Dopis rektora semináře – Pobožnost k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie (1997)
Biskup Richard Williamson
Winona, 5. srpna 1997
ve dnech 21. a 22. srpna bude Bratrstvo sv. Pia X. konat oficiální pouť do portugalské Fatimy ke cti Bolestného a Neposkvrněného Srdce Panny Marie a k získání všech možných milostí pro Církev, svět, Bratrstvo i pro nás samotné prostřednictvím Její přímluvy.
Už víc nejde zdůraznit důležitost pobožnosti k Neposkvrněnému Srdci blahoslavené Panny Marie v dnešní době. Proč pobožnost? Proč blahoslavená Panna Maria? Proč Její Neposkvrněné Srdce?
Nové pobožnosti se v průběhu dvaceti století dějin katolické Církve objevovaly vždy, ale tyto pobožnosti nikdy nebyly zcela nové a ani nemohly být, protože ani Bůh, ani katolické náboženství se nemůžou měnit. Svět se však mění, časy se vždy mění, a proto lidé v různých historických okolnostech můžou potřebovat různé náboženské praktiky nebo pobožnosti, aby jim pomohly dosáhnout téhož Boha. V rámci katolické Církve je to Sám Bůh, Duch Svatý, kdo inspiruje tyto různé pobožnosti v průběhu věků podle odlišných potřeb lidí (Jn XVI, 12, 13).
Například jediná katolická mše svatá, v níž se Kristova krvavá oběť na Kříži nekrvavě znovu zpřítomňuje, se nemůže ve svých podstatných částech změnit, ale ve vrcholném středověku Bůh věděl, že následující staletí nebudou smět zapomenout, že náš Pán skutečně je přítomný pod způsobami chleba a vína, když jsou proměněné, takže inspiroval a pozvedl ve Své Církvi pobožnost k Nejsvětější svátosti. Katolíci tak mohli být připraveni na protestantský útok na reálnou Přítomnost o 300 let později.
Podobně, když protestantismus přesto pevně zapustil kořeny v polovině křesťanstva a v druhé polovině existovalo riziko, že jeho ledově chladné nauky zpustoší Víru, tehdy Pán jedné duši na konci 17. století učinil soukromé zjevení ohně Své lásky k lidem, který v Jeho hrudi plane, což samozřejmě, jak zamýšlel, dalo vzniknout velké veřejné pobožnosti k Jeho Nejsvětějšímu Srdci. Tak byli katolíci duchovně předem vyzbrojeni, nebo předem „zahřáti“, proti ledovým poryvům narůstajícího scientismu (modloslužebnému uctívání materiálních věd), takže rostoucí vychladnutí lásky bylo tehdy znovu vážně oddáleno.
Křesťanské národy nicméně pokračovaly v odpadání od Krista, zvláště skrze Francouzskou revoluci, jejíž liberalismus otrávil celý svět. Kvůli tomuto liberalismu byli lidé příliš nemocní na to, aby snesli silný lék, a tak pro moderní dobu, jak to na počátku 18. století předpověděl sv. Ludvík Grignion z Montfortu, náš Pán tento lék jakoby „osladil“. Postavil do popředí Svou Matku a pobožnost k blahoslavené Panně Marii se v katolické Církvi v mnoha formách stala význačnější než kdy dříve.
A tak uprostřed 19. století zvolil katolický papež Matku Boží, aby vrazila kůl do srdce liberalismu tím, že v roce 1854 vyhlásil dogma o Jejím Neposkvrněném početí – ne, lidé nejsou od přírody milí tvorové, zrození bez hříchu a toužící následovat pravdu a činit dobro, jakmile je poznají – rodí se v hříchu a jsou puzeni ke zlu záhadnou kletbou, kterou lidstvo uvrhlo samo na sebe, a před níž byla uchráněna, jako jediná z dětí lidského otce, blahoslavená Panna Maria privilegiem Svého Neposkvrněného početí v lůně svaté Anny.
