Odhalení v dopise P. Erica Jacqmina (2015)
Utajení sedesvakantističtí biskupové v FSSPX?
23. května 2026
Předmluva Seana Johnsona:
Čtenáři webu The Seraphim, kteří četli sekci se spisy Odporu, už P. Erica Jacqmina mohou znát, protože jsme zveřejnili jeho protest proti praktické dohodě s modernistickým Římem.
V následujícím dopise (který mi přišel e-mailem od přítele P. Jacqmina) odhalil nejen důvody svého přechodu z pozice „uznávat a odporovat“ [„recognize and resist“], kterou zastával arcibiskup Lefebvre, k sedesvakantismu, ale přišel přitom i s některými dosti znepokojivými odhaleními, která v roce 2015 zjistil při rozhovorech s třemi zbývajícími biskupy FSSPX [po vyloučení biskupa Williamsona].
Podle něj byli buď sami sedesvakantisty (bp. Tissier de Mallerais), nebo uznávali, že veřejný heretik by nemohl být pravým papežem (bp. Fellay) a že všichni tři byli ochotní dovolit tajným sedesvakantistům existovat v rámci FSSPX!
Když jsem se o tomto dopisu radil s jedním knězem (Odporu), informoval mě, že to jsou ve skutečnosti staré novinky a že tento dopis už byl veřejně publikován (neřekl mi kde). Dosud jsem nebyl schopen zjistit původní datum autorství, ačkoliv se evidentně objevil nějakou dobu po vyloučení P. Jacqmina z FSSPX v roce 2015.
Za předpokladu, že je obsah dopisu pravý, je to poněkud znepokojivé kvůli tomu, že jde o přetvářku. Jak mohl údajně přesvědčený sedesvakantista jako biskup Tissier de Mallerais nadále veřejně propagovat pozici „uznávat a odporovat“, odsuzovat sedesvakantismus a trestat jeho přívržence a propagátory v rámci FSSPX? Na totéž se lze ptát u obou dalších biskupů. Proč v soukromí tolerovali to, co odsuzují veřejně?
V každém případě dopis jistě vzbudí určité překvapení.
***
Poznámka REX!: Tento dopis není zajímavý tím, jaké argumenty uvádí na podporu teologického názoru sedesvakantismu a zda jsou či nejsou pravdivé. Slouží spíše jako výmluvná dokumentace toho, jakým způsobem se k této věci přistupuje v rámci FSSPX. Na jednu stranu se různí důležití (i méně důležití) představitelé FSSPX vyjadřují proti sedesvakantismu a neváhají nálepkovat své odpůrce, a na druhou stranu byla tato pozice přinejmenším tiše tolerována, ne-li přímo zastávána, i na nejvyšší úrovni FSSPX. Svědčí to o značné míře pokrytectví a účelovém využívání této otázky, kdykoliv se to hodí.
***
P. Eric Jacqmin
Dopis P. Erica Jacqmina
Před svým propuštěním dne 15. srpna 2015 jsem v FSSPX strávil dvacet šest let, zastával jsem různé funkce v různých zemích a bezvýhradně jsem se s upřímným úmyslem věnoval službě Bohu, Církvi a duším. Vůbec jsem netušil, že se mýlím ohledně situace nejvyššího Stolce, ani že nevím o nevěrnosti, ba dokonce i o určité zvrácenosti mých představených.
Samozřejmě jsem se před vstupem do této kongregace zamýšlel nad tím, která nauka či názor je pravdivý – sedesvakantismus, nebo pozice FSSPX o „přijímání papežů po roce 1964 a vzdorování [jim]“.
Argument monsignora arcibiskupa Marcela Lefebvra, který jsem při svém zkoumání nalezl, byl tehdy následující: formální heretik je mimo Církev, ale nikoliv heretik materiální. Aby byl heretik formální, musel by být dvakrát napomenut svými představenými a setrvat ve svém omylu. Protože papežové nemají žádné představené, nemohou být patřičně napomenuti, a proto, i poté, co veřejně vyjádřili herezi, nemohou se nikdy stát formálními heretiky. V důsledku toho je nikdy nelze považovat za ty, kdo jsou mimo Církev. A považovat pravého papeže za antipapeže je schizmatické, je to něco, čemu je nutné se vyhnout jako samotnému peklu.
Když jsem byl v roce 2015 jmenován kaplanem karmelu v Quiévrain, měl jsem více času na studium. V „Dictionnaire de Théologie Catholique” jsem našel články, které ukazují, že podle tradice Církve skutečně „nejvyšší Stolec nikdo nesoudí“, avšak existuje tato výjimka: „ledaže by bylo prokázáno, že se odchýlil od víry“.
Hledal jsem dál a zjistil jsem, že tato nauka je v Církvi běžná. Nikdo mi o ní v FSSPX nikdy neřekl.
Rozhodl jsem se obrátit na Církev vyučující, tedy na biskupy FSSPX. V roce 2015 byli tři:
1) Počátkem července přijel karmel navštívit monsignor Tissier de Mallerais a pojedl se mnou. Podělil jsem se s ním o svá zjištění. Odpověděl, že mám pravdu, že Druhý vatikánský koncil je heretický, že Pavel VI. byl heretik, a tudíž až do své smrti nebyl papežem (sedesvakantistická pozice). Ujistil mě však, že by o tom nemluvil on ani ostatní představení, protože jinak by FSSPX ztratilo příliš mnoho věřících a kněží, kteří by je nechtěli následovat. Varoval mě, že nemám právo o tom hovořit s věřícími ani ostatními kněžími.
