Proč jsou růženec a Neposkvrněné Srdce dvěma posledními fatimskými prostředky záchrany světa (2022)
M. J. McCusker
1. března 2022
Růženec a Neposkvrněné Srdce – dva poslední záchranné prostředky
Není neobvyklé, že ti, kdo po delší dobu bojují v hnutí pro život a pro rodinu, jsou někdy vystaveni pokušením beznaděje a zoufalství. Často se může zdát jako bychom neustále bojovali prohraný boj, neboť jedna země za druhou odpadá od katolické víry i přirozeného zákona a přijímá masové zabíjení nenarozených dětí, usmrcování starých a postižených a ničení struktury rodiny, kterou Bůh plánoval a chtěl. Tváří v tvář tomuto bezprecedentnímu zhroucení západní civilizace se mnozí členové hierarchie katolické Církve rozhodli odpadnout od víry i od Církve a místo toho si zvolili cestu kolaborace se zlem.
Je obvyklé, že sebe i druhé uklidňujeme následujícími tvrzeními: „brány pekelné Církev nepřemohou“ nebo „Panna Maria již rozdrtila hlavu Satanovi“. Tato tvrzení jsou naprosto pravdivá a tvoří základ naší důvěry, ale pokud nás nevedou k jistotě ohledně toho, jak máme v přítomném okamžiku jednat, nemusejí stačit k tomu, aby nás uchránila před pokušením beznaděje. Je proto důležité přijmout určitá jasná rozhodnutí, na nichž založíme svůj boj za Krista.
V této souvislosti je zajímavé si všimnout, že v posledních letech, a zejména během stého výročí [fatimských zjevení] v roce 2017, narůstající počet mužů a žen v hnutí pro život a pro rodinu je přesvědčen, že se musíme vrátit k poselství Naší Paní z Fatimy a brát vážně její varování, její žádosti a její sliby.
V roce 1957 se sestra Lucie setkala s P. Augustinem Fuentesem, mexickým knězem, který byl jmenován postulátorem procesu blahořečení její sestřenice Hyacinty a bratrance Františka Marta, dalších dvou fatimských vizionářů.
Řekla mu:
„[Ď]ábel má chuť vést rozhodující bitvu proti Panně Marii. A rozhodující bitva je závěrečnou bitvou, kde jedna strana zvítězí a druhá strana utrpí porážku. Proto si od nynějška musíme vybrat strany. Buď jsme pro Boha, nebo jsme pro ďábla. Neexistuje žádná jiná možnost.“
A pokračovala:
„Bůh dává světu poslední dva prostředky na nápravu. Jsou jimi svatý růženec a pobožnost k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. To jsou poslední dva prostředky na nápravu, což znamená, že již žádné další nebudou.“
Svatý Pavel v listu Efezským napsal:
„[P]osilňujte se v Pánu, a to jeho mocnou silou! Oblecte se v plnou zbroj Boží, abyste mohli čeliti úkladům ďáblovým! Neboť náš boj není proti krvi a tělu, nýbrž proti knížatům a mocnostem, proti světovládcům této temnoty, proti zlým duchům v povětří. Proto oblékněte plnou zbroj Boží, abyste mohli odolati v zlý den a ve všem obstáti vítězně.“ (Ef. 6, 10–13)
V tomto duchovním boji s ďáblovými mocnostmi nám Bůh ze své „zbroje“ dal konkrétně dva poslední prostředky na nápravu – svatý růženec a pobožnost k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie.
Sestra Lucie vysvětlila:
„[V] plánech Boží Prozřetelnosti Bůh vždy předtím, než potrestá svět, vyčerpá všechny jiné prostředky nápravy. Když vidí, že svět tomu ani tehdy nevěnuje naprosto žádnou pozornost, jak to říkáme svým nedokonalým způsobem, nabízí nám s ‘jistým rozechvěním’ poslední prostředek spásy, Svou Nejsvětější Matku.“
Fatimské poselství pojednává o tom, že Bůh posílá Svou Nejsvětější Matku, aby jednotlivce i společnosti varovala před následky naší vzpoury proti Němu. Návratem k Fatimě můžeme lépe porozumět významu těchto dvou vítězných prostředků, které nám Bůh dal v naší době.
