Posunuli se dominikáni z Avrillé za hranice své studie o novém obřadu biskupského svěcení? (2026)
Ačkoliv studie nového obřadu biskupského svěcení od P. Pierra-Marie Kergorlaye zůstává pro mnohé zásadní, zdá se, že jeho vlastní komunita už se od ní posunula dál.
S. D. Wright
12. května 2026
Úvod
V předešlém článku jsme se zabývali studií z roku 2005 týkající se platnosti nového obřadu biskupského svěcení, kterou napsal P. Pierre-Marie Kergorlay, dominikán z Avrillé. Dominikáni z Avrillé jsou tradiční řád, který je nyní spojený s biskupem Jeanem-Michelem Faurem z „Odporu“.
Ve své klasické studii P. Pierre-Marie argumentuje, že nový obřad biskupského svěcení je skutečně platný, alespoň ve své latinské formě.
Studie původně vyšla v jejich čtvrtletníku Le Sel de la Terre, pod názvem „Le nouveau rituel de consécration épiscopale est-il valide?“, který se do angličtiny překládá jako „Is the new rite of episcopal consecration valid?“ [„Je nový obřad biskupského svěcení platný?“] (1)
Byla přeložena a publikována americkým časopisem The Angelus v prosinci 2005 a lednu 2006. (2) Její nový název („Why the New Rite of Episcopal Consecration is Valid“, „Proč je nový obřad biskupského svěcení platný“) představoval pozoruhodné přeformulování celé otázky. Jak v tomto textu uvidíme, sami dominikáni proti tomuto přeformulování vznesli námitky.
Od roku 2005 takřka každý zastánce platnosti cituje na obranu svého postoje studii P. Pierra-Marieho. Kvůli tomu se také v průběhu let objevilo mnoho polemika a pokusů o vyvrácení studie P. Pierra-Marieho.
Jak jsem však uvedl dříve, nechci v této minisérii vstupovat do kontroverze ohledně této studie. Namísto polemického přístupu jsem zdůraznil některé klíčové body této studie, které se dnes zdají být zapomenuty nebo přehlíženy.
V předešlé části jsme například viděli, že tato studie výslovně odmítá některé mylné představy, které se někdy využívají k podpoře jejích vlastních závěrů:
Classic study admits invalid rites would NOT destroy hierarchy (Klasická studie připouští, že by neplatné obřady NEZNIČILY hierarchii)
V další části jsme viděli, že studie prezentuje o dost silnější argumentaci a závěry, než si někdy uvědomujeme:
Classic study calls conditional ordination a 'measure of prudence' (Klasická studie označuje podmínečné svěcení za „obezřetné opatření“)
Ve třetí části jsme prozkoumali, jak tato studie komentuje postoj arcibiskupa Lefebvra:
Classic study radically overstates Lefebvre's position on holy orders (Klasická studie zásadně přeceňuje postoj arcibiskupa Lefebvra k svátosti kněžství)
V této poslední části uvidíme, že se dominikáni z Avrillé od této studie v posledních letech zřejmě poněkud distancují – nebo se přinejmenším distancují od představy, a) že studie ospravedlňuje předpoklad platnosti v každém případě, a b) že lze u lidí, jejichž svěcení závisí na platnosti těchto obřadů, přistupovat ke svátostem.
V této části se budeme zabývat „pozdější životností“ této studie mezi samotnými dominikány z Avrillé tím, že prozkoumáme několik článků, které pojednávají o tomtéž tématu.
„Recenze: Jsou biskupská svěcení podle ritu Pavla VI. platná?“ (2015)
V roce 2015 sám P. Pierre-Marie recenzoval studii P. Álvara Calderóna, FSSPX, o stejném problému.
Calderón, profesor teologie v argentinském semináři v La Reja, připustil mírnou pochybnost o platnosti nového obřadu biskupského svěcení a uvedl, že výsledkem je nutnost podmínečného kněžského či biskupského svěcení u všech, jejichž svěcení závisí na nových obřadech.
