Dopis rektora semináře – Dokáží katolíci Bratrstva vydržet katolictví bez kříže? (1998)
Biskup Richard Williamson
Winona, 1. července 1998
poté, co jsme se minulý měsíc zabývali dávnou minulostí vedoucí k desátému výročí biskupských svěcení v Écônu v červnu 1998, pojďme si tento měsíc nastínit některé bouřkové mraky budoucnosti uprostřed sluneční oblohy přítomnosti.“
Začněme tím, že ono slunečno spočívá v tom, že čtyři biskupové Bratrstva sv. Pia X., kteří byli vysvěceni hlavně proto, aby poskytovali svátost biřmování a kněžských svěcení duším, které byly Boží milostí přivedeny k Bratrstvu – jak jste si mohli minulý měsíc přečíst, že jim před deseti lety říkal sám arcibiskup Lefebvre – tiše činí právě to.
Každé léto posledních deset let, včetně tohoto, jsem na žádost představených Amerického distriktu cestoval kvůli biřmování převážně po kaplích, kostelech a misiích amerického Bratrstva. Letos jsem byl ve třech ze čtyř koutů USA – na Floridě, v Kalifornii a ve státě Washington – a v dalších zhruba deseti státech mezi nimi.
Musím říct, že každý rok to byla povzbudivá zkušenost. Snad ve všech těchto místech jsem byl víc než jednou. Letos jsem si všiml mnoha nových tváří, i když se zdálo, že v žádné kapli počty lidí výrazně nevzrostly. To potvrzuje dlouhodobé pozorování, že jednání Bratrstva je spíše udržovací akcí než úžasným postupem. Udržovací akce je však v současných mimořádně obtížných podmínkách úžasná dost. Při této poslední biřmovací cestě po USA jsem biřmoval asi 400 dospělých a dětí. Často dávám [při biřmování] silnější políček (což rubriky nezakazují!), abych biřmovance varoval, jak budou muset bojovat, aby žili jako katolíci, ale obecně se zdá, že tato udržovací akce skutečně udržuje.
Tyto mimořádně obtížné podmínky se však nestávají o nic snazšími. Zmatek v lidských srdcích a myslích víří všude kolem nás. Sestra Lucie z Fatimy to nazývala „ďábelským zmatením“ a arcibiskupovo drahé malé Bratrstvo sv. Pia X. bude potřebovat zázračnou ochranu, pokud jeho víra také nemá zahynout ve všeobecné bouři, která stále sílí. Staromódní barometr, ukazující stále nižší a nižší hodnoty, se začíná kymácet na zdi!
Představím jeden případ z tohoto zmatení, který jsem letos zmiňoval v mnoha biřmovacích kázáních, abych se katolíkům pokusil pomoci pochopit, jaké obrovské drama se kolem nich odehrává, protože se zdá, že i většina katolíků si myslí, že žije (nebo si přeje žít) ve světě prezentovaném ve filmu „Za zvuků hudby“! Takový svět je pryč, navždy pryč, a právem!
Onen případ byl před několika měsíci zjevně ve všech médiích zde v USA. Moje povědomí o něm se v zásadě omezuje na jeden dlouhý novinový článek, který mi poslal jeden přítel, ale hlavní rysy jsou jasné. Čtyřiatřicetiletá učitelka ze státu Washington, která byla vdaná a měla čtyři děti ve věku 4 až 13 let, navázala vztah s hochem ze své šesté třídy (11 nebo 12 let?), se kterým pak měla holčičku. Byla souzená a odsouzená za zločin vůči nezletilému a poslána na osm let do vězení, ale trest byl podmínečně odložen, protože její „sladká a živá“ osobnost se každému musela jevit tak, že do basy nepatří. Sotva byla venku, opět otěhotněla, podruhé se stejným hochem, načež ji její soudce poslal zpátky do vězení, aby si odsloužila zbytek svého trestu!
Onen článek otiskuje její atraktivní barevnou fotku u soudu ve chvíli původního rozsudku – má svou hezkou drobnou bradu opřenou o složené ruce, nevypadá starší než náctiletá a dívá se tesklivě přes soudní síň, jako by říkala: „Proč tito lidé nemůžou pochopit pravou lásku?“ Článek jí totiž skutečně připisuje jeden z výroků: „Nakonec jsem našla pravou lásku.“ Pochybuje někdo, že viděla film „Za zvuků hudby“ dvacetkrát nebo padesátkrát? Já ne.