Naše Paní se ve Fatimě třem dětským pasáčkům, Lucii, Hyacintě a Františkovi, zjevila šestkrát. Zjevení vyvrcholila velkým slunečním zázrakem 13. října 1917, při němž bylo více než 70 tisíc lidí svědky slunce tancujícího na obloze, než se začalo řítit k zemi a pak se vrátilo na své místo na nebi. Tento velký veřejný zázrak potvrdil pravost vidění a poselství, pro něž byla vyvolena sestra Lucie, aby je předala světu.
Toto poselství se týkalo potřeby návratu lidstva k Bohu skrze modlitbu a pokání. Dne 13. června 1917 Naše Paní dětem odhalila strašlivé osobní následky hříchu, když jim ukázala děsivou vizi pekla. Poté pokračovala varováním před ničivými následky, které má hřích pro společnost jako celek. Řekla:
„Viděli jste peklo, kam jdou duše ubohých hříšníků. K jejich záchraně si Bůh přeje uvést do světa úctu k Mému Neposkvrněnému Srdci.
„Když lidé udělají, co vám říkám, mnoho duší bude zachráněno a nastane pokoj. Válka skončí.
„Jestliže však lidé nepřestanou urážet Boha, vypukne během pontifikátu papeže Pia XI. ještě horší válka. Až spatříte noc ozářenou neznámým světlem, vězte, že je to velké znamení od Boha, že se chystá ztrestat svět za jeho zločiny prostřednictvím války, hladomoru a pronásledování Církve a Svatého otce.
„Aby se tomu zabránilo, přijdu požádat o zasvěcení Ruska Mému Neposkvrněnému Srdci a o konání smírného Svatého přijímání o prvních sobotách v měsíci.
„Jestliže Má přání lidé vyplní, Rusko se obrátí a nastane mír; pokud ale ne, rozšíří se jeho omyly po celém světě a zapříčiní války a pronásledování Církve. Dobří budou mučeni, Svatý otec bude velmi trpět, různé národy budou vyhlazeny. Nakonec Mé Neposkvrněné Srdce zvítězí. Svatý otec Mi zasvětí Rusko a ono se obrátí, a po celém světě zavládne mír.“
Lidstvo na poselství Naší Paní zcela nereagovalo.
„Další a horší válka“ vypukla během pontifikátu papeže Pia XI. A krátce po zjeveních ve Fatimě se komunisté chopili moci v Moskvě a od samého počátku vedli válku proti rodině a Církvi. Rozvod byl v sovětském Rusku legalizován v roce 1918 a potraty v roce 1920. První sexuální vzdělávací programy, výslovně vytvořené za účelem ničení rodiny a vykořenění katolické víry, byly v Maďarsku zavedeny bolševickým režimem Bély Kuna v roce 1919.
Tato „sexuální revoluce“, poprvé uskutečněná ve 20. letech 20. století v Rusku, začala na Západě převažovat od 60. let. Je to jeden z hlavních projevů omylů Ruska, před kterými nás Panna Maria přišla varovat.
Když se v roce 2018 [a tím spíše v roce 2026] díváme zpět do minulosti, vidíme, že varování Panny Marie týkající se Ruska nemohla být přesnější. Rusko „rozšíří své omyly po světě a bude vyvolávat války a pronásledování proti Církvi“. Tato jedna věta je docela přesným shrnutím dějin 20. století. V následujících desetiletích se po celém světě ustavily komunistické vlády a nevyhnutelně pracovaly na zničení rodiny i Církve. Země, které unikly komunistickým režimům, se místo toho staly obětí zákeřné subverze „ kulturního marxismu“, tedy pokusu o prosazení komunismu prostřednictvím toho, co jeden jeho zastánce nazval „dlouhým pochodem institucemi“, tj. skrze podvracení institucí – škol, univerzit, charit, vládních oddělení, mezinárodních organizací – a s využitím všech prostředků, které měli k dispozici k prosazování ateistického materialismu a k vyloučení Boha z života jednotlivců i společnosti. Na Západě dnes téměř neexistuje instituce, která nebyla alespoň do určité míry podvrácena touto revolucí, bohužel včetně mnoha struktur katolické Církve.