P. Pierre-Marie poněkud nesouhlasí s některými aspekty Calderónovy argumentace, ale zdá se, že souhlasí s jeho následujícím názorem:
„Pozitivní a objektivní vady, jimiž tento obřad trpí a jež znemožňují mít jistotu o jeho platnosti, však podle našeho názoru – dokud neexistuje výrok Říma, jímž by se mnohé muselo změnit – odůvodňují a činí nezbytným podmínečné přesvěcení kněží vysvěcených novými biskupy, případně podmínečné přesvěcení těchto biskupů. V tom, co je samotným zdrojem svátostí, nelze takovouto nejistotu strpět.“ (3)
Calderónovou studií se budeme zabývat v příhodný čas.
„Pochybná kněžská svěcení v koncilní církvi“ (2017)
V článku s názvem „Pochybná kněžská svěcení v koncilní církvi“ dominikáni citovali dopis arcibiskupa Marcela Lefebvra panu Wilsonovi z roku 1988. Zde je výňatek:
„Souhlasím s Vaším přáním podmínečně přesvětit tyto kněze; já jsem činil takové přesvěcení mnohokrát. Všechny svátosti od modernistických biskupů či kněží jsou nyní nejisté.
Změny narůstají a jejich intence již nejsou katolické.
Jsme v době velké apostaze.“ (4)
Tento článek také odkazuje na slova biskupa Bernarda Tissiera de Mallerais v kázání při kněžském svěcení v roce 2016 v Écône:
„Zjevně nemůžeme přijmout tento falešný nový obřad kněžského svěcení, který zanechává pochyby týkající se platnosti mnoha kněžských svěcení dle nového obřadu.
Tento nový obřad kněžského svěcení je tedy nekatolický. A tak budeme samozřejmě nadále věrně předávat skutečné a platné kněžství prostřednictvím tradičního obřadu kněžského svěcení.“ (5)
Názory Tissiera de Mallerais jsme podrobněji probírali jinde.
Když tento článek nakonec zmiňuje studii P. Pierra-Marieho z roku 2005, popisuje ji pouze tak, že „ukazuje, že samotný obřad je pravděpodobně platný“. (Zdůraznění doplněno.)
To však P. Pierre-Marie ve své studii neuvedl. Například:
„Jeho platnost nemůže být zpochybněna […].“ (6)
„Lze dojít k závěru, že forma je jistě platná, neboť byla od nepaměti užívána v mnoha východních ritech […].“ (7)
„Používání formy, která se používá ve dvou jistě platných východních ritech zajišťuje její platnost.“ (8)
Tento článek z roku 2017 cituje část studie P. Pierra-Marieho, která poskytuje základ pro praktickou pochybnost o platnosti:
„[K]vůli všeobecnému nepořádku, který přetrvává jak ve věci liturgie, tak dogmatu, mohou existovat vážné důvody pro pochybnost o platnosti jistých biskupských svěcení.“ (9)
K tomu přidává následující text ze studie, v níž P. Pierre-Marie odkazuje na dva konkrétní příklady pochybných svěcení, které uváděl arcibiskup Marcel Lefebvre – ačkoliv se zdá, že měl na mysli věc svátostné intence:
„Arcibiskup Lefebvre například při příležitosti biskupského svěcení monsignora Daneelse, pomocného biskupa v Bruselu, řekl:
‘Vydali k tomuto biskupskému svěcení brožurky. Co se týče veřejných modliteb, toto se tam psalo a následně to dav opakoval: »Buď apoštolem jako Petr a Pavel, buď apoštolem jako svatý patron této farnosti, buď apoštolem jako Ghándí, buď apoštolem jako Luther, buď apoštolem jako Martin Luther King, buď apoštolem jako Hélder Câmara, buď apoštolem jako Romero…« Apoštol jako Luther?! Jakou intenci tito biskupové měli, když tohoto biskupa, monsignora Daneelse, světili? (1983)
Je to děsivé… Byl tento biskup skutečně vysvěcen? Stejně se o tom dá pochybovat. Pokud toto byla intence světitelů, pak je to nepředstavitelné! Situace je dokonce ještě vážnější, než jsme si mysleli.’ (1988)“ (10)
Tento článek také souhlasně cituje Calderóna:
„Poukazujeme také na to, že P. Álvaro Calderón (FSSPX) ve španělském vydání revue Si Si No No (č. 267, listopad 2014) hovoří o ‘mírné pochybnosti’ a ‘stínu’ týkajících se platnosti nového obřadu biskupského svěcení jako takového.“ (11)
Končí nikoliv tím, že nový obřad biskupského svěcení je platný, ale tím, že trvá na nezbytnosti podmínečného přesvěcení:
„Proto se postoj arcibiskupa Lefebvra v dopise, který jsme zde citovali, jeví moudrý – kvůli zvláštní důležitosti svátosti kněžského svěcení je nezbytné podmínečně přesvěcovat kněze, kteří přicházejí z koncilní církve do tradiční.“ (12)
„Koncilní biskupové ve školách Tradice“ (2019)
V roce 2019 Avrillé publikovalo článek o dvou koncilních biskupech a jejich přítomnosti v tradicionalistických školách.