„No tak, Vaše Excelence! Opusťte filmy a nechte ten film být!“ Drazí přátele, s radostí, kdyby jen filmy nechaly katolíky na pokoji a katolíci nechali ten film být! Mám tu však v ruce katalog „Videa pro katolické rodiny a školy na rok 1998“ na křídovém papíře od dobře zavedené konzervativní katolické organizace z Colorada, který inzeruje jeden usměvavý, okouzlující, sentimentální a „povznášející“ film za druhým, stránku za stránkou. Kde je krev? Kde je kříž? Kde je oběť?
Filmy jsou nereálné. Katolicismus je reálný. Katolické filmy, pokud nejde striktně o dokumenty, jsou téměř doslova protikladem. Přesto filmy obsazují přední, prostřední i zadní část většiny katolických srdcí a myslí alespoň zde v USA! To je drama naší ubohé učitelky, která – jak jste hádali – je jedním ze sedmi dětí z velmi konzervativní katolické rodiny! Narodila se v roce 1962. Co její domov v oněch údajně báječných dnech postrádal, že je teď zcela odtržená od reality? Katolíci se musí zeptat sami sebe!
Poslechněte si ještě dva její citáty: „Jednoho dne se my dva (ona a ten školák!) vezmeme. Budeme žít šťastně spolu a obě mé rodiny budou jedinou a vše bude prostě dokonalé!“ (Tím myslí, že ona a její manžel ve středním věku a jejich čtyři děti a ten školák a jejich dvě děti budou pak všichni spolu šťastně žít? Je šílená!) Opět: „Nemohla bych být šťastnější. Mám v sobě nový život. Je to znamení, znamení, že Bůh chce, abychom byli spolu, abychom byli jedno!“ Používá to, co zbývá z její katolické víry, aby ospravedlnila cizoložství a zradu nezletilého, který byl svěřen do její profesionální péče! A média po celé zemi ji sledují a s nadšením ji naslouchají!!
Ona sama byla samozřejmě zrazena – všemi těmi, kdo povzbuzují ženu ve středním věku, aby vypadala a chovala se jako náctiletá; školským systémem, který nechá hezké ženy učit dospívající hochy; hodnotami její rodiny, svým antifeministickým otcem, který sám otřásl rodinou pohoršlivým cizoložstvím – dalo by se říct, že byla zrazena celou naší bláznivou společností (aniž by to byla omluva!). Problémem přesto není jen to, že je zcela odtržená od reality. Problémem je, že existují miliony a miliony lidí, dokonce i katolíků, kteří žijí ve stejném nereálném snu.
Otázka: Může Bratrstvo vydržet tento sen, který má sílu tornáda? Můžou katolíci Bratrstva, zejména kněží, vydržet tento mocný poryv syndromu padesátých let, onu nablýskanou verzi katolicismu bez kříže, všechny ty vnější ozdoby Tradice, ale zcela bez podstaty (srov. II Tim. III, 5)? Okouzlující moderní svět, který svedl tolik kněží a biskupů k Druhému vatikánskému koncilu je ještě víc okouzlující a modernější než kdy dřív – co zaručuje, že se Bratrstvo také jednou nevydá cestou všeho koncilního? Po celých Spojených státech například, jak se zdá, jsou zevnitř Bratrstva obviňovány z feminismu ony vynikající a skutečně ženské učitelky dominikánky v Idahu, protože – Bůh jim žehnej – hájí správný katolický způsob výuky dívek! Toto obvinění je stejně falešné, jako je chytré – jde o pouhé zdání katolicismu bez skutečné podstaty.
Poslechněte si jednoho kněze Bratrstva, který teď pracuje v USA: „Zde buď kněz bojuje jako hrdina, nebo sklouzne k syndromu padesátých let, aniž by si to uvědomoval. Je to zvláštní, ale je to tak. Kněz musí mít neobyčejnou sílu charakteru a přesvědčení pevné jako skála, aby stál pevně, nebo sklouzne na cestu, na kterou ho vede celé moderní okolí. Polarizace je tedy ve všech našich farnostech nevyhnutelná. Nebylo to tak včera, když byl ještě možný pohodlný konzervativismus, ale dny těchto dobrých konzervativních kněží jsou pryč. Dnes je to všechno nebo nic. Ten či onen kněz může energicky popírat, že je liberál, ale pokud je neschopen vážného, stálého, takřka heroického jednání, v praxi ustoupí. Nemusíte být ani liberál, ale pokud neuděláte to, co byste měl, budete stále jednat jako liberál.
Dlouho jsem se sám sebe ptal, zda Bratrstvo přetrvá až do Trestu. Pokud ano, Bůh mu poskytl zvláštní ochranu. Čas nám řekne, je-li to Jeho vůle.
[…]
+ Richard Williamson
Zdroj: Bishop Williamson´s Letters
Překlad: D. Grof