V reakci na tato zla vyzvala Naše Paní k modlitbě a pokání. A modlitba, k níž neustále naléhavě vybízela, byl svatý růženec. Při každém zjevení ve Fatimě požadovala, aby se růženec modlil každý den. A po velkém slunečním zázraku se zjevila pod titulem Naše Paní Svatého růžence.
V roce 1957 sestra Lucie P. Fuentesovi řekla:
„V těchto posledních časech, v nichž žijeme, dala Nejsvětější Panna novou účinnost modlitbě růžence v takovém rozsahu, že neexistuje problém, je jedno, jak závažný, ať je pozemský, nebo především duchovní v osobním životě každého z nás, našich rodin, rodin světa nebo náboženských společenství, nebo dokonce v životě národů, který nemůžeme vyřešit modlitbou svatého růžence. Se svatým růžencem dojdeme spásy, posvětíme se, utěšíme našeho Pána a dosáhneme spásy mnoha duší.“
Když uvážíme, kolik světců naléhavě vybízelo k modlitbě růžence a jak moc velebili jeho velikou moc, o co víc bychom měli být povzbuzeni slovy sestry Lucie, že „v těchto posledních časech, v nichž žijeme, dala Nejsvětější Panna novou účinnost modlitbě růžence“.
Druhým z velkých prostředků spásy, který nám byl dán, je pobožnost k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie.
Sestra Lucie popsala podstatu této pobožnosti velmi jednoduše:
„…pobožnost k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, naší Nejsvětější Matky, spočívá v uznání Jí jako sídla milosrdenství, dobroty a odpuštění a jisté brány vstupu do nebe.“
Pobožnost k Neposkvrněnému Srdci může být praktikována mnoha různými způsoby a uplatňována ve všech oblastech našeho života. Jsou zde však dva konkrétní akty, které Naše Paní určila, jeden, jenž mohou praktikovat všichni katolíci, a druhý, který je vyhrazen papeži.
Naše Paní nás všechny vyzvala, abychom činili zadostiučinění za urážky vůči Jejímu Neposkvrněnému Srdci prostřednictvím praktikování pěti prvních sobot.
Tato praxe spočívá v konání následujících úkonů během pěti po sobě jdoucích prvních sobot s úmyslem činit zadostiučinění za urážky vůči Jejímu Neposkvrněnému Srdci:
• Svatá zpověď
• Svaté přijímání
• Modlitba alespoň pěti desátků růžence
• Rozjímání nad jedním z tajemství růžence po dobu alespoň patnácti minut.
Prostřednictvím této pobožnosti nám Naše Paní dala jednoduché prostředky k činění zadostiučinění za hřích a k účasti na Jejím vítězství nad Satanem. Tato pobožnost vede k hlubší účasti na plnosti liturgického a svátostného života Církve a vede duše k praktikování pravidelné zpovědi, k častému Svatému přijímání a k praxi vnitřní modlitby.
Náš Pán v pozdějším zjevení sestře Lucii řekl, že má být praktikována během pěti prvních sobot, protože existuje pět hlavních urážek vůči Neposkvrněnému Srdci Jeho Matky:
• urážky vůči Jejímu Neposkvrněnému početí
• urážky vůči Jejímu trvalému Panenství
• urážky vůči Jejímu Božskému Mateřství a zároveň odmítání uznat Ji jako Matku lidí
• urážky těch, kteří se veřejně snaží vštípit do srdcí dětí lhostejnost, pohrdání, nebo dokonce nenávist k Neposkvrněné Matce
• urážky těch, kteří Ji zneuctívají v Jejích svatých obrazech.