Tento článek ve vztahu k zesnulému Vitusovi Huonderovi uvádí:
„Na kněze byl vysvěcen 25. září 1971 (tedy v novém obřadu) biskupem Johannesem Vonderachem a na biskupa byl vysvěcen biskupem Churu (tato diecéze zahrnuje Graubünden a Curych) 8. září 2007 biskupem Amédéem Grabem. Proto vyvstává otázka platnosti jeho kněžského a biskupského svěcení. Víme, že arcibiskup Lefebvre neváhal podmínečně světit ty z nového obřadu.
„Co se týče biskupů vysvěcených v obřadu Pavla VI., je jediným známým příkladem biskupa, který se přidal k Tradici, biskup Lazo. Tento návrat k Tradici nastal až po smrti arcibiskupa Lefebvra, ale FSSPX se prozíravě zdrželo toho, aby mu zajistilo [sic] jakékoliv biskupské funkce.“ (13)
Tento článek se vůbec nezmiňuje o studii P. Pierra-Marieho.
„Je papež biskupem?“ (2019)
Tento anonymní článek, dostupný pouze ve francouzštině, se tímto problémem znovu zabýval.
Začíná souhlasnou citací studie P. Calderóna spolu s jejím závěrem, že podmínečná kněžská a biskupská svěcení jsou v dotyčných případech nezbytnými kroky.
Při dvou příležitostech zmiňuje P. Pierra-Marieho.
Při první příležitosti tvrdil, že studie zamýšlela ukázat, že „doposud předložené argumenty proti platnosti obřadu biskupského svěcení, jak byl Římem promulgován v roce 1968, neměly žádnou hodnotu“ – a nikoliv, že každé použití tohoto obřadu vede k platně vysvěcenému biskupovi:
„V článku publikovaném v Le Sel de la Terre č. 54 (podzim 2005) s názvem „Le nouveau rituel de consécration épiscopale est-il valide?“ („Je nový obřad biskupského svěcení platný?“), byl závěr ten, že doposud předložené argumenty proti platnosti obřadu biskupského svěcení, jak byl Římem promulgován v roce 1968, neměly žádnou hodnotu, ale s tímto vyjasněním:
Pokud je nový obřad ‘jako takový’ platný, je docela možné, že v některých konkrétních případech může mít v důsledku špatných překladů, nebo úpravy obřadu, která se výrazně odchyluje od originálu, nebo dokonce kvůli nedostatku intence na straně celebranta neplatný obřad.
V tomtéž článku jsme citovali arcibiskupa Lefebvra ohledně biskupského svěcení biskupa Daneelse, pomocného biskupa z Bruselu:
Je to děsivé… Byl tento biskup skutečně vysvěcen? Stejně se o tom dá pochybovat. Pokud toto byla intence světitelů, pak je to nepředstavitelné! Situace je dokonce ještě vážnější, než jsme si mysleli.
Nakonec si připomeňme praxi Bratrstva sv. Pia X. v době, kdy žil arcibiskup Lefebvre a dokonce i několik let po jeho smrti – kněží přicházející z koncilní církve, vysvěcení v novém obřadu, byli obecně podmínečně svěceni.“ (14)
Ačkoliv je to pozitivní představení původní studie P. Pierra-Marieho, jde o jasné distancování se od způsobu, jak byla používána v anglicky mluvícím světě.