2) Pak jsem telefonoval monsignoru Bernardu Fellayovi, tehdejšímu generálnímu představenému FSSPX, abych se ho zeptal, co se děje. Osobně mi v červenci 2015 řekl, že smím být sedesvakantistou jen soukromě a slavit mši „non una cum“ za podmínky, že o tom s nikým nebudu hovořit, a zejména ne veřejně, a že musím zmínit jméno „František“ při veřejné modlitbě (jako například během žehnání Nejsvětější svátostí oltářní nebo při slavných modlitbách na Velký pátek) s následující vnitřní výhradou: „František, papež (jak si lidé myslí)“.
Řekl mi, že omyly Druhého vatikánského koncilu nejsou herezemi, a tudíž nejsou dostatečně závažné, aby bylo možné papeže považovat za sesazeného. Připustil však, že pokud by papež vyslovil veřejnou herezi, ztratil by své papežství.
O něco později monsignor Fellay podepsal dopis, který „papeže“ obviňoval z herezí. „Synovská korekce“ (září 2017), podepsaná 250 teology, kněžími a tradicionalistickými akademiky, skutečně „papeže“ Františka obvinila z podpory a propagace sedmi heretických vět, zejména v jeho apoštolské exhortaci „Amoris laetitia“, která se týkala rodiny a svátostí. Monsignor Fellay byl nejprominentnějším signatářem této iniciativy.
Monsignor Fellay nikdy nevyhlásil, že František je proto heretik a antipapež. To je ze strany generálního představeného nelogické jednání.
3) Monsignor de Galarreta navštívil karmel o několik týdnů později, ale stále ještě v témže měsíci červenci 2015, a stěžoval si, že rozhovory a teologické diskuze mezi FSSPX a Římem jsou zablokovány na tomto bodě: teologové FSSPX prokázali, že Druhý vatikánský koncil je v protikladu k Tradici a je tudíž heretický, ale teologové Říma odpověděli: „My jsme živoucí Magisterium, a proto rozhodneme, jak musí být Tradice chápána, a prohlašujeme, že Druhý vatikánský koncil je ve shodě s Tradicí a naopak.“
Odpověděl jsem monsignoru de Galarretovi, že existuje řešení, konkrétně že, pokud zdravá část Církve prokáže, že Řím se odchýlil od víry, můžeme vyhlásit, že papež je mimo Církev. Monsignor de Galarreta mě požádal o mé zdroje. Všechny jsem je vytiskl a předal mu je a monsignor de Galarreta mi později poděkoval a řekl, že to je velmi zajímavé.
4) Sestry z karmelu si postupně všimly, že už neodříkávám modlitby za „papeže“ při žehnání Nejsvětější svátostí oltářní jako obvykle, ale že jsem je nahradil jinou formulí. Hrozily mi, že mě vyhodí. Radily se s monsignorem de Galarretou, ale ten jim řekl: „Nechte ho to dělat.“
Biskup Fellay mi také řekl: „Potřebujete FSSPX víc, než si myslíte.“ Ano, bylo mi 63 let, byl jsem bez úspor, bez bohaté rodiny, jen s hrstkou věřících ochotných mě následovat. Neměl jsem žádné dávky v nezaměstnanosti ani penzi. Měl jsem jen Evangelium, které říká: „Hledejte tedy nejprve království Boží a jeho spravedlnost, a toto všechno bude vám přidáno!“ Proto jsem víc důvěřoval Ježíši než tomuto nehodnému biskupovi a… nikdy mi nic nechybělo. Zjevně je to něco, co monsignor Fellay nepředvídal.
A matka představená karmelu, pro nějž jsem sloužil jako kaplan, mi v polovině srpna 2015 řekla: „Modlíme se, abyste umřel dříve, než spácháte smrtelný hřích tím, že se stanete sedesvakantistou.“ Odmítla si poslechnout mé argumenty, a dokonce mi pohrozila, že během kázání nechá všechny sestry zpívat Krédo, pokud se odvážím říct cokoliv věřícím.
A dodala: „Modlily jsme se už za jiného kněze, který měl upadnout do smrtelného hříchu, a umřel.“
…já jsem v sedmdesáti třech letech stále naživu a těším se dobrému zdraví. Zapomněl jsem jí odpovědět: „Modlete se za stejnou milost pro sebe.“
5) Monsignor Lefebvre ve své době připustil, že 15 % tradičních věřících jsou sedesvakantisté. A monsignor Fellay mi řekl, že několik kněží v FSSPX přijalo vnitřní výhradu. Skutečně znám jednoho kněze FSSPX, který tajně slouží mši non una cum, ale nemá odvahu opustit FSSPX. Jiní mi řekli: „Smýšlíme jako vy, ale nebereme to tak vážně.“ Nechápu, jak mohou být kněží tak laxní.
Toto mohu všem dosvědčit pod přísahou, pokud to bude nutné. Samozřejmě jsem odmítl jednat tímto způsobem, protože by to byl smrtelný hřích klamat věřící v tak závažné věci, a znamenalo by to lhát před samotným Bohem při svaté liturgii. Přijímat antipapeže za papeže je schizmatické. Pak by člověk musel říct věřícím, že stačí jedna hodina [eucharistického] půstu pro přijetí Svatého přijímání (podle Pavla VI. po jeho herezi) namísto tří hodin předepsaných Piem XII., a stejně tak změnit půst újmy a zdrženlivost od masa v předepsaných dnech. To vše je vážná věc, a proto bych věřící i sebe uvrhnul do těžkého hříchu tím, že bych uposlechl své představené.
Poslušnost končí před hříchem, a samozřejmě tím spíš před smrtelným hříchem.
Ó, můj Bože, dej nám odvahu vždy hledat Tvou vůli a raději zemřít, než zradit Tvou pravdu.
Naše Paní, strážkyně Víry, zachraň nás.
Zdroj: The Seraphim
Překlad: D. Grof
