encyklikami všech papežů, kteří vás předcházeli? Souhlasíte s Quanta Cura Pia IX., Immortale Dei a Libertas Lva XIII., Pascendi Pia X., Quas Primas Pia XI., Humani Generis Pia XII.? Jste v plném společenství s těmito papeži a jejich učením? Uznáváte ještě Protimodernistickou přísahu? Podporujete společenskou vládu Našeho Pána Ježíše Krista? Jestliže neuznáváte věrouku vašich předchůdců, hovor je zbytečný. Pokud nepřijmete opravy koncilu s přihlédnutím na učení těchto papežů, vašich předchůdců, není možný žádný dialog. Je zbytečný.“ (16)
Arcibiskup Lefebvre tím nezamýšlel naprosto a bezvýhradně utnout všechnu komunikaci s Římem. Chtěl-li Řím diskutovat, arcibiskup Lefebvre byl ochoten vyhovět. Prvním cílem těchto rozhovorů by ale bylo vyřešit věroučné spory způsobené koncilem a pokusit se vrátit pokoncilní Řím k tradici. FSSPX následovalo arcibiskupa.
Nedávné věroučné rozhovory
Přesuňme se rychle do roku 2005, kdy umřel Jan Pavel II. a papežem byl zvolen kardinál Ratzinger. S povýšením Benedikta XVI. se brzy objevila snaha o méně formální obnovení dialogu mezi Římem a Bratrstvem sv. Pia X.
Otec Regis de Cacquerary, představený Francouzského distriktu prezentoval postoj FSSPX 5. dubna 2006. Poznamenal, že jakékoliv rozhovory s Římem by se musely odehrávat v následujícím rámci:
1) Splnění dvou podmínek, jimiž jsou snětí dekretu o exkomunikaci a svobodné slavení mše sv. Pia V. pro každého kněze;
2) Vyřešení věroučných otázek týkajících se koncilu a nového směrování od koncilu;
3) Hledání nejvhodnějšího kanonického řešení poté, co budou věroučné otázky vyřešeny. (17)
Vidíme, že koncept otce Cacqueraryho není jeho vlastní, ale odpovídá pozici arcibiskupa Lefebvra, který upozorňoval na to, že je rozhodující, aby se věroučné otázky koncilu vyřešily v souladu s tradičním učením Církve ještě před tím, než bude přijato kanonické řešení.
Slouží ke cti papeži Benediktu XVI., že 7. července 2007 vydal Motu Proprio, které uznalo, že latinská tridentská mše nebyla nikdy zakázána. V roce 2009 sňal domnělé „exkomunikace“ ze čtyř biskupů FSSPX. V té době se rozeběhly věroučné rozhovory.
Stálé názory
Po téměř tři roky rozhovorů byl postoj FSSPX konzistentní s postojem arcibiskupa Lefebvra a tradičním učením Církve.
V únoru 2009 jsem vedl rozhovor s biskupem Tissierem de Mallerais týkající se věroučných rozhovorů. Biskup Tissier řekl: „Musím zdůraznit, že toto konečné jurisdikční řešení nenastane, jestliže se Řím opravdu neobrátí, protože by bylo nemožné dosáhnout takové věci, jestliže se Řím nechce obrátit [zpět k tradici]. Nebylo by možné užívat takové regularizace, aniž by se Řím neobrátil.“ (18)
V říjnu 2010 biskup Fellay na konferenci Angelus Press znovu zopakoval postoj arcibiskupa Lefebvra, že Druhým vatikánský koncil se musí číst skrze katolický „filtr“. Proto, „co je dobré přijímáme. Co je nejednoznačné, musí se vykládat katolickým způsobem. Co neprojde tímto filtrem, odmítáme.“ (19)
V únoru 2011 v rozhovoru, který jsem dělal s otcem Arnaudem Rostandem, představeným Amerického distriktu, otec Rostand citoval, co řekl biskup FSSPX de Galarreta s ohledem na věroučné rozhovory. „Naprosto přesně víme, co nemůžeme přijmout. Jestliže naprosto nevíme, jak se věci mohou vyvinout, víme na druhou stranu přesně, co nemáme v úmyslu učinit za žádných okolností: za prvé, ustoupit ve věcech věrouky, a za druhé, uzavřít čistě praktickou dohodu.“ (20)
2012
Přesuňme se rychle do současnosti. Po téměř třech letech věroučných rozhovorů prohlásil biskup Fellay, že věroučné otázky ještě nebyly vyřešeny.