Toto distancování je ještě zřetelnější při druhé zmínce v tomto článku, kde se vznáší námitka vůči redakční úpravě anglického názvu:
„[N]ázev byl změněn na „Why the New Rite of Episcopal Consecration is Valid“ („Proč je nový obřad biskupského svěcení platný“). Vypuštění otazníku je politováníhodné, protože to vytváří dojem, že článek potvrzuje platnost obřadu bez omezení, což – jak jsme řekli – není tento případ.
Vypuštění otazníku pochází z anglické verze tohoto článku v tiskovině Bratrstva sv. Pia X. ve Spojených státech, The Angelus, z prosince 2005 a ledna 2006.“ (15)
Tento článek také předkládá následující významné body proti těm, kdo trvají na tom, že buď jsou všichni údajní biskupové platně vysvěceni jako takoví, nebo že hierarchie vymizela. Za prvé, námitka:
„Všichni biskupové, kteří v současnosti zastávají úřad (může existovat několik biskupů vysvěcených před rokem 1968, kteří jsou ještě naživu, ale vzhledem ke svému věku jsou pravděpodobně v důchodu) by tedy byli pochybnými biskupy! A všichni jimi vysvěcení kněží by byli pochybnými kněžími! To je nemyslitelné!“ (16)
Odpověď je následující:
„Otázkou není, zda je to ‘myslitelné’ či nikoliv, ale zda je to pravdivé či mylné. Jak jsme již řekli, nejistá povaha kněžských svěcení byla po několik desetiletí obecně přijímána nejlepšími představiteli Tradice.
Také bychom měli poznamenat, že pokud víme, reforma postihuje pouze římský ritus. V důsledku toho tato otázka nevyvstává u biskupů vysvěcených v jiných katolických ritech. [Může to nastat i v případě jiných katolických ritů, pokud bylo svěcení biskupa z nějakého důvodu uděleno v nových obřadech římského ritu. To se stalo například u řeckokatolíků, když byl biskup svěcen spolu s Novus ordo biskupy v novém obřadu Janem Pavlem II. – pozn. překl.]
Dodejme, že existuje alespoň osm platně vysvěcených biskupů v římském ritu:
• Msgr. Tissier de Mallerais [zemřel 8. října 2024]
• Msgr. Williamson [zemřel 29. ledna 2025]
• Msgr. de Galarreta
• Msgr. Fellay
• Msgr. Faure
• Msgr. Tomas d´Aquin
• Msgr. Zendejas
… k nimž můžeme přidat Msgr. Rifana – je pravda, že hlavním světitelem u něj byl kardinál Castrillón Hoyos, který byl sám vysvěcen na biskupa s použitím nového obřadu v roce 1971, ale biskup Licínio Rangel – vysvěcený v roce 1991 biskupem Tissierem de Mallerais – byl spolusvětitelem a obřad byl vykonán s použitím tradičního obřadu.“ (17)
Ve skutečnosti existuje více než těchto osm biskupů.
[S naprostou jistotou lze mezi ně počítat také Msgr. Stobnického, Msgr. Balliniho, Msgr. Morgana a Msgr. Vigana. – pozn. překl.]
Autor svou odpověď končí poukazem na zřejmou skutečnost, jejíž důležitost je často přehlížena těmi, kdo se příliš zabývají viditelností toho, co zbylo z hierarchie:
„A nakonec by se mělo poukázat na to, že pochybnost o těchto svěceních možná není nejdůležitějším problémem.
Nejvážnější je jistota, že všichni s výjimkou velmi malého počtu biskupů veřejně vyznávají koncilní omyly.“ (18)
Tento článek pak kritizuje studii jiné organizace ohledně problému nového obřadu biskupského svěcení:
„Také dochází k závěru, že nový obřad je platný:
‘Jak jsme viděli, platnost nové formy biskupského svěcení je zásadně nezpochybnitelná.’