Námitka: „Ale toto mimořádné privilegium si blahoslavená Panna Maria nemohla získat, protože nemohla existovat předtím, než ho obdržela.“ To je pravda, ale jako odpověď na toto nezískané privilegium Jejích počátků katolický papež v polovině 20. století definoval plně získané privilegium Jejího tělesného Nanebevzetí na konci Jejího času na zemi. Svou naprostou a neochvějnou věrností Bohu a pak svému Božskému Synu, v každém okamžiku Svého života, ale zvláště u paty Kříže, kdy věrnost Boží vůli uvalila na Její mateřské srdce drtivý žal, si plně zasloužila, aby byla na konci Svých dnů vzata Bohem nejen s duší, ale i s tělem do nebe.
To je matka, kterou Sám Bůh skrze Svou jedinou Církev postavil před moderní lidstvo, nyní téměř nevyléčitelně nemocného pacienta, jako jeho jedinou naději na uzdravení. A jak by se měla stát tímto zdrojem uzdravení jinak než skrze srdce, jímž matka miluje své nemocné dítě, sklání se nad ním, stará se o něj, pečuje o něj a pak se obrací na kohokoliv, kdo může pomoci, a prosí, prosí, prosí o prostředky k uzdravení? Jako je mateřství podstatou ženství, tak je mateřské Srdce podstatou blahoslavené Panny Marie.
Nyní vidíme všechny tři prvky pobožnosti k Bolestnému a Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, i to, jak vhodná je tato pobožnost pro naši dobu. Je to jakési shrnutí všech pobožností k blahoslavené Panně Marii, protože vypovídá o čistotě Jejího bytí (Neposkvrněná), o Její lásce v akci (Srdce) a o Její lásce v utrpení (Bolestná). Jak nesmírně důležitá je teď tato pobožnost, říká Sám náš Pán. Když druhá světová válka začínala svá jatka, řekl 2. července 1940 jedné privilegované duši: „Jsou to srdce, která se musí změnit. To se uskuteční pouze tím, že pobožnost k Bolestnému a Neposkvrněnému Srdci Mé Matky se bude vyhlašovat, vysvětlovat, hlásat a doporučovat všude. Utíkat se k Mojí Matce pod tímto titulem, který si pro Ni přeji univerzálně, je poslední pomoc, kterou dám před koncem času.“
Podobným způsobem nám Naše Paní řekla, že současné zhroucení Církve a světa, které ohrožuje spásu všech našich duší se obrátí až poté, co bude Rusko papežem a biskupy celého světa zasvěceno Jejímu Bolestnému a Neposkvrněnému Srdci. Jak by od té chvíle náš Pán (který je všemohoucí) mohl dovolit, aby Církev a svět zachránily nějaké jiné prostředky, aniž by – chraň Bůh – ze Své Matky udělal lháře? Proto je pobožnost k Neposkvrněnému Srdci z Boží vůle nikoliv věcí volby pro lidstvo, ale absolutní nutností.
Přílohou je kopie modlitby, kterou se všichni přátelé a členové Bratrstva sv. Pia X. přítomní ve Fatimě budou společně modlit, dá-li Pán Bůh, dne 22. srpna na svátek Neposkvrněného Srdce při tomto osmdesátém výročí zjevení ve Fatimě. Pokud tam toho dne nemůžete být, určitě se k nám v duchu připojte modlitbou doma.
[…]
Modlete se za povolání ke kněžství, která budou rozumět a sloužit Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, jež se nepochybně podílí na radosti Svého Syna: „Velebím Tě, Otče, Pane nebe i země, žes tyto věci skryl před moudrými a opatrnými a žes je zjevil maličkým; ano, Otče, že se Ti tak zalíbilo.“ (Lk X, 21)
Ne skrze lidské úsilí či rozum, nýbrž Božími prostředky a milostí, nechť vám i nadále zůstává služebníkem – v Kristu, jenž sám sebe vyznává.
+ Richard Williamson
Zdroj: Bishop Williamson´s Letters
Překlad: D. Grof