V kázání v semináři Sv. Tomáše Akvinského ve Winoně v USA 2. února 2012 biskup Fellay řekl: „Problém zůstává ... na úrovni nauky... Klíčem je podstata. [O]ni říkají: „toto musíte uznat, musíte uznat, že koncilní body, které představují obtíž – body, které jsou víceznačné, u nichž jde o roztržku – tyto body jako ekumenismus, náboženská svoboda, tyto body musí být chápany konzistentně s neměnnou naukou Církve.“ Je-li tedy něco z koncilu víceznačné, musíte to chápat tak, jak to Církev vždy ve všech dobách učila.“
Biskup Fellay pokračoval: „Jdou dokonce ještě dál a říkají: „musí se odmítnout cokoliv, co odporuje této tradiční nauce Církve.“ No, tohle jsme říkali vždy. Úžasné, že? Řím nám ukládá tento princip. Úžasné. Pak můžete dumat nad tím, proč nepřijmout? Mí drazí bratři, stále je tu problém. Problémem je, že oni v tomto textu podávají dvě aplikace toho, jako co a jak musíme chápat tyto principy. Těmito dvěma příklady, které nám dávají, jsou ekumenismus a náboženská svoboda, jak jsou popsány v novém katechismu katolické Církve, což jsou přesně ty dva body, které koncilu vyčítáme.“
Jak jsem již dříve poznamenal, biskup Fellay dále vysvětlil, že dnešní Vatikán v podstatě jinak chápe slovo „tradice“ a možná jinak chápe i slovo „konzistentnost“.
„A proto,“ řekl biskup Fellay, „bylo naší povinností říci ne.“ (21)
To nás přivádí ke komuniké z 16. března, které prohlašuje, že pokoncilní Vatikán shledává odpověď biskupa Fellaye jako „nedostačující“ a podle neověřených zpráv dal FSSPX lhůtu do 15. dubna, aby přišlo s přijatelnější odpovědí.
Jestliže si máme utvořit názor na základě skrovných zpráv dostupných v tisku, zdá se, že jsme nyní svědky přehnané tvrdosti vůči Bratrstvu, jehož jediným „zločinem“ je neochvějná věrnost katolické nauce věků.
Jak jen si přejeme, aby dnešní Vatikán pohrozil modernistickým jezuitům nebo řeholnímu řádu Maryknoll „církevní roztržkou s bolestnými a nevyčíslitelnými důsledky“ kvůli tomu, že tyto řády nejsou schopny „myslet s Církví“.
Uvidíme, jak se věci vyvinou. V mezičase se všichni můžeme sjednotit v modlitbě za biskupa Fellaye a FSSPX, kteří bezpochyby čelí ohromnému tlaku.
Můžeme se také modlit za pokoncilní Vatikán, aby opustil principy liberálního katolicismu, o nichž Pius IX. řekl, že by „nás zničily“, a za to, ať „pravé světlo tradice rozptýlí temnoty, které zatemňují oblohu věčného Říma.“
Poznámky:
1. Více k tématu roztržky viz „The Oath Against Modernism vs. the Hermeneutic of Continuity”, J. Vennari, část I & II, zveřejněno v lednu a únoru 2009 na Catholic Family News.
2. „Komuniké tiskového úřadu Svatého stolce (16. března, 2012)”. Zveřejněno na www.dici.org
3. Zprávy vatikánského rádia a tiskové agentury AGI byly zveřejněny16. března 2012 na webových stránkách Rorate Caeli.
4. „The Holy See Gives the Lefebvrians One More Month to Decide,” Andrea Tornielli, Vatican Insider, 16. března 2012.