Studie ale připouští možnost neplatnosti kvůli nedostatku intence. Zdá se však, že je tento nedostatek intence zlehčován, protože by nastal ‘navzdory použití liturgických knih’. Co víc, studie poukazuje na to, že arcibiskup Lefebvre…
‘…byl na kněze a biskupa vysvěcen kardinálem Liénartem, kardinálem přinejmenším blízkým svobodnému zednářství a jedním z těch, kdo tahali za provázky Druhého vatikánského koncilu.’
Jinak řečeno, pokud začneme pochybovat o platnosti tohoto nového obřadu kvůli nedostatku intence, měli bychom také pochybovat o platnosti kněžského a biskupského svěcení arcibiskupa Lefebvra.“ (19)
Slova této alternativní studie nejsou o nic méně kategorická než slova P. Pierra-Marieho. Jako takový představuje tento článek z roku 2019 další odstup od jeho studie.
„Platnost svátostí reformovaných Pavlem VI.“ (2023)
Na jaře 2023 publikoval časopis Le Sel de la Terre článek autora s pseudonymem „Dominicus“ s názvem „La validité des sacrements réformés par Paul VI“ – v angličtině „Validity of the Sacraments Reformed by Paul VI.“ („Platnost svátostí reformovaných Pavlem VI.“) (20)
V tomto textu Dominicus uznal několik problémů s novými obřady a s intencemi světících biskupů.
Za tím účelem citoval dopis arcibiskupa Marcela Lefebvra panu Wilsonovi z roku 1988, který jsme už viděli. Poté odkazoval na slova biskupa Bernarda Tissiera de Mallerais k tomuto tématu.
Dominicus vůbec necituje studii P. Pierra-Marieho; místo toho odkazuje na studii P. Calderóna. Odkazuje na Calderónovy argumenty, že nový obřad biskupského svěcení nemá „záruku mimořádného magisteria ani řádného univerzálního magisteria“ a cituje následující tvrzení tohoto profesora argentinského semináře [FSSPX]:
„Kdybychom chtěli úplný pokoj ve svědomí, museli bychom papeže žádat o neomylné vyhlášení pro každou verzi svátostných forem v jednotlivých lidových jazycích.“
Dominicus kvůli tomu odkazuje na „nutnost podmínečného kněžského a biskupského přesvěcení“ a říká, že závěr P. Calderóna „se zdá zjevný“.
Zde je znovu tento závěr:
„Pozitivní a objektivní vady, jimiž tento obřad trpí a jež znemožňují mít jistotu o jeho platnosti, však podle našeho názoru – dokud neexistuje výrok Říma, jímž by se mnohé muselo změnit – odůvodňují a činí nezbytným podmínečné přesvěcení kněží vysvěcených novými biskupy, případně podmínečné přesvěcení těchto biskupů. V tom, co je samotným zdrojem svátostí, nelze takovouto nejistotu strpět.“ (21) (Zdůraznění přidal Dominicus v původním textu.)
Závěr
V naší úvaze nad textem P. Pierra-Marieho jsme si všimli následujících bodů:
• Studie neospravedlňuje předpoklad, že jakýkoliv daný člověk vysvěcený na kněze či biskupa v nových obřadech obdržel platné svěcení; a ani to netvrdí.
• Neospravedlňuje to, aby se na takového člověka někdo obracel pro udělování svátostí, ani aby bylo dovoleno, aby se na něj někdo obracel; a ani to netvrdí.
• Své závěry neprezentuje jako základ pro dosažení morální jistoty ohledně platnosti kněžského či biskupského svěcení.
• Potvrzuje však „použití, které se zdá převládat“ jako „obezřetné opatření“ k získání takové morální jistoty, totiž podmínečné kněžské či biskupské svěcení takového člověka.
• Připouští, že pokud by nový obřad biskupských svěcení nebyl s jistotou platný, nezničilo by to hierarchii Církve.
• Zásadně přeceňuje postoj arcibiskupa Lefebvra k novému obřadu.
Navíc můžeme z „pozdější životnosti“ studie P. Pierra-Marieho v jeho vlastní dominikánské komunitě vidět, že:
• Dominikáni z Avrillé zřejmě postupně upřednostnili studii P. Calderóna na úkor studie P. Pierra-Marieho.