Druhým prostředkem, který Naše Paní z Fatimy požadovala, je zasvěcení Ruska Jejímu Neposkvrněnému Srdci papežem v jednotě se všemi biskupy. Papež Pius XII. zasvětil svět Neposkvrněnému Srdci a jako důsledek těchto zasvěcení bylo na svět nepochybně vylito mnoho mimořádných milostí.
Náš Pán řekl sestře Lucii, že zasvěcení Pia XII. v roce 1942 přispělo ke zkrácení druhé světové války. Přesto zasvěcení požadované Pannou Marií nebylo provedeno podle Jejích konkrétních požadavků. Až k tomu dojde, Rusko se obrátí, jak Naše Paní slíbila.
V roce 1936 se sestra Lucie, již znepokojená nedostatkem odezvy na poselství Panny Marie, zeptala našeho Pána, proč neobrátí Rusko i bez zasvěcení. Náš Pán jí odpověděl ve vidění a řekl:
„Protože chci, aby celá Moje Církev toto zasvěcení uznala jako vítězství Neposkvrněného Srdce Panny Marie, takže později tuto pobožnost k Neposkvrněnému Srdci bude stavět vedle pobožnosti k Mému Nejsvětějšímu Srdci.“
Náš Pán si přeje, aby spása světa přišla skrze Neposkvrněné Srdce Jeho Matky a abychom Ji za to uznávali a oslavovali.
Velkým hříchem lidského pokolení v posledních staletích bylo, že se člověk povýšil na místo Boha. Svoji důvěru vkládáme nikoliv v Boha, ale ve vědu a technologii, politické ideologie, ekonomické teorie nebo dnes dokonce v mystiku „New Age“. Všechny naše pokusy vybudovat pozemskou utopii, svět bez Boha, selhaly a selžou, a nakonec budeme zachráněni sami před sebou nikoliv nějakým velkolepým či působivým lidským dílem, ale prostou modlitbou pronesenou Kristovým náměstkem na zemi:
„Nakonec Mé Neposkvrněné Srdce zvítězí. Svatý otec Mi zasvětí Rusko a ono se obrátí, a po celém světě zavládne mír.“
Ale Boží mocí, nikoliv lidskou.
Sestra Lucie nás už v roce 1957 varovala:
„Nejsvětější Panna je velmi smutná, protože nikdo nevěnuje pozornost Jejímu poselství, ani dobří, ani zlí. Dobří pokračují na své cestě, aniž by přikládali jakoukoliv důležitost Jejímu poselství. Zlí nevidí, že Boží trest na ně skutečně dopadá, a pokračují v hříšném životě, aniž by se o poselství vůbec zajímali. Věřte mi však, Otec, Bůh ztrestá svět, a to strašlivým způsobem. Trest z nebe je blízko.“
A naléhavě nás vyzývá:
„… neměli bychom čekat na výzvu, která by přišla z Říma od Svatého otce, abychom činili pokání. Neměli bychom ani čekat na výzvu k pokání, která by přišla od biskupů v naši diecézi, ani od řeholních kongregací. Ne! Náš Pán už velmi často použil tyto prostředky a svět jim nevěnoval pozornost. Proto je nyní nutné, aby každý z nás začal duchovně obnovovat sám sebe. Každý člověk musí nejen spasit svou vlastní duši, ale také pomáhat zachraňovat všechny duše, které nám Bůh postavil do cesty.“
„Ďábel dělá vše, co je v jeho moci, aby nás rozptyloval a bral nám lásku k modlitbě; budeme spaseni společně, nebo budeme společně zatraceni.“
Obraťme se tedy nyní s obnovenou nadějí a důvěrou k Naší Paní a věřme, že s využitím prostředků, které nám dala, budeme brzy účastni Vítězství Neposkvrněného Srdce!
Zdroj: The WM Review
Překlad: D. Grof