5. Citováno z Otevřeného dopisu zmateným katolíkům, Marcel Lefebvre [Kansas City: Angelus Press, 1992], str. 100.
6. Blahoslavený papež Pius IX., 18. června 1871 v odpovědi francouzské deputaci v čele s biskupem Nevers. Citováno z The Catholic Doctrine, otec Michael Muller [New York: Benzinger, 1888], str. 281-282.
7. The Biography of Marcel Lefebvre, Tissier de Mallarais [Kansas City: Angelus Press, 2004], str. 330 (zvýraznění autor článku).
8. Ibid., str. 335.
9. Plné znění Deklarace z roku 1974 on line: zde
10. Apologia Pro, Marcel Lefebvre, sv. III, Michael Davies [Kansas City: Angelus Press, 1999], str. 426.
11. Převzato ze Seminárního listu (Winona) ze 14. dubna 1985.
12. Principles of Catholic Theology, Joseph Cardinal Ratzinger, [San Francisco: Ignatius Press, 1989], str. 391.
13. The Biography of Marcel Lefebvre, str. 546.
14. Dogmatický První vatikánský koncil vyhlásil de fide, že dokonce ani papež nemůže učit novou nauku. Při definování papežské neomylnosti První vatikánský koncil učil: „Nebylť nástupcům Petrovým Duch Svatý slíben, aby snad novou nauku, kterou by jim zjevoval, vyhlašovali, nýbrž aby s jeho přispěním zjevení Apoštoly postoupené jako sklad víry svatě střežili a věrně vykládali.“ (První vatikánský koncil, sezení IV., kapitola IV., Pastor Aeternus). Žádná autorita v Církvi, dokonce ani papež, se nesmí zákonně pokoušet změnit jasný smysl neomylného dogmatu, včetně třikrát definovaného dogmatu „mimo Církev není spásy“. Ani nikdo nesmí, ať je jakkoliv vysoce postavený, měnit smysl nauky ve jménu nového nebo „hlubšího“ pochopení. První vatikánský koncil učil: „I jest se povždy držeti toho smyslu posvátných dogmat, který jednou svatá Matka Církev prohlásila, a nikdy není dovoleno od smyslu toho pod záminkou a pode jménem vyššího porozumění se odchýliti.“ První vatikánský koncil, sezení III., kapitola IV., Dei Filius). Dei Filius jasně říká: „Ať roste tedy a hojně a silně se vzmáhá jak jednotlivců, tak veškerenstva, jak člověka každého, tak celé Církve, po stupních dob a věků, poznání, umění, moudrost; ale ve svém arciť řádu, v témže totiž dogmatě, v témže smyslu, v témže smýšlení.“ Protimodernistická přísaha přichází s toutéž pravdou. Člověk, který ji skládá, slibuje následující: „upřímně přijímám učení víry, jak se nám dochovalo vždy v tomtéž smyslu a v tomtéž významu od apoštolů skrze pravověrné církevní Otce, a proto zcela zavrhuji bludnou smyšlenku o vývoji dogmat, jako by dogmata během času měnila smysl a význam a jako by nynější dogmata byla odlišná od těch, kterých se svatá Církev katolická přidržovala dříve“.
15. Podrobněji viz „Pravý pojem tradice“, biskup Tissier de Mallerais, FSSPX. On line: zde
16. Archbishop Lefebvre and the Vatican, Editováno otcem Françoisem Laisneyem [Kansas City: Angelus Press, 1989 – znovu vydáno 1999], str. 223-224.
17. Tyto body nastínil představený Francouzského distriktu otec Regis de Cacqueray, a byly zveřejněny na webových stránkách Rorate Caeli 5. dubna 2006.
18. Rozhovor s biskupem de Malleraisem “Interview with Bishop Tissier de Mallarais”, Catholic Family News, březen 2009.
19. "Bishop Fellay on 'Forty Years of Fidelity'”, John Vennari, Catholic Family News, listopad 2010.
20. “Interview with Father Arnaud Rostand, SSPX, Catholic Family News, únor 2011.
21. Rozsáhlý výňatek z kázání biskupa Fellaye k danému tématu. Český překlad relevantní části kázání: http://rexcz.blogspot.com/2012/02/vynatek-z-kazani-biskupa-fellaye-222012.html
Překlad: D. Grof