• Upřednostnili zejména jeho závěr, že podmínečná kněžská či biskupská svěcení jsou u těch, jejichž svěcení závisí na nových obřadech, systematicky nezbytná.
Abychom tuto věc shrnuli, můžeme opět zopakovat slova P. Petera Scotta, FSSPX:
„Bez ohledu na technickou otázku platnosti kněžského svěcení totiž my všichni uznáváme katolického ducha, který nám říká, že nelze mísit nelegitimní nové rity s tradičními katolickými rity, což je zásada, kterou tak prostě osvětlil arcibiskup Lefebvre 29. června 1976:
‘Nemáme toto náboženství. Nepřijímáme toto nové náboženství. Máme náboženství všech časů; máme katolické náboženství. Nemáme toto univerzální náboženství, jak to dnes nazývají. To už není katolické náboženství. Nemáme toto liberální, modernistické náboženství, které má svou vlastní bohoslužbu, své vlastní kněze, svou vlastní víru, svůj vlastní katechismus, svou vlastní Bibli.’“ (22) (Zdůraznění přidáno.)
Poznámky:
1) „Le nouveau rituel de consécration épiscopale est-il valide?“ („Je nový obřad biskupského svěcení platný?“), Sel de la Terre, č. 54, podzim 2005. Ve francouzštině dostupné zde.
2) P. Pierre-Marie OP, „Why the New Rite of Episcopal Consecration is Valid“ („Proč je nový obřad biskupského svěcení platný“), publikováno v The Angelus z Sel de la Terre, č. 54, podzim 2005, str. 72–129.
3) „Is Paul VI's New Rite of Episcopal Consecration valid? Fr Calderón's answer“ („Jsou biskupská svěcení reformovaná Pavlem VI. platná? Odpověď otce Calderóna“).
4) https://dominicansavrille.us/questionable-priestly-ordinations-in-the-conciliar-church/
5) Tamtéž.
6) P. Pierre-Marie OP, „Why the New Rite of Episcopal Consecration is Valid“ („Proč je nový obřad biskupského svěcení platný“), publikováno v The Angelus z Sel de la Terre, č. 54, podzim 2005, str. 72–129, str. 16.
7) Tamtéž, str. 17.
8) Tamtéž, str. 22.
9) https://dominicansavrille.us/questionable-priestly-ordinations-in-the-conciliar-church/
10) Tamtéž.
11) Tamtéž.
12) Tamtéž.
13) https://dominicansavrille.us/conciliar-bishops-in-schools-of-tradition/. Ve skutečnosti to není pravda, jak upozornil Sean Johnson:
FSSPX nezajistilo, aby biskupu Lazovi nebyly svěřovány biskupské funkce, protože jak uvedl biskup de Mallerais:
„Ještě jedna myšlenka: Monsignor Lazo už u nás biřmoval ‚poměrně dost‘ [lidí]. Samozřejmě je to platné, protože ‚Církev doplňuje‘ (kánon 209), jelikož prostý kněz může biřmovat s jurisdikcí. A je těžké vysvětlit naše pochybnosti monsignoru Lazovi. Proto prosím o mlčení a diskrétnost v této věci!“
https://www.fathercekada.com/2013/11/28/sspx-bishops-on-bishops-and-bishops/
14) „Le pape est-il évêque ?“ („Je papež biskup?“), Le Sel de la terre č. 110, podzim 2019, str. 182.
15) Tamtéž, str. 184.
16) Tamtéž, str. 183.
17) Tamtéž.
18) Tamtéž.
19) Tamtéž, str. 185.
20) https://dominicansavrille.us/validity-of-the-sacraments-reformed-by-paul-vi/;
česky https://rexcz.blogspot.com/2024/01/platnost-svatosti-reformovanych-pavlem.html
21) Tamtéž. Náš překlad otce Calderóna.
22) https://sspx.org/en/must-priests-who-come-tradition-be-re-ordained-30479; česky https://rexcz.blogspot.com/2022/08/museji-byt-knezi-kteri-prejdou-k.html
Zdroj: The WM Review
Překlad: D. Grof
